Fukušimský Buddha aneb Za co by se měl hejtman Hašek omluvit

Jakub Patočka

Je samozřejmě možné být stoupencem jaderné energetiky. Ale není možné vykládat, že příklad Fukušimy ukazuje, o jak bezpečný zdroj energie se jedná. To není ani omyl, to je zpupný tlach.

Michal Hašek není ledasjaký hejtman. Je předsedou asociace hejtmanů, byl vážným kandidátem na předsedu sociální demokracie a je stále klidně možné, že sociální demokracii jednoho dne povede, neboť jeho politický talent je nesporný. Michal Hašek je také hejtmanem kraje, v jehož těsném sousedství se nachází jedna ze dvou českých jaderných elektráren. Do Brna je ostatně z Dukovan blíže nežli do Jihlavy.

V týdeníku Reflex Michal Hašek na otázku „Zakázal byste po neštěstí v japonské Fukušimě jaderné elektrárny?“ pronesl zhola neuvěřitelnou odpověď: „Naopak. Po Fukušimě je jasné, že se jedná o bezpečný zdroj energie, který dokáže i v méně dokonalém provedení přežít pětimetrovou vlnu tsunami, zemětřesení a výpadek elektřiny. Jádro je podle mne budoucnost, nikoli minulost.“

Problémem tu není názor na jadernou energetiku sám, je jisté, že většina předních českých sociálních demokratů dnes zastává vůči jaderné energetice v zásadě vstřícný postoj. ČSSD stejně jako celá česká společnost bude muset teprve civilizačně vyspět, aby se i v této otázce dopracovala k stanovisku, které je standardem intelektuální výbavy sociálních demokratů u našich sousedů v Německu či v Rakousku, ale i v převážné většině ostatních evropských zemí s vyvinutější občanskou kulturou, než jaká zatím panuje u nás.

Není tedy — alespoň prozatím — nepřijatelný Haškův postoj sám, ale zcela nepřijatelný je způsob, jakým ho zdůvodňuje. Tvrdit, že fukušimská elektrárna obstála, totiž ani není omyl, to je zpupný tlach. Celý svět kromě Michala Haška vidí, že fukušimská elektrárna vlnu — ve skutečnosti patnáctimetrovou — nepřežila a skončila katastrofou, kvůli níž je její okolí dlouhodobě neobyvatelné. Haškův výrok se nápadně podobá dadaistickému blábolení Václava Klause o ekologických problémech a zřejmě svému autorovi zaručí jedno z předních míst ve výroční anketě Dětí Země o Zelenou perlu roku.

Pokud totiž fukušimská tragédie něco nad jakoukoli pochybnost potvrdila, pak právě to, že jaderná energetika je zdrojem přinejmenším potenciálně fatálně nebezpečným. Právě proto se v celé Evropě nyní konají zátěžové testy jaderných elektráren. Chce snad hejtman a poslanec Michal Hašek tvrdit, že evropská politická reprezentace, které o zátěžových testech rozhodla, je jen sbírkou nekompetentních panikářů? Vždyť on, sám jihomoravský hejtman, má přece na základě fukušimského neštěstí, orwellovsky překrouceného v úspěch, jasno v tom, že jádru patří budoucnost! K čemu pak testy?

Jeho výrok prozrazuje cosi o úrovni debat v českém veřejném prostoru nad tímto tématem a o žalostném stavu českých médií, která ve své informační úloze v máločem selhávají tak bezbřeze, jako v případě jaderné energetiky. Nedávno zveřejněná mylná zpráva — například v Právu navíc ještě tvořivě opentlená v čistou lež — o tom, že české jaderné elektrárny jsou třetí nejbezpečnější na světě, je toho zvlášť křiklavým příkladem. A mediální pokrytí zátěžových testů českých jaderných elektráren je druhým takovým.

Haškovu odpovědnost to ale snižuje jen málo, skepse k českým médiím mu má být na základě osobních zkušeností vlastní a věrohodné informační zdroje k podstatným otázkám by si měl opatřit. Je významným veřejným činitelem, stojí v čele kraje a žije ve městě, potenciálně přímo ohroženého dukovanskou jadernou elektrárnou, o níž právě zmíněné zátěžové testy, navzdory jejich v tuzemsku již tradičně ledabylému provedení, zjistily, že by v ní neštěstí srovnatelné s fukušimským mohla vyvolat už taková maličkost jako stoletý sníh.

Před měsícem zveřejnilo Japonské středisko pro výzkum subkultur fotoesej Nathalie-Kyoko Stuckyové Buddha fukušimské zakázané zóny. Autorka tu líčí příběh Noata Matsumury, který se odmítl vystěhovat z evakuovaného města Tomioka, v němž před osudovým 16. březnem 2011 žilo šestnáct tisíc obyvatel. Matsumura tu dnes zůstal nastálo jako jediný a vzal na sebe úděl starat se o opuštěná zvířata.

Pečuje o několik set zdivočelých krav, pár desítek prasat, nějakou drůbež, mnoho koček a psů. Jeho nejkurióznějším zvířecím klientem je pštros, kterého si původně firma TEPCO, japonská obdoba ČEZ, provozující před havárií fukušimskou elektrárnu, do města přivezla jako maskota s legendou, že pštros je pták ztělesňující energetickou účinnost: je výkonný, silný a vytrvalý a skoro nic k životu nepotřebuje.

Autorka reportáže trefně poznamenává, že po katastrofě se stal pštros firemním symbolem TEPCO ještě výmluvněji, než mohla firma zamýšlet: „Bohužel je to pták, který má sklon před problémy strkat svou hlavu do písku a rozumu věru moc nepobral. Vcelku výstižně tak charakterizuje firmu TEPCO i její vedení.“

Noata Matsumura své rozhodnutí zůstat v zakázané zóně vysvětluje jednak tím, že o opuštěná zvířata se někdo postarat musí, jednak svou láskou k místu, které považuje za nejkrásnější na světě a raději bude žít kratší dobu zde, než někde jinde déle. O svých vyhlídkách si nedělá iluze.

„Mému otci je osmdesát, babička se dožila sta let, takže jsem mohl počítat, že budu žít nejmíň do těch osmdesáti. Ale s radiací, jaká tu je, to vidím tak na šedesát, v nejlepším případě,“ říká dnes dvaapadesátiletý Matsumura, aniž by klesal na duchu; jeho nadhled a smysl pro humor autorka reportáže barvitě a okouzleně líčí.

Plný rozsah fukušimské tragédie, jak jen možno tutlaný jadernou lobby, a u nás tudíž tutlaný ještě mnohonásobně vehementněji nežli jinde, teprve vystupuje na povrch. Už nyní je ale jasné, že se jedná o jednu z největších průmyslových katastrof v dějinách a její důsledky, jak co do počtu předčasných úmrtí, tak co do vážného poškození kvality života prakticky všech Japonců, budou obrovské.

Není pranic sociálního, ani demokratického na popírání tohoto neštěstí, ba dokonce na jeho demagogickém převracení v příběh úspěchu jaderné energetiky. Sociálnost sociálních demokratů přece vždy spočívala v tom, že stáli na straně lidí práce ohrožených svévolí kapitálu či průmyslu. Pan Noato Matsumura je definicí takového člověka a měl by zřejmě všechna práva očekávat solidaritu a pochopení od jihomoravského hejtmana.

A demokracie, nejen sociální, ale jakákoli demokracie není možná tam, kde se svévolně komolí, převrací a překrucuje zjevný smysl slov a věcí. Upřímně řečeno, patrně nejohavnějším rysem současné vlády je právě tento typ zpupného tlachání, kterým ministři jako Dobeš, Drábek či Chalupa vydávají za reformy a úsporná opatření kroky, jimiž dusí sociálně slabší segmenty společnosti proto, aby přední členové a sponzoři jejich politických stran mohli dál parazitovat na veřejných rozpočtech.

Když ministr Drábek psychopaticky šikanuje nezaměstnané jejich proháněním po poštách ve jménu boje s nezaměstnaností, když ministr Dobeš zavádí školné ve jménu lepší dostupnosti škol, když ministr Chalupa hovoří o ochraně šumavské divočiny holosečným kácením, neliší se od Michala Haška, když projektuje jaderné energetice skvělou budoucnost na základě toho, jak znamenitě obstála jaderná elektrárna ve Fukušimě.

