Mráz přichází z Hradčanského náměstí

Ivan Štampach

Stanoviska Dominika Duky jsou pozoruhodná. Stoupenci sjednocené Evropy chtějí podle něj z Evropské unie vytvořit totalitní stát, přítomnost islámu v Evropě je nežádoucí a politické směry autoritativního, konzervativního nacionalismu jsou prý levicové.

V poslední době se stal známým proslov pražského arcibiskupa Dominika Duky na oslavě dvacátého výročí působení Nadace Konráda Adenauera v České republice. Shromáždění se konalo 1. listopadu tohoto roku v pražském Strahovském klášteře.

Primas zaujal jasná politická stanoviska. Vyjádřil se k integračním procesům v Evropské unii. O těch, kdo v současné krizi chtějí v evropském projektu pokračovat, se vyslovuje svým obvyklým poněkud nejasným stylem. Lze však z jeho slov vyčíst obavu, že stoupenci sjednocené Evropy chtějí z Evropské unie vytvořit totalitní stát. Opakuje známou výtku fašizujících politických směrů proti tak řečeným bruselským byrokratům. Tito evropští politici a úředníci svými opatřeními chrání rovnoprávnost etnik, zdraví a bezpečí slabých a ohrožených skupin (např. zákazníků) a svobodu vyrovnaně pro všechny. Tuto jejich praxi ultrakonzervativci protismyslně označují „totalitní“.

Dalším arcibiskupovým tématem byla přítomnost islámu v Evropě. Snad jen obrazně hovořil o mešitě, která má zastínit kolínský dóm. Byl dost opatrný na to, aby na této půdě říkal to, co často opakuje v užším kruhu. Jako ke své inspiraci se při těchto příležitostech hlásí ke španělskému panovnickému páru, Ferdinandu II. Aragonskému (1452 — 1516) a Isabele I. Kastilské (1451 — 1504), kteří zahájili politiku vyhánění muslimů a Židů z území dnešního Španělska. Byla na nich vynucována konverze ke katolicismu. Kdo odmítl, byl vyhnán, kdo konvertoval jen naoko, byl po přiznání vynuceném mučením nově zřízenou inkvizicí odsouzen a upálen, případně jinak potrestán.

V další pasáži arcibiskup přepisuje dějiny. Politické směry autoritativního, konzervativního nacionalismu jako nacismus a fašismus přesunul z pravého na levý okraj politického spektra. Bylo by zajímavé zjistit, kam by řadil politického a vojenského spojence nacistického Německa, totiž Slovenský štát s autoritativním režimem a s římskokatolickým knězem v roli prezidenta.

Přidružením antihumánních směrů k ní má být levice diskvalifikována a pravice vyviněna. Levici arcibiskup spojuje s „absolutní rolí vládnoucí politické strany“ a přehlíží, těžko říct, zda z neznalosti nebo záměrně, že základní práva a svobody prosadila v nesnadných politických konfliktech levice. Konzervativní pravice, pokud např. volby připouštěla, si přála, aby volební vliv občana odpovídal výši zaplacené daně. Levice prosadila, že mohou volit všichni občané, muži i ženy, bez ohledu na náboženskou a etnickou příslušnost. Reálnou politickou pluralitu prosazují liberální a sociální proudy.

Nejvyšší představitel římskokatolické církve v Česku poskytuje podporu extrémním politickým tendencím. Nad rámec nutné diplomatické zdvořilosti se politicky spojuje s Václavem Klausem, který otevřeně podporuje Ladislava Bátoru a jeho extremistickou organizaci D.O.S.T. Názorový vývoj Dominika Duky od roku 1991, kdy byl spoluzakladatelem Společnosti křesťanů a Židů až po dnešní kontakty s těmito mj. antijudaistickými (případně antisemitskými) postavami je povážlivý.

Jednoznačná vazba českých římskokatolických biskupů (spolu s představiteli jiných církví) na neoliberální ideologii a praxi je v dramatickém rozporu s oficiální sociální naukou této církve. Už více než stoletá tradice dokumentů analyzujících sociální poměry a navrhujících politická řešení je v Česku (a na Východě vůbec) zavržena. Zejména papežové Pius XI. a Jan Pavel II. ostře kritizovali kapitalismus a výslovně hájili přednost práce před kapitálem. Čeští biskupové činí opak.

