Deset otázek nejen pro ČSSD

Deseti otázkami, které položilo čtrnáct intelektuálů kandidátům na předsedu, se nechal inspirovat i Jiří Dolejš, neboť by si je neměli klást jen oslovení kandidáti a členové ČSSD, nýbrž i široká veřejnost.

Kandidáti na předsedu ČSSD dostali v otevřeném dopise položeno deset otázek. Jejich autoři očekávají, že odpovědi naznačí, jakým směrem by se v budoucnu mohla ubírat ČSSD. Problémy, kterých se otázky týkají, ale mají širší platnost. A odpovědět by si na ně měli nejen kandidáti na nejvyšší funkci ČSSD a zajímat by se o to měli nejen delegáti nadcházejícího sjezdu této strany. Vypořádat by se s nimi mohli i lidé nacházející se mimo tuto půdu. Já to tedy aspoň zkusil. A zde jsou mé postřehy.

1. Problém defenzivy levice se nevztahuje jen na dobu ekonomické krize a na ČSSD. Kořeny této defenzivy jsou podle mne již v neúplnosti strategické odpovědi celé levice na konec bipolárního světa v minulém století. Jestliže mluvíme o krizi washingtonského konsenzu z roku 1989, který se opíral o neoliberální řešení, tak jeho alternativy zdaleka nejsou v propracované a mezinárodně realizovatelné podobě, jak by bylo zapotřebí. A tak vlastně nyní vzniká jakýsi nový, postwashingtonský konsenzus, který je jen taktickou adaptační reakcí, nikoliv transformací poněkud povrchně kritizované podstaty. Chybí pevný základ nejen v strategickém myšlení, ale i v politické, ale i ekonomické realitě. Nestačí umět hněvat se na systém, je třeba nabízet lepší řešení.

To, že v době světové ekonomické krize i v ČR posílila pravice, a nikoliv levice, není jen nějaký paradox, ale logicky to vychází z této skutečnosti. Pravice je při obhajobě svých ekonomických zájmů operativnější, snáz nachází dohodu, levice musí nejen domyslet obsah své nové strategické iniciativy, ale internalizovat ji ve své stále více fragmentované sociální bázi, jejíž nová podoba se teprve ve svých segmentech konstituuje (v marxistické terminologii „an sich“). Do té doby bude spíše v obranné pozici. Dominující převaha ideologických aparátů neoliberalismu a neúčinná artikulace zájmů neprivilegovaných jsou podle mne také jen jevovým projevem této podstaty.

2. Heslo modernizace z osmdesátých let minulého století rozhodně nebylo a není chybou. Prostě tehdy začal selhávat jak tradiční sociálně demokratický reformismus na Západě, tak se znovu a tentokrát definitivně vynořily na povrch limity autoritářského režimu budovaného komunistickými státostranami na Východě. A modernita (nikoliv módnost) je správnou odpovědí na toto selhání. Kritika gorbačovského modernizačního pokusu zleva nic nemění na tom, že tato modernizace byla nutná a tehdejší levice nebyla zrovna dvakrát připravená.

Samozřejmě nelze být konformní se směrem, kterým se svět vydal. I když kapitalismus svůj modernizační potenciál úplně nevyčerpal, je aktuální mluvit o tom, že není vrcholem dějin. Minulý režim jako součást oficiální ideologie měl koncept všeobecné krize kapitalismu. Kapitalismus pak ve studené válce vyhrál, získává nyní dokonce globální rozměr. Ale není to jednosměrka a i dnes je v různé podobě nastolována jiná orientace. Měnit starý svět, oživit víru ve schopnost lidstva tvořit jinou budoucnost získává znovu na naléhavosti.

Nestačí mluvit o návratu k autentickým, tradičním hodnotám, je třeba mít jasno, jak reagovat na prudce a hluboce se měnící svět (internacionalizace života, informační revoluce, otázky udržitelného života). Mluvit o reformismu a konformismu je možná tak trochu slovní hříčka. Ale požadavek podstatných reforem stejně jako formulace zcela radikálních systémových alternativ jsou více než namístě. Lidé musí cítit skutečnou a reálnou alternativu.

Kritika unipolárních tendencí, liberální globalizace či spojování volného trhu s konzervativní ochranou vlastnických práv reprodukující konflikt mezi kapitálem a prací ta musí provázet hledání těchto alternativ a různých třetích, čtvrtých či prostě jiných cest. Frustrace, že nevyšla ani druhá, ani třetí cesta by neměla bránit hledání nového spojení evoluce a revoluce. Slovo socialismus je v ČR zatíženo negativními konotacemi, ale to nic nemění na tom, že modernizovaný socialistický myšlenkový proud patří do budoucna k nosným směrům.

Nestačí přitom jen eklekticky pospojovat tříšť názorů, je třeba jim dát systémovou logiku. To se týká i obrany sociálního státu. Jeho hodnota je nesporná, ale fakt, že jeho udržitelnost naráží jak na byrokratismus jeho správy, tak na pasivitu jeho klientů, ale i podmíněnost hospodářskou strategií na nadnárodní úrovni je fakt. Kroky k zefektivnění sociálního státu (vícezdrojové financování, sociální mix spojující veřejný sektor se sektorem občanským a neziskovým) jsou logickým vykročením tímto směrem. Sektor rozvoje člověka nemůže být založen pouze na redistributivním pojetí spravedlnosti, ale musí vycházet z logiky investování do odvětví rozvoje člověka.

3. Světová a evropská řešení jsou stále ve vleku neoliberálních řešení, i když je třeba dodat, že zdaleka ne v čisté podobě (např. ve světovém obchodu neznáme jen liberalizaci, ale i protekcionismus, finanční trhy nejsou zcela volné, ale regulace je nekvalitní a asymetrická). Jedno je jisté – skutečně strategická řešení je nutné hledat na mezinárodní úrovni a speciálně v Evropě má internacionalismus stále výraznější prvky transnacionální. To neznamená, že by české politické subjekty neměly fungovat jako samostatná národní síla, ale musí umět rozpoznat národní zájmy v internacionálním kontextu a nenechat hodnoty vlastenectví zdevalvovat anachronicky národoveckým, nebo dokonce šovinisticky xenofobním subjektům.

Evropský rozměr politiky pak znamená nejen myslet evropsky, ale také kriticky. Dnešní EU je průměrnému občanovi vzdálená, a tudíž další integrace již nemůže být jen shora vnucovaným projektem evropských elit. Učinit Evropu přitažlivou pro její demokratický, sociální, ale i ekologický rozměr je dlouhá cesta. Heslo Evropa socializující znamená kvalitativní přeměnu evropské integrace. Nestačí ovšem jenom přenést tradiční, značně paternalitní sociální stát, jak ho známe z dvacátého století, na evropskou úroveň. Je třeba hledat jeho vyšší kvalitu.