Opakuji ještě jednou: není nepřijatelné být dnes v této věci tak žalostně zmanipulovaných českých zemích příznivcem jaderné energetiky, ale zcela nepřijatelné je pro člověka s takovým postavením a s takovou odpovědností takto bezostyšně vykládat lži. Článek Nathalie-Kyoko Stuckyové končí číslem účtu, na něž lze panu Matsumurovi poslat finanční podporu. Kdyby se chtěl za svůj povážlivý přešlap v Reflexu Michal Hašek omluvit, což by měl, příspěvek panu Matsumurovi se mu nabízí jako elegantní východisko.

    Diskuse
    VW
    February 10, 2012 v 16.11
    Polemika s názory pana Patočky
    Již několikrát jsem se pokusil polemizovat formou článků s názory týkajícími se energetiky publikovanými v Deníku Referendum. Byly vždy odmítnuty. Nyní mi pan šéfredaktor ještě důrazněji vysvětlil, že v Deníku Referendum budou vycházet pouze názory Greenpeace a s nimi shodné. Že odlišné mají dost prostoru jinde a zde se objevovat nebudou.
    Umožnil mi však zatím a podmíněně pokračovat v diskuzi pod články. Jsem mu za to vděčný a rozhodnutý této možnosti využít.
    Zhruba před dvěma týdny jsem poslal poslední odmítnutý článek, který polemizoval právě i s názory prezentovanými v tomto článku. Pro ty, kteří snesou odlišné názory a fakta, která nemusí odpovídat linii a ideologii Deníku Referendum je možné si jej přečíst zde: http://ojs.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/energetika/srovnani.htm
    Ostatní se na něj dívat nemusí a alespoň nebudou indoktrinováni jinými názory.
    SH
    February 13, 2012 v 11.32
    ALE SAKRA?!!!
    Takže DeníkReferendum není seriozním médiem, kde se mohou tříbit názory třeba laiků, podle argumentů odborníků?!! Nechtěl jsem věřit několika svým známým, kteří mne už sdělili, že jim redakce DR odmítá jejich příspěvky uveřejňovat. Takže pane šéfredaktore, jak to je!!? Vy jste snad cenzor, nebo co sakra si o sobě myslíte?!! Mám zásadní otázku. Jestliže k jednomu tématu uveřejňujete jenom jednostranné příspěvky, pak to platí i u jiných témat? A pokud ano, tak konkrétně kterých??! Chci to vědět, když mám pravidelně tento web podporovat.
    February 13, 2012 v 14.20
    Přidávám se k panu Hoškovi
    Tohle je skutečně závažný problém. Kdyby se slova obou pánů - Wagnera i Hoška - měla potvrdit, nemohl bych dále DR podporovat. Cenzura je prostě nepřijatelná!
    February 13, 2012 v 15.23
    Šéfredaktor je dnes na jednání v Praze. Jakmile se dostane k počítači, určitě odpoví. Za sebe mohu prohlásit, že jsem se s žádným příkazem, ba ani radou, jaké texty zveřejňovat ve své rubrice, nikdy nesetkal. Také ale nezveřejňuji vše, co mi přijde. Vybírám, co uznám za kvalitní, podnětné a důležité. Kdyby mi – dejme tomu – například někdo z Občanského institutu posílal stále podobné komentáře k americké zahraniční politice, zveřejnil bych dva tři a další už nepublikoval. Nevidím v tom cenzuru, je to normální redakční práce. Diskuse zde jsou otevřené všem, kdo dodržují stanovené podmínky, a většina autorů v nich komunikuje se čtenáři všech názorů. Deník Referendum jsou ale noviny, nikoliv internetový blog.
    February 13, 2012 v 17.17
    Děkuji Petru Jedličkovi za odpověď. Samozřejmě, že redakce má právo vybírat, které texty půjdou ke zveřejnění. Určujícím kritériem, jak bylo řečeno, musí být kvalita. Pokud by mělo jít o výběr na základě obsahu, ve smyslu "ideového vyznění", které se mi zrovna nehodí do krámu, to už by asi k cenzuře mělo blízko. Názorová výměna např. formou polemiky škodit nemůže a je dobře, pokud se i polemiky v DR objevují.

    V rámci spravedlnosti je však třeba říct, že pan Wagner, jak jsem si teď ověřil, tu v DR publikoval dvakrát.
    JP
    February 13, 2012 v 18.04
    Co jsem napsal panu Wagnerovi
    Napíšu to zde jen velmi telegraficky, jsem dnes a zítra služebně mimo redakci. Panu Wágnerovi jsem napsal tento dopis:

    Vázený pane Wagnere,

    diskusi se rozhodne nebráním, ale faktem je, ze Vy jste byl uz tolikrát pod clánky v DR usvedcen z prekrucování ci zamlcování faktu, ze bych Vase texty v DR rozhodne publikovat nechtel. Pokud vím, nemáte ale zákaz publikovat v diskusích pod clánky, protoze jste kodex nijak zjevne neporusil
    (publikovat omyly proti kodexu není), takze Vám zatím nic nebrání zverejnovat své názory zde.

    Ceské zeme jsou prakticky totálne postizeny informacním monopolem projaderné lobby, takze se domnívám, ze jeden jediný deník (ci vubec mediální platforma jako taková) s neskrývaným redakcním názorem práve opacným je tím minimem, kterým muzeme demokratické diskusi a kulture u
    nás prispet. Neumím si predstavit, ze byste Vy osobne v této zemi juvenilní projaderné rozjuchanosti trpel nedostatkem publikacních prílezitostí.

    Zdvorile Vás zdravím

    Jakub Patocka

    Nejedná se tedy ani v nejmenším o cenzuru, ale o redakční politiku. O tom, že se DR nebrání zveřejňování textů vyslovujících se pro jádro, nejlépe svědčí, že jsme panu Wagnerovi nejprve dva texty zveřjnili a teprve následně jsme se rozhodli další nepříjímat.

    Pan Wagner je zaměstnacem SÚJB v Řeži, pracuje tedy pro ČEZ, v pracovní době zveřejňuje příspěvky v diskusích napříč českým internetem: působí to dojmem, že je to součást jeho profese. Není žádný důvod, aby takové texty vycházely v DR v rubrice Názory. Máme svou redakční politiku a snažíme se, aby vše, co zveřejníme, kultivovalo veřejnou debatu.

