Student veřejný je zvláštní, v Česku vysoce ohrožený živočich. Ještě před několika desítkami let přitom patřil, aspoň podle dobových záznamů, mezi poměrně běžný druh. Ze studenta veřejného se stal symbol kritiky a revolty vůči systému nebo odvážných činů proti bezpráví. Mezinárodní den studentstva koneckonců připomíná tragické události, které následovaly po odporu studentů proti nacistické okupaci, další z význačných exemplářů studenta veřejného Jan Palach se zase svým upálením snažil vyburcovat normalizovanou a letargickou společnost k odporu.

Celé průvody studentů veřejných byly také považovány za jeden z katalyzátorů pádu minulého režimu. Dnes ale místo studenta veřejného přebírá jiný druh studenta — student soukromý.

Oblast výskytu

Student veřejný se v současné době vyskytuje zejména v určité části českých veřejných vysokých škol. V prostředí soukromých vysokých škol byste jej hledali jen s velkou námahou, neboť místní prostředí není s to, až na skutečně řídké výjimky, přežít. Velmi komplikované je jeho přežívání i na vysokých školách typu Vysoké školy ekonomické, které daleko více svědčí studentu soukromému. Studenty veřejné je možné najít například v akademických senátech, studentských spolcích nebo na některých progresivnějších fakultách, ústavech či katedrách. Student veřejný se také ve skupinkách vyskytuje v restauračních zařízeních typu pivnice, kde jej často můžeme spatřit popíjet pěnivé nápoje plzeňského typu a vášnivě diskutovat.

Student veřejný a student soukromý

Student veřejný se od studenta soukromého na první pohled téměř neliší. Tyto druhy jsou dokonce schopny žít harmonicky vedle sebe, takže se nedá říct, že by student soukromý hubil studenta veřejného. Pro studenta veřejného je ale zničující prostředí současné české společnosti a veřejného diskurzu, který je spíše než ideálům společenské a systémové kritiky nakloněn řešení zástupných problémů a falešnému univerzalismu neoliberalismu.

Společnost neexistuje, kritické myšlení je přežitek a každý udělá nejlépe, když se bude starat sám o sebe. Maximalizovat svoji cenu na zmenšujícím se trhu práce, pracovat zadarmo na stáži, pracovat za peníze v práci, občas zajít do školy a v pátek se řádně zkalit. Na nic moc nemyslet, jen si občas zaťukat na čelo před názory nějakého toho extrémisty, levičáka, třeba z FF, který stejně jednou možná skončí za pultem fast foodu, protože řádně nemaximalizoval.

Chraňme studenty veřejné

Jak již bylo řečeno v úvodu, student veřejný je ohrožený živočich. Místo v červené knize ohrožených druhů si ale za současné situace vydobude jen těžko — česká společnost ochraně přírody a kritiky nevěnuje příliš pozornosti. Zároveň ale komunita studentů nejenže troufale bojuje o své nezařazení do černé knihy vyhynulých druhů, chce dokonce dále rozšiřovat své řady. 

Jak to dělají? Vloni třeba skupinka studentů veřejných uspořádala Týden neklidu a demonstraci proti vysokoškolské reformě, další skupinka studentů veřejných válčí dokonce i za studenty soukromé v národní reprezentaci studentů a studentek s nevyslovitelnou zkratkou SK RVŠ a jiná skupina se zase rozhodla, že svépomocí navrátí Majálesu jako svátku studentů jeho kritický potenciál, který ztratil, když si jeho jméno přisvojil komerční festival. Vůbec nezmiňuji kus práce, který dělají další studenti veřejní na denní bázi ve svých spolcích nebo senátech.

Studenti veřejní musí paradoxně určité části veřejnosti dokazovat i to, že jsou svébytným druhem. Často jsou totiž studenti jako rod osočováni z činností a vlastností, které jsou vlastní jen jednomu druhu. Panuje například představa, že celý rod student volí pravici, nic krom vlastního prospěchu nebo zábavy jej nezajímá a za prezidenta chtěl Karla Schwarzenberga. Marně pak student veřejný vysvětluje, že on rozhodně pravici nevolil, při pohledu na placku s TOPunkáčem KS protáčel oči a že mu není ukradený rozklad sociálního státu i veřejných funkcí státu. Z toho vyplývá jediné — studenti veřejní musí být podporováni a chráněni, a jejich řady je rozhodně třeba rozšiřovat.