Evropa a její parlament v nové éře

V Bruselu a Štrasburku začíná pozvolna pracovat nový Evropský parlament. Jeho předseda přispěl do posledního vydání Progressive Postu textem, v němž shrnuje svůj pohled na roli této instituce a na výzvy, na něž má nový parlament reagovat.

Nacházíme se uprostřed historických změn: nezaměstnanost mladých, migrace, klimatická změna, digitální revoluce, nová rovnováha sil ve světě – to vše jsou jevy a procesy, k jejichž zvládnutí je zapotřebí nových idejí, odvahy, velkého rozhledu i velké smělosti. Potřebujeme ale též instituce, jejichž prostřednictvím lze na příslušné výzvy odpovídat. A Evropský parlament je jednou z nich. Aby se však mohl stát klíčovým, ba hlavním smysluplně pracujícím aktérem evropské demokracie, je jej zapotřebí naplnit novou atmosférou.

Potřebujeme, aby se vrátil zpět duch Ventotene (jihoitalský ostrov, který je v Itálii symbolem evropanství. Konají se zde důležitá státnická jednání a také je zde pohřben Altiero Spinelli, klíčová postava evropské integrace – pozn. překl.).

Potřebujeme onen pionýrský impuls otců zakladatelů, kteří byli schopni odložit válečná nepřátelství, ukončit éru vlády nacionalismu provázenou tolika selháními a zanechat nám projekt míru, demokracie, práv, rozvoje a rovnosti. Příliš mnoho lidí si v poslední době neváhalo vsadit na úpadek tohoto projektu, přiživovali spory a konflikty, které jsme měli už jen za smutné kapitoly historie. V květnových evropských volbách však Evropané dokázali, že stále věří v onu mimořádnou cestu, jedinou schopnou odpovědi na globální výzvy, jimž čelíme.

Současné sídlo Evropského parlamentu ve Štrasburku. Foto NA, WmC

Musíme najít sílu znovu spustit náš integrační proces, proměnit naši Unii tak, aby byla lépe schopna odpovídat na potřeby svých občanů a uspokojivě reagovat na jejich obavy, na jejich stále rozšířenější pocit strachu. A přitom neustále musíme bránit a prosazovat naše základní hodnoty – svobodu, důstojnost, solidaritu –, a to jak uvnitř EU, tak za jejími hranicemi.

Často přemýšlíme o světě, v němž žijeme, o svobodách, kterých v uvnitř EU požíváme. Ale pojďme si říci jasně – neboť lidem odjinud to tak vždy nepřijde – že je tu tolik věcí, které nás činí vzájemně jinačí – ne jedny lepší než druhé, ale vzájemně jinačí –, a že my Evropané jsme na svou rozličnost hrdí.

Nezapomínejme ale zároveň nikdy na to, co je nám společné. Mějme stále na paměti, že žádná vláda v Evropě nemůže zabíjet, že hodnota lidské bytosti a její důstojnosti je základní mírou naší politiky.  Mějme na paměti, že nikdo v Evropě nesmí zavřít ústa svým kritikům, že naše vlády a evropské instituce, které je reprezentují, jsou produkty demokracie a svobodných voleb.  Mějme na paměti, že nikdo nesmí být postihován za svou víru, politické či filozofické přesvědčení.  Mějme na paměti, že u nás v Evropě mohou dívky a kluci cestovat, studovat a milovat, co, respektive koho chtějí. Mějme na paměti, že žádný Evropan nesmí být ponižován či marginalizován kvůli své sexuální orientaci.  Mějme na paměti, že tady v evropském prostoru je sociální ochrana v různých formách součástí naší identity, toho, co jsme.  Mějme na paměti, že obrana života každého, kdo je v nebezpečí, je povinností zakotvenou i v unijních smlouvách a mezinárodních konvencích, které jsme podepsali.

Naše sociálně-tržní ekonomika musí začít znovu fungovat. Pravidla fungování našeho hospodářství musí zohledňovat zároveň hlediska růstu, sociální ochrany i ohleduplnosti k životnímu prostředí. Musíme nalézt náležité prostředky k boji s chudobou, dát našim mladým lidem perspektivu, začít udržitelně investovat a výraznější pokročit ve vyrovnávání rozdílů mezi regiony.

Digitální revoluce mění od základů náš životní styl, způsoby výroby i formy spotřeby. Zde musíme nalézt pravidla, která zohlední zároveň technologický pokrok, rozvoj podnikání i ochranu pracujících a lidí.

Klimatická změna nás staví před enormní rizika. Potřebujeme investice do čistých technologií, abychom dali náležitou odpověď mladým, jež vyšli do ulic a někteří z nich i do této síně, aby nám připomněli, že žádnou jinou planetu než tu naši k životu nemáme. Musíme také pracovat, abychom se posunuli ještě blíže k rovnoprávnosti obou pohlaví a rovnějšímu zastoupení žen ve vedoucích funkcích jak v politice, tak i v ekonomice.

My, jako Evropská unie, nejsme výplodem nějaké nehody v historii. Jsme dětmi a vnoučaty těch, kdo dokázali najít protijed na nacionalistickou degeneraci, jež otrávila naše dějiny. To, že jsme Evropané, neznamená, že nemáme rádi různost našich zemí a že nemilujeme nejvíce každý tu svou. Ale nacionalismus, který se stane ideologií a modlářstvím, plodí nákazu, jež podněcuje instinkty nadřazenosti a vyvolává ničivé konflikty.

Potřebujeme vize a potřebujeme politiku. Potřebujeme evropské strany, jež budou v čím dál větší míře páteří naší demokracie. A my jim k tomu musíme dát nové prostředky. Ty, co máme dnes, už nedostačují. Během teď začínajícího funkčního období tohoto parlamentu musíme reformovat procedury rozhodování tak, aby se z Evropského parlamentu stal vůdčí hráč plnohodnotné evropské demokracie.

Nezačínáme ovšem z ničeho. Nebudujeme na zelené louce. Základem sjednocené Evropy jsou její instituce. To právě na nich stojí a právě ony, ač nedokonalé a vyžadující reformy, nám zajišťují naše svobody a naši nezávislost. S pomocí našich institucí budeme schopni odpovědět všem těm, kdo jsou odhodláni nás rozdělit. Evropský parlament bude garantem nezávislosti evropských občanů! A k tomu účelu potřebujeme reformy, větší transparentnost a inovace.


Z originálu Making the European Parliament the guarantor of the independence of European citizens vydaného v The Progressive Post přeložil a redakčně zpracoval PETR JEDLIČKA.