    Tato podmínka v případě textů pana Wagnera prostě z našeho hlediska splněna není. Současně musím pana Wagnera upozornit, že nepodložené obvinění redakce z cenzury, porušením kodexu diskutujícího je.
    JP
    February 13, 2012 v 18.16
    Oprava
    Samozřejmě ne v SÚJB (Státní úřad pro jadernou bezpečnost), ale v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži.
    JP
    February 13, 2012 v 18.16
    Oprava
    Samozřejmě ne v SÚJB (Státní úřad pro jadernou bezpečnost), ale v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži.
    February 14, 2012 v 5.37
    Pravo na redakcni politiku je v poradku
    Souhlasim s Jakubem Patockou, ze v CR je prehrsle nazoru o tom, ze jadro je ta nejlepsi vec na svete, co clovek muze zazit, az samozrejme krome sexu. Proto jsem prekvapen, ze nekdo ma problem s temito svymi vynikajicimi nazory do medii proniknout, takze se cpe tam, kde ho uz slusne odmitli. A jeste se durdi. To cesky hezky receno neomalenost, cynismus nebo drzost. Kdybych mel ja sam si furt stezovat, kolikrat byli me nazory na to, jaky je cil ucasti verejnosti pri rozhodovani uredniku a politiku, tak bych promarnil pulku sveho zivota, coz je cennejsi, nez delat prudy. Kdyz me clanky server ci redakce nevezme, proste to musim prezit. Ja si proto rad prectu dalsi minoritni nazory o tom, ze jadro je mimo realitu a vim, ze hledani takovych kvalitnich clanku me nezabere vice casu nez to precteni. Na DR.cz mam jistotu, ze toto tema tu najdu snadno a kvalitni.
    VW
    February 14, 2012 v 14.21
    Jen oprava a připomínka
    Pan Patočka se ani neobtěžoval ten můj příspěvek číst. I tam a už i několikrát zde v diskuzi jsem vysvětloval, že nejsem zaměstnancem Ustavu jaderného výzkumu ale Ústavu jaderné fyziky AVČR, tady ústavu Akademie věd, který pochopitelně nemá nic společného s ČEZem. I to ukazuje na jeho neúctu k faktům a oponentům v diskuzi, autorům i čtenářům.
    Za celý rok tu v oblasti energetiky kromě mých dvou článků nevyšel žádný jiný než Greenpeace nebo v jeho duchu. A ty mé dva prošly jen díky tomu, že šly přes paní Úhlovou. Jistě, je to redakční politika a čistě v intencích redakce. Ovšem je otázka zda zatajování faktů a jiných názorů, vede k poznání a pochopení světa. Diskuze nemůže být jednostranná a demokracie nemůže existovat bez tolerance k jiným názorům. Tak lze provozovat pouze sektářství.
    Jsem teď na dovolené v Krkonoších a s omezeným přístupem k netu, tak je tolik
    February 14, 2012 v 16.15
    pozoruhodná neschopnost faktické reakce
    Nechtěla jsem, ale nedá mi to. Opět mne udivila pozoruhodná neschopnost reagovat na konkrétní informace u člověka, který sám sebe označuje za vědeckého pracovníka. Ale jak potom můžeme my, nevědci, býti lepší? Jistě je smutné a trapné, když kdokoliv nerespektuje a ignoruje informaci o tom, kde jeho oponent v diskusi skutečně pracuje. Ale ještě trapnější je pominout těžiště argumentace a pozornost odvádět emotivním výlevem.

    Moje jistě omezená schopnost kritického čtení mne ovšem vede k doměnce, že pokračování věty za (chybným) označením pracoviště vědeckého pracovníka je klíčové pro pochopení toho, proč nejsou jeho články v tomto deníku publikovány. Tedy pro větší přehlednost ještě jednou: "... v pracovní době zveřejňuje příspěvky v diskusích napříč českým internetem: působí to dojmem, že je to součást jeho profese. Není žádný důvod, aby takové texty vycházely v DR v rubrice Názory. Máme svou redakční politiku..."

    Všechny řečičky o tom, že dříve zvěřejněné texty byly zveřejněny jen pro to, že šly přes jiného člena redakce, nebo o tom, že nezveřejnění dalších textů vědeckého pracovníka v tomto deníku se rovná zatajování faktů a jiných názorů, jsou irelevantní a vlastně trapné.

    (Když už jsem se přihlásila, původně k jinému článku.)
    February 15, 2012 v 8.41
    Platí ho ČEZ.....
    Myslím, že by bylo dobré aby pan Patočka lépe vysvětlil, čím fakt, že pan Wágner pracuje v Ústavu jaderné fyziky AVČR, ho diskvalifikuje v diskusi.
    Jinak bych se také přimlouval za větší vyváženost v tomto tématu. Příspěvky pana Wágnera jsou určitě přínosem.
    PM
    February 15, 2012 v 17.58
    Poznamenávám,
    že pan Wágner se zde nejednou zasazoval o rozvoj výzkumu nukleárních procesů a tedy ku prospěchu využívání atomové energie. To je zcela v pořádu - žádný výzkum se dnes neobejde bez podpory ziskových společností a tím snahy vědců o jejich přízeň.
    Otázkou je, proč pan Wágner opakovaně hledá stále stejnou odezvu v prostředí, které cíle jeho zadání jednoznačně považují za společensky nebezpečně riskantní.
    February 16, 2012 v 2.33
    ještě k jádru (věci)
    Řeči o cenzuře ze strany pana Wagnera jsou opravdu nechutné a podpásové, zejména v kontextu toho, že má volný přístup do diskuse. Je pro mě stejně udivující, kdo všechno mu tady na to skočí. Každé noviny denně odmítají desítky názorových textů, z různých důvodů, mezi něž patří i názorová politika redakce a práh její citlivosti na způsoby argumentace i názory samotné. Mají mít noviny profil nebo nemají?

    Pan Wagner v tomto mediu napsal: "V současné době je velice kritickým bodem výstavby jaderných elektráren například produkce reaktorových nádob. Ty dokáže vyrábět jen velmi málo podniků v čele s těmi japonskými, které dodávají nádoby třeba i pro evropské reaktory EPR (podrobněji viz zde). Kritický bude také nedostatek technicky vzdělaných odborníků v příslušných oborech. V současné době se dá bez nadsázky říci, že jaderná renesance probíhá v jihovýchodní Asii (Čína, Indie, Jižní Korea a Japonsko), v Evropě zatím jde jen o váhavé přešlapování." a dále v diskusi pod stejným článkem ještě dodává: " Pochopitelně technickou kvalitu a ekonomické parametry projektu nelze bez důkladného posouzení projektu zhodnotit. Japonsko je tektonicky velmi aktivní, přesto tam spolehlivě a bezpečně funguje řada jaderných elektráren." To bylo 9. března 2011, o dva dny později došlo k Fukušimské havárii. Není tato synchronicita komentářem reality k okrajovým podmínkám materializovaných vědeckých jistot?

    Do jaké míry je dílem extrémně šťastné souhry náhod, že Fukušima předstihla Černobyl jen v úrovni jednoho řádu a ne třeba o řád? Kolik životů v Japonsku je a bude zasaženo stresem z existence v podmínkách rozšířené radiace a zhroucení teritoriálních jistot, které spolužití s elektrárnou ve stavu kolapsu přináší?

    Rámec argumentace, který zde od té doby pan Wagner v různých variacích uplatňuje, je tento: těch pár aktuálně mrtvých z Fukušimy nepatrně zhoršilo dlouhodobou statistiku, která ve srovnání s jinými zdroji stále vychází lépe ve prospěch jádra. Debata na této úrovni je ale irelevantní. Má smysl zakládat naši obživu na ruské ruletě? Máme se angažovat za lidská práva v Barmě nebo v Tibetu, když počet vězněných sotva přesáhne roční počet obětí automobilových nehod na českých silnicích? Nevím už jaký příklad nesouměřitelnosti, který by analogicky odpovídal tomu, proč nemá smysl vést spor na úrovni matematických statistik. Protože tam dochází ke zploštění a hlavně depolitiazci celého problému, ale on je bytostně politický: Je možné vložit technologii, která je statisticky bezpečná, ale ve chvíli selhání fatálně, dlouhodobě, celoplošně a ireverzibilně ovlivní celý životní prostor, do rukou malého množství expertů? (Navíc kontrolovaných dalším malým množstvím jejich spolužáků ze stejného oboru?)

    Navíc - a to je opět argumentace bytostně politická i když počítá s klíčovou rolí vědy: pokud připustíme, že vědecké bádání a tvořivost mohou přinést zásadní obraty, dostanou-li příležitost, nemá smysl gigantické prostředky, které se vkládají do zdokonalování jaderných systémů a výstavby jaderných elektráren investovat do vývoje alternativ? Taky už jsem to tady psal: uvidíme, kam se za pár let dostanou Němci, kteří tento obrat podstoupili.

    Spor o politický problém nelze redukovat (pouze) na problém přírodních věd, jejich paradigmata jsou sice tvrdá, ale zdale ne komplexní.
    JP
    February 16, 2012 v 9.54
    oprava a dodatek
    Musím opravit svou chybu a omluvit se za ni, jak panu Wagnerovi, tak čtenářům: Vladimír Wagner skutečně nepracuje v ÚJV v Řeži, nýbrž v akademii věd, jak udává. Zmátla mě shoda místa; rád bych dodal, jak praví klasik: "Takové omyly se u nás stanou maximálně dvakrát za dvacet let."

    Vše ostatní platí: pan Wagner u nás zveřejňovat texty na téma jaderná energetika již nebude a to z výše popsaných důvodů. Okolnost, že se zveřejňování svých textů domáhá absurdním obviněním z cenzury, je důvodem navíc.

