Jak vypadá Putinův režim zevnitř?

V první části dvoudílného rozhovoru o současném Rusku jsme se známým odborníkem na lidská práva Alexandrem Čerkasovem zaměřili na mocenskou podstatu Putinova režimu, její proměny a srovnání státně represivní politiky Ruska a USA.

Jana Ridvanova

04.11.2010 11:40

Zz

Současný režim je v mnohém jiný než ten, v rámci nějž Vladimir Putin vládl v prvním prezidentském období. Změnil se jazyk, systém i jeho způsoby. Foto Wikimedia Commons

Alexandr Čerkasov

Alexandr_cherkasov

Alexandr Čerkasov je ruský právník, novinář a lidskoprávní aktivista. Působí v moskevském centru mezinárodní organizace Memorial, kde zasedá i ve správní radě.

Profesionálně se zabývá především otázkou porušování lidských práv v ruských republikách na severním Kavkazu. Je autorem či spoluautorem řady tématických analýz, článků a konferenčních příspěvků.

Čerkasov se pravidelně účastní i pražského Fóra 2000. Při jeho letošní návštěvě České republiky byl pořízen i tento rozhovor

Související

Každému ze zájemců o situaci v Rusku je známo, že tamním prezidentem je Dmitrij Medveděv. Ví se také, že premiérem je Medveděvův předchůdce Vladimir Putin, který je obecně považován za hlavního hybatele dění – za symbol režimu a skutečného vládce. Vladimir Putin je ale u moci už více než deset let a každý systém má vlastní dynamiku. Jak se to, čemu se u nás říká Putinův režim, od roku 2000 změnilo?
Putin nezačal vládnout jako muž silné ruky, jak se dnes povšechně soudí, ale jako člověk silného slova. K moci se dostal na pozadí bezradnosti, diskreditace a slabosti elit, kterým už občanstvo jednoduše nevěřilo, že jsou schopny dát poměry do pořádku. S nástupem Putina se nejprve změnil jazyk moci. Objevily se výrazy jako odkráglovat teroristy, které založily nový diskurs. Základním argumentem režimu se následně stal boj s terorismem. Putin a lidé, které si přivedl, vycítili, že si lid žádá především záruky bezpečnosti. Toho dokázali – na rozdíl od liberálních stran – využít a následně i zneužít k umenšování občanských svobod.

Na pozadí této proměny diskursu začala koncentrace hospodářské moci v rukou státu, případně oligarchů, kteří se k novému režimu přiklonili. Následně došlo i k proměně poslanecké sněmovny – Státní Dumy. V ní získala takzvaná strana moci (dnes Jednotné Rusko) nejprve prostou a po dalších volbách i ústavní většinu.

A dále je ale třeba zdůraznit, že Kreml dostal již během prvních tří let Putinovy éry pod kontrolu všechna důležitá média. Mluvím zejména o televizních kanálech, protože noviny čte v Rusku málokdo. Ruské televize jsou dnes buď státní, nebo vlastněné monopoly, v nichž má stát většinu.

A pokud jde o změny v mocenském systému?
K těm došlo převážně po teroristickém útoku v Beslanu v roce 2004. Nejdůležitější byly zejména tři: za prvé, byly zrušeny volby v jednomandátových obvodech (v zásadě většinový systém) a nahrazeny volbou kandidátek tvořených stranami. Tím se ztratila vazba mezi občanem a politikem. Lidé dnes často vůbec neví, kdo je zastupuje.

Za druhé, byla zrušena přímá volba oblastních gubernátorů. Ty nyní volí místní parlamenty na návrh prezidenta, čímž se zásadně změnilo i složení a role horní komory ruského parlamentu – Rady federace –, kde zmocněnci gubernátorů a předsedů oblastních parlamentů zasedají. Z Rady federace zmizeli nezávislí politikové a regionální osobnosti, které představovaly alespoň nějakou protiváhu zájmům centra.

No a za třetí, byla vytvořena jakási třetí parlamentní komora – Občanská sněmovna ruského parlamentu. V té mají oficiálně zasedat zástupci celé občanské společnosti – od králíkářů až po lidskoprávní sdružení.

