Nebezpečná vláda

Nastupující česká vláda není hrozbou jen pro některé konkrétní resorty, jichž se ujímají ministři bez vloh, anebo dokonce s průpravou působit proti deklarovanému účelu svěřené instituce. Je především hrozbou pro dobrou pověst demokracie.

Nejsměšnějším paradoxem, jenž se při ohlášení Nečasovy sestavy vyjevil v pestrých barvách, je zřejmě okolnost, že lidé šli volit změnu, ale místo ní se jim dostane pokračování toho nejhoršího z Topolánkovy vlády, umocněného na druhou.

Bez zvláštních emocí a v kontrastu s ohlušujícím křepčením pravicového tisku je třeba říct, že se vlády v českých zemích ujímá politická tendence stojící mimo těžiště evropské politiky, jejímž programem je škrtit společnost v zájmu svých přátel z byznysu, a umisťující nás do nelichotivé party neinspirativních a nevypočitatelných postkomunistických zemiček, jimž politicky vyspělejší Evropa nerozumí a jichž se právem obává. Proti tomu, co se ujímá moci, byla by Paroubkova vláda sborem distingovaných evropských gentlemanů – a dokonce by došlo i na ženy.

Obvyklou reakcí v takové situaci bývá, že se aspoň v plné míře vyjeví zhůvěřilost české pravice, a vláda tudíž bude mít na českou společnost alespoň kladný pedagogický účinek. Leč vzhledem k příkladu nepoučitelnosti relativně vzdělaného a občansky vyspělého segmentu voličů, kteří kolosálnímu selhání navzdory nadále lnou ke Straně zelených, nemůžeme si ani tím být jisti.

Možná existuje určitý práh, jakési kritické množství nekompetence a napáchaných škod, po jehož překročení už žádné marketingové kampaně ani mediální manipulace nezvrátí posun společnosti k sociálně demokratické orientaci. To bude hlavní sociologický experiment, který na české společnosti Nečasova vláda bezděky provede. Ale s určitostí to bohužel nelze říct.

Je bolestně symptomatické pro současné české politické myšlení, jak argumentuje v deníku Aktuálně.cz Jan Lipold: „Že musí být ministr od fochu (zdravotnictví-doktor, kultura-umělec, zemědělství-zemědělec), je mýtus. Někdy je to dokonce škodlivé, to když se z ministra stane jakýsi vrchní lobbista „své" zájmové skupiny. Proto je například jedině dobře, že ministrem zemědělství nebude žádný kovaný agrárník.“ Možnost, že by ministr mohl svému oboru rozumět, ale přitom nebýt lobbistou, jako by ležela za obzory současné české pravice.

Radek John ve své bezedné prostoduchosti přirovnal volební výsledek k očistné atmosféře roku 1968. To je sice tlach bez jakéhokoli kulturního, politického či společenského obsahu či oprávnění, ale po ohlášení personálního složení vlády mu v jednom nečekaném smyslu můžeme dát za pravdu. V roce 1968 se v očích velké části společnosti legitimizovali komunisté. Trvalo to přesně dvacet let od společenského zvratu, kterým získali moc, ale pozbyli legitimitu získanou během druhé světové války.

Nyní dvacet let po jmenování první české vlády vedené Občanským fórem se vnucuje otázka: opravdu by mohla být vláda sestavená dnešními komunisty ještě v něčem horší? Nečasova směska lobbistů a rozpočtových škrtičů bez znalostí svěřených témat nás opravdu z odpovídání na ni důkladně prozkouší.

Pokud se v sociální demokracii neprosadí defétistické tendence nadbíhající pravici, není bez pravděpodobnosti, že už v příští vládě komunisté usednou a velká část, skutečně rozhodná většina, společnosti to bude vnímat s úlevou.