    To samozřejmě neznamená, že by u nás nemohly vycházet texty příznivců jádra, ba právě naopak: právě z takových diskusí se v převážné většině evropských občanských spolenčností zrodilo přesvědčení, že tato technologie představuje bludnou slepou uličku. Diskuse je základní metodou, jak přicházet věcem na kloub.

    Jistě se tedy i v budoucnu u nás texty příznivců jádra objeví, ale má-li mít diskuse smysl a kultivační účinek, je nutné, aby její účastníci byli s to revidovat své postoje na základě argumentů a neopakovali stále dokola omyly, jež jim jejich partneři v debatě umožnili poznat. Názor nechť si má každý, jaký chce, ale fakta jsou posvátná.

    Konečně k námitce pana Wagnera, že u nás vycházejí především názory Greenpeace. Jsem rád, že zazněla, protože mi umožňuje říci zde jasné stanovisko k metodě práce našeho média. Ta vychází koncepčně z toho, že idealistické struktury občanské společnosti míří zpravidla k podstatě věci mnohem pronikavěji a přesněji, nežli názory spřažené se zájmy průmyslových lobby či na ně navázaných politiků nebo akademiků.

    Týká se to všech témat, jimiž se DR zabývá, od vzdělání přes kulturu až třeba po sociální či ekologické otázky. V evropském kontextu abnormální vyšinutost českého diskursu na téma jaderná energetika není ani minimální důvodem, abychom k němu přistupovali jinak.

    Samozřejmě tato metoda neplatí absolutně a neužívá se dogmaticky. Věrohodnost zdrojů se totiž posiluje nebo oslabuje s tím, jak jejich tvrzení obstojí v konfrontaci se skutečností. Mohou tak být zdroje z občanské společnosti, s nimiž pro jejich postupně najevo vycházející nespolehlivost pracovat přestaneme, a naopak zdroje komerční, které o svých přednostech postupně přesvědčí.

    Ale právě z tohoto hlediska je dle mého hlubokého přesvědčení nade vši pochybnost, že ve světě dnes není věrohodnější zdroj informací na téma jaderná energetika nežli právě organizace Greenpeace, což vyniklo zvláště zřetelně v čase fukušimské krize: informace Greenpeace k tématu byly a jsou včasnější, podrobnější a přesnější nežli z jakýchkoli jiných zdrojů.
    VW
    February 16, 2012 v 18.19
    Reakce na příspěvky diskutérů a komentáře
    Po příspěvku pana šéfredaktora není třeba asi nic dodávat. Doporučuji každému si jej opravdu pečlivě přečíst. Jeho představa o diskuzi je taková: Vše už je dávno rozhodnuta, vždy je to tak, jak to vidím já. Oponenti v diskuzi jsou tu jen proto, aby revidovali své názory. V oblasti jádra nade vší pochybnost jsou vždy nejlepším zdrojem Greenpeace a na jiné zdroje se nemá cenu dívat. A pravděpodobně i v jiných tématech má šéfredaktor svůj jediný správný zdroj. To opravdu není třeba komentovat.
    Protože v dalších příspěvcích se objevilo několik otázek či poznámek ke mně, přece jen bych si několik komentářů dovolil. Paní Monika Šatanová píše, že jsem nepochopil klíčovou argumentaci v článku „…v pracovní době zveřejňuje příspěvky v diskusích napříč českým internetem: působí to dojmem, že je to součást jeho profese. Není žádný důvod, aby takové texty vycházely v DR v rubrice Názory.“ Problém je, že tato argumentace je stejně účelová diskreditace oponenta v diskuzi, jako jeho přiřazení k jinému zaměstnavateli. Ve stylu, kde chybí argumenty, je třeba diskreditovat oponenta. Podle pana Patočky musí být všichni s jiným názorem spojení s průmyslovým či jiným loby a bez vlastního názoru. Pokud by se paní Šatanová podívala na časy mých příspěvků třeba v diskuzi zde, tak zjistí, že většina z nich je večer a o víkendech. Ty v klasické pracovní době nejsou o nic častější než u jiných diskutérů zde. Po zdůraznění této části příspěvku, ve které se snaží pan Patočka naznačovat, že své příspěvky píši na příkaz zaměstnavatele, paní Šatanovou musím ovšem učinit důležité prohlášení. Názory, které publikuji v populárně vědních článcích a v publicistických příspěvcích jsou čistě mé soukromé a nereprezentují názory mého zaměstnavatele. Zaměstnavatel s nimi nemá nic společného a může mít jak názory shodné tak odlišné. Už jednou jsem byl podobným způsobem osočen na Britských listech a tam jsem k tomu napsal podrobné vyjádření: http://www.blisty.cz/art/58159.html .
    Stejně účelové je i prohlašování pana Patočky, že „faktem je, že Vy jste byl už tolikrát pod články v DR usvědčen z překrucování či zamlčování faktu, ze bych Vaše texty v DR rozhodně publikovat nechtěl.“ Neuvedl ani jeden konkrétní případ a alespoň já nemám ten dojem. Ale každý čtenář může posoudit sám. Pan Vít Janeček uvádí citace z mého článku a příspěvku v diskuzi, které jsou hodně spojeny s tím, co jsem psal v tom neuveřejněném zde odkazovaném příspěvku. Nechám zase na čtenářích, zda je lze označit tím, co píše pan Patočka.
    Ještě k tomu, co zde řada lidí označuje za redakční politiku deníku a redakce. Jsem fyzik, nestudoval jsem žurnalistiku, politologii či jiný podobný obor. Proto se mohu mýlit. Ale podle mého názoru redakční politika udává to, jakým tématům a v jakém rozsahu se dané periodikum bude věnovat. Ovšem, alespoň podle mého názoru, pokud redakce k danému tématu dá prostor pouze jednomu názoru a pouze jednomu zástupci (v daném případě Greenpeace) a předem má stanoveno, co je jediné správné, tak to už za redakční politiku označit nelze, to už je „redakční politika“. Mou diskvalifikaci pro prezentování názorů zde pan Patočka postavil na (byť chybném) označení mého zaměstnavatele SÚJB či ÚJV. Pokud je někdo zaměstnancem těchto organizací, tak je předem z publikování v DR vyloučen. Celkem nedávno uveřejnil DR několik článků zaměstnanců Greenpeace, která obsahovala řadu obvinění vůči práci SÚJB či ÚJV. Ovšem případná prezentace pohledů zaměstnanců těchto obviňovaných institucí je předem vyloučena. Nechám na čtenářích, zda jde o redakční politiku či „redakční politiku“.
    Přečetl jsem si se zájmem příspěvky, které se tady objevily. Velká část z nich prezentuje názor, který ukazuje, že čtenáři jsou spokojení s jednostranným názorem a příslušná redakční selekce popsaná panem šéfredaktorem jim vyhovuje. Nic nového slyšet nechtějí a vadí jim, že se sem cpe někdo s názorem jiným a že se snaží o diskuzi. Asi to opravdu nemá cenu.
    PM
    February 17, 2012 v 12.24
    Asi to opravdu nemá cenu.
    Má to cenu pane Wagnere, pokud budete seznamovat s výsledky snah o řešení společensky citlivých problémů jako
    toxikologické problematiky odpadu, vojenského zneužití vedlejších produktů ap.
    Pokud nám v období Fukušimi budete vysvětlovat nepostradatelnost jaderných elektráren, tak převážně narazíte na zeď prostého nepochopení.
    JK
    February 17, 2012 v 17.06
    Přírodovědci a diskuse
    Pan Vít Janeček tady velmi správně píše, že diskuse o tak závažných věcech, jako je jaderná energetika, nemůže a nesmí být záležitostí jen odborníků, ale všech občanů, koneckonců, týká se nás všech. S tím stoprocentně souhlasím. Aby se však občané mohli správně rozhodnout, potřebují k tomu informace, například také o tom, jaké je to "statistické bezpečí" jaderné energetiky, ale také jejich alternativ. Uhelná energetika totiž taky "fatálně, dlouhodobě, celoplošně a ireverzibilně ovlivní celý životní prostor", jak píše pan Janeček, ale nikoli jen v případě selhání, jako ta jaderná, ale dlouhodobě nutně a jistotou, a navíc stojí desetitisíce lidských životů. Jinde v DR se píše o důsledcích hromadného rozšíření biopaliv - zdražení potravin a velkoplošné ničení zbytků pralesů je taky jeden následek jejich zavedení.

