Sociální demokraté mají plán boje proti korupci
Vratislav DostálČSSD v pondělí představila plán boje proti korupci. Nejsilnější opoziční strana navrhuje obnovit finanční policii, zprůhlednit veřejné zakázky či elektronizovat veřejnou správu. Hlavní autorkou materiálu je místopředsedkyně strany Marie Benešová.
Sociální demokraté v pondělí představili plán boje proti korupci, o kterém chtějí ještě debatovat s veřejností a odborníky. Největší opoziční strana chce například maximálně transparentní veřejné zakázky, jejich zveřejňování na internetu a zavedení odpovědnosti úředníků.
„Každá veřejná zakázka by měla mít od jejího vzniku přesný ,rodný list´, za její vypracování by měl být odpovědný konkrétní pracovník, který bude podepsán a ponese za správnost údajů i správnost a transparentnost celého procesu plnou odpovědnost," píše se podle deníku Právo v dokumentu.
Veřejná správa má být plně elektronizována, dokonce i u obcí. „I v případě obcí bychom měli trvat na povinném zavedení elektronických hlasovacích zařízení v zastupitelstvech, včetně konkrétního hlasování na internetu v případě rad," požaduje ČSSD.
Místopředsedkyně ČSSD a bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová pak na pondělní tiskové konferenci varovala před nárůstem korupce v České republice. „Rozhodli jsme se, že toto téma je třeba dlouhodobě vyřešit,“ uvedla Benešová.
„Korupce rozkládá důvěru veřejnosti v demokratický systém jako takový,“ varoval před korupčními praktikami místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier. Korupce podle jeho slov navíc odčerpáváním finančních prostředků ohrožuje i udržení sociálního státu.
Obnovení důvěry občanů považuje za klíčové i Benešová. „Největší problém bude znovu získat důvěru a vzbudit elán, že bude v ČR spuštěn boj s korupcí, protože tomu nevěří nikdo z občanů a nevěří tomu ani orgány činné v trestním řízení. Jim se musí vyslat signál, že to je míněno vážně, a že to bude spuštěno. To je úkol pro budoucího premiéra,“ uvedla Benešová pro deník Právo.
ČSSD taktéž plánuje obnovení finanční policie, zavedení povinnosti politiků a veřejných činitelů prokazovat od určité částky zdroj nabytého majetku, zrušení anonymních akcií nebo zavedení majetkových přiznání pro vysokopříjmové skupiny občanů.
Další informace:
Novinky.cz ČSSD přestavila plán boje proti korupci, chce zavést zákon o státní službě
Chci zde upozornit na vynikající článek Stanislava Beránka, jednoho ze zaměstnanců české pobočky Transparency International, v časopise Nový prostor, č. 378, str.16-17 pod názvem "Tahle země není pro měkký. Korupce, byznys, demokracie a organizovaný zločin." (http://www.novyprostor.cz/clanky/378/tahle-zeme-neni-pro-mekky.html)
Stanislav Beránek v úvodu píše, že "pokud se nepokusíme popsat vztah korupce a společnosti, hrozí, že se neustálým opakováním stane korupce prázdným pojmem, něco jako "boj za mír" svého času.
Beránkův článek ilustruje na vybraných příkladech formy korupce od málo celospolečensky nebezpečné formy ve smyslu uplácení veřejného činitele přes organizovaný zločin až po stadium, kdy jsou parlamentem přijímány zákony, které umožňují beztrestnou privatizaci veřejných prostředků (vedoucím týmu MPSV pro penzijní reformu je Ivo Foltýn, bývalý generální ředitel Penzijního fondu České pojišťovny.."Dá se nazvat ještě střetem zájmů, když si penzijní fondy samy píší zákony?", jiný příklad šitý na míru bohaté mešině občanů je podle V. Bělohradského zákon o investičních pobídkách). Beránkův článek podle mého soudu případně ilustruje hlavní myšlenku filosofa Václava Bělohradského, že boj proti korupci, jak jej předvádí vládní garnitura (např. Radek John) jen zastírá pravý stav vztahu korupce a společnosti, neboť chce chytit jednotlivé korupčníky, zatímco systém korupčního vládnutí politiků zůstává zahalen tajemstvím, nepojmenován, nepochopen. Domnívám se, že nám přes Bělohradského správné upozorňování stále chybí obecné pochopení té formy korupce, která zatím bývá opisována jako "penetrace právního prostředí kriminálními postupy", "systém pět rodin vládne všem", či "napětí mezi faktickou mocí a formálními pravidly", cituji z Beránkova článku.