Bezprostředněji lze ale čekat vznik nostalgie po Fischerově vládě. V obecném povědomí se zahnízdí poznatek, že nejlepší vlády, které tu od roku 1989 panovaly, nebyly vlády politické, nýbrž úřednické. Jako by z voleb kloudné vlády nevznikaly. To je nebezpečné poznání, které se může vynořit v tu nejméně vhodnou chvíli a nejméně příhodném kontextu.

Ještě ve dvou ohledech se hodí Lipoldovy poznámky citovat. Vskutku pitoreskním způsobem si pochvaluje jmenování Jaromíra Drábka ministrem práce a sociálních věcí: „Například názory na zákoník práce má úplně opačné než odbory. Netvrdíme, že jako ministr přes sociální politiku (tedy i důchody) rovnou způsobí generální stávku, ale nějaký konflikt s odbory a zaměstnanci se čekat dá. Zvykejme si. Drábek na sociálním ministerstvu je důkazem, že tato vláda je pravicová.“

Bože, kéž by Jaromír Drábek způsobil generální stávku! Byl by tu konečně důkaz, že česká společnost má více rozumu nežli žába v hrnci s postupně ohřívanou vodou. Jakkoli to mínil komentátor pravicového internetového deníku jako žert, ve svém chvalozpěvu na novou vládu se tu nejvíce přiblížil jejímu možnému přínosu: že zradikalizuje občanskou společnost a naučí ji za svá práva bojovat s vervou a razancí, jež jsou v civilizovaných zemích běžné.

Jan Lipold, jenž se od většiny českých pravicových komentátorů liší alespoň vzácnou schopností nadhledu, ovšem nejvíce prozrazuje v poznámce týkající se resortu životního prostředí: „Škoda, že ministrem životního prostředí není Bedřich Moldan (TOP 09). Takto na kabinetu jen těžko hledáme nějaký zelený nátěr (v případě ekologie připomínka, že ministr nemusí být odborník, tak úplně neplatí). Musíme se spolehnout na osvícenost a „zdrženlivost" vlády jako takové. Koaliční dohody o limitech těžby a limitech betonování krajiny jsou nadějné.“

To je vynikající odstavec, co věta to perla. Přesně této mentalitě se ostatně snažila vyhovět Bursíkova a Liškova Strana zelených, ona tím nátěrem byla, nátěrem lehoučkým, hladkým a lesklým, nic nechtěla, jenom okrašlovala, a pražským pravicovým intelektuálům se to tak líbilo. Měli pocit, že jsou liberální a ještě navíc bio.

Bedřich Moldan je opravdu tragickou postavou české ekologické politiky. Moudrý a principiální muž z důvodů přesahujících jeho životní ekologické téma spojil po roce 1989 svůj politický osud s pravicí. Jeho kalkul, že pravice bude dříve či později potřebovat skutečného ekologického politika, nebyl bezdůvodný, leč česká politická kultura se za dvacet let nepřiblížila západu natolik, aby se pravicovým ministrem životního prostředí mohl stát někdo tak principiální. Jak vidíme, moderní česká pravicová politika připouští pouze dvě varianty: ozdoba, anebo průmyslový lobbista.

Takže Jan Lipold na kabinetu zelený nátěr nemůže nalézt. Ale kdyby se podíval pořádně, zjistil by, že zelení přece mají ve vládě svého ministra zahraničních věcí. Karel Schwarzenberg byl už kdečím, může být přece aspoň trošku i zeleným nátěrem. Je to skvělý termín, který upřímně vystihuje vřelost vztahu české pravice k ekologické politice a její očekávání v tomto směru. Ani by se Moldanovi nebylo možné divit, kdyby tak znamenitou nabídku dostal, a nepřijal: na stará kolena nemá asi zapotřebí jít Nečasovi dělat nátěra.

Vyloženě směšné je Lipoldovo doporučení spolehnout se na osvícenost a zdrženlivost vlády jako celku. Vlády, která údajně v zájmu úspor hodlá rozvrátit český příkladně úsporný sociální systém, ale současně se nestydí prohýřit absurdního půl bilionu v nesmyslné, nebezpečné, nepotřebné, obludné temelínské elektrárně. Takových příkladů by bylo mnoho; tento je ovšem nejvýmluvnější.