    Všechny tyto otázky mají samozřejmě ekologické, sociální, ekonomické a třeba i náboženské aspekty, ale to neznamená, že ty technicko přírodovědné tam nejsou, a že přírodovědec se svými tvrdými daty nemá k věci co říci!

    A když už jsme u těch tvrdých dat: pan Janeček polemizuje s údajným argumentem zastánců jádra, že " těch pár aktuálně mrtvých z Fukušimy nepatrně zhoršilo dlouhodobou statistiku, která ve srovnání s jinými zdroji stále vychází lépe ve prospěch jádra." To je omyl. Jaderná nehoda ve Fukušimě zatím žádnou statistiku nezhoršila, protože nevedla k jedinému úmrtí v důsledku ozáření. Z toho, co víme o dávkách, kterým bylo obyvatelstvo v důsledku nehody vystaveno, lze důvodně předpokládat, že ani k žádnému úmrtí nepovede (s jistotou to u stachastických jevů nebudeme vědět nikdy). Jistě se z toho radujete stejně jako já. Názor nechť si má každý, jaký chce, ale fakta jsou posvátná, jak píše pěkně pan šéfredaktor.

    Doufám, že tento svůj omyl budete rychle revidovat, nebo by Vás pan Patočka musel vyřadit z publikování v DR, a to bych Vám věru nepřál..



    February 17, 2012 v 21.19
    k jádru ještě jednou
    Stále žiju v přesvědčení, že logické myšlení a přírodny vědy jsou paradigmaticky v závislejším spojení, nežli logika v jiných oblastech života, ale vypadá to, že to tak nemusí být vždycky:

    1. Ve své reakci nepíšu nic o mrtvých z ozáření, ale naopak explicitně zmiňuji stresové faktory, které se v dané situaci projevily například zejména infarkty několika techniků, kteří zemřeli pří záchranných akcích přímo v areálu elektrárny. Úmrtí z ozáření z nadkritických dávek začnou do statistik "nabíhat" cca za rok a dál, podobobně jako v případě Černobylu. Řada jich tam nenaběhne nikdy, tak jako se tvrdě nekorelují důsledky jiných průmyslových znečištění (uhlí, auta) s konkrétními úmrtími - lidé umírají na cévní choroby, mozkové příhody atd. Přestože tato korelace existuje.

    2. Nejsem proti tomu, aby byla zveřejňována jakákoli přírodovědná data a jejich interpretace, ale jsem proti tomu, aby se prováděla nelogická operace, kdy je politický problém redukován na probém expertní analýzy - zejména tam, kde jde o takovouto fatální otázku. Budeme tak postupovat ve všech stejně důležitých oblastech? Potom nechť je výhradní kvalifikací poslaneckého mandátu právní vzdělání - vždyť ve sněmovně vznikají zákony.
    Osobně mi články pana Wagnera v DR nevadily, na jedné straně důvěřuji jeho expertize v rovině fyziky stejně jako mi rozum stojí nad jeho schopností zploštění tak komplexního problému pouze na ni. To mi ovšem nebrání stejně tak chápat rozhodnutí redakce nedávat jeho textům rámec publikovaných článků. Rámec diskuse včetně linků na jeho texty jinde mu zůstává zachován a jak patrno z některých reakcí zde, navíc získal auru disidenta mezi tmáři, která jeho textům jistě zajistí dostatek pozornosti i z prostoru pod čarou.
    February 17, 2012 v 22.19
    dopady Fukušimské nehody (pro pana Konvalinku)
    Argument, že Fukušimská jaderná havárie nemá žádné oběti, je nepravdivý.

    Za prvé má už stovky obětí, byť nezemřely na přímé následky ozáření: Třeba v nemocnici Futaba zemřelo 45 ze 440 tamních pacientů poté, co personál v rychlosti evakuoval objekt a ve zmatku se pak o lidi upoutané na lůžko několik dní nikdo nestaral. Zůstali bez péče, bez vody, bez jídla. Japonsko je země patrně nejlépe vytrénovaná na zvládání podobných katastrof, a přesto se ukázalo, že havarijní plány a evakuační příprava je naprosto neadekvátní reálnému průběhu jaderné havárie. Jak by to asi dopadlo u nás...

    Desítky zemědělců ve fukušimské prefektuře spáchaly sebevraždu poté, co kvůli masivními radioaktivnímu spadu přišly jejich rodiny o generace obhospodařovaná políčka. Počátkem února evidovaly japonské úřady 573 úmrtí přímo v souvislosti s havárií.

    Ano, tito lidé nezemřeli v důsledku ozáření. Jen cynik ale může tvrdit, že nezemřeli kvůli jaderné havárii a úniku radiace.

    Za druhé, statisíce lidí byly a zůstávají vystaveni mnohonásobně vyšším dávkám radioaktivního záření, než připouštějí zákonné normy a mezinárodní doporučení (v řádu dolních desítek milisievert za rok - oficiální maximum je jeden milisievert ročně). To se týká i dětí a těhotných žen, které jsou vůči účinkům ionizujícího záření několikanásobně zranitelnější, což je vědecky dokázaný fakt.

    Účinky dávek na této úrovni se neprojevují ihned: nelze čekat, že lidé budou umírat během týdnů. Je ale vědecky prokázáno, že i menší dávky záření, zejména při dlouhodobém působení, zvyšují riziko rakoviny a dalších onemocnění. Několik publikací již zveřejnilo expertní odhady, že přímých obětí radioaktivity z Fukušimy bude v budoucnu mnoho set až několik tisíc.

    Tyto nemoci se projeví v horizontu pěti až dvaceti let. Ačkoliv se "statisticky" ztratí v průměrech (při tisícovce obětí během dvaceti let to znamená padesát mrtvých ročně navíc - v populaci, kde na rakovinu z jiných důvodů zemřou tisíce), neznamená to, že nejsou - a tvrdit to je nejen nevěděcké, ale i cynické.

    Podobně jako kouření, nižší dávky ionizujícího záření nezabíjejí ihned. Argumentovat tedy tím, že zatím ještě nikdo na rakovinu neumřel, je nehorázné. Je to, jako kdyby tabáková firma rozdávala dětem před školou cigarety a po několika týdnech by prohlásila: "Vidíte, nikdo se neudusil, takže je to úplně neškodné."

    Taková věda, pane Konvalinko, jakou argumentujete, je srovnatelná s "vědou", která dokazovala neškodnost kouření nebo neexistenci globálního oteplování. Pokládám si otázku, zda to děláte vědomě, nebo z ignorance.

    February 17, 2012 v 22.32
    a dodatek k energetice
    Otázka nestojí, jestli uhlí nebo jádro. Takto byla diskuse postavená v roce 1992, kdy Klausova vláda rozhodovala o stavbě Temelína. Vinou špatného rozhodnutí teď máme i uhlí, i jádro, a navrch velmi špatnou úroveň energetické účinnosti (stavba nadbytečných zdrojů motivuje k plýtvání). Vyvážíme víc elektřiny, než Temelín vyrobí, a severočeské elektrárny namísto odstavení běží dál, aby měl ČEZ vyšší zisky. Tak to chodí prakticky bez výjimky i v jiných zemích. Uhlí a jádro jsou dvě strany falešné mince a žádná z ekologických organizací, jak byste si mohl všimnout, nevytlouká smradlavý a nebezpečný klín jiným nebezečným klínem.

    Alternativou je energetika postavená na úsporách a obnovitelných zdrojích (z velké části decentralizovaných). Jádro kryje několik procent světové spotřeby energie a je čím dál marginálnější. Tvrdit, že se bez něj neobejdeme, je poněkud obsedantní a vědecké to taky moc není.

