Hezké řeči a skutek utek

Lukáš Jelínek

V čem se zlobit na elity, a za co si můžeme spíš sami? Kdyby každý hlučný vlastenec, který se ve střetu s islámem, tolik bojí o naši kulturu, pokusil zušlechtit aspoň jedno místo ve svém okolí, prokázal by svůj vztah k zemi zřetelněji.

S dozněním prezidentova vánočního poselství s pointou o „naší zemi“, která „není pro všechny“, se mi vybavil Jiří Macháček, jehož jedna filmová postava, když v televizi hráli státní hymnu, prostoduše utrousila: „To je ale hezká písnička.“

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

O národu, vlastenectví a křesťanských kořenech jsme v uplynulém roce slýchali víc než jindy. Také pěkně hovořit o „naší zemi“ nic nestojí. Chováme se však k ní podle toho?

Lokality, kudy k nám po hlavních silničních tazích vstupují návštěvníci cestující z jihu či západu, se šedi a špíny zbavují už 25 let. Ledaskde dodnes na hosty hned za hranicemi číhají kasina a trhovci se sádrovými trpaslíky. Pohraniční oblasti mimo turistický ruch působí často dojmem, že v nich válka skončila včera. Odlehlé regiony se vylidňují a pustnou.

Může za všechno — od děravých asfaltek, přes nepokosené trávníky až po oprýskané fasády — pouze stát? Kdepak! Ty muškáty do oken Rakušanů žádná vláda neinstaluje. Ani sochu lišky Bystroušky, jež donedávna zkrášlovala oboru v Janáčkových Hukvaldech, neukradl stát, natož nějaký islamista.

Na veřejnou moc se ale můžeme zlobit třeba kvůli domku, ve kterém v Kostelci na Hané dožíval Petr Bezruč a který sloužil coby expozice věnovaná básníkovu dílu. Vypadl z katalogu nemovitých kulturních památek a ve zchátralém stavu vyhlíží temnou budoucnost. „Nám se nákladnost opravy zdá vzhledem k významu tohoto básníka celkem velká,“ řekl Jiří Rozbořil, hejtman Olomouckého kraje, jenž o vyjmutí ze seznamu památek požádal. Ministerstvo kultury překvapivě vyhovělo. A ve zprávě památkářů se prý píše, že Bezruč byl jako básník „značně přeceňován“. Spory se vedou i o historické domy v centru Prahy.

Prezidentovo vánoční poselství s pointou o naší zemi, která „není pro všechny, mohlo evokovat Jiří Macháček, jehož postava při státní hymně prostoduše utrousila: To je ale hezká písnička. Foto fbd.cz

Kdyby každý hlučný vlastenec, který se ve střetu s islámem, věštěném i Milošem Zemanem, tolik bojí o naši kulturu a náš životní styl, pokusil zušlechtit aspoň jedno místo ve svém okolí, jež se váže k české historii nebo kultuře, prokázal by svůj vztah k zemi mnohem zřetelněji.

Jenže co čekat, když se vlastenectví učíme v lepším případě na hokeji, v případě horším na demonstracích tu obrácených proti Romům, tu proti imigrantům? Leč poté, co by proběhlo vylučování z naší země pro původ nebo barvu pleti, by příště mohly být na řadě sexuální menšiny, lidé handicapovaní či politicky nepohodlní.

Tak daleko ještě nejsme a dojít tam ani nemusíme. Ale můžeme, když zapomeneme, že národ a zemi definuje též historická paměť, kulturnost, politická odpovědnost a vycházení se sousedy.

Prvním krokem ústavních činitelů včetně prezidenta, jimž na osudu národa a země skutečně záleží, by mělo být zasazení se o narovnání občanské výchovy ve školách. K dispozici jsou moderní učebnice i kvalifikovaní pedagogové. Proč tedy ve studentských volbách nanečisto dostávají demokraté na frak od Dělnické strany sociální spravedlnosti?

Až si budeme vážit našich umělců, znát naši hymnu i okolnosti jejího vzniku nebo až budeme mít doslova a do písmene zameteno před naším prahem, bude věrohodněji znít i okázalé vzývání „naší země“.

    Diskuse
    K tomu je nutno podotknout, že hlavní příčinou toho, že mladí (západoevropští) muslimové podléhají vlivu fundamentalismu, je pocit hluboké existenciální prázdnoty života v občanské společnosti liberálního kapitalismu.

    Jinak řečeno: pokud bychom opravdu dokázali polidštit náš vlastní (evropský) svět, pak i nově příchozí by se v něm daleko spíše cítili být doma, a neutíkali by se do vysněných světů "božích bojovníků" islámského fundamentalismu.
    VK
    December 31, 2015 v 17.31
    Ona ta existenciální prázdnota má minimálně ve Francii a Německu přízemně materiální základ. Život na podpoře s minimální vyhlídkou na práci, životní to realita potomka alžírských přistěhovalců, nebo s minimální vyhlídkou na neprekarizovanou práci, což se týká zas potomků tureckých přistěhovalců v Německu - není zrovna vzor existenciální naplnění.
    January 1, 2016 v 11.15
    těžký úděl domestikovaného gastarbeitera
    ...a to je to pořád lepší než doma v Asii či Africe
    January 2, 2016 v 10.23
    Takové zamyšlení by nemělo být prošpikováno manipulací.
    Či si snad autor myslí, že VŠICHNI ti lidé demonstrují proti VŠEM Romům, či VŠEM imigrantům?
    Možná, že i takováto, či daleko větší manipulace, kterým jsme ze strany medií denodenně vystavováni, pak vedou k tomu, že DSS vyhrává studentské volby. Mimo jiné. Neboť základ asi spočívá v pocitu občana, že se tu necítí příliš doma. Doma by jej asi neupozaďovali na úkor exkluzivních skupin. Měl by minimálně rovná práva a ony s ním rovné povinnosti.
    Když bude mít občan pocit zastání u "demokratických" politiků, které živí, nebude jej hledat jinde. A vo tom to je!
    LV
    January 2, 2016 v 10.42
    život gastarbeitera je lepší než život doma v Africe, proto se také stal gastarbeiterem
    Pro jeho děti je však referenční skupinou jejich vlastní okolí, ne země rodičů, přidejte k tomu problémy s identitou a je zaděláno na pěkný malér.

    Ta existenciální prázdnota hraje také roli. MI6 dělala výzkum a zjistila, že mezi islámistickými extremisty je 30% konvertitů.