Veškerá legrace naopak končí větou poslední. Tak koaliční dohody o limitech těžby a limitech betonování krajiny jsou prý nadějné, myslí si Jan Lipold.

Když jsme tu před několika dny informovali o jednom kritickém postoji k nemístně nadšené tiskové zprávě ekologických organizací týkající se právě limitů těžby s tím, že jásot není ani na místě, ani prozřetelný, neboť se na něj bude po celé čtyři roky vzpomínat jako na ekologický velečin Nečasovy vlády, stěžoval si nám jeden z nejzdatnější českých ekologů, že tím nahráváme zájmům průmyslu.

Pomiňme okolnost, že je-li ve společnosti možno diskutovat o taktice fotbalových týmů i jejich personálním složení, snad by nemuselo být pokládáno za troufalost debatovat o strategii ekologických organizací. Ale jak znovu ukazuje Lipoldova nevinná poznámka, zájmům průmyslu spíše nahrává jásot nad věcmi, jež mají být pokládány i vydávány za samozřejmé. A neschopnost srozumitelně artikulovat, co je skutečně, to jest realisticky, z ekologického hlediska zapotřebí, je pro české ekologické hnutí větším soupeřem než průmysl sám.

Nejpozději v okamžiku, který může být blíže, nežli se lidem obecně jeví, kdy se vyjednávacím partnerem našich politických reprezentací stane Matka Příroda osobně se svým vytříbeným vztahem k uzavírání kompromisů, zjistíme, že pojem realismus má i svůj hlubší význam.

Kvazirealismus ekologického hnutí ve společnosti, která čím dál tím více kontakt s realitou ztrácí, tak můžeme brát rovněž jako lakmusový papírek svého druhu. Že se čeští ekologové zbaví své přikrčenosti, je zhruba tak pravděpodobné, jako že celek české společnosti přestane být ochoten nechat na sobě štípat neoliberální dříví. Oba potenciální uvědomovací děje jsou navíc vnitřně spřízněné.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

M_ga_ko_2

Daniel Ševčík - Olomouc

Výtky k SZ Čtvrtek, 1.Července 2010, 07:25:3

Mám dojem, že výtky pana Patočky k SZ mají již poněkud paranoidní ráz.

"Kolosálním neúspěchem SZ nepoučitelný, relativně vzdělaný, občansky vyspělý volič"

Petrasek Milan - penzista

Nejsměšnějším paradoxem, jenž se při ohlášení Nečasovy sestavy vyjevil v pestrých barvách, je zřejmě okolnost, že Čtvrtek, 1.Července 2010, 09:50:0

politicky impotentní levice je schopna si pouze oddechnout od nebezpečí společenské povinosti bránit eskalaci neoliberalismu. Bezvýznamnost SZ způsobená pudovou řevnivostí a politickou naivitou ve vlastních řadách je dokladem propadu ambicí opozice podílet se na konstrutivním společenském přínosu.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Čtvrtek, 1.Července 2010, 11:12:52

Podobně, byť jinými slovy, kritizoval včera v Lidovém domě svou stranu Vladimír Špidla. ("Stali jsme se konservativní, nevíme, co je pokrok.")

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Mimo kontext Čtvrtek, 1.Července 2010, 12:44:41

S plným respektem k autorovým závěrům, démonizace současné vlády jako tragédie evropských rozměrů je naprosto nemístná, tedy zatím. Druhý odstavec lze vztáhnou na polovinu vlád v našem regionu. A samozřejmě: může být mnohem, mnohem hůře.