S praktickým uplatněním této nauky přišel freiburský arcibiskup Robert Zöllitsch, který po svém zvolení do funkce předsedy Německé biskupské konference v únoru 2008 kritizoval CDU za to, že se značně přiblížila neoliberálním tezím a že riskuje, že nebude dostatečně věnovat pozornost sociálnímu státu. Proto se, jak dále uvedl, blízkost katolické církve a CDU stala nepatrnou. Naproti tomu, jak se výslovně vyjádřil, se jiné strany, jako sociální demokracie a zelení chopily témat, která jsou „pro nás“, tedy zřejmě pro církev, důležitější než dříve.

Ultrakonzervativní pozice vedení českých římských katolíků směřuje opačným směrem, než vývoj křesťanů v rozhodujících a směrodatných částech Evropy. Blíží se spíše putinovskému spojení trůnu a oltáře. Na začátku lednových mrazů si můžeme vzpomenout na spis Zdeňka Mlynáře Mráz přichází z Kremlu. Zdá se, že tentokrát musíme zdroj ochromujícího chladu hledat v Kremlu, pouze pokud jde o vzdálenou inspiraci. Najdeme ho však tentokrát blíž, na Pražském hradě a v sousedním arcibiskupském paláci.

    Diskuse (14 příspěvků)
    Lukáš Kraus
    January 2, 2012 v 10.18
    Každé slovo bych dvakrát podepsal. Bravo a děkuji za tvrdou, věcnou a lidskou reakci na hradního pana Duku.
    Michal Špína, komparatista
    January 2, 2012 v 18.8
    kolínské stínítko
    Bohužel je to tak.
    Mimochodem: koho zaujala následující slova --
    "Vzpomeňme, jakou roli hrál [Kolín n. R.] v dějinách Svaté říše římské národa německého, o čemž koneckonců svědčí i kolínský dóm. Snaha zastínit ho stavbou mešity je snad natolik srozumitelná, že ji pochopí každý."
    --, ten se může podívat na obrázek zde:
    http://www.packie.de/wp-content/uploads/KoelnerMoschee.jpg
    a přemýšlet, proč máme tak zastíněného primasa.
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    January 2, 2012 v 21.13
    Prof. Štampach má samozřejmě pravdu,
    měl by si však položit otázku, jak je vůbec možné, že církevní předtavitelé, jejichž "chlebem" je přece evangelium a duchovní hodnoty, mohou fakticky propagovat neoliberalismus. Odkud se vzal počátek těchto jejich blábolů?

    Budeme-li uvažovat skutečně důsledně a nepředpojatě, dojdeme - dle mého přesvědčení - k jedinému možnému závěru: Pokud vynecháme samotné představitele kapitálu a jejich exponenty, kteří se řídí heslem "peníze vždy až na prvním místě", mohou se neoliberální reformy zdát morálně oprávněné, ba žádoucí jen tehdy, jestliže přijmeme teze o tom, že příčinou dnešní krize je rozvrat tradičních mravních hodnot, sobectví, pýcha, lenost, zhýčkanost, neodpovědnost, materialismus atd. Čili od idealistické interpretace současné mizérie vede přímá a nezvratná cesta k ještě nelítostnějšímu neoliberálnímu biči. Proto je mi stále s podivem, jak mohl prof. Štampach tento moralistický idealismus hájit proti např. názorům mým... Jo, jsou věci mezi nebem a zemí...
    Martin Šimsa, filosof
    January 2, 2012 v 22.55
    Přijde nové jaro
    Źádná zima netrvá věčně, i po té současné hradčanské přijde oteplení tak jako přišlo po předchozích restauracích a normalizacích. Proč se tolik lidí tak emotivně loučilo s Václavem Havlem? Protože na Hradě kralují Václav Klaus a Dominik Duka.
    Tomáš Imrich, Konstruktér
    January 2, 2012 v 23.42
    ...
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    January 3, 2012 v 11.47
    Pane Plevo,
    otázka více než dílčí nenávaznosti neoliberalismu na ideály osvícenské západní demokracie vesměs zůstávají i západním pravicovým intelektuálům nezpracovaným domácím úkolem. Nejenom pan Duka přijímá neoliberalismus přes filtr antikomunismu. Pomyslel jsem si.
    Petr Štěpánek, grafik a programátor
    January 3, 2012 v 21.33
    návrat do středověku
    Duka spolu s jemu podobnými ztělesňuje přesně tu podobu křesťantví, kterou uvádí jako příklad jeho zrůdnosti jeho odpůrci. Je to přímá návaznost na církev jako totalitní moc středověku, inkvizici atd. Samozřejmě tato podoba křesťanství podle mého ani křesťantvím není, pokud budeme za tento pojem považovat to podstatné - tedy snahu o život po vzoru Krista. Základem takového života je láska k bližnímu a velká míra sociálního soucitu, ostatně Kristus stál vždy na straně malých, zavržených a proti moci farizejů, kteří teologickými tlachy už tehdy maskovali jen svou touhu po moci, ostře bojoval. Moc jako nadvláda nad druhými a láska jsou vůbec protimluvy.