Jakou má tato komora v mocenském systému roli?
Na první pohled se to může zdát jako dobrá myšlenka, ale ve skutečnosti jde o další způsob, jak zkomplikovat přístup veřejnosti ke státu. Občané se totiž na centrální vládu mohou obracet takřka bezvýhradně jen přes tuto komoru. Její členstvo je přitom vybíráno zvláštním způsobem. První třetinu jmenuje hlava státu, druhou vyberou členové této první třetiny a zbytek obě třetiny dohromady z regionálních osobností. V důsledku jde tedy o vylhaný koncept – sněmovna má být odrazem vůle veřejnosti, ale veřejnost ji nevolí, pouze prezident a jeho lidé.

Záležitost má navíc ještě další důsledek – rozdělení občanských sdružení a neziskových organizací na přijatelné, tedy ve sněmovně zastoupené, a nepřijatelné. I mimo agendu třetí komory pak vláda a úřady jednají výhradně s těmi přijatelnými s poukazem na oficiální roli této sněmovny.

Celé to tak trochu souvisí s tím, co jsem zmiňoval v první odpovědi. Argument boje s terorismem totiž postupně doplnil další koncept moci – potírání extremismu. Zákony schválené v poslední třetině Putinova prezidentování umožňují označit za extremistickou téměř jakoukoliv neziskovku. A na základě této stigmatizace je možné občanské iniciativy legálně ignorovat, případně nějakou organizaci přímo zakázat.

Když se bavíme o zneužívání boje s terorismem k potlačování občanských svobod, nebylo by myslím od věci srovnání se situací v USA a americkým Patriot Actem.
To je obrovský rozdíl. Ve Spojených státech je celá řada organizací, jež tuto problematiku sledují, upozorňují na ni a proti onomu zneužívání bojují. Navíc jsou běžně slyšet. V USA také fungují svobodná média, která o tom mohou informovat. I o tom, co se dělo v Iráku či Afghánistánu, se svět dozvěděl převážně z amerických médií. A to vůbec nemluvím o tom, že boj s extremismem a terorismem má v Rusku daleko krutější podobu.

Ale u médií v USA můžeme hovořit o svobodě, jen co se týče opravdu nezávislých médií. Hlavní proud píše jen o tom, co se hodí jedné či druhé části establishmentu. A co se týče represí, zrovna před několika týdny provedla FBI ozbrojenou razii v bytech protiválečných aktivistů... tak liberální, jak se to může jevit zvenku, to v Americe přeci jen není.
Jistě. Ale na roveň se situací v Rusku se to klást nedá. Vezměte si třeba ty věznice, Guantánamo a Abú Ghrajb. Tam se s lidmi podezřelými z terorismu zacházelo strašně, ale neuvidíte kolem nich skládky mrtvol těch, kdo v rámci protiteroristické kampaně prostě zmizeli.

No, to bychom se ale museli bavit i o okupaci v Afghánistánu, o milionu mrtvých v Iráku, o stovkách či snad tisících zpráv podobných té, co nedávno popsala, jak si několik amerických vojáků střílelo pro radost do civilistů a schovávalo jejich prsty jako trofeje. To přeci také vypovídá o...
... dobrá. Chcete-li modelové srovnání, je rozdíl, když dojde k nějakému útoku, kdy je zadržena skupina lidí, které pak někdo mučí, aby vydali svědectví, a potom jsou tito lidé někde s americkým vědomím či americkou podporou internováni. Možná se tak stane protiprávně a možná i na několik let. Pak ale někdo na případ poukáže a padají tresty ... v případě Abú Ghrajb byli potrestáni přeci i generálové.

Když dojde k podobnému incidentu v Rusku, nemají jednotky obvykle zájem, aby zadržení žili déle než čtyři pět hodin. A to, co se děje na vojenských základnách na Kavkaze, to není žádný waterboarding. Nevládním organizacím se jen v Čečensku podařilo zdokumentovat tři tisíce případů umučení k smrti. Dodnes byl za to odsouzen jeden jediný důstojník.

Vy poukazujete na to, že americká armáda unesla určitý počet lidí, z nichž mnozí byli nevinní, a snažila se to legalizovat přes věznice. Ale tito lidé se v těch věznicích našli. V Rusku jde o kvalitativně jinou úroveň porušování práva. Rozumějte, buďto vás mohu někam zavřít a různými, mnohdy i brutálními metodami dlouhé měsíce vyslýchat, anebo třeba jen s pomocí této čajové lžičky udělat s vaší rukou takové věci, že mi do patnácti minut řeknete všechno, co chci, a pak už se nikde neobjevíte.