Nekritická loajalita s její současnou podobou by mohla posilovat spíše evropskou dezintegraci. Osobně bych přitom neviděl problém ani v úsporné a efektivně nastavené federalizaci, ale s jasněji vymezenou subsidiaritou a v uvážlivých, pečlivě kalibrovaných krocích. To, že příprava strategických dokumentů jako je Evropa 2020, probíhá bez výraznějšího vlivu levice (obdobně nedávná úprava smluvního základu EU), je její špatná vizitka a mělo by se to napravit.

4. Ano. Odlišná sociální struktura moderní společnosti je významným činitelem proměny některých tradičních paradigmat. Nejenže kvantitativně ubývá dělnické třídy (v politické sféře se to projevilo ústupem klasických dělnických stran), ale mění se i její strukturální charakteristiky.

Socioekonomická role dělníků v konfliktu práce a kapitálu je více zprostředkovaná, uvnitř světa práce probíhá štěpení. Limitován je tak i tradiční trade-unionismus (viz nízká organizovanost a roztříštěnost odborů a jejich ne vždy strategická obranářská pozice). Socioprofesní změny vedou ke vzniku segmentů typu kognitariátu, popř. v rámci ekonomické demokracie skupiny samosprávných vlastníků. Obhajoba veřejného sektoru bez ujasnění těchto otázek bude limitovaná.

Objektivní napětí mezi starou a novou dělbou práce a pokračující vytěsňování pracujících z přímé výroby otevírají problémy tzv. prekarizace a absorpční kapacity nových služeb. Z toho vyplývá potřeba komunikace s jednotlivými sociálními segmenty a moderovat nezbytný konsenzus v zájmu sociálního pokroku. A růst významu témat jako je ekonomie volného času, který nemá jen relaxační, ale i rozvojový potenciál. Jinak nelze ideál plné zaměstnanosti naplnit.

5. Samozřejmě, že levice je širší pojem než jakákoliv politická strana se sebeširším programovým profilem. Levice je také vnitřně pluralitní a s ohledem na poměrný volební systém může mít i pluralitní politické zastoupení v Parlamentu. Existence levicových liberálů je fakt, stejně jako proudy křesťanské sociální (ty se řadí spíše do středu) a proudy zelené (ty se spíše vyhýbají pravolevému zařazení). Má-li levice sílit, musí tyto názorové proudy být schopna oslovovat jako spojence. V případě širšího politického bloku by měla dokonce pečovat o skladebnost těchto různých proudů (volněji vnímané hodnoty spravedlivější společnosti mohou být pak snadněji majoritní).

Jednotlivé myšlenkové proudy mohou přitom klidně usilovat o své prosazení, ne-li přímo o myšlenkovou (kulturní) hegemonii. Nejde jen o pragmaticky nahlížený koaliční potenciál – v poměřování různých přístupů je vždy obrana před stagnací. Nemusí to mít hned podobu spolupráce konkrétních politických subjektů – pařeništěm podobných aliancí a bloků může být aktivní občanská společnost. To je výzva nejen pro sociální demokraty, ale i pro každou rozumnou a tvořivou politickou sílu na levici včetně té radikální.

Boj s ekonomickým neoliberalismem by neměl vést k zapomenutí, že politický liberalismus byl původně emancipačním směrem, a není důvodu přenechat oblast emancipace člověka v jeho druhovém, ale i individuálním rozměru pravici. Mnozí liberálové vnímají, že bez sociální dimenze není svoboda skutečnou svobodou. A pokud myšlenkové proudy spojené s určitou konfesí chtějí prakticky bojovat s nelidskými důsledky současného světa, není důvodu, proč by nemohly koexistovat s pozemsky fundovaným hledáním lepšího světa. Militantní ateismus může být také jen vírou, ale má v sobě riziko regrese, a ne pokroku. A se zelenými by nás měly pojit hodnoty udržitelného života – co je ekologické, může být přitom i ekonomické. Rudo-zelené koalice nejsou v Evropě ničím výjimečným, předpokládá to jen vůli po oboustranně trpělivém překonání historických industriálních paradigmat, spojených samozřejmě s dosud velmi silnými ekonomickými zájmy a starou dělbou práce.

Speciálním problémem vnitřní plurality levice je vztah ČSSD a KSČM. Aby zde vznikl synergický efekt, a nikoliv výhoda pro pravici je odpovědností obou těchto subjektů najít k sobě cestu. Strašit se tu zprava komunistickým pučem a přízraky stalinské minulosti je stejně nekonstruktivní jako cejchovat zleva názvy věrolomných revizionistů a prokapitalistických oportunistů. Každý subjekt si svoji pověst buduje sám. Ale to pozitivní by mělo spojovat – nelze ignorovat, že oba subjekty mají svůj demokratický mandát od levicových voličů, které stranické hašteření nemusí zajímat.

6. Nemyslím, že problém levicových a sociálně odpovědných sil je, že přijaly za svůj současný ekonomismus a technicismus v myšlení a důsledky financializace světa. Odmítnout význam ekonomie a technologií pro lidský rozvoj a význam vzájemné soutěživosti pro motivaci by byl krokem od rozumu k utopismu. Samozřejmě, že růst pro růst je špatný stejně jako spotřeba pro spotřebu. Ale je možné se věnovat kvalitě růstu (měřený i jinak než indexy GDP) – stacionární ekonomika (degrowth movement) a přílišné egalitářství by vedlo ke stagnaci. Rovnost v nerozvinutosti ničemu nepomůže. Zelená transformace ekonomiky je založená na investování do ekologických technologií, není útěkem od civilizace zbožní výroby.

Velká část světa, ale i někteří u nás jsou vystaveni absolutnímu a ne jen relativnímu zbídačování, a těmto deprivovaným lidem nelze ordinovat jen postmateriální hodnoty. I materiální kultura pomáhá vytvořit podmínky pro důstojný život a patří k civilizaci, samozřejmě zbavovaná falešných umělých potřeb. Pokud je budoucnost v rozvoji zbožně peněžní ekonomiky, nelze v moralistním gestu vyhánět peněžní sektor, je třeba se ale vypořádat s důsledky jeho oligarchizace, pečovat, aby pomáhal, a ne vládl. Nechceme ekonomiku netržní, ale ekonomiku, kde tržní selhání dokážeme zvládat bez zbytečných ztrát a nerovnováh.