    Jaký je to neuvěřitelný rozdíl oproti přístupu našeho velikána T.G. Masaryka, který byl prezident a byl v tom nejlepším slova smyslu věřící, protože chápal a žil podstatu své víry. Ten mimo jiné napsal toto:

    "Mravnost, to je poměr člověka k člověku. Potřebujeme mravnosti ve svém
    styku s bližním.
    .............

    Přiznám se tu k těm, kteří zakládají mravnost na citu, ale nemyslím,
    že cit má být v protivě k rozumu. Citů je mnoho: pěkných, nepěkných,
    šlechetných, nešlechetných, hrubých, surových - to všecko jsou city.
    Citová éthika se nesmí ztrácet v citech. Myslím tedy, že soulad citu s
    rozumem a do jisté míry převládání citů nám bude základem mravnosti.

    .............
    Mravnost dnes znamená do velké míry mravnost politickou. Nedělejme
    rozdílu mezi politikou a mravností."
    ................

    Podle mne jsou jeho slova dnes vysoce aktuální a měli bychom se k němu vrátit. Je totiž křesťanství skutečné a pak je moc, která používá křesťanství jen jako maskování své hamižnosti, nelidkosti a nenávisti. Je katastrofální, že se takové středověké mocnářského církevní chování vrací, proti tomu je třeba se postavit.
    Petr Štěpánek, grafik a programátor
    January 4, 2012 v 13.18
    ne duchovno ale MOC
    je příčinou Dukova vývoje k nelidkosti. Spolu s kvazi-křesťany typu Hájka, nyní také Duky a dalších kolem hradu, kteří jen posilují odpor nevěřících k jakékoliv víře , odvrhnout duchovní svět a duchovní život jako zdroj všech problémů je naprosto zcestná myšlenka. Ostatně duchovní život v širším smyslu, je i samo myšlení, tedy i to marxistické. Co je probůh špatného na tom, chtít proměnu života ? Pokud žijeme v absurditě, o to víc člověk touží po smyslu, pokud žijeme v bezcitném světě, o to víc znamená hřejivé a dobré srdce. A tento požadavek platí samozřejmě pro všechny, pro mocné v první řadě. Ostatně Masaryk viděl politiku jako službu: "Vůdcem dobrým bude ten, kdo dovede sloužit, a kdo cítí, že je sám veden a veden být chce."... Je přeci řada příkladných křesťanů, o mnohých z nich nevíme nic, protože žili své prosté životy, známi jen svému okolí, tak jako má babička, ale žili je v nejlepším slova smyslu duchovně: - teologicky by nic zdůvodnit nedokázala - nějaké přepodstatnění, nebo problémy trojice, nebo která z nauk je ta pravá to jí nic neříkalo.... ani s kostelem to nijak zvlášť nepřeháněla, pokud si dobře pamatuji, tak tam zašla tak jednou za rok, možná ani to ne.... mám dojem, že mnohem silněji Boha cítila v přírodě... a to tak silně, že jak už ležela v nemocnici, tak byla na oddělení, kde měla výhled jen na panelák... skoro umírala.... pak jsme ji převezli do nemocnice do Jeseníků a tam z postele viděla blízký strom na louce a za ním les.... jen ten kontakt skrze pohled ji oživil o mnoho let.... najednou byla čilá a vydržela ještě asi další tři roky naživu...... když ji vyvezli ve vozíku na zahradu a ona viděla zblízka kvetoucí květiny, tak plakala štěstím...... a jak se projevovalo její křesťanství ? obětavostí, nesmírnou láskou k lidem, velkým a hlubokým pochopením druhého jen na bázi selského rozumu a vcítění, pravdomluvností, naprostou absencí touhy po nějaké moci, pokorou v tom, že byla "jen" prodavačka a netoužila po ničem jiném (jenže jaká byla prodavačka ! ona ty lidi, co u ní nakupovali dokázala zahřát, mluvit s nimi, oni se jí chodili svěřovat, k ní nechodili jen nakupovat, ale i něco hezkéhon zažít)...a silnou "naivní" (chvála naivitě v tomto smyslu !) vírou že je věčný život a že v něm bude zase dohromady s milovaným mužem.... v té vířě nikdy nekolísala, právě proto že byla naivní.... pro mě je a zůstane má babička příkladem toho, co znamená křesťanství a prvorepubliková morálka v tom nejlepším slova smyslu.

