Vzpomínka●Jan Tesař
Jako poctu před několika dny zesnulé velké postavě českého disentu Ottě Bednářové vydáváme text, který o ní Jan Tesař napsal v roce 1979, kdy s ní byl veden politický proces jako s představitelkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
Rozhovor●Otakar Bureš
Lidé spjatí s pražským jarem chtěli vytvořit lepší svět a věřili, že je to možné
S Michalem Hauserem jsme hovořili o tom, v čem ještě dnes může být inspirací pražské jaro — československé emancipační hnutí roku 1968. Zůstává připomínkou politiky vedené ve veřejném zájmu na úrovni, jíž se dnes ani zdaleka nepřibližujeme.
Vzpomínka●Jiří Plocek
Konec jedné epochy: za Jiřím Černým
Ve čtvrtek 17. srpna zemřel ve věku 87 let po těžké nemoci legendární hudební publicista Jiří Černý.
Vzpomínka●Jakub Patočka
Milan Kundera: ten, jemuž se stýskalo po Evropě
Teprve časem snad doceníme, koho česká kultura v Milanu Kunderovi 12. července 2023 ztratila. Byl největší postavou poslední veliké české autorské generace, světovým spisovatelem. Ale také inspirujícím politickým myslitelem.
Vzpomínka●Vít Janeček
Godard: kinematografie bez klišé
S odstupem lze bez patosu říct, že Jean-Luc Godard představoval pro film totéž co Bertolt Brecht pro divadlo.
Rozhovor●Bureš, Čadajeva
Olga Romanovová: Náš morální kompas se jmenuje československý osmašedesátý
Vzpomínka●Filip Outrata
Komentář●Lukáš Ulrych
V éře pražského jara lidé hledali cesty svým snům. Dnes to musíme dělat také
Dnes, kdy si připomínáme 55. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, bychom si měli znovu klást stejné otázky, jaké stály u zrodu pražského jara: Nesešli jsme z cesty? Skutečně jsme chtěli toto?
Komentář●Ondřej Holub
Humanismus bez kompromisů, bratrství bez podmínek. Osamělý hlas Jiřího Němce
Filozof Jiří Němec je znám především jako výrazná osobnost Charty 77. Svým progresivním levicovým katolicismem a hledačstvím univerzálního křesťanského bratrství se však významně podílel již na intelektuálním vzepětí 60. let.
Komentář●Jan Šícha
Ke stému výročí Alexandra Dubčeka: Patlat se a miliskovat
Sté výročí narození Alexandra Dubčeka zas přineslo příležitost psát komentáře o tom, co neudělal. On ale přitom i něco zásadního udělal — byl prvním stádiem Gorbačova, a tím i nekrvavého konce bolševismu.