7. Politické strany jako obchodníci s mocí je problém nejen ČR, je to výraz krize formální demokracie a jde napříč politickým spektrem. Souvisí to s nedostatečností veřejné kontroly nad politickými reprezentanty. Součástí této hry na demokracii je i fiktivní nezávislost médií. Nemysleme si přitom, že autoritářské režimy jsou méně mafiánské než ty tzv. liberálně demokratické. Pouze tam odtržení moci má systémovou povahu a není veřejně skloňováno.

Zvednout prapor politiky jako „služby lidu“ je samozřejmě potřebné, ale aby nešlo jen o neúčinný patos, je třeba se věnovat tomu, jak toho dosáhnout. To platí i o prorůstání ekonomických zájmů s politikou. Politika byla a vždy bude místem, kde se tříbí různé zájmy a zájmy ekonomické patří k těm nejvýznamnějším. Bylo by naivní myslet si, že tyto zájmy zbavíme chapadel, když je vykážeme někam do čekárny.

Obchod s mocí probíhá už po tisíce let. Co se mění, jsou možnosti demokracie – tj. mix demokracie zastupitelské a přímé, rozvoj participace, nové informační možnosti. S tímto rozvojem se ale vyvíjí možnosti manipulace. Proto je třeba věnovat péči nejen formálně procedurálním aspektům demokracie, ale reálným možnostem kontroly (stachanovská hnutí v kampaních nad různými šidítky jsou až úsměvná). Tedy transparentnost veřejné sféry (práce nejen politiků, ale i úředníků), financování politických stran, ale i médií.

Pokud jde o stranický život – jak podřídit zájmy nomenklatur zájmům občanů bez informační otevřenosti? Strany nejsou tajné řády sdružující vyvolené zasvěcence a jako všude se i v nich mohou přihodit sporné věci. Lépe když o nich rozhodují lidé než mocenské kliky. A to vyžaduje propojení stran do občanské společnosti, s mimoparlamentní politikou, nikoliv tuhé, centrálně řízené korporace vázané na unifikovaný voličský substrát. Něco takového stejně už neexistuje, a je třeba tuto pravdu přijmout. Uzavřít se znamená dát zelenou nepotismu.

8. Otázka středních vrstev (lépe používat tento pojem než střední třída) je asi v ČSSD citlivější než jinde. Důvodem je silnější vazba na takto definovanou část elektorátu. K příslušníkům tzv. střední vrstvy se vztahují i jiné strany – nalevo i napravo. Určité úskalí je, že tato kategorie je k hlubší sociologické či politologické analýze poněkud problematická. Není totiž homogenní ani z hlediska vztahu k ekonomickým aktivitám, ani z hlediska svých sociálních potřeb. A představa o její stabilizační úloze v tzv. 2/3 společnosti už doznala velmi vážných trhlin. Proč tedy neuspěl projekt „Neue Mitte“? Je to jen slabostí jeho obhájců, a nebo to má i objektivní, sociologické příčiny?

Nechci tu vstupovat autoritativně do hájemství sociologů, ale kromě konstatace, že střední vrstvy ztrácejí své jistoty, by to chtělo hlubší závěry. Problém souvisí samozřejmě s nárůstem sociálních nerovností. Ale jaké stratifikační procesy tu tedy krystalizují a jaká bude role sociálních subjektů v případných změnách? Komunisté byli kritizováni za svou konstrukci historické mise proletariátu. Ale střední vrstvy jako pilíř demokracie je také určitý konstrukt. Co je destabilizační, je nárůst nesouměřitelnosti životní situace horních a nižších vrstev. Používání tohoto pojmu připomíná svou neurčitostí pojem tzv. neprivilegovaných vrstev.

9. Podstatu otázky na tendence rozeštvávání společnosti bych chápal jako varování před rizikem nárůstu sociální agrese, hledání hromosvodu pro společenské frustrace spojené se sociálním rasismem a xenofobií. Zdaleka nejde jen o dělení na úspěšné elity a deklasovaný plebs, ale i na odlišné kultury či jakkoliv se lišící od zprůměrňované (zestádnělé) majority. Sociální a tedy i třídní konflikty jsou objektivní, nelze je nahradit idylkou naprostého smíření, ale lze vázat jejich destruktivní náboj a řešit je demokraticky.

Nejen sociální soudržnost, ale také universalistický koncept humanismu musí být tou správnou odpovědí. Ve vztahu k lidem na periferii je prevence a sociální integrace opírající se o vzdělání a příležitosti účinnější než násilné asimilace. Pokud ale bude oslabována sociální politika jako taková, budou menší i možnosti v této oblasti. Udržitelnost sociálního systému je tedy klíčovou podmínkou.

„Divide et impera“, tato politika mocných platí jak proti politice sociální obrany, tak i proti utváření levicové politiky na nadnárodní úrovni. Vznikají tlaky na exkluzi nejen vnitřní, ale přímo na zahraniční imigraci, hrozí budování EU jako „Festung Europa“, jsou i případy notování si s xenofoby na téma „konce multikulturalismu“, to vše zachycuje nejen znepokojené masy, ale i představitele levice zachraňující se někdy v populistické zkratce (pevný postoj např. vůči anticiganismu je i zde spíše výjimkou).

10. ČR může k řešení globálních problémů přispívat jen částečně (váha EU je už samozřejmě dostatečně globální, ale levice tu má zatím nedostatečný vliv). Pokud máme proces zesvětovění civilizace za objektivní, tak nestačí hněvný antiglobalismus, ale spíš promyšlené úsilí dát globalizaci alternativní obsah. „Global governance“ je zpochybňována jako levičácký kosmopolitismus, ale neprávem. Zakopat se před světem na národním písečku opravdu nepomůže.

Samozřejmě, že v rané fázi globalizace máme k nalezení funkčního vládnutí v rámci světa daleko. Také globální občanská společnost je zatím jen velmi vzdálená idea. Dominují spíše mechanismy vyvažování a koordinace. Tzv. globálnímu keynesiánství chybí globální autorita, ale také řešení pro asymetrický vývoj v různých částech světa. Takže zatím také jen abstrakce.

Výzvy jako reforma OSN, reforma brettonwoodských institucí a hledání nové finanční architektury včetně účinnější regulace jsou ale reálně diskutované. Komise pro globální řízení existuje při OSN už celá desetiletí. Spíš by tedy měla ožít než být potlačována jako něco nepatřičného. Součástí těchto otázek je nejen vývoj ekonomický a sociální, otázkou přežití je, jak navázat na helsinský proces a demilitarizaci.