    Milan Machovec ve své předmluvě ke knize o Masarykovi říká věty, které podle mě velmi silně souvisí s dnešní situací: "Masaryk k nám dnes celým svým dílem volá ne "za demokracii", "za svobodu", ale mnohem spíše: "Hledejte nejprve opravdovost lidského života a jí danou spravedlnost - a všechno ostatním, včetně demokracie, bude Vám přidáno!" Masaryk učí hledat smysl lidského života, ano více: učí smysluplně žít, učí hledat smysluplný život. Demokracie je nutným průvodním zjevem takového života, života nacházejícího hloubku a hodnotu lidkosti: tam kde jsme spíše v zajetí nesmyslnosti a absurdity, tam se děje rámec nedemokratický.... "

    Dalo by se mluvit o dalších příkladech, o Husovi, o Erasmu Rotterdamském, o Komenském.... a samozřejmě o Kristovi samém.... na všech z nich by se dalo velmi dobře ukázat co to je, nebo má být, skutečně živé a pravdivé křesťanství. A příkladů by se našlo mnohem víc. Ostatně tohle neplatí jen pro křesťanství. Odpůrci islámu si také berou za příklad teroristy a tvrdí, že jejich počínání vyplývá přímo z podstaty islámu a odsuzují spolu s nimi celý islám. Ale na bázi islámu vzniklo také třeba něco tak úžasného jako je súfismus, arabská kultura stála v podtstatě za evropskou renesancí, tím že nám zpětně přinesla díla antiky a přinesla i jinak mnoho dobrého.

    Uzavřu to proto krásnou a výmluvnou básní arabského mystika, súfiho Ibn Arabího z 13. století:

    "Mé srdce je otevřené všem formám
    je klášterem pro křesťanské mnichy
    chrámem pro modly,
    pastvinou pro gazely,
    černým kamenem pro muslimské poutníky,
    tabulkou pro Tóru,
    a svitkem pro Korán.
    Mé náboženství je náboženstvím lásky,
    bez ohledu na to, kam míří boží karavana,
    je náboženstvím lásky mým náboženstvím
    a mou vírou"
    Roman Kanda
    January 4, 2012 v 19.59
    Ach, ech, ich, och, uch!
    Pan Štěpánek se zase rozepsal o duchovnu :)
    Petr Štěpánek, grafik a programátor
    January 4, 2012 v 20.10
    pane Kanda,
    o duchovnu, o Masarykovi, o různých podobách které může mít křesťanství atd. No a proč ne ? Je snad Deník referendum nějakým uzavřeným klubem marxistů, kteří nepřipouští jiný diskurs než boj pravice proti levici, různé teze o různých -ismech, nekonečné úvahy o systémech apod. ? Netýkal se snad článek člověka, který se vydává za duchovního a má církevní moc ? Předpokládám, že jste mé příspěvky ani nečetl, že jsem jen přelítnul očima, že jsem si dovolil publikovat něco trochu delšího. Mám se přístě někoho zeptat o dovolení ?
    + Další komentáře