    Za posledních pět let se na světě postavilo celkem 230 000 MW nových větrných a solárních elektráren. Za stejnou dobu se postavilo 6 600 MW elektráren jaderných. Větrné a solární elektrárny vybudované vloni během jediného roku mají výrobní kapacitu odpovídající 16 velkým jaderným reaktorům, a trh s obnovitelnými zdroji rok od roku výrazně roste, zatímco trh s jadernými reaktory stagnuje a upadá.
    VW
    February 18, 2012 v 0.56
    Vysvětlení k energetice
    Pane Beránek, jak jsem psal v tom článku, zamítnutí jehož je předmětem diskuze, tak důležité je srovnávání. Ovšem porovnávání stejných veličin. Takže, pokud říkáte, že jádro pokrývá jen několik procent světové spotřeby energie (je to zhruba 6 %), tak je třeba dodat, že větrné elektrárny dodávají více jak pětkrát méně a sluneční ještě násobně méně a dohromady tyto obnovitelné zdroje nedosahují ani dvou procent. Pokud nebudeme mluvit o celkové energii, ale pouze elektrické, tak jsou tato čísla zhruba 13,8 % pro jádro a jen okolo 2,5 % pro vítr a pod 1 % pro sluneční elektrárny. Jestliže budete srovnávat výkony postavených větrných a slunečních elektráren na jedné straně a jaderných a fosilních na straně druhé, tak je třeba dodat, že roční využití uvedeného výkonu u těch prvních nepřekračuje většinou 20 %, zatímco u těch druhých je mezi 80-90 %. Jinak uvedený spuštěný výkon jaderných bloků uváděný panem Beránkem není přesný. Jen minulý rok byl spuštěn výkon 3997 MW a za posledních pět let pak 10654 MW. Tedy loni bylo zprovozněn jaderný výkon zhruba 4 velkých bloků, jestliže pan Beránek uvádí, že solárních a větrných bylo spuštěno výkon jako 16 takovýchto, tak v případě započtení ročního využití výkonu u jádra a větru se sluncem dostaneme, že jde vybudované kapacity jádra a větru se sluncem dodají za rok stejně energie.
    Pane Beránek, mohl byste mi jmenovat jedinou zemi, ve které by byla spotřeba elektrické energie pokryta více než dvaceti procenty větrnými a slunečními elektrárnami?
    Realita představy o náhradě jaderných elektráren větrnými a slunečními je dobře vidět i na příkladu Německa, kde větší část výpadku jaderných bloků musely pokrýt bloky fosilní. Zvláště dobře je to vidět v posledních měsících, kdy počasí v Evropě způsobuje, že není ani vítr a vlivem inverze i sluneční svit je velmi omezený. Německo a Rakousko tak musí znovu spouštět uhelné a mazutové elektrárny, které byly už dlouho z ekologických a ekonomických důvodů odstavené a drženy ve studené rezervě.
    Pokud bychom neměli Temelín, tak třeba v současné době bychom my a hlavně naši sousedé v Rakousku a Slovensku měli docela problémy.
    VW
    February 18, 2012 v 8.36
    ad dopady fukušimské nehody
    Je bezesporu, že havárie v jaderné elektrárně Fukušima I je velkou průmyslovou havárií. Pan Janeček popisuje, že měl na mysli úmrtí, která nesouvisí přímo s jadernou elektrárnou a radioaktivitou (jak to pochopil pan Konvalinka), ale úmrtí, která nastala u pracovníků, kteří v ní pracují a mohla by mít souvislost i s pracovním vypětím. Je nesporné, že hlavně v prvních dnech a týdnech po cunami byli pracovníci v elektrárně pod obrovským stresem. A jak jsem popisoval podle vyprávění vedoucího prací na likvidaci havárie Masao Yoshidy, byl zázrak, že to všichni v těch prvních týdnech přežili: http://www.osel.cz/index.php?clanek=6033 . Později nastaly i případy, kdy zahynul pracovník na zdravotní potíže přímo nesouvisející s prací v elektrárně. Popisoval jsem je i ve svých článcích o Fukušimě. Ovšem takové záležitosti se stávají na všech takto velkých pracovištích. Včera byl třeba pohřeb pouze třicetiletého sportovního novináře a funkcionáře, který zemřel na srdeční selhání za svým pracovním stolem. Víme, do jaké míry se na jeho smrti podílelo pracovní vypětí? A zakážeme kvůli tomu organizování sportu? V elektrárně Fukušima I se stávají i pracovní úrazy. Třeba před pár měsíci se tam uvolnilo lano u jeřábu a zranilo dělníky. Nehodu jsem popisoval zde: http://www.osel.cz/index.php?clanek=5970 . Ale zase se jejich počet nevymyká tomu, co lze na tak velkém a náročném pracovišti očekávat.
    Když už jsem zmínil Masao Yoshidu, ten byl v elektrárně od prvních hodin až do října, kdy odstoupil, když u něj byla zjištěná rakovina hrtanu. Ta sice téměř jistě nemůže souviset s radiací (doba latence), ale třeba její projevení urychlil stres při náročné práci. Na druhé straně naopak by se možná na ní v normální situaci, kdy by nebyl podrobován tak často kontrolám, tak rychle nezjistila a měl by nižší šanci na vyléčení. Takové věci se nedají posoudit. Blíže jsem to popisoval v již odkazovaném článku.
    Pan Beránek se soustředil na situaci evakuovaných. Nesporně je dopad evakuace na ně velice stresující. Samotný dopad radiace, který lze odhadnout z dávek, které lidé v různých místech obdrželi je, bude nepozorovatelný, jak už psal pan Konvalinka. Pan Beránek se ohání hodnotou 1 mSv, která se udává jako hodnota, které by neměli být z umělých zdrojů zbytečně vystavování lidé nepracující s radiací. Ovšem už neřekne, že to je hodnota, která je nižší než ta, které je člověk vystaven s přírodního pozadí a v řádě míst je hodnota z pozadí i řádově vyšší. A ani v těchto místech nebyl pozorován zvýšený výskyt žádných nemocí. Ale k tomu jsem se podrobně vyjadřoval v článku, který zde nemohl vyjít a každý si to může na uvedeném odkazu přečíst. O tom, že havárie dramaticky zasáhla právě farmáře a byly i případy, že to neunesli, jsem psal, A psal jsem také, jak nutná a důležitá je pomoc pro ně a co nejintenzivnější práce na přípravě podmínek k tomu, aby se mohli vrátit k normálnímu životu. Ale o svá pole, živnosti a domovy přišly i lidé při jiných průmyslových haváriích spojených s březnovou přírodní katastrofou (protržení přehrady, požáry, znečištění s chemiček …) . A přesídlení velkého množství obyvatel je spojeno i s řadou jiných zdrojů energie, včetně prosazovaných obnovitelných. A to nejde o havárii. I tam je to spojeno se stresem. I tam se dostáváme ke srovnání negativních dopadů různých zdrojů. Omlouvám se, že jsem zde dal hodně citací na své články. Ale důvodem je, že mě pan Janeček obvinil z toho, že o Fukušimě píši pouze z hlediska přírodovědných faktů. A že se nezabývám jinými aspekty. Byl bych docela rád, kdyby mi napsal, jak na to přišel. Ovšem co jsem se snažil vždy zdůrazňovat, tak to, že sociální, politické a další aspekty nemohou jít proti těmto přírodovědným zákonitostem. Žádný právní zákon a politické rozhodnutí nemůže zrušit fyzikální či jiný přírodovědný zákon
    February 18, 2012 v 12.09
    k energetice II.
    Podíl jádra na konečné spotřebě energie ve světe byl roku 2009 přesně 2,3 %. Na výrobě elektřiny mělo v témže roce jádro podíl 13,4 %, zatímco obnovitelné zdroje 19,5 %. Z toho vodní elektrárny představují 16,2 % a modení obnovitelné zdroje (zejména větrné a solární) 3,3 %. V tomto ohledu jsou obnovitelné zdroje stále menší, než jádro, avšak jaderná energetika se rozvíjela přes 50 let s masivními státními dotacemi, zatímco moderní OZE nastoupily teprve před zrhuba patnácti lety a významnější podpoře se těší teprve pár let.