V této souvislosti je zřejmé, že někdejší bipolarita se už nevrátí a že unipolarita je jen nezdravá a nezvládaná ambice současné světové jedničky. Východisko musí být v multipolárním přístupu a společné odpovědnosti. Pochopitelně zájmy jednotlivých center nezmizí, ale silová a asymetrická řešení se nám budou vracet jako bumerang. Huntingtonovský konflikt kultur (viz antiamerikanismus, antiislamismus atp.) je krizový scénář, kterému je prostě třeba se vyhnout.

A co si myslíte vy? Diskuse (30 příspěvků)

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Začal bych tím, že KSČM i ČSSD přestanou tvrdit, že v EK, EP mají dostatečné zastoupení Pátek, 11.Února 2011, 13:53:33

"ČR může k řešení globálních problémů přispívat jen částečně (váha EU je už samozřejmě dostatečně globální, ale levice tu má zatím nedostatečný vliv." Jiří Dolejš, KSČM


Evropská komise pod vedením José Manuela Barrosa schválila dne 11. ledna 2011 dokument Annual Growth Survey, kterým po členských státech Evropské unie požaduje:

posílení nepřímého zdanění a oslabení progresivní struktury daní
motivovci zaměstnance pro delší pracovní dobu;
zvýšení věku odchodu do důchodu a další privatizaci důchodového systémů;
oslabení ochrany zaměstnanců
snížení přímých dávek v nezaměstnanosti;
další privatizaci veřejného sektoru

Předseda PES Poul Nyrup Rasmussen uvedl, že “dokument jasně ukazuje, že pan Barroso se z roku 2010 nepoučil, tím méně uznal selhání neoliberálního model, který způsobil tuto ekonomickou krizi. Místo toho šíří klamné a nepodložené přesvědčení, že cesta k hospodářskému oživení vede přes tvrdé restrikce těch, kteří aktuálně trpí nejvíce dopady recese ".

pes.org

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pátek, 11.Února 2011, 14:04:26

"Nemysleme si přitom, že autoritářské režimy jsou méně mafiánské než ty tzv. liberálně demokratické. Pouze tam odtržení moci má systémovou povahu a není veřejně skloňováno." Jiří Dolejš, KSČM

Jistě, v ČR se může oprávněně zrodit i tato slovní ekvilibristika a on opravdu není velký rozdíl mezi Sicílií a Tuniskem, Toskánskem a Prahou. Přesto srovnávat index korupce třeba v Bergenu s Káhirou či Šanghají, to chce opravdu velkou fantazii. Nevyčítám, konstatuji.


650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pátek, 11.Února 2011, 14:25:23

Jinak text považuji za nosný, jsou tam velmi dobré momenty, velmi si cením specielně části o "ateismu", „multikulturalismus“, „rudo-rudo-zelených koalicích“. Nedá mi to ale nekonstatovat, že text stojí spíše na evropských pozicích sociální demokracie. Chybí tam ale svoboda, jako ústřední moment všech levicových politik a uvažování. Místo ní je v textu "utopie". Jinak k té pasáži o společné odpovědnosti KSČM a ČSSD a hledání cesty. Tento text osobně považuji za dostatečný. Naopak bych se ani nebál trochu více adorovat téma současné neoliberální EK, ale s jasným konstatováním, že KSČM podporuje evropskou integraci, bude bojovat na evropské půdě, na této diskusní platformě za sbližování sociálních politik a lidských práv, že právě z toho důvodu budou chtít i komunisté silný mandát ve volbách do EP. Ne z důvodu negace, ale z důvodu nutné internacionální spolupráce v době globalizace. . Tím bych i téma EU, kterou zmiňoval Bohuslav Sobotka ,pokládal osobně za vyřešené.

Přeji hezký den

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

Evropská KSČM Pátek, 11.Února 2011, 15:22:23

díky za obsáhlé reakce - začnu od konce. KSČM je za evropskou integraci (viz manifest za demokratickou Evropu od M.Rnsdorfa ještě z poloiny 90. let). Kritická je k její současné podobě, ale bylo mi a dalším v roce 2004 tolerováno, když jsme veřejně byli pro vstup ČR do EU. Následně po referendu jsme potvrdili respekt k jeho výsledkům.
Kritika EU z leva je myslím oprávněná, ale neměla by být pouze negací (tj. nutnost práce na alternativách a nebořit co má hodnotu). Na půdě EU pravcujeme -viz frakce GUE/NGL a dříve 6 (2004), nyní 4 (2009) naši europoslanci Oddobně se považuji za úvážlivého federalistu s důrazem na demokratický a sociální rozměr integrace a promyšlenou subsidiaritu.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

mafiánský kapitalismus Pátek, 11.Února 2011, 17:48:11

další poznámka : pokud jde o mafiánský kapitalismus (pojem už před lety použil Havel ve svém rudolfínském projevu) tak opravdu nejde o české specifikum ani úplné novum.
Vzpomínaný index CPI se pak zaměřuje na vnímání existence korupce, takže není až tak vypovídající pokud jde o realitu.
Ale faktem je že odhady šedé ekonomiky jsou na jihovýchodě vyšší než na severozápadě. A měl jsem v zájmu objektivity také na mysli i to, že v autoritářském systému je zneužívání moci pololegální až legální, takže jde o jiný úhel pohledu. Nic víc.
U tohoto tématu je někdy příliš patosu a méně reálných řešení, jejichž efektivnost není navíc analyzována.

Luděk Ševčík - OSVČ

Sobota, 12.Února 2011, 12:28:45

Jako pozitivní rozhodně vnímám vyjádření ohledně tzv. "středních vrstev". Je pro mě trochu záhadou, proč levicové strany mají usilovat o jejich přízeň. "Nechte maličkých přijíti ke mě" to by mělo být jejich snahou. Střední vrstvy jsou možná ohroženy snižováním životní úrovně, nicméně okamžitou pomoc potřebují jiní. A navíc mi to připadá, že se pro přilákání středních vrstev ohýbá sociálnědemokratická politika. Příslušník střední vrstvy, mající sociální cítění bude inklinovat k levici, i když si ta bude prosazovat levicový program.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

co s Midle Class ? Sobota, 12.Února 2011, 14:04:28

jak jsem psal, nechci vynášet autoritativní soud v oboru socilogie, jen jsem chtěl upozornit, že pojem střední třída je k vyjádření podstaty stratifikační dynamiky a sociálního zakotvení konkrétní stranické politiky trochu problém. Minimálně je dobré odlišit socioprofesní a socioekonomickjé charakteristiky.
Poválečný boom a vznik státu blahobytu vyzdvihl tuto sociální skupinu
která je silně motivovana minout sve financni prostredky aby si zajistili svůj status. A z toho pohledu se dosud stavěli proti establishmentu hlavně zástupci "lower class" někdy se přidali i marginálové z "underclass". Až narušení welfare state vedlo k vzniku "midle class radikalism", která oslabením svých statusových charakterstiky se cítí v rámci určité krize identity více jako obyčejná "working class". Specifickou otázkou je pak měření relativní a absolutní chudoboby.
Co je ale podstatné, že jde o nehomogenní kategorii a tudíž dělat politické závěry z z radikalizace středních vrstev může být zavádějící. Nejde o to, že pomoc potřebuje ta nějnižší vrstva - vrstvy ve vyšší pozici mají důležitou funkci nejjen jako voličský segment, ale také mediační funkci v občanské společnosti a jsou také důležité v procesu tvorby elit.
P.S. přiřazení na pravolevé škále není tak jednoznačné, např. nižšší vrstvy často tíhnou také ke krajní pravici
P.S.S. některé OSVČ jsou na tom hůře než proletáři, přesto se sami zařazují k vyšším vrstvám a málo kdy k levici