Jestliže nastupující vláda překoná v hovadskosti kabinetní spojení bratrů Kaczyńských s Ligou polských rodin a Sebeobranou, nebo Roberta Fica s HZDS a SNS, pak bude záhodno se ohánět neevropskostí a nejhorším možným. Dnes se však s takovýmito argumenty staví autor do jedné řady s těmi, kteří za evropskou ostudu označovali svržení Topolánkovy vlády uprostřed evropského předsednictví a nyní, když se předsednictví EU ujímá Belgie (rovněž bez vlády), neví co dodat.

Rovněž tak může mít autor pravdu v diskursivní analýze fenoménu SZ. Dokud jej ale nedoplní analýzou faktickou, a to bez zbytečného špičkování, bude se moci jen představitelům strany a konformních neziskovek dál z kouta posmívat a ony jemu. Jinak se nic nezmění.

Tomáš Tožička - Duchcov

Paranoia SZ? Čtvrtek, 1.Července 2010, 13:50:10

Výčitky, že Patočka trpí paranoiou mi připomínají kvadraturu kruhu. Hlavně když se pořád požadují analýzy, kterých ovšem bylo předloženo mnoho, ať již ze Patočkou, Beránkem, Smržem, nebo mou maličkostí. Samozřejmě se vždy ozve, že je to nenávistné, nevěcné, pramenící z uražené ješitnosti. To jsou konec konců stejné výtky, jaké slýcháme, když kritizujeme pravici, nebo nedej Bože ČSSD. Jeden její příznivec mě dokonce nazval - s prominutím - Modroprdelníkem.

Totéž platí o konformních nevládkách. Myslím si, že jsme podali rozbor, o jehož obdobě na Severu nevím. Mám na mysli diskusi v LtN, a následné navazující články.

Je to čistě osobní věc, když si někdo myslí, že SZ byla ve vládě alespoň nějakým přínosem. Ale když tvrdím že ne a uvádím argumenty, očekával bych vyvracení argumentů a předkládání odlišného pojetí. Místo toho slyším stále jen osobní urážky a osobní zpochybňování.

Patočka (a v tom s ním 100% souhlasím) psal o kolosálním selhání SZ na vládní úrovni. Pokud s tím nesouhlasíte, ukažte, že to bylo selhání jen malé, nebo že se SZ ve vládě podařilo něco pozitivního.

Tvrdit o někom že je paranoik, nebo že není dostatečně analytický (fakticky analytický #?), je unfair.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

K nedostatečné analytičnosti Čtvrtek, 1.Července 2010, 16:09:11

Podsouvání paranoidního přístupu JP se mě netýká, rád bych však reagoval na druhou část předchozího příspěvku. Nevzpomínám si, že bych Jakubu Patočkovi někdy zde vytýkal, že k tématu přistupuje málo analyticky, nebo si stýskal, že analýzy angažmá SZ ve vládě neexistují.

Vyzývám ale dlouhodobě k sepsání jedné konkrétní analýzy, a to věcného rozkladu materiálu, ve kterém Strana zelených sama bilancuje své vládní angažmá. Činím tak proto, že jsem na takovýto text dosud nenarazil, a zároveň z toho důvodu, že jej považuji za důležitý pro další vývoj zeleného hnutí. Vznikl zde totiž mýtus (říkám mýtus, takže s TT vlastně souhlasím), že si SZ vedla ve vládě dobře. A proto, aby se další koketérie budoucích zelených politiků se silami, jež vládly ČR v minulých letech, neopakoval, je myslím si důležité tento mýtus konečně rozbít nejenom v našich kruzích, ale i obecně.

Současně vidím, jak sympatizanti SZ, ale i další lidé, o nichž se domnívám, že by měli být přirozenou součástí zeleného hnutí, reagují na články, které selhání SZ kritizují buď obecně (ideologicky, ideově, z hlediska diskursu - jak chcete), anebo v jednotlivých kauzách, a naznávám, že jejich reakce jsou podobné jako ta pana Ševčíka. Proto tak pořád zdůrazňuji potřebu věcnosti.

