Hluk ve veřejném prostoru a Linecká charta

Všudypřítomný hluk snižuje kvalitu života. V Linci se rozhodli proti němu bojovat. Vycházejí z předpokladu, že akustický prostor je veřejným statkem a patří všem, všichni za něj máme odpovědnost a také všichni bezprostředně vnímáme jeho kvalitu.

Jedním ze současných paradoxů je, jak málo je respektována nedotknutelnost jednotlivce ve společnosti, která halasně vyhlašuje individuální svobodu za svou nejvyšší hodnotu. Teď, když utichla volební kampaň, můžeme při bližším zkoumání odhalit, že nedotknutelnosti a svobody požívají především ti, kdo si obojí mohou koupit. Avšak: „Skutečně svobodný je člověk jen tehdy, když má pro svůj život materiální základnu a může o ní také spolurozhodovat“ (Gesine Lötzschová). Blízká budoucnost nám jistě poskytne řadu nových příkladů toho, že tam, kde se vede třídní boj shora, je možnost sebeurčení a rozhodování o vlastním životě pro nemajetné značně omezena. Bude tomu tak i proto, že zejména pro nemajetné mají rozhodující vliv na kvalitu života veřejné statky, které se nová vláda chystá dále masivně privatizovat. A jde také o to, kdo je jak silně v tom veřejném prostoru slyšet. Často není slyšet vlastního slova.

Akustický prostor, který se dnes ve městech vyznačuje všudypřítomným hlukem a zvukovým smogem, je zároveň prostor politický. I v něm se vytváří hegemonie a sféry vlivu. Je to prostor na jedné straně materiální – jde o peníze i o vlnění vzduchu – a na druhé straně duchovní: předávají se tu informace nebo emoce, pomocí slov, hudby, zvuků. A jde i o zdraví tělesné a duševní, protože velký hluk a nedostatek ticha mají prokázané negativní dopady na celého člověka.

Jedna cesta k řešení příliš velké hlukové zátěže vede přes soudní žaloby požadující dodržování hygienických norem, jak to známe z dlouhodobého úsilí o snižování hluku z dopravy na pražské magistrále. Ale jsou možné i jiné, komplexnější přístupy.

Když se Linec v roce 2009 stal evropským městem kultury, patřil k mnoha různým kulturním aktivitám i program Akustické město. V jeho rámci se rozhodli městští zastupitelé (v Linci radnici vedou sociální demokraté) bojovat proti hlukovému znečištění a při této příležitosti vznikla i Linecká charta o akustickém prostoru, která mezitím našla odezvu i v dalších městech Rakouska i jiných zemí.

Charta vychází z předpokladu, že akustický prostor je veřejným statkem a patří všem, všichni za něj máme odpovědnost a také všichni bezprostředně vnímáme jeho kvalitu. Kultura je v tomto pojetí víc než jen trh produkce a konzumace umění a zábavy. Týká se zásadně také komunikace a je politickou záležitostí.

Dovedu si představit, že i u nás se najdou města, například v rámci Sítě zdravých měst, které tato iniciativa zaujme a třeba se připojí a budou hledat vlastní cesty ke zlepšení kvality akustického prostoru a tím i kvality života svých obyvatel. Zároveň ale takový projekt, který se neobejde bez široké účasti občanů, občanské společnosti a soukromé sféry, může přispět také ke kultivaci politického prostředí.


Linecká charta

Akustický prostor je všechno, co slyšíme. V něm se konkretizují naše životní podmínky stejně bezprostředně jako nevyhnutelně, neboť nemůžeme svůj sluch vypnout. Akustický prostor je možné formovat. Může být utvářen, pěstován a rozvíjen.

Uznáváme akustický prostor za elementární součást našeho životního prostoru a zavazujeme se při jeho utváření a rozvoji dbát následujících hodnot:

I
Akustický prostor je veřejným statkem. Patří nám všem.
II
Utváření akustického prostoru je právem a záležitostí všech lidí. Spolupůsobení tu vyžaduje rovné šance.
III
Účast na akustickém prostoru vyžaduje právo na akustické sebeurčení a rozvoj akustického pocitu odpovědnosti.
IV
Města jsou místy akustické rozmanitosti a akustického bohatství, které by mělo být přístupné všem bez bariér.
V
I v akustickém prostoru platí neomezeně právo na osobní a tělesnou suverenitu stejně jako právo na osobní zdraví.


Vycházeje z těchto hodnot, směřujeme k následujícím cílům:

I
Chceme umožňovat a podporovat akustickou rozmanitost a zvukové bohatství.
II
Chápeme procesy dopravy, výstavby a utváření prostoru našich měst také jako akustické procesy.
III
Chceme všechny prostory ve veřejném vlastnictví, včetně všech veřejných dopravních prostředků, ponechat bez trvalého ozvučení.
IV
Usilujeme kvůli ochraně zaměstnanců a zaměstnankyň i spotřebitelů a spotřebitelek o snížení ozvučení veřejné sféry.
V
Chceme zajistit plnou společenskou účast pro všechny, kdo mají narušený sluch.
VI
Vyzýváme všechna vzdělávací zařízení, především mateřské školy, aby se získání poslechových kompetencí dostalo do ohniska jejich pozornosti.
VII
Chceme podporovat odpovědné, inovativní a společensky angažované akustické chování a ubírat se novými cestami při boji proti hluku.

Lineckou chartou činíme ze slyšení jednu z centrálních oblastí naší politiky a zveme další obce, aby se k Linecké chartě připojily. Apelujeme na zákonodárce a zákonodárkyně, aby brali ohled na akustický prostor jako centrální životní oblast. Činíme tak s vědomím a přesvědčením, že lidé jsou tím, co slyší, ovlivněni a zasaženi ve svém nitru.

Akusticky uvědomělé jednání vytváří kvalitu života a napomáhá individuální účasti na společenské komunikaci.

22. ledna 2009


Rakouská kampaň proti nucenému ozvučení měst