Patrik Eichler - novinář, Praha

Neděle, 13.Února 2011, 00:24:44

Hezký den,

k "Evropě" se ale musí přihlásit strany, ne jen jednotlivci. Sociálním demokratům vždycky říkám, kdy už nad Lidovým domem bude vlát také vlajka Strany evropských socialistů; brzy tu začne být aktuální otázka, jak se v kampani ČSSD objeví "společný kandidát PES" na předsedu příští EK. Podobně se lze zeptat i KSČM - kdy v Politických vězních bude vlát prapor GUE/NGL? A jak vedení KSČM povede členy a příznivce strany, aby se identifikovali také s Evropskou sjednocenou levicí...

S tím je pak spojená modernizace/evropeizace KSČM. Míra nacionalismu obsažená v projevech Miroslava Grebeníčka je pro mě až nesnesitelná (při jednání o nědůvěře vládě i v pátek u zákona o třetím odboji). Kde je internacionalismus komunistického hnutí? A kde je jeho emancipační rozměr?

Co mě ovšem velmi těší, je Vaše (J. D.) zmínka o helsinském procesu a demilitarizaci. Připojil bych ještě aktivnější účast na činnosti Rady Evropy. Ale protestovala KSČM nějak proti pasivitě ČR během posledního summitu OBSE v Astaně? Uspořádala někdy demonstraci za solidární Evropu?

Za text ovšem díky.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Neděle, 13.Února 2011, 01:29:56

Hezký den Patriku,

pouze jedna věcná, že tvé přání, vize je už skutečností. http://campaignforapesprimary.blogspot.com/2010/12/pes-resolution-adopted-at-warsaw.html

Ostudou je, že v té skupině, kde se o to vedl zápas http://www.facebook.com/group.php?gid=139773746044558
, jsou za ČR jedině dva lidé, kteří jsou v zahraničí. Tedy vlajka je to nejmenší. Tvé přání vybojoval specielně Desmond O'Toole a já mu za to děkuji velmi.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Neděle, 13.Února 2011, 01:39:53

http://www.euractiv.com/en/future-eu/grassroots-socialists-push-eu-election-primaries-news-497149

a tady už konečný úspěch ve Varšavě

http://www.euractiv.com/en/elections/socialists-name-winning-candidate-2014-news-500289

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ad Patrik Eichler Neděle, 13.Února 2011, 08:01:3

1) zopakoval bych, že KSČM se k evropské integraci hlásí jako celek, problém má s mírou a kvalitou kritičnosti k EU - viz např. diskuse o Lisabonské smlouvě. Jinak souhlasím, že schopnost formulovat zájmy ČR v rámci společně sdílené suverenity v Evropě by byl větší přínos k vlastenectví než opakovat anachronická klišé národoveckých subjektů.
2) v budově v ul. Poltických vězňů vlaje i vlajka GUE/NGL - ostaně členové frakce promlouvají přímo do řízení strany (J:Maštálka místopředseda a M.Ranmsdorf člen VV ÚV KSČM). Přiznávám, že problém je s European Left Party, kde je KSČM stále jen v roli člena-pozorovatele, což nepovažuji za konečné řešení.
3) vím, že některé organizace měly k pořádání prosincového summitu OBSE v Kazachstánu výhrady, ale k diplomacii tohoto rozhodnutí se neumím vyjádřit. Vím jen že i generální tajemník OBSE podpořil návrh na svolání summitu organizace do Astany v loňském roce. OBSE jako pokrčovatel helsinského procesu potřebuje modernizaci, ale to asi nebude jednoduché. Výhrady k režimu Nazarbajeva by to hlavní neměly blokovat

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

dodatek Neděle, 13.Února 2011, 08:44:4

ještě k rozruchu kolem projednávání zákona o 3. odboji zmiňovaném P.Eichlerem - názor, že návrh je špatný není jenom názorem KSČM. Pokud jde o vztah k minulému režimu, tak jak jsem včera večel řekl ve zprávách TV Prima - KSČM jasně a závazně po celých 20 let odmítá zneužívání moci v minulém režimu.
Materiál shromážděný panem Štětinou k zákazu KSČM je z právního hlediska irelevantní a spíš slouží k odvádění pozornosti. Kvalitní kritickou reflexi k vlastní minulosti si pochopitelně musíme vyřešit především my sami.
Pokud něco vyznělo jako nekritická obhajoba minulosti, není to rozhodně pozice KSČM. Pro tu jako pro celek je distance od těchto deformací a tím i doslova zostuzení pojmu socialismus klíčovým prvkem její identity a bez by nebyla sama sebou, ale klesla by mezi subjekty na politickém okraji.
osobně mně mrzí že např. v kolegovi jandákovi to vyvolalo takovou rakci, když vím a oceńuji, že po posledních senátních volbách dokázali senátoři za ČSSD odhlasovat stažení tohoto návrhu.

Dušan Radovanovic - Praha

Neděle, 13.Února 2011, 11:14:47

Nejde ani tak o odmítnutí zákona o třetím odboji, na jehož pochybné definici až nesmyslnosti se většinově shodují i historici. Problém je spíš v tom, co již Patrik naznačil, a sice že jsou komunisté nacionalističtější dokonce víc než česká pravice. Dokud se KSČM této reminiscence 50. let nezbaví, bude mít k moderní radikální levici pořád dost daleko.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pondělí, 14.Února 2011, 22:49:24

"Speciální tým bude sbírat podklady pro případné zrušení KSČM."

