Grantová agentura České republiky — o „přerozdělování“ a morálce české vědy

Jan Havlík

Historici, kteří zasedají v  panelu Grantové agentury České republiky, přidělují granty též sami sobě — není to korupce svého druhu?

Při jednom z mých obvyklých „brouzdání“ po stránkách vědeckých časopisů a diskusních fórech jsem narazil na článek čtyř mladých historiků, který se dost kriticky pustil do historické vědy. Něco je snad přehnaně kritické, o jiném se jistě dá diskutovat, ale to je nyní vedlejší. Co mne ale přimělo sednout k psacímu stolu byl problém, o kterém se podle mého stále málo mluví. V Grantové agentuře ČR, rozdělující na vědecká bádání miliardy korun ze státního rozpočtu, se dějí skutečně velmi zvláštní věci.

Ve zmíněném článku toho o Grantové agentuře moc nenajdete, zmínka v textu, poznámka pod čarou a to je tak asi všechno. To málo stačilo k tomu, aby se na pány autory spustila lavina rozhořčení. Napsali totiž, že je Agentura důkazem fungování klientelistických vazeb ve vědě. A čím své závažné tvrzení dokazují? Píší, že si v určitém roce zhruba třetina lidí v „panelu“, který posuzuje grantové projekty historiků přihlášených do veřejné soutěže, sama přiznala granty. Článek vzbudil pozornost vedení Grantové agentury.

Z diskuze pod textem se dozvídáme, že již v prosinci minulého roku vydala Agentura k článku tiskovou zprávu, kde mimo jiné uvádí: „Tím víc zaráží, když se vědečtí pracovníci na poli historie (!) dopouštějí šíření zjevných lží a klišé, aby zcela účelově podpořili opakovaně vyvolávané podezření z podpory klientelismu. Použitím argumentů této úrovně tak — ke své škodě — snižují význam a naléhavost článku, který jinak zasluhuje pozornost nejen odborné veřejnosti.“ 

Nejprve jsem se uklidnil, jde přeci o lži a klišé. Klidný jsem nebyl na dlouho. Tisková zpráva vyvrací údaj o počtu lidí, kteří si granty přidělovali. A to je právě to. Neříká, že by nešlo o jev, který se tam skutečně děje, jen se to celé snaží bagatelizovat. Prý šlo ve skutečnosti o mnohem méně lidí, než autoři textu uvádějí a ještě jde prý vlastně o nutnost, protože jinak by se prý do „panelů“ nikdo nepřihlásil a neměl by tedy veřejnou soutěž kdo posuzovat.

Pro mne z toho vyplývá, že se tak neděje jen u historiků, ale v Grantové agentuře všeobecně. Raději než těm odborníkům zaplatit za čas a práci, kterou jistě odvádějí, tak jim dáme nějaký ten milionový grant, který si sami odmávnou ve svém „panelu“. (Nebo si snad na chvíli zacpou uši a zavřou oči, aby neviděli, jak o nich kolegové hlasují?) Připadají vám argumenty Agentury v době, kdy už se alespoň občas řeší korupční kauzy, také tak neuvěřitelné?

Proč mlčí?

Mladí historikové se omluvili za nepřesnost údaje, který podle nich vznikl chybou v dokumentaci samotné Grantové agentury. Nevím, to je na posouzení jiných. Nicméně dále podávají údaj, který problém ukazuje ještě lépe. „Z informací na webu Grantové agentury vyplývá, že ze současných 26 členů obou panelů pracuje 9 z nich na grantových projektech, které získali ve svém panelu a v době svého funkčního období. Tento údaj opět vznikl jednoduchým srovnáním seznamu členů panelu a výsledků soutěží. To je argument, který jsme v našem textu nepoužili, ale jenž dokumentuje situaci snad ještě názorněji, než výše uvedené údaje.“.

Upřímně řečeno, je mi dost jedno, kolik přesně lidí takovým způsobem dostalo své granty, spíše mne zaráží, že je to vůbec možné. Autorům prý nešlo o „chyby jednotlivců“, ale o „systém“, alespoň to píší ve svém původním článku. Občas takové názory slýchám od různých, zvláště levicově smýšlejících mladých lidí. No jo, dobře, ale „systém“ přece jen podle mne nakonec dělají jednotlivci. Nesouvisí alespoň trošičku ten velký svět korupce a klientelismu s tím malým světem drobných ryb a rybiček (kapříků)? Nezvykli jsme si prostě příliš na to, že „systém“ je klientelistický od sklepa až po půdu a podobné praktiky, o nichž píší i historici v uvedeném článku, patří k našemu každodennímu životu?

Jak je možné, že se dosud nikdo z těch, o které jde, proti takovému „systému“ nevzepřel? Někteří jsou snad hamižní, jiní se bojí o práci. To je dnes určitě pochopitelné, … kdo je v takové situaci bez viny, ať hází kameny. Nakonec ale někdo řekne: Tak vědátoři sbalte si svá cingrlátka, ty vaše melouchy se už nedají dále tutlat, teď to vezmou do ruky skuteční manažeři. … Ti pak definitivně prosadí své kategorie výkonu a zisku. Co bude ale s vědou, hrůza pomyslet.

Něco o rybě a její hlavě

Co dělá vedení Grantové agentury, které zde nese zodpovědnost? Je vůbec možné, aby něco takového obhajovalo? Je a asi ne překvapivě, vzhledem k tomu, kdo tomu všemu velí.

Někde jsem se dočetl, že dnes vede Grantovou agenturu člověk nade všechny pomazaný. Podle vlastního vyjádření jde o nejcitovanějšího českého sociologa, což nám má dokazovat, s jakým to Vědcem máme co do činění. Pokud si vzpomínám já, Petr Matějů, současný předseda Agentury, byl vedoucím kolektivu, který měl za úkol vypracovat návrh na reformu vysokých škol. Šlo o tzv. Bílou knihu, pamatujete? Po jejím publikování se dokonce i jinak poklidní akademici z Univerzity Karlovy vzepřeli a poukázali na naprostou nekvalitnost dokumentu a nekompetenci jeho zpracování. Na ministerstvu školství došlo k šarádám, Bílá kniha se neprosadila.

Pokud je jen třetina toho, co tenkrát akademici z UK napsali, pravda, musíme dodat díky bohu. No a co se nestane, nejcitovanější sociolog, který stál ze celým tím zpackaným projektem reformy a je přímo zodpovědný za prošustrování mnoha (snad prý dokonce desítek) milionů korun, které Bílá kniha státní rozpočet stála, putuje do vedení Grantové agentury. Snad je to běžný příběh z té naší české kotlinky, jinde by kvůli ostudě nevycházel z bytu.

Když jsem četl slova páně Matějů, kde se chválí jako nejcitovanější sociolog, musel jsem si s úsměvem vzpomenout na doporučení známé české historičky Ivany Čornejové, že zdaleka nejlepší je publikovat úplné hlouposti (možná použila i ostřejší výraz, už si nevzpomínám), protože to vás pak všichni citují nejraději. Bílá kniha byla a jistě je citována daleko za hranicemi České republiky. Pan Matějů se v čele Grantové agentury stane patrně ještě mnohem citovanější a dost možná skutečně v celém světě. Rozhodně pak v různých anekdotách. Nejlépe tomu pomůže, když bude instituce, kterou vede, hájit takové nesmysly, jako ty ve výše uvedené tiskovce.

    Diskuse (0 příspěvků)