„Organizovaný zločin představuje v současné době nejzávažnější nevojenskou hrozbu pro českou společnost. Zločinecké skupiny skrze svou činnost podrývají společenské uspořádání, narušují stabilitu ekonomiky, podkopávají demokratické struktury a v konečné fázi tak způsobují zánik právního státu"
Více zde:
http://www.novinky.cz/domaci/241666-vnitro-organizovany-zlocin-prorostly-statni-spravou-i-policii-vynasi-miliardy-rocne.html
Domnívám se ale, že filosofu Václavu Bělohradskému ani Stanislavu Beránkovi, na jehož článek jsem v minulém vstupu do této diskuse obrátila pozornost, nejde především o tuto formu korupce, která může být jakožto organizovaný zločin souzena podle současných platných zákonů. Existuje totiž ještě jiná a pro společnost ještě nebezpečnější forma korupce, která, jak píše Beránek "vede k rozkrádání celých kapitol státního rozpočtu" (dva příklady jsem uvedla v předchozím vstupu, první je z Beránkova článku a druhý Bělohradského viz http://www.novinky.cz/kultura/salon/233163-vaclav-belohradsky-korupce-jako-filosoficky-problem.html)
a která bohužel nemůže být souzena podle stávající legislativy, protože ta ji právě - světe div se - umožňuje. Finanční a podnikatelský kapitál v podobě lobistických skupin a politiků opojených mocí si tu schvaluje zákony, které přímo "vedou k rozkrádání", uvozovky proto, že není legislativně postižitelné neboť je těmi zákony přímo podporované (místo "rozkrádání" se vžil, jak víme, eufemismus "tunelování", jenže to je jen příměr a bohužel neodhaluje podstatu této formy korupce). Pochopení té formy korupce, na kterou chci obrátit pozornost spolu s citovanými autory, souvisí zřejmě také s diskutovaným problémem politické korektnosti. Zkorumpovaný politik jedná korektně vzhledem k platným zákonům a je právně nepostižitelný, neboť jedná zcela ve smyslu litery zákona, který si ovšem -sic!- navrhnul a prosadil právě za účelem své nepostižitelnosti. Abych to ještě blíže vysvětlila odvolám se tu na rozdíl mezi tzv. pozitivním a přirozeným právem doufaje, že mne odborníci politologové opraví a upřesní. Definici těchto termínů si zjednoduším takto: pozitivní právo je něco jako platná legislativa, čili to právo vtělené do platných zákonů, podle kterých postupují právníci v konkrétních případech. Vedle pozitivního práva existuje ještě právo přirozené, nikde systematicky nesepsané (možná nastíněné v biblickém desateru), něco jako cit pro spravedlnost v každém z nás, elementární slušnost, na které se dokážeme se svými spoluobčany shodnout. Je normální, že v praxi pozitivní právo "pokulhává" za přirozeným. Musí to tak být zejména proto, že právo sestavené dnes nemůže vystihnout všechno, co může přijít na přetřes v budoucnosti. Platná legislativa vystihuje, na čem se společnost doposud dokázala domluvit a vtělit do litery zákona. Jenže ouha, kámen úrazu zkorumpované politiky, na niž zde chceme obrátit pozornost vedeni Bělohradským a Beránkem spočívá v tom, že zákony nejsou přijímány na základě domlouvání ve společnosti jako souhrnu občanů, ale na základě přání několika bohatců, kterým slouží k rozmnožovaní už i tak velkého bohatství. Občanská společnost je tu odsunuta na vedlejší kolej mocí peněz a s ní i přirozené právo a spravedlnost. Zřejmě proto se vynořily pochyby o politicky korektním chování vládních špiček nejen u nás, ale i ve světě.