Speciální tým bude sbírat ostudu před celou Evropou, že po 20 letech od totality není česká společnost stále liberálně otevřená, tolerantní, ale je despotická a mafiánská. A to se řadím ke kritikům klausiánství v KSČM. Demokracie je zde jednou pro všechny, kteří nepřekračují ústavní rámec, nebo není pro nikoho.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

Pondělí, 14.Února 2011, 23:02:9

stanovy a program KSČM, stejně tak jako usnesení jejích orgánů nedávají žádný rpsotor pro její legitmní zákaz. V tom jsme vcelku klidný - problém vidím jinde, že podobné snahy dají možnost měsíce a měsíce psát nesmysly že KSČ = KSČM a děsit případné symatizanty a voliče tohoto politického subjektu. Krásně se tak odvede pozornost o toho jaké problémymá současná vláda - najít nepřítele je vždy kanálem přetlaků a frustrací. Z toho důvodu jsme rád že i předseda poslaneckého klubu P. Kováčik v dneším hdy parku na ČT jasně řekl, že distance vůči zneužívání moci minulým režime je trvalá, že naše omluva trvá a že KSČM má erspekt vůči skutečným obětem zvůle včetně M. Horákové. Tohle říkám léta a je dobře že to v tuto chvíli řekl špičkový funkcionář s autoritou.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Úterý, 15.Února 2011, 00:37:52

Nesouhlasím, tohle může totiž KSČM jedině posílit, jelikož takováto arogance moci otevírá lidem oči. Stačí se podívat do levicového prostoru na facebook. Těžko ostatně říct, proč tam nejste.

Je tam na toto téma velmi dlouhá diskuse.

Jestli KSČM odporuje ústavnímu pořádku, a Nejvyšší správní soud to bude muset jasně obhájit a dokázat, což bude úsměvné, přesto, s případným rozpuštěním KSČM bude rozpuštěná PS PČR, budou nové parlamentní volby, kde bude kandidovat teba KSČMS a bude brát 20% a sociální demokraté třeba 40%. Popravdě, jestli jde někom o „radikálnost“ či „komunismus jako ideologii“, je to slabý čajíček oproti norské Sosialistisk Venstreparti, která již druhé volební období sedí ve vládě v zemi s nejvyšší kvalitou života.

Zakazovat si Norsko z ČR ale nenecháme. Tohle bude mít případnou celoevropskou dohru.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

Úterý, 15.Února 2011, 08:34:59

za prvé nemluvím o právních důsledkcích případného výroku nejvyššího správního soudu. Tam byste měl pravdu a je tu možnost odvolání k Evropskému soudu pro lidská práva. Tohle je opravdu zcela odlišná situace od zákazu Dělnické strany, tj, pravicových extremistů pana Vandase. Ti překročili meze - situace s touto krajností na Slovensku (Slota a SNS) nebo v Rakousu (Heider a Svobodní) byla zvládnutá jinak. Tam naopak přišel tlak z Evropy a ustál se, protože nebyla zpochybněna legálnost těchto vládních stran.
Já mluvil o riziku negativního mediálního obrazu, protože by media, která jsou z velké části cíleně proti KSČM této příležitosti pouhé možnosti zákazu využili k šíření dojmu jak komunisté již směřují ke svému konci. To, že radikalismus není extremismus a že máme demokratický program by se obtížněji dostávalo do povědomí.
Bez vlny solidarity nekomunistů a výrazných opinion makerů by taková atmosféra měla samozřejmě škodlivý účinek. Samozřejmě, že v jinýcn zemích jsou také razantní poltické subjekty, ale srovnávat postavení Venstreparti s KSČM neobstojí protože v Norsku nejsou recyklovány antikomunistické stereotypy mající svůj kořen v konci minulého režimu.
Mám-li to ale chápat tak, že věříte v existenci lidí, kteří by toto chápali jako útok na demokracii a aktivně by se tomu postavili, tak samozřejmě díky za tento dobrý vzkaz. Já jsme v podstatě optimista, jen jsme upozornil na rizika.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Úterý, 15.Února 2011, 14:54:40

Komunismus, jako ideový proud, ve Skandinávii nikdo neřadí do proudů potlačujících lidská práva. Jestli se tak děje a zakazuje v posttotalitní ČR, je to ukázka její demokratické a mravní nevyzrálosti. Stačí se podívat, kolik zemí ze západní Evropy se nedávno přidalo ke svazáckému tažení české vlády, která chtěla plošný zákaz komunistických stran po celé Evropě. Každý se jim vysmál, jelikož demokracii se rozhodně z ČR učit nebudeme. To není urážka, ale konstatování.

Je obrovský, nesouměřitelný rozdíl mezi nacismem, fašismem a komunismem. Je to tak velký rozdíl, jako když holá lebka s vytetovaným hákovým křížem někomu bodne nůž do zad pouze pro jeho barvu pleti či jinou odlišnost, nebo když se někdo staví za fundamentální práva zaměstnanců a brojí historicky proti vykořisťování. Jestli ale za komunismus zaměňujete asijský autoritativní stalinismus či jiné jeho další odnože, je to česká optika, která nemá v Evropě živnou půdu.

Je bezpředmětné hovořit o "komunismu" v bývalém Československu. Nešlo ani o levicový režim, jelikož byl nesvobodný, totalitní, nešlo ani o režim jdoucí na ruku nějaké skupině obyvatel, nějakému segmentu, když srovnáte sociální situaci a sociální práva třeba s dobovou Skandinávii, když povážíte, že struktura dobových nomenklaturních kádrů okamžitě obsadila pozice „šlechty“ ve společnosti. Co to tedy bylo za „komunismus“?

Byl to spíše normalizační vekslácký pseudokapitalismus. Komunismus jako idea, utopie nikde nikdy nebyl. Proto si vážím omluvy současných českých komunistů za Horákovou a další vraždy, tedy stalinismus řízený z Moskvy a trvám na tom, že současná KSČM není stranou stalinistického směřování, není pokračovatelkou KSČ, i když se tam najdou také pěkní lůzovití autoritativní „demokraté“, stejně jako v jiných stranách plných bývalých překabátěných totalitních kádrů. Vezměte si třeba otevřeně fašizujícího Jocha a podobné "demokraty".

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

Co je podstatné? Neděle, 24.Dubna 2011, 17:47:16

»Reforma« socialismu směrem k tržnímu hospodářství byla pro pracující třídu v postižených zemích bezprecedentní ekonomickou katastrofou. V celosvětovém měřítku znamenala znovuobnovení nadvlády těch několika kapitalistických mocností, které vládly světu před rokem 1917, zjistili ekonomové W. Paul Cockshott a Allin Cottrell.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pondělí, 25.Dubna 2011, 07:35:22


Tvůrci projektu netržního (a politicky vysoce demokratického) modelu socialismu nemohou o přechodu k "plnokrevnému" trhu hovořit jinak.