    Důležitá je ovšem i dynamika: v roce 2011 jaderných elektráren celkově UBYLO o 7372 MW (nově postavených 4000 MW, trvale odstavených 11 400 MW), zatímco větrných a solárních celkově PŘIBYLO zhruba 80 000 MW (přesné statistiky budou k dispozici teprve za měsíc nebo dva).

    Píšu-li, že nové OZE za rok 2011 mají kapacitu na úrovni 16 velkých reaktorů, v této statistice jsem už zohlednil nižší míru jejich využití (nepíšu, že mají "výkon 80 reaktorů" - což je ovšem také pravda - ale že mají "výrobní kapacitu 16 reaktorů"). Pan Wagner se ze mne ovšem opět snaží udělat hlupáka, ale naběhl si sám, protože si ani pořádně nepřečetl, co jsem napsal.

    V EU za poslední rok přibylo (při zohlednění nově dokončených a odstavených výkonů) 21 000 MW solárních elektráren, 9400 MW větrných elektráren, 8800 plynových elektráren a 1300 uhelných. Ubylo 6000 MW jaderných elektráren. Je paradoxem, že Německo i po odstavení osmi reaktorů zůstává celkovým vývozcem elektřiny, a v posledních třech mrazivých týdnech vyváželo značné přebytky ze solárních elektráren do Francie, která navzory velkému počtu reaktorů byla v deficitu.

    Jenom samotné větrné elektrárny pokryly vloni 26 % veškeré spotřeby elektřiny v Dánsku, 16 % veškeré elektřiny ve Španělsku, 16 % elektřiny v Portugalsku, 12 % elektřiny v Irsku a 11 % elektřiny v Německu.

    V Německu obnovitelné zdroje vyrobily už v roce 2010 celkem 104 TWh elektřiny (z toho větrné 38 TWh a solární 12 TWh), tedy 16 % tamní výroby. Vloni už jejich výroba převýšila výrobu jaderných elektráren (jednak dále narostla výroba OZE, jednak poklesla výroba v reaktorech). Tedy v roce 2011 dodaly OZE v Německu 20 % veškeré elektřiny.
    VW
    February 18, 2012 v 14.11
    Reakce na pana Beránka
    Pane Beránek za špatné pochopení Vašeho textu se omlouvám. Vzniklo z toho, že v předchozí větě jste mluvil o výkonu a nijak jste nezdůraznil, že mluvíte o něčem jiném. Takže ten minulý rok bylo větrných a slunečních postaveno tolik, že dodávají čtyřikrát více energie než nově postavené jaderné. A to je při velkém útlumu v jádře a forsáži větrných a solárních. Výkon trvale odstavených reaktorů v minulém roce je dán odepsáním zničených bloků ve Fukušimě I a hlavní část odstavením osmi německých bloků. Což je důsledek extrémní přírodní katastrofy v Japonsku a čistě politického rozhodnutí v Německu. Tedy dost nestandardní situace. Situace v Japonsku pochopitelně ovlivnila produkci elektřiny v minulém roce a ovlivní i v tomto. Japonské reaktory se vypínají pro kontrolu a výměnu paliva a zatím se nespouštějí. Čeká se na svolení místních komunit. Extrémně tam tak narostla spotřeba fosilních paliv.
    Pokud jde o podíl jádra na celkové spotřebě energie, asi hodně závisí, co vše do té energie započteme. Ten rozdíl v 6 % jádra z mých zdrojů a 2,3 % z Vašich vzniká asi tím, že započtení spotřeby energie v rozvojových zemích ve formě pálení dřeva, využití zvířecí síly a dalších položek asi není příliš jednoduché a jednoznačné. Celkový objem spotřebované energie v z chudých regionů, který může být dost velký se tak může asi různit. Nic to ovšem nemění na tom, že jádro produkuje pětkrát více energie než větrné a solární elektrárny. Ve vašem případě tak tyto zdroje nedodaly ani půl procenta spotřebované energie. To, že u elektřiny se vše statisticky podchycuje lépe svědčí i shoda mezi námi ve statistice. Vy uvádíte data z roku 2009 já z roku 2010. Vy máte 13,4 % pro jádro, já 13,8 %. Pro „moderní obnovitelné“ udáváte 3,3 %. Já pro větrné 2,5 % a solární pod jedno procento. Vzhledem k tomu, že u Vašich moderních obnovitelných je i biomasa, tak u Vás solární spíše dávají ještě méně než půl procenta. Ve všem se perfektně shodujeme a dokládáme prostě, že jaderné dodávají zhruba pětkrát více energie než větrné a solární dohromady. Prostě to, co jsem zdůraznil. Našel jste jedinou zemi, která má z větrných a solárních zdrojů více než 20 %. Můj dotaz byl trošku malá udička. To Dánsko jsem čekal. Je však třeba dodat, že tak ideální podmínky nemá nikdo druhý. Tedy malá země u pobřeží větrného moře s ideálními podmínkami pro mořské větrné farmy a napojením na systém vodních elektráren v Norsku a Švédsku. A teď přichází pointa. Z čeho získává Dánsko zbytek elektřiny? Téměř 70 % z fosilních zdrojů (jde většinou o uhlí). A při extrémním úsilí dospěje Německo do podobné situace (má horší situaci – je velké a u pobřeží moře je jen jeho část). Přesně tímto směrem se Německo vydalo. A s ekvivalentní produkcí škodlivých emisí a oxidu uhličitého, viz podrobněji zde http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/vladimir-wagner-je-energetika-prosazovana-ekologickymi-aktivisty-ekologicka
    Naopak já bych Vám mohl vyjmenovat řadu zemí, které mají více než 30 % z jádra a i o dost více a některé z nich pak mají velmi nízké využití fosilních paliv a nízkou produkci odpovídajících emisí.
    Je moc pěkné, jak se snažíte vždycky přejít od větrných a solárních k celkově obnovitelným. Ono je to jasné. Dominují je totiž vodní a jen díky nim dostanete čísla srovnatelná s produkcí jádra. Ovšem největší část je spojena s velkými přehradami a přesuny obyvatel či ekologické dopady s nimi spojené jsou značné. Navíc riziko protržení a velkého počtu obětí také není nulové. Obětí protržení přehrad bylo mnohem více než u havárií jaderných elektráren.
    Pokud se posuzuje situace s elektřinou v Německu je velice rozdílná v různých oblastech a obecně velice klesl vývoz elektřiny a stoupl dovoz hlavně do jižních částí. Je pravda, že Francie má při extrémních chladech problémy. To je dáno tím, že tam velká část obyvatelstva topí elektřinou a nevyužívá plyn a uhlí. To sice dále zlepšuje ekologickou situaci, ale při velkém poklesu teploty to klade extrémní nároky na dodávky elektřiny zvláště v některých oblastech. Na druhé straně by Evropa a hlavně Itálie byla bez francouzské elektřiny hodně špatně.
    Myslím, že je dobře, že podíl větrných a slunečních zdrojů v oblastech, kde k tomu jsou podmínky, roste. Ale má své limity, které jsou právě u těch 20 %. A u zbytku se musíme rozhodnout. Buď fosilní nebo jaderné. Každé má své plusy i negativa. Já jsem právě z ekologických důvodů pro jádro. Pan Beránek sice tvrdí něco jiného ale reálně si vybral zdroje fosilní. Pokud řekne ne jádru, tak v současnosti a nejméně několik nejbližších desetiletí není jiná možnost.
    February 18, 2012 v 15.28
    jádro vs OZE
    "Takže ten minulý rok bylo větrných a slunečních postaveno tolik, že dodávají čtyřikrát více energie než nově postavené jaderné. A to je při velkém útlumu v jádře a forsáži větrných a solárních."

    Toto stojí za povšimnutí. Obnovitelné zdroje dosáhly instalovaného výkonu 80 000 MW a výrobní kapacity na úrovni 16 velkých reaktorů zhruba po deseti až patnácti letech svého rozvoje.

    Jaderné energetice trvalo zrhuba 25 let, než se na tuto úroveň dostala. Celkem 16 000 nebo více MW za rok dokázal jaderný průmysl za více než půl století let své existence spustit pouze pětkrát, naposledy v roce 1986. On ten "útlum jádra" trvá jaksi už hodně dlouho, a zatímco jeho příznivci dvě dekády fantazírují "co by kdy by" a živí iluzi velkého a zásadního zdroje energie, svět je už někde jinde.

