Otevřený dopis prezidentu Václavu Klausovi ke Dni matek 2010

Václav Klaus nepodepsal rozhodnutí Poslanecké sněmovny PČR vrátit výši peněžité pomoci v mateřství na loňskou úroveň. Rut Kolínská mu napsala v této souvislosti dopis.

Pane prezidente Václave Klausi,

jste pevných a neměnných zásad, proto jsem v kontextu Vašich předcházejících výroků směřovaných k problematice státního rozpočtu ani neočekávala, že podepíšete rozhodnutí Poslanecké sněmovny PČR vrátit výši peněžité pomoci v mateřství na loňskou úroveň.

Ve svém novoročním projevu v roce 2008 jste navíc jasně řekl slova, se kterými nelze nesouhlasit: „Podobně nemůže stát, ale ani žádná jiná instituce, zastoupit výchovu dětí vlastními rodiči. Zamysleme se, zda zajišťováním materiálního blahobytu dětí nezakrýváme nedostatek času, péče a lásky, kterou bychom jim měli dávat.“ Chápu Vaše rozhodnutí nepodepsat i jako naplnění těchto slov, totiž že hlava státu nepodporuje a nebude přispívat na zajišťování materiálního blahobytu dětí.

Na Vašich stránkách jsem našla zdůvodnění Vašeho rozhodnutí, vypracované Vaší poradkyní Ing. Stanislavou Janáčkovou, CSc. V závěru jsou shrnuta tři hlediska:

„Jedno hledisko je, že zabezpečení i tak zůstává nadstandardní.“

Podstatná část textu je věnována srovnávání mateřské u nás a v zemích EU. Konstatuje se tu: „V souhrnu naší mateřské s neobvykle dlouhou rodičovskou však stále v mezinárodním srovnání poskytujeme rodinám s dětmi z veřejných prostředků nadstandardní zaopatření.“

Dlužno říci, že investice státu do rodiny s dětmi je třeba posuzovat komplexně, nejedná se jen o mateřskou a rodičovskou, investice také zahrnuje i další opatření, která usnadňují rodinám péči o děti, a některá opatření ani nejsou investiční. Porovnání celkové nabídky státu by určitě přineslo jiné výsledky.

„Druhé je říci, že země by měla  z veřejných zdrojů poskytovat jen to, na co má – a naše země současný systém sociálního zabezpečení poskytuje na dluh.“

Ano, žít na dluh přináší problémy. Ovšem pokud se na některých výdajích bude šetřit (a to se týká především sociální oblasti, školství a zdravotnictví), se vší pravděpodobností přinesou následky škody, jejichž odstranění bude daleko vyšší než ušetřená investice.

„Třetí hledisko je, zda by se nedalo raději ušetřit jinde než na rodinách s dětmi. Naše rozpočtová situace však vyžadovala rychlé kroky. Složitější, byť vhodnější opatření se bohužel nedala udělat škrtem pera, ani zvednutím ruky ve sněmovně.“

Poslední hledisko potvrzuje, že nastala chyba. Jedním dechem se tu říká, že nebyl čas ji napravit. Opravdu nebyl čas najít zhruba 1,5 miliardy korun v rozpočtových kapitolách, které nejsou tak naléhavé? Což neplatí, že čas jsou peníze?

Dovolím si Vám připomenout další slova výše zmíněného novoročního projevu: „Nezapomínejme ani na specifické problémy dalších našich spoluobčanů – rodin s dětmi, zdravotně postižených, lidí bez domova a sociálně vyloučených, romské populace a dalších. Nesmíme se bát o jejich problémech otevřeně mluvit a motivovat jak nás samotné, tak i ty, kteří se v těchto situacích nacházejí, s tím něco udělat.“

Znamená to tedy, že jste změnil názor, nebo zatím máte čas jen k otevřeným hovorům a hledání motivace a ten pravý čas činu ještě nenastal? Pravda, slovo nás nic nestojí, nejvýš vyvolání kontroversní diskuse. Činy však potřebují rozhodnutí o prioritách, na kterých nám záleží.

Mít děti patří k soukromým rozhodnutím. Ono rozhodnutí má ovšem velkou ekonomickou váhu pro stát a společnost. Jste člověk s vlastní ekonomickou vizí, z Vašich činů jsem ale nepochopila, zda vidíte naléhavou potřebu, aby se u nás rodily děti, a zda je nutné péči o ně finančně podporovat. Nebo se domníváte, že stačí matkám popřát ke Dni matek všeho dobrého a že pocit štěstí z naplněného mateřství je pro ně postačující odměnou i náhradou za veškerá vydání, co musí rodina do dětí investovat, aby později mohly přispívat do státního rozpočtu?

Rut Kolínská, matka pěti dnes už dospělých dětí