Na Českých lvech zvítězil nihilismus
Lukáš SenftBěhem sobotního ceremoniálu získalo nejvíce cen sociální drama Kobry a užovky. Nejbrutálnější sondou do hlubin české mizérie byl ale samotný slavnostní večer.
České filmy s oblibou vypráví o tom, jak se Čechům špatně žije. Předávání Českých lvů ale tuhle bídu předvedlo naživo. Nejpřesnější sondou a alegorií současné mizérie byl právě sobotní ceremoniál. S upřímnou krutostí ukázal, že bulvár pro nás značí pravdu, že s napětím očekáváme konec světa a že na celou tu krásnou paranoiu dohlíží Andrej Babiš v kvádru a s motýlkem.
My bychom vzhůru k nebesům, ale bulvárem jsme spjatí
Vše začalo už nominacemi. Poprvé byly uděleny ceny i za televizní tvorbu, což vyvolalo očekávatelný výron bulváru do seznamu nominací. Stanice Barrandov vyslala seriál Stopy života od režiséra Tomáše Magnuska. Ten vystudoval speciální pedagogiku a následně se proslavil sérií Bastardi. Ta je dodnes zřejmě nejvíce rasistickým počinem za posledních dvacet let.
Magnusek vytvořil naprostý opak toho, co si lze představit pod pojmem speciální pedagogika — vypráví o romských a chudých žácích, kteří jsou natolik zlí a nebezpeční, že je hlavní hrdina, učitel, musí zlikvidovat. Oběsí je, rve jim železnou trubku do zadnice a střílí v tělocvičně. Zahrál jej samozřejmě samotný Magnusek. Celá trilogie je výjimečným počinem, který ukazuje, jak by to dopadlo, kdyby Komenského posedl duch Mengeleho a pod režijní taktovkou markýze de Sade zinscenoval mokré sny Miroslava Sládka.
S podobnou hereckou skvadrou natočil Magnusek právě i seriál Stopy života. Zfilmoval osudy lidí, kteří se zhroutili a skončili u psychiatra. Stereotypní příběhy vykreslují beze snahy o podrobnou analýzu hrozivě nebezpečný svět: sestry v domově důchodců jsou zákeřné, starostové prohnilí, sbormistři znásilňují malé sopranisty.
Katarzi už nenabízí kovová trubka, ale psychiatrická léčebna. Na scénářích ostatně spolupracoval psychiatr Jan Cimický. Magnusek je jako tvůrce konzistentní v amatérismu i finálním sdělení o nesmyslnosti všeho: Chcete klid? Zabijte problémové dítě nebo se nadopujte antidepresivy.
Nova vybrala jako jeden z největších klenotů své tvorby reality show Výměna manželek. Ta bulvarizuje chudobu svých aktérů, a divák se tak může donekonečna divit, že ti sociálně slabí žijí v hnusných barácích. Česká televize nominovala mimo jiné i seriál Doktor Martin. Jedná se o téměř přesnou kopii povedené britské série a fascinujícím způsobem dokládá, že Češi nejsou schopni natočit vtipný seriál, ani když okopírují záběr po záběru.
V originálu se například mrzoutský lékař snaží zbavit otravného psa a hodí mu aportovací klacek z útesu. Český doktor Martin mu klacík hodí na louku… Hlavní role se ujal Miroslav Donutil, čili zřejmě nezbyl rozpočet na útes ani na humor.
Jak lvové v apokalypse jatí
Naštěstí ale zvítězila obstojnější díla — životopis Antonína Dvořáka a dokument o festivalu v Karlových Varech od matadora české dokumentaristiky Miroslava Janka. Potřebnou dávku nihilismu proto okamžitě doplnila dramaturgie večera.
Většinu cen předávali z jakéhosi tajemného důvodu vědci. A z ještě obskurnějších pohnutek byl mezi nimi i Václav Cílek. Ačkoli se věnuje geologii, vystupoval zde jako odborník na apokalypsu. Moderátorka Lucie Výborná si okamžitě vyžádala katastrofické proroctví: Kdyby si pana Cílka někdo přizval jako poradce k filmu o budoucnosti lidstva v nadcházejících několika letech — měl by takový film dobrý, nebo špatný konec? Cílek bodře vytáhl svůj repertoár: klimatické změny, nefunkčnost evropské vlády, ano, jistě padneme, a pak nastane dobrý konec.
Následoval krátký, ale hutný záblesk surrealismu, který se nepodařil snad žádnému z letošních filmů: „Vánoční cukroví vám žádná politická strana neupeče. Ani opoziční.“ Proto prý potřebujeme české kutilství. V dílnách a na zahrádkách dlí skeptický rozum, domácí jídlo a kytka pro potěchu duše. „Kdo má vlastní jídlo a vlastní klid, ten má vlastní názor.“
Rozjuchaná moderátorka v rudých šatech přitakala proudu vědomí: „Já úplně zbožňuju veselé apoštoly zkázy!“ Ano, to my všichni — proto organizujeme domobrany, prahneme po rozkladu evropské jednoty a stavíme ploty na hranicích.
Za pár minut na pódium docválal další populární jezdec apokalypsy — egyptolog Miroslav Bárta. Ano, čeká nás transformace, protože v Egyptě se taky děly transformace. Je jedno, že taková hypotéza je naprosto nevědecká — pan Bárta má titul a nedávno našel dřevěnou loď. Ve volných chvílích navíc zasedá ve správní radě think-tanku Andreje Babiše.
Ten celou slavnost sledoval z hlediště a kamera si jej v pravé chvíli našla. Seriál Kancelář Blaník dostal cenu za mimořádný počin v oblasti audiovize a Marek Daniel, představitel lobbisty Blaníka, děkoval politikům. Jejich čachry jsou totiž pro pořad zdrojem inspirace.
Zmínil i Andreje. Jeho žena s našpulenými rty kroutila hlavou a kadeřemi. Ale samotný Andrej rozjuchaně kynul směrem k pódiu. Jediná současná satira dostala požehnání od svého terče. Vše může běžet dál, kritika je v mezích zákona, nikdo není uražen, další kategorie, prosím.
Moderátorka pro celý večer příhodně zvolila osvědčenou normalizační taktiku: být slušný znamená být servilní. Úsměvem tak doprovodila i poznámku kameramana Miloty o tom, že k nám dorazí islamisté. Moderátor Zlatých glóbů Ricky Gervais naopak už několik let dokazuje, že člověk někdy musí mít tolik slušnosti, aby většinu hostů alespoň pozurážel. Jinak nelze večerem prolézt se ctí.
S gustem tak ztrapňuje antisemitismus Mela Gibsona, kýčovitá dojetí oceněných i okázalou pompu podobných událostí. Lucie Výborná postupuje opačně: slavnostní nabubřelosti se koří a paralyzování diváků skrze apokalypsu se jen uchichtává.
Stylizovaná do role úslužné filmové uvaděčky odkývala všechny vyřčené nesmysly, a zkrotila tak sdělení některých nominovaných snímků. Vítězný film Kobry a užovky totiž obrací pozornost k aktuálním problémům sociálních vyděděnců.
Ceremoniál naopak vybízel k beznadějnému a sobeckému nicnedělání. Starejte se o své malé zahrádky, za nimi začíná chaos. Zkáza stejně přijde, tak co? Přinese ji buď Evropská unie nebo rejdiví muslimové. Jen ten Babiš tu nejspíš zůstane na věčné časy.
Každý film je politický, stejně jako každé předávání cen. A dramaturgie tohoto večera si zaslouží cenu za „Nejlepší politický nihilismus v hlavní roli“.