    A ještě jedna perlička:

    "Ten rozdíl v 6 % jádra z mých zdrojů a 2,3 % z Vašich vzniká asi tím, že započtení spotřeby energie v rozvojových zemích ve formě pálení dřeva, využití zvířecí síly a dalších položek asi není příliš jednoduché a jednoznačné."

    Nikoliv, ten rozdíl vzniká z účelové metodiky Mezinárodní energetické agentury. Ta totiž v bilanci primárních energetických zdrojů násobí výrobu v jaderných elektrárnách arbitrárně stanoveným koeficientem 3. Ostatní zdroje se počítají přímo, nadlepšuje se pouze jádru.

    Tím vzniká i paradox, že zatímco jaderné elektrárny v roce 2009 vyrobily 2697 TWh elektřiny a počítá se jim podíl 5,8 % na primární výrobě, vodní elektrárny vyrobily elektřiny více, 3329 TWh, avšak počítá se jim podíl pouze 2,3 %.

    Pokud jde o podíl jádra a množství emisí CO2, jde o zdánlivě logickou hypotézu, kterou ale fakta nepotvrzují. Nízké i vysoké emise CO2 (na osobu, či na HDP) najdeme jak v zemích s vysokým (nad 30 %), tak v zemích s nulovým podílem jádra na výrobě elektřiny.

    JK
    February 18, 2012 v 18.25
    Ještě oběti jaderných elektráren
    Ach jo. "jenom cynik může tvrdit" , "děláte to z ignorance nebo vědomě", "je to nevědecké, ale i cynické" - nechtěli byste se, pánové, laskavě uklidnit?
    Je mi nepříjemné kazit Váš pohodlný obraz nepřítele, ale dovoluji si upozornit, že jsem biochemik a molekulární biolog, zaměstnán na Universitě Karlově a Akademii věd, s jadernou energetikou nemám nic společného, volím stranu Zelených, aktivně jsem protestoval proti dostavení Temelína a bourání Libkovic, mnoho let pravidelně sponzoruju hnutí Duha, sypu ptáčkům a pouštím staré dámy sednout v tramvaji.

    Ale ani kdyby nic z výše uvedeného nebyla pravda (jako že je), na podstatě veci to nic nemění. V reakci na výrok pana Janečka o pár aktuálně mrtvých z Fukušimy jsem napsal, že v důsledku radioaktivního ozáření ve Fukušimě zatím nikdo neumřel. Na tom trvám. Dávky záření nad 100 mSv, které prokazatelně mohou ohrozit lidské zdraví, dostalo jen několik desítek pracovníků. Všichni jsou pod pečlivou zdravotní kontrolou a mají slušnou šanci, že několikaprocentní zvýšení pravděpodobnosti výskytu nádorového bujení, které jim hrozí, mohou přežít bez úhony. Úmrtí ve Fukušimě, o kterých píše pan Beránek, jsou následkem zemětřesení a vlny tsunami a je nesmysl je připisovat jaderné havárii. Kdyby někdo dostal infarkt při čtení textů pana Beránka, tak by taky nebyl obětí jaderné energetiky, a dokonce ani pana Beránka, ale zanedbaného stavu svých cév. Havárie ve Fukušimě je dost velká tragédie sama o sobě, opravdu není třeba jí uměle nafukovat.

    Otázka dlouhodobého zdravotního vlivu kontaminace životního prostředí v okolí Fukušimy je velmi složitá. Statisíce lidí bylo ozářeno, naštěstí velmi nízkými dávkami. Je poctivé říci, že nevíme, jaké to bude mít dlouhodobé důsledky na úmrtnost a prevalenci nádorových chorob. Nemáme totiž spolehlivé modely, protože (naštěstí) není k disposici dost experimentálního materiálu pro spolehlivé korelace. Dokonce i po černobylské katastrofě je velmi obtížné dopočítat se prímého nárůstu vyskytu nádorových chorob (s výjimkou nádorů štítné žlázy, které jsou naštěstí dobře léčitelné). Odhady kolísají mezi nulou a tisíci mrtvými v průběhu příštích padesáti let (ačkoli jsem viděl i odhad na 400 000 tisíc extra případů nádorových onemocnění). Všechny tyto modely vycházejí z lineární extrapolace vlivu záření na vznik nádorových chorob, což je skoro s určitostí nesprávně. Velmi nízké dávky záření mohou mít dokonce (v důsledku aktivace buněčného SOS systému reparace) blahodárné účinky. Však taky kolem Jáchymova není zóna smrti, ale naopak lázně. Stejně tak v oblastech s vysokou hladinou přirozeného pozadí jako je jižní Indie, není zaznamenán vyšší výskyt nádorových chorob. Prostě je poctivé říci, že nevíme.

    Nicméně připusťme, že podle některých modelů může v důsledku havárie dojít je stovkám až tisícům úmrtí v průběhu příštích padesáti let. To je samozřejmě strašné. Teď ale přichází problém, o kterém se pokoušel napsat Dr. Wágner: každá metoda výroby elektřiny má svá rizika a může vést a nejspíš povede k poškození zdraví a smrti lidí. O těžbě uhlí doufám nemusím už mluvit: v severních Čechách (odkud pocházím) zemřelo v důsledku velkoplošné těžby předčasně řádově víc lidí, než kdy může umřít v důsledku Fukušimské tragédie. Biopaliva vedla ke zvýšení cen potravin a smrti desetitisíců lidí hlady ROČNÉ. Stavby vodních elektrárně ničí životní prostředí a vedou v přemisťování statisíců nebo mi¨lionů lidí. Těžba ropy.... mám pokračovat?

    Všechno na světě má své důsledky a svá rizika. Počítat tato rizika a zvažovat plusy a mínusy není cynismus, ale naprostá nezbytnosti. Pojďme hledat nejlepší alternativy bez ideové předpojatosti a hledání nepřítele.
    VW
    February 18, 2012 v 19.24
    Pro pana Beránka ještě k energetice
    Takže pane Beránek, shodli jsme se na tom, že jádro v současnosti vyrábí zhruba pětkrát více energie než větrné a sluneční elektrárny. To ukazují jak Vaše tak moje údaje o výrobě elektřiny. Takže, aby mohly větrné a solární zdroje alespoň nahradit ty jaderné, musela by se jejich produkce zvýšit nejméně na šestinásobek. Ať si každý uváží sám, zda je větší šance nahradit rychleji fosilní zdroje kombinací jaderných a obnovitelných zdrojů nebo pouze obnovitelnými (jestli to vůbec jde).
    Útlum stavby jaderných zdrojů měl tři důvody. Jedním bylo, že se ukázalo, že jaderné reaktory nemají životnost okolo 25 let, jak se původně předpokládalo, ale skoro dvojnásobnou. Druhým bylo odeznění ropné krize a poměrně nízká cena fosilních paliv a tím i jejich intenzivní využívání. No a třetí byla velice úspěšná činnost protijaderných aktivistů, kteří si místo ekologie vzali za prioritu zákaz jádra. Vždyť i současné odstoupení Německa od jádra směrem k fosilním a obnovitelným zdrojům je čistě politickým aktem.
    Na rozdíl od Vás já neprosazuji nějaké zákazy. Plyne to z toho, že jsem přesvědčený o tom, že realita prostě nakonec stejně nejde obejít. A civilizace se bez energie neobejde a lidé se zpátky na stromy nevydají. Takže prostě uvidíme. Možná že těžba břidličných plynů bude nakonec tak efektivní, jak někteří doufají, i u nás, a že Vámi prosazovaná německá fosilní cesta se tak ukáže být možná i pro Česko. Možná se tak v tomto článků mýlím: http://www.blisty.cz/art/61012.html
    Je jasné, že produkce oxidu uhličitého na obyvatele nezávisí pouze na produkci elektřiny. Závisí také na velikosti a struktuře průmyslu, klimatických podmínkách, podmínkám pro produkci třeba vodní energie. Takže je třeba srovnávat podobné státy, třeba Francii a Německo nebo Rakousko a Švýcarsko.
    + Další komentáře