Jakub Patočka ani nikdo jiný samozřejmě takovouto analýzu psát nemusí. Myslím ale, že by to hodnotu (a přesvědčivost) kritiky příslušného jevu posílilo - samozřejmě zejména s ohledem na čtenáře s nehotovým názorem na věc. To, zda-li je takový čtenář omezenec, protože jej nepřesvědčil dosud publikované analýzy (případně proč se tak stalo), jsou zase jiné otázky.

Tomáš Tožička - Duchcov

Ano, analýza Čtvrtek, 1.Července 2010, 16:13:16

Aha, tak to jo. Pokud nechceš 20ti str. analýzu ke každé zmínce o SZ, tak sorry.

Vládního a parlamentní působení SZ - i s tím co předcházelo - si analýzu jistě zasluhuje. Zvláště důležité to je pro další působení občanských iniciativ v politice. Stejně tak pro diskusi o míře politického konsensu a kompromisu při zachování vnitřní identity a integrity. Ale jsem trochu skeptický k tomu, že by přesvědčilo přesvědčené zastánce SZ. Nic by mě ovšem nepotěšilo víc, než kdybych se v tom spletl...

Petře, pokud máš nějaké materiály k té debatě o NGOs, budu za ně rád. Na konci devadesátých let jsme se o něco pokoušeli v rámci sítě organizací z bývalých evropských uhelných a ocelářských regionů, ale nebylo to nic moc. A to málo pak sloužilo jako základ textu, který celou debatu na následný popud Librové inicioval.

Stanislav Hošek - Český těšín

Žádost na pana Kopeckého Čtvrtek, 1.Července 2010, 16:54:47

Dobrý den.
Píšete o kritice, kterou Špidla přednesl včera v Lidovém dopmě. Nepodařilo se mi o ní najít na netu ani řádku. Můžete mi prosím poradit, kde hledat?
Moc děkuji.

M_ga_ko_2

Daniel Ševčík - Olomouc

Doplnění Čtvrtek, 1.Července 2010, 19:48:57

Omlouvám se, že jsem diskusní prostor nevyužil k diskusi ale spíše k povzdechu.
Nicméně z textů pana Patočky mám zkrátka dojem, že nevynechá příležitost, aby se do SZ účelově netrefil. Jako např. v tomto komentáři, v němž přirovnává nepoučitelnost voličů pravice s nepoučitelností sympatizantů zelených. Zaujalo mě, že si vybral právě je. Víme přeci, jak obrovsky heterogenní skupinou byli voliči, z jejichž vůle vzniká aktuální vláda.

A kdo jsou oni nepoučitelní sympatizanti SZ? Slepí následovníci pánů Bursíka či Lišky? Jaké jsou motivy nově přicházejících členů? Osobně to nevím a těžko to i zjistím. Nicméně stejně jako řada zdejších přispěvatelů je sympatizanty ČSSD - i přes jejich kolosální (nebo jaký) volební neúspěch a i přes např. osobní antipatie vůči jejich bývalému předsedovi a řadu dalších důvodů - a z nějakého důvodu tuto stranu podporují a usilují o její proměnu (nebo taky ne!), tak postojově a ideově různorodí mohou být (a patrně i jsou) sympatizanti SZ. Že jsou však nepoučitelní, bych si asi napsat netroufl. (Krom toho to působí jako poněkud povýšený soud. Přidám jeden naivní - třeba jsou právě naopak poučení... :-)

Nijak přitom nezpochybňuji množství neúspěchů strany při jejím vládním angažmá a shodnu se s mnohými i na potřebě jeho hloubkové analýzy a přísné (sebe)reflexe zelených.

Nicméně k hlavnímu tématu textu se diskuse příliš nestáčí. Zdá se, že téma SZ je stále "vysoce reaktivní".

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ad Stanislav Hošek Pátek, 2.Července 2010, 03:22:4

info@masarykovaakademie.cz
+420 224 223 757
+420 296 522 268
S pozdravem JK