To, co se děje u nás, nejsou nějaké jednotlivé případy porušování ženevských konvencí či lidských práv člověka zataženého do konfliktu. Jde o věc, která je principiálně za touto hranicí.

Ráda bych se zastavila ještě u Čečenska. Petra Procházková nedávno do Lidových novin napsala, že Ramzan Kadyrov (čečenský prezident) sice vládne tvrdou rukou, ale Čečenci to upřednostňují před nejistotou, která panovala za časů guerillové války. Máte podobnou zkušenost?
Když položíte v Čečensku takovou otázku, opravdu můžete dostat odpověď, o jaké píše paní Procházková. Je však důležité si uvědomit tři věci: za prvé, dnešní Čečenec vám odpoví podle toho, do jaké míry vám věří; za druhé, v přirozenosti lidí je se smiřovat s realitou, jaká je, když s ní nemohu nic dělat; a za třetí, je otázkou, co je to za volbu mezi tvrdou rukou a násilným chaosem, když za obojím stojí ti stejní lidé. I představitelé současných čečenských milic jsou často bývalí povstalci.

Z České republiky je opravdu hodně lidí, kteří žádají o politický azyl, deportováno zpátky do Čečny. Teď je tu zrovna případ Aliho Asájeva, ve kterém soud dvakrát rozhodnul, že se dotyčný oprávněně bojí o svůj život, neboť byl v guerille..., ale na základě dopisu českého ambasadora v Rusku, jenž píše, že se na Asájeva vztahuje amnestie, a nic mu nehrozí, chtějí tohoto člověka deportovat zpátky. Je v Rusku skutečně amnestie garancí bezpečnosti?
Je to otázka konkrétního případu. S amnestiemi, co proběhly, je to ošidné, neboť se netýkají zabití nebo pokusů o zabití příslušníků ruských ozbrojených složek, policie anebo armády. Jenomže o to se přece každý povstalec v ozbrojeném konfliktu přirozeně snaží. A pokud třeba ten člověk nebojoval, ale kupříkladu vařil v táboře kaši, stejně se na něj vztahuje žaloba za napomáhání těm, kteří zabíjeli.

Na které z povstalců se tedy amnestie vlastně vztahují?
S velkou nadsázkou bych řekl, že pouze na skupiny skautů, které po horách po celou dobu sbíraly houby. Ale vážně: osoba, na niž se amnestie vztahuje, není v posledku určována zákonem, ale osobní zárukou loajálních představitelů. Z tisíců takto amnestovaných povstalců jsou dnes příslušníci ozbrojených složek. A jsou to příslušníci věrní, protože když selžou, přestane ručení platit a najednou si někdo vzpomene, že si dotyčný někde za války zastřílel.

Ve skutečnosti všichni vidí, že neplatí zákon, ale seznamy – seznamy použitelných a seznamy nepřátel. Jestli je ten váš člověk na tom druhém, pak je více než pravděpodobné, že bude zadržen nebo zmizí.


Úpravy a faktická doplnění provedl Petr Jedlička. Druhou část rozhovoru, věnovanou ruskému protestnímu hnutí a možnostem změny režimu, je možné číst zde.


A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Daniel Veselý - Překladatel

Jano, melas ho trosku pritlacit ke zdi, kdyz tvrdil, ze Pátek, 5.Listopadu 2010, 16:55:27

za vrazdy pachany Amikama jdou jejich vinici sedet nebo tak neco. Co to zabiti 12 z vrtulniku v Iraku, co kauza Blackwateru, tisíce mučených v rukách proUS sil atd.30.000 veznu v irackych vezenich, kolik tmusitelu bylo souzeno? Taky jsem si nevsim, ze by Rusko v uplynule dekade napadlo 2 svrchovane zeme a v jedne zpusobilo smrt presm milion lidi (Kolik desitek tisicu lidi bylo zavrazdeno US bombami napr.?) a v druhe desitky tisic. Co stovky civilistu zabitych drony v Pakistanu, Jemenu, Afghanistanu atd. Kdo za ne byl potrestan? Pan Čerkasov je očividně odborník na Rusko, ale o US zločinech toho moc neví...

