Kosmos Kamila Linharta má otevřené formy

Galerie Benedikta Rejta v Lounech uvádí myšlením i realizacemi silné malířské dílo umělce a pedagoga Kamila Linharta.

Vera_jirousova

Věra Jirousová

12.08.2010 18:45

Linhart

Kamil Linhart: Segmentová kompozice V., ze série Posuny, 1999. Foto Galerie Benedikta Rejta

Výstava uspořádaná k 90. výročí narození malíře Kamila Linharta (1920–2006 v Lounech) představuje soubor více než šedesáti obrazů z poslední etapy díla tohoto tvůrce.

K nejstarším pracím zmíněného období, které zahrnuje tvůrčí interval mezi lety 1977–1999, patří obrazy z cyklu s názvem Limitové kompozice, v nichž se autor soustředil na téma kruhu a jeho variabilních výsečí, tedy na myšlenku universality (celistvosti) a mnoha různých definic z nekonečné množiny v prostoru i v čase „limitovaných“ veličin.

Až do roku 1980 věnoval Kamil Linhart podstatnou část své tvořivé energie pedagogické činnosti na pražské katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a svou výraznou invencí po celý život přispíval k aktivitám lounského okruhu výtvarných tvůrců, orientovaných na konstruktivní formy geometrické abstrakce, ale i na kreativní struktury organické hmoty (Zdeněk Sýkora, Vladimír Mirvald aj.).

Předchozí etapu umělcova díla do roku 1980 zpracovala rovněž Galerie Benedikta Rejta a představila ji v objevné výstavě s názvem Kamil Linhart (2006, GBR), která včetně katalogu ukázala umělcovy surrealistické kořeny a jeho myšlenkové zázemí v moderním umění mezi dvěma válkami (Hans Arp, Naum Gabo, Kurt Schwitters a další).

Její expozice se zaměřila zejména na umělcovy práce, jimiž navázal na experimentální tvorbu evropského konstruktivismu v rámci významného seskupení umělců výstav Nové citlivosti (1966, 1968; teoretici Jiří Padrta a Miroslav Lamač; umělci Václav Boštík, Karel Malich, Zdeněk Sýkora, Jiří a Běla Kolářovi, Milan Grygar, Stanislav Kolíbal aj.)

Kamil Linhart působil v existenciálně vyprahlém terénu let 1948–1980, kdy byla výtvarná scéna manipulována politickou mocí, jako všestranná osobnost s hlubokými znalostmi a zájmem o aktuální problematiku filosofie, matematické vědy, fyziky, astronomie a astrofyziky, teorie výtvarného umění (malby i prostorových prací), literatury, psychologie i myšlení Dálného východu.

V období nesvobodného umění zprostředkoval svou přirozenou autoritou a otevřeností osobně důležité podněty k samostatnému myšlení nespočetnému zástupu studentů, budoucích umělců i historiků umění včetně mě.

Díky obdivuhodné práci kurátorky výstavy a jejího týmu, který shromáždil většinu Linhartových komorních obrazů ze soukromých sbírek jeho přátel, se nyní mohou návštěvníci Galerie v Lounech přesvědčit, že dosud přehlíženou závěrečnou etapu jeho malířské tvorby lze považovat jak za vrcholnou kapitolu autorova důsledně soustředěného díla, tak i za vzácný příspěvek k dnešnímu aktuálnímu zkoumání nespočetných možností reduktivní formy v současném konceptuálním umění.

Linhartovy kompozice soustav, které přesahují naše běžné smyslové vnímání, se zabývají dimenzí makrokosmu i mikrokosmu, tematicky zpřítomňují časoprostorové vztahy, které lze definovat pouze v rovině matematické abstrakce.

Vedle početné série Limitových kompozic z osmdesátých let, které jsou vizuálním myšlením i strukturní povahou malířské hmoty spřízněné s obrazy Roberta Piesena, jsou v expozici zastoupeny např. obrazy Mrtvá planeta (1993), kruhové kompozice ze série Experiment a inspirativní obrazy z minimalistické série Z vesmíru (1997).

Meditativní rozměr Linhartovy soustředěné racionální malby, která volně akceptuje impulsy intuice, je přítomen ve fascinujících kompozicích s výrazně reduktivní formou ze série Jiná dimenze nebo Segmentových či Sektorových kompozic

Závěrečné série obrazů s názvy Hra superstran, Světlo a stín nebo Hvězdicové i Středové kompozice (z konce 90. let) přinášejí oproštěné abstraktní vizuální formy – archetypy a linie. Jejich elementární významy překračují novověký koncept evropského myšlení a sdělují umělcovu životní zkušenost, otevřenou pro formy zenového myšlení.

Ke kladům náročné expozice lze přičíst obsáhlý program doprovodných akcí, k nimž patří hudební pořady: koncerty antické hudby sfér, renesanční harmonie, barokní matematické struktury v hudební kompozici, ale také principy polyfonie v hudbě dvacátého století.

Galerie připravila pro návštěvníky i projekce kultovních filmů o vesmíru, dokumenty Petra Skaly, mapující Linhartovo dílo, přednášky na téma kosmologie ve výtvarném umění a odborný cyklus o dějinách hmoty ve vesmíru od velkého třesku přes teorii relativity, kvantovou teorii po teorii strun a jiné dimenze.

K výstavě byl vydán kvalitní a obsáhlý katalog s podnětnými texty se čtyřiaosmdesáti barevnými reprodukcemi, který sestavila a graficky upravila ředitelka lounského muzea a kurátorka této pozoruhodné výstavy Alica Štefančíková.

Kosmos Kamila Linharta. Galerie Benedikta Rejta Louny, výstava potrvá do 29. srpna 2010.