Piráti nejsou solitéři

Ivan Bartoš

Pirátská strana se chystá na komunální volby. Ty pro Piráty představují velkou výzvu. Dokáže Pirátská strana úspěšně vstoupit do komunální politiky, která je postavená na jiných principech než ta celostátní?

Pirátská strana se chystá na další důležitý boj, tentokrát na komunálním hřišti Komunální volby nejsou pro Piráty úplnou novinkou (v roce 2010 jsme získali dva zastupitele), ale ty letošní jsou daleko zajímavější. Piráti staví okolo jednoho tisíce kandidátů v cca devadesáti obcích.

O magistrátní křesla bojují v Ostravě v koalici se Stranou zelených — tam je lídrem kandidátky nový pirátský předseda Lukáš Černohorský, v Praze kandidují samostatně v čele s bývalým místopředsedou Jakubem Michálkem a v Brně vytvořili koalici s hnutím Žít Brno (třetí a páté místo).

Komunální volby jako celek pak pro Piráty přestavují velkou výzvu: dokážou fungovat v různobarevných koalicích stejně jako samostatně? Dokážou vysvětlit skalním voličům rozdíl mezi komunální politikou, která spočívá v konsenzuální spolupráci na konkrétních tématech, a unikátním pirátským politickým směrem, který se řeší na zcela jiné úrovni?

O magistrátní křesla bojují Piráti v Ostravě v koalici se Stranou zelených. Lídrem jejich kandidátky je nový pirátský předseda Lukáš Černohorský. Foto Pirátská strana

Piráty lze nyní bez nadsázky označit za nejen bohatou, ale také velice atraktivní nevěstu. Strana po pěti letech fungování pravidelně atakuje hranici pěti procent (ačkoliv právě tuto diskriminační metu Piráti ve svém programu od začátku napadají), nejsou s ní spojeny žádné skandály, je plně transparentní, je skutečně budovaná odspoda a na jejím kontě po dvou posledních volbách leží bezmála patnáct milionů.

Doby, kdy Piráti přestavovali tolerované exoty na periferii české politiky, jsou dávno pryč. Pirátská vlajka už není chápána negativně, ba právě naopak — její úspěch a prozatímní neposkvrněnost je velmi atraktivním lákadlem pro politické subjekty všeho druhu. Kdo se ale může či nemůže plavit pod pirátskou vlajkou?

Pirátské kandidátky byly a jsou ve všech volbách otevřené pro nestraníky a obsazují se na základě výsledků primárních voleb. Piráti se pochopitelně účastní i koaličních projektů, ty však samy o sobě mohou přinášet různá úskalí. Jsou naši partneři seriózní? Jsou všichni jejich kandidáti důvěryhodní? Budou naši vlastní kandidáti na kandidátce dostatečně vidět? Pomůže nám společná kandidátka v prosazování našeho programu? A hlavně: nemůže nás případná koalice poškodit, takže bychom toho v důsledku více ztratili, než získali?

Naštěstí i na toto Piráti pamatují. Ačkoliv strana funguje decentralizovaně a jednotlivé koalice a kandidátky sestavují kraje samostatně, existuje stále možnost navržené kandidátní listiny a koalice přezkoumat republikovým výborem. Ten má možnost navrhnout změny nebo v radikálním odůvodněném případě třeba celou koaliční kandidátku zrušit.

Toto řešení je úplně posledním a krajním vyústěním, a k jeho aplikaci musí být sakra dobrý důvod — je ale dobrou pojistkou a obranou proti možným negativním vlivum, které mohou v předvolebním vyjednávání zůstat skryty. Jiné politické subjekty se nad tím mohou podivovat, ale to je tak všechno co s tím můžou dělat. Tato dobrá pravidla jsme si nastavili a tyto mechanismy průběžně komunikujeme nejen veřejnosti, ale i našim partnerům.

Zavedené politické standardy typu garantované místo na té a té pozici kandidátky, automatické nominace, bianko šeky — tohle Piráti na rozdíl od jiných stran nezavedli ani za zavřenými dveřmi, a zavádět nebudou, ani ted. Podaří se tedy Pirátům úspěšně vplout do komunální politiky bez ztráty kytičky?

Odpověď na tuto otázku budeme hledat nejen v právě začínající kampani, ale hlavně pak ve fungování volených zástupců v křeslech zastupitelství a radnic, na která si ambiciózní Pirátská strana už brousí zuby.