#Antikomunismus

Komunisté po sjezdu: Povstanou noví bojovníci, nebo sbohem a rudý šáteček?

Komunisté již před třemi lety ztratili zastoupení v Senátu a nedávné volby je vyhnaly i ze Sněmovny. Co zapříčinilo historický debakl? Jak je chce nová předsedkyně přivést na politické výsluní? A může vůbec uspět?

Je třeba bránit Pullmanna? I před sebou samým?

Autor ve své úvaze ukazuje, že ač přístup Michala Pullmanna zasluhuje ocenění v prostředí antikomunistické ideologické zaslepenosti, hrozí mu podobný redukcionismus. A v současné diskusi se v něčem proměňuje v karikaturu.

Sterilizace paměti

Nedávná vyjádření vládních představitelů pokračují v letité antikomunistické linii. Levicový boj za lepší svět nepřijatelně ztotožňují s represivními režimy. Autor vyzývá k odvaze nebát se „ušpinit“ politickou představivostí.

A ten znáte, jak estébák zpod duchny s postbrežněvovci varuje před marxismem?

Nálepka „neomarxismu“, kdysi kolující jen po bizarních fašizujících webech, postupně zdomácněla u hlasatelů kulturních válek a dnes po ní s nepokrytou chucpe sahají i představitelé hnutí ANO, vládnoucího s podporou českých „komunistů“.

Snížit důchody starým komunistům? A co radši řešit aktuální problémy?

Nápad předsedy křesťanských demokratů, abychom snížili důchody někdejším funkcionářům KSČ, je snahou trestat již generaci poražené viníky. Strana, která chce bodovat ve volbách, by měla nabízet řešení problémů, které máme před sebou.

Ešte efektívnejší antikomunizmus

Slovenská vládna koalícia prichádza s prísnejšou verziou protikomunistického zákona. Tento pokus o ovládnutie obrazu slovenskej minulosti má ešte jeden účel − odviesť pozornosť od skutočných problémov krajiny.

Ještě ke sporu o Pullmanna: o dějinách mluvme bez obecných pojmů

Kritici Michala Pullmana představují dějiny jako frašku, jako střet „dobra se zlem“. Nedochází jim, že okázalou snahou minulost onálepkovat namísto pochopit, si zavírají cestu i k pochopení přítomnosti?

Označovat Ludvíka Svobodu za „komunistického zločince” je ahistorické zjednodušování

Ludvík Svoboda nebyl jen „komunistický“ prezident. Má i nesporné zásluhy, které mu lze upírat jen při krajně černobílém, přízemně antikomunistickém, pohledu na minulost.

Co si vzít z „pullmaniády“? Pravdivý obraz diktatury musí zahrnovat bič i cukr

Nejpřesnější obraz represivního režimu je ten, který kombinuje „cukr“ a „bič“, represi i způsoby získávání si podpory. I díky veřejným debatám, jako je ta vyvolaná výroky Michala Pullmanna, se k takovému obrazu můžeme dopracovat.

Spor o katastrofu

Vyspělost společnosti se měří i její schopností akceptovat různé perspektivy bez kádrování a útoků ad hominem. Týká se to i komunistické éry, kterou ostatně potřebujeme začít zpracovávat nečernobílými uměleckými díly.