Pravdu ale mají spíš v té širší perspektivě - v 90. letech pracující nedávali příliš najevo, že změny jsou pro ně katastrofou - a teď nemyslím jen ČR, ale i chudé východoevropské země.

Pravdu mají - a to nezávisle na svém vlastním netržním projektu - hlavně z toho důvodu, že se kapitalismus jako systém vyčerpal.
Přitom až do maxima využil dluhového peněžního a financovacího systému se zvýšeným stupněm operační volnosti ...
Ale teď už začíná opět platit determinace ukazující, že na dnešním kapitalismu není nic přirozeného, že tato přirozenost byla historická a dána kombinacemi určitých hodnot veličin týkajících se např. skutečně čisté akumulace (modernizace může být pouhou prostou reprodukcí z hodnotového hlediska) ...
A v těch minulých letech to bylo jen zakryto, že kapík není přirozený, že je narkomanem, který si "musí píchat" ...

Dorian Kapitalismus Gray ...


Je příliš smířlivé a současně příliš optimistické hovořit o tom, že "Jiný svět je možný".

Bude možný - pokud bude v určitém stupni "nadkriticky nutný" ...

Nebude-li - nebude ani možný (s výjimkou tzv. "ostrůvků pozitivní deviace")

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

trh není nepřítel Pondělí, 25.Dubna 2011, 09:29:21

M.R. asi spíše v zájmu diskuse provokuje že aby předkládal důkaz o potřebě netržní společnosti. V praxi »Reformu« socialismu směrem k tržnímu hospodářství lze analyzovat jen v Číně a Vietnamu. Jednak tady nelze mluvit o nějaké katastrofě, jednak zdejší asijské poměry těžko srovnávat s Evropou.
Mimochodem poslední kubánský sjezd jakoby zamířil od podobných vod. Poiud jde o východní Evropu, tak tady přeci neproběhla reforma socialismu ale transformace v kapitalismus, bohužel s některými znaky Divokého východu, které měly umožnit rychlý vzbik nových elit..
Pokud jde o to, co napsali (nikoliv zjistili) ekonomové W. Paul Cockshott a Allin Cottrell, tak jen navázali v dnešní informační éře na historickou. hypotézu o substituci trhu racionální společenskou kalkulací zřejmá již u Novožilova či Langeho.
Určitě není jejich dílo důkazem možnosti "racio ex machina" ani popřením potřeby trhu. Trh a plán se prostě ve skutečnosti doplńují - dnes plánují spíše TNC než státy.
Jakou budoucí podobu mít je otázkou nikoliv dějinného fatalismu, ale spíše praxe. příkazní ekonomika se doufejme nevrátí, ale reálně existující oligopol bude třeba regulovat, a´t již bude mít bázi soukromovlastnickou, etatizovanou a nebo samosprávnou.

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

C and C Pondělí, 25.Dubna 2011, 15:10:57

nejsou sami, kdo zjistili, že reforma socialismu (později nazývaná Klausem transformací) přinesla pracující třídě Východu jen zhoršení postavení. Britský lékařský časopis Lancet dokoce uvedl, že škody na HDP a lidských životech jsou horší než po útoku wehrmacht...
Co se týče trhu a plánu, zajímavá je pasáž C and C o zrušení peněz, kde navazují na Marxe. Mimochodem, jsou dnešní státem vnucované papírky vůbec peníze, splňují filosofickou definici peněz? Podle některých filosofů a ekonomů prý ne... Jak tedy hovořit o trhu a dobrovolné směně, když peníze vlastně nemáme?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

trochu toho ping pongu Pondělí, 25.Dubna 2011, 16:14:12

Když už si takhle nadhazujeme míčky, tak dodám že moneyless economy myslím není pokračovatelkou Marxe, jde spíš o jakýsi zvláštní druh fyziokratického uvařování. Marx samozřejmě velmi dobře chápal vývoj zbožně-peněžních vztahů, jde o pojem politické ekonomie, ne nějakého moralistního filosofování..
On byl vlastně za překonání kapitalismu volným obchodem a využitím funkce peněz - bezpeněžní utopie reálně ani neplánoval. Dnes už jsme samozřejmě mnohem dál než si mohl představit, ale tohle myslím platí. To, že dnes už platby zprostředkují peníze v bezhotovostní , nemateriální podobě, nemění nic na fukci peněz jako zvláštního zboží i kdyby se trakance odehrávali na obrazovkách počítačů.
P.S.
a) definičně je reforma adaptačním vyladěním systému vůči změnám, kdežto transformace je změna klíčových, systémotvorných prvků. takže platí, že transformace socialismu na kapitalismu po roce 1989 přišlo proto, že starý režim se neuměl během své existence reformovat
b) pokud jde o srovnání transformace a váleční devastace, tak to je asi taková bulvarizující hyperbola, jinak to statisticky samozřejmě dost drhne - propad ve výkonu byl menší, o milionech mrtvých z II.WW ani nemluvě.

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

Studujme Marxe a Lancet Pondělí, 25.Dubna 2011, 16:27:7

Kdepak, bezpeněžní ekonomika je Marxova idea. Tento návrh se objevuje v nejúplnější podobě mezi Marxovými kritickými poznámkami ke Gothajskému programu Německé sociálně demokratické dělnické strany z roku 1875 (Marx, 1974, str. 343–348). Nejdřív Marx poznamenává
k požadavku, aby každý pracující dostal ‘nezkrácený výtěžek práce’, že socialistická29 společnost musí přidělit podstatnou část celkového produktu na úhradu spotřebovaných výrobních prostředků, přirážku na rozšíření výroby, rezervní nebo pojistný fond, správní výdaje, společné ukojování
potřeb (školy, zdravotní opatření atd.) a na fondy pro lidi neschopné práce.
Nicméně zbývá část celkového produktu k rozdělování pro osobní spotřebu.
Pokud jde o povahu tohoto rozdělování, Marx hovoří o dvou fázích vývoje komunismu. Někdy v budoucnu, až ‘všechny zdroje kooperativního vlastnictví potekou plnějším proudem’, bude možné překročit ‘úzký obzor měšťáckého
práva’ a zavést slavný princip ‘každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb’, ale v první fázi komunismu Marx předpokládá situaci,
v níž jednotlivec dostává zpět – po výše zmíněných srážkách – to, co dal společnosti.
To, co dal společnosti, je jeho individuální množství práce. Individuální pracovní doba jednotlivého výrobce je ta část společenského
pracovního dne, kterou dodal, jeho podíl na něm. Od společnosti dostane potvrzení, že dodal tolik a tolik práce (po srážce z jeho práce pro společné fondy), a na toto potvrzení si ze společenské zásoby vezme právě tolik spotřebních produktů,
kolik stojí stejné množství práce (str. 43 uvedeného českého vydání).
Pracovní poukázky, o kterých zde hovoří Marx, se zcela liší od peněz. Neobíhají, namísto toho se při získání spotřebních produktů se stejným obsahem
práce ruší. A lze je použít pouze na spotřební produkty – nelze za ně kupovat výrobní prostředky nebo pracovní sílu, nemohou tedy fungovat jako
kapitál.
Logika Marxova stanoviska je jasná: ve společnosti se zbožní výrobou jsou ‘pracovní peníze ’ utopickou a negramotnou koncepcí, ale za socialismu je přidělování spotřebních statků prostřednictvím pracovních poukázek něco
zcela jiného. Je to možný způsob rozdělování jisté části společenského produktu v systému, kde byl sám způsob výroby proměněn zespolečenštěním
výrobních prostředků a zavedením plánování. Navíc je to způsob rozdělování, který obhajuje sám Marx.
W. Paul Cockshott a Allin Cottrell, červenec 2004
Co se týká škod transformace v porovnání s vpádem wehrmacht, tak Lancet opravdu není bulvár, ale uznávaný lékařský časopis ve Velké Británii a prostě dospěl k těmto závěrům porovnáním statistik HDP a natality. Takový je prostě reálný kapitalismus... Nemá cenu před ním zavírat oči...