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Pátek, 5.Listopadu 2010, 18:17:50

Rozhovor se válek vůbec netýká a nejde v něm ani o srovnání, která země je v tomto ohledu horší. Otázky směřovaly na zneužívání boje s terorismem k potlačování občanských svobod a zacházení s lidmi uvězněnými přímo ruskými či americkými bezpečnostními složkami, ne na důsledky bojových tažení či praktiky loutkových režimů.

Nic z řečeného nebylo tématem rozhovoru právě proto, že dotazovaný není na tuto oblast odborník a Rusko žádnou válku nevede.

Daniel Veselý - Překladatel

Jana Pátek, 5.Listopadu 2010, 19:05:31

tu otazku tykajici se invaze do Iraku ale polozila...Cerkasov nemuze byt odbornik na zneuzivani boje s terorismem k potlacovani obcanskych svobod a zachazeni s lidmi uveznenymi US a jejich spojenci v ramci tazeni proti terorismu, kdyz tvrdi, ze byl vinici potrestani. Co treba x mucitelu ve spratelenych tyraniich US? Atd.
Zajimal by me taky odkaz na ty tisice umucenych v Cecensku? Divil bych se, ze by to nase rusofobni media nerozmazla.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Pátek, 5.Listopadu 2010, 20:54:18

Co furt máš s těmi spřátelenými tyraniemi? Ten rozhovor je o systému v Rusku, ne o politice USA ve světe. A o "spojencích" USA tam není vůbec řeč.

Čerkasov srovnává pouze fungování vnitřního systému a odvolává se na příklad, který předkládá jako modelový ... americká média na podobné případy poukazují a pokud jsou důsledná a případ je v jurisdikci USA, tak se vyšetřuje. V Rusku ne. Vůbec se nepouští do věznic, které provozují irácké nebo afghánské vlády. Jana tu jednu námitko-otázku sice klade ze široka, ale on se zas vrací k linii rozhovoru.

Jinak odkaz nám samozřejmě nedal, ale ty studie jistě není problém dohledat, určitě vyšly i v angličtině. Ty tři tisíce jsem tam nechal, protože jsetli HRW píše ve výroční zprávě z roku 2005, že mezi léty 1999-2004 zmizelo v oblasti 3000 až 5000 lidí a většina těl byla pak nalezena v příkopech se známkami mučení, tak mi ta Čerkasovova informace přišla realistická.

Daniel Veselý - Překladatel

tak sem asi blbej Pátek, 5.Listopadu 2010, 22:24:24

kdyz je v perexu mmj i toto "srovnání státně represivní politiky Ruska a USA." Co takhle se zmínit o 5 kubánských politických vězních v US, který po zmanipulovaným soudě seděj víc než 10 let, případ Mumia Jamal atd. To pak neni moc o "srovnání státně represivní politiky Ruska a USA". Spis je to takova douska---

Asi to fakt nechapu...

Tak během 2. války v Čečně, to může být i ten vyšší odhad. Myslel jsem, že jde o údaje mladšího data.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Pátek, 5.Listopadu 2010, 23:11:6

spíš si to sousloví v perexu vykládáme každý jinak

Dušan Radovanovic - Praha

Trochu jiný pohled Sobota, 6.Listopadu 2010, 09:44:15

Možná by bylo zajímavé dodat ještě jeden pohled. Podle něho je třeba Putina i ocenit, jelikož by pro něj nebyl výraznější problém uchopit moc ještě mnohem brutálnějším způsobem. Dokázal konsolidovat postjelcinovský chaos aniž by přistoupil k více či méně přímé diktatuře, v níž by mu těžko mohl ba chtěl někdo zabránit. Tak lze vykládat i jeho vzdání se funkce prezidenta, jímž si přes všechnu snahu zachovat reálný vliv způsobil řadu obtíží, přičemž by pro něj patrně nebyl velký problém si prodloužení svého mandátu vynutit. Na ruské poměry je to tak vlastně poměrně demokrat :)

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Sobota, 6.Listopadu 2010, 10:39:2

Jaké obtíže máš Dušane na mysli?