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

Dělali blbě socík a dělají blbě i kápoš Pondělí, 25.Dubna 2011, 16:44:0

To že někteří soudruzi dělali blbě socialismus, je jasné, to ale neznamená, že nedělali blbě také transformaci na kapitalismus. Jak řekl Viktor Černomyrdin: Chtěli jsme to udělat co nejlépe a dopadlo to jako vždycky... Cituji C and C: Stojí za připomenutí, že S. Šatalin – autor v roce 1990 chvilku oslavovaného, ale neproveditelného a absurdního „pětisetdenního plánu“ na rychlé
zavedení kapitalismu v SSSR, byl ve svém předchozím vtělení autorem stejně
nereálné koncepce optimalizace plánu. (Podrobněji o tom píše Ellman, 1971, str. 11, kde se citují Šatalinovy názory na metodu vstupů a výstupů i metodu ‘optimálního plánování’ a jeho tvrzení, že pouze druhá z nich je
‘skutečně vědecká’.)
Věc je v tom, že naše vlastní návrhy v knize Směrem k novému socialismu – i když nepochybně vyžadují použití velmi sofistikovaných informačních systémů – jsou poměrně robustní a jednoduché. Nepokoušíme se v nich definovat
kritérium společenské užitečnosti nebo optimálnosti a priori. ‘Společenská
užitečnost’ se vyjevuje spíše (a) prostřednictvím demokratického rozhodování
o celkové alokaci zdrojů do jednotlivých odvětví a (b) u spotřebních statků prostřednictvím komplexu podílů tržně rovnovážných cen a pracovních
hodnot.
Další příčinou neúspěchu pokusů o reformu sovětského plánovacího systému v období od začátku 60. do začátku 80. let byla představa – zřejmě sdílená vedením KSSS –, že využití nových matematických metod nebo počítačů
nabízí prostředek, jak ‘bezbolestně’ zlepšit fungování ekonomiky bez zásadního narušení existujícího systému (v protikladu k rozsáhlému zavedení tržních vztahů). Ve skutečnosti ale pokročilé technické metody mohou být
opravdovým přínosem pouze tehdy, když dojde k přezkoumání ekonomického systému jako celku, které mimo jiné zahrnuje nové posouzení a vyjasnění cílů a logiky plánování, jakož i reorganizaci systému hodnocení výkonnosti
podniků a jejich odměňování.

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

Sundejme montérky :-) Pondělí, 25.Dubna 2011, 17:12:52

Milan znamená milý, milovaný, přívětivý a je to jméno původem slovanské.

http://www.zenamanazerka.cz/cs/clanek/clanky/zabava/jak-se-jmenujete-jmena-a-jejich-oblibenost-v-ceske-republice.html

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

po práci legrace Pondělí, 25.Dubna 2011, 18:50:3

beru tohle proplétání tvrzení ve stylu pejsek a kočička pečou dort jako pokus o přívětivý velikonoční žert ( jak naplnění představy rovnostářské společnosti dosáhli např. Rudí Khmérově už by bylo méně veselé téma). Doufejme že v pracovní dny už nebudeme tak rozpustilí. Ono jak dál je docela vážný otázka. Ale šetřme nyní svůj čas a raději hezké jaro všem.

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

Smích je to, co nás odlišuje od zvířat :-) Pondělí, 25.Dubna 2011, 18:59:23

S předchozím souvisí okolnost, že pokud je smíšená ekonomika směsí kapitalistických
a socialistických prvků, bylo zatím jen málo vážných pokusů o definování principů, podle nichž funguje socialistický sektor. V celosvětovém
kontextu, v němž se plánované ekonomiky rozpadají, se tím celá myšlenka smíšené ekonomiky stává zranitelnou. Zastánci ničím neomezovaného trhu mohou fakticky argumentovat tím, že pokud je plánování zavrhováno v jeho mateřských zemích, proč by se mělo tolerovat na Západě, byť jen jako
podřízený prvek systému? Pokud západní sociální demokraté nemají promyšlenou
představu o tom, jak mají vlastně vypadat plánované a nezbožní formy výroby a jak lze posuzovat jejich efektivitu, nejsou způsobilí obhajovat svůj oblíbený ‘mix’ jinak, než velmi vágním a moralizujícím způsobem.
Z tohoto hlediska lze náš pokus o definování principů socialistického ekonomického
mechanismu chápat jako vytváření socialistické páteře, která tak nápadně chybí současné sociální demokracii: i ti, kdo nesouhlasí s naší obhajobou
plně plánované ekonomiky, mohou najít něco cenného v našich argumentech
potud, pokud osvětlují onu nedostatečně vyvinutou složku ‘mixu’ smíšené ekonomiky, píší naši oblíbení ekonomové.
Pracovali jsme rozpustile dost, hurá do ulic!

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

Rudí Khmérové Úterý, 26.Dubna 2011, 13:23:19

je zajímavé téma: Jejich vedení studovalo na Sorboně sociologii, podporovaly je Spojené státy a zarazit je musela vietnamská armáda...

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 27.Dubna 2011, 08:53:53

tak, tak ...

Saloth Sar, smutně proslulý jako Pol Pot studoval na Sorbonně dokonce myslím estetiku a byl svého času mistrem ještě té sihanukovské Kambodže v šachu

jemní filozofové ...