Anketa DR: Koho by měli demokraté vyslat proti Trumpovi a koho nakonec vyšlou

Šest autorů sledujících politiku v USA odpovídá na hlavní otázku začínajících prezidentských primárek: Který z kandidátů Demokratické strany má největší šanci porazit Donalda Trumpa a být dobrý prezident a kdo reálně primárky vyhraje.

Dr_logo

Redakce DR

26.06.2019 18:20

Ax_

Uchazeči o prezidentskou nominaci Demokratické strany USA se mají utkat jen do konce roku v celkem dvanácti velkých debatách. Repro z videozáznamu

Související

Velkou dvojdebatou v Miami na Floridě začíná v USA 26. a 27. června konfrontační část kampaně před prezidentskými primárkami Demokratické strany, z nichž vzejde na jaře 2020 oficiální demokratický vyzyvatel současného republikánského prezidenta: Donalda Trumpa.

Přihlášeno je zatím pětadvacet osobností a další se možná ještě přihlásí. Reálnou šnaci na vítězství má však dle znalých pozorovatelů jen několik z nich. Deník Referendum proto požádal šest autorů, kteří se politice v USA dlouhodobě věnují, aby čtenářům situaci na úvod primárek zpřehlednili.

Na anketní zadání Kdo z dosavadních kandidátů by byl dle vás „nejlepším“ vítězem primátek – tedy nejzdatnějším soupeřem pro Trumpa a současně pak i dobrým prezidentem – a koho tipuje, že ve skutečnosti demokratické primárky vyhraje odpovídají František Kalenda, Věnek Bonuš, Mirek Návrat, Matěj Schneider, Markéta Jakešová a Petr Jedlička.

František Kalenda
Domnívám se, že by měli demokraté vůči Trumpovi znovu nasadit ženu. Mělo by to velkou symboliku vzhledem k tomu, co svými výroky i konkrétní politikou současný prezident reprezentuje, odráželo by to navíc i změny v samotné Demokratické straně, kde hrají ženy stále významnější úlohu. V současné době vidím dvě kandidátky, které by podle mě dokázaly Trumpa porazit a zároveň by mohly být i schopnými prezidentkami. Z nejprogresivnějšího křídla je to mimořádně pracovitá senátorka Elizabeth Warrenová, v poslední době vyloženě hýřící konkrétními návrhy řešení nejpalčivějších problémů. O něco umírněnější je potom senátorka Kamala Harrisová, která se dlouhodobě angažuje třeba v otázce reformy zdravotnictví nebo imigračních zákonů.

Ani jedna z nich podle mě není bez realistické naděje na vítězství, protože dosavadní favorit Joe Biden má sklony sabotovat si vlastní kampaň, jak ostatně v posledních týdnech znovu prokázal. Berniemu Sandersovi, který se zatím v průzkumech umisťuje jako druhý, pak setrvačně klesá podpora a nejspíš i na jeho úkor naopak posiluje právě podstatně mladší a pro část demokratů stravitelnější Warrenová.

Elizabeth Warrenová (vlevo) a Kamala Harrisová. Foto Twitter KH

Věnek Bonuš
Nejsilnějším oponentem Trumpa byl byl dle mého názoru Bernie Sanders. Vede si obstojně v průzkumech hypotetických soubojů v general election a je velmi populární v pásmu deindustrializovaných států, které ztratila Hillary Clintonová (tzv. rust belt) a které jsou pro vítězství v prezidentských volbách klíčové (tzv. swing states). Jeho další výhodou je populistická, netechnokratická kampaň, kterou je snažší srozumitelně komunikovat méně informovaným voličům. Další výhodou Sanderse je schopnost vybudit ve voličích nadšení, které je důležité pro posílení volební účasti. Například politický komentátor David Pakman argumentuje, že velké volby jsou v podstatě pouze souboje v burcování volební účasti dvou znepřátelených táborů spíše než snaha přesvědčovat názorové oponenty. V době dnešní extrémně rozdělené americké společnosti to platí obzvlášť.

A kdo by byl nejlepším prezidentem? Dle mého názoru Bernie Sanders nebo Elizabeth Warrenová. Oba postupně představují program, který by USA transformoval do země evropského střihu, kde se člověk nemusí bát osobního bankrotu v případě nemoci, kde sny mladé generace neničí obří dluh z vysoké školy a obecněji kde by existovala úroveň veřejných služeb a sociálního systému, kterou berou Evropané jako samozřejmost. Oba kandidáti deklarovali ochotu postavit se čelem klimatické krizi a transformovat Spojené státy na uhlíkově neutrální zemi. Byli by tak výhrou nejen pro Američany, ale i pro planetu.

Hlavní výhodou Sanderse oproti Warrenové jsou přitom jeho zahraničně politické postoje. Sanders se například jako jeden z mála kandidátů nebojí kritizovat americkou problematickou historii intervencí v Jižní a Střední Americe, v Indočíně a na Blízkém východě.

Bernie Sanders. Foto Gregory Hauenstein, flickr.com

Mirek Návrat
Mým favoritem je starosta Pete Buttigieg. Studoval na Harvardu i Oxfordu, mluví sedmi cizími jazyky, sloužil v Afghánistánu, pozvedl zdevastované město. Je slušný, silně věřící a spořádaný rodinný typ, který má sympatického manžela. Byl by nejen dosud nejmladším prezidentem, ale i prvním otevřeně přiznaným gayem v této funkci, což by mohlo pomoci k emancipaci LGBT+ jednotlivců po celém světě. Je z generace mileniálů, je silným zastáncem svobody, křesťanství vidí jako starost o ty nejslabší a řešení současných problémů odmítá hledat v minulosti. Kromě toho stojí mezi umírněným a silně progresivním křídlem demokratů, díky čemuž by mohl být nakonec přijatelný i pro voliče republikánů.

Joe Biden je sice stále favoritem, ale jeho kampaň působí ještě zoufaleji než ta od Hillary. Bernieho Sanderse zase v průzkumech začala předhánět Elizabeth Warrenová. Oba jsou ale na Ameriku zatím asi stále příliš levicoví a radikální. Určitou šanci může stále mít Kamala Harrisová, nicméně ta místy působí jako Hillary 2.0. Hvězda Beta O'Rourka zatím asi pohasla a Andrew Yang má velkou podporu na internetu, nicméně jeho program podle mě bude pro většinového voliče aktuální spíše až za dvanáct let. Vše ale mohou změnit televizní debaty. My si můžeme jen přát, aby většina ze současných 25+ kandidátů přestala marnit náš čas a peníze sponzorů, a nechali v boji jen ty nejlepší.

Pete Buttigieg (vlevo). Repro z televizního vysílání

Matěj Schneider
Demokratické primárky budou hlavně soubojem mezi bývalým viceprezidentem Joem Bidenem a senátory Berniem Sandersem a Elizabeth Warrenovou. Biden v tomto případě představuje návrat k před-trumpovskému statu quo, Sanders a Warrenová různé varianty progresivní alternativy. Průzkumy naznačují, že největší šance stát se demokratickým kandidátem má Joe Biden, což by byla podle mě obrovská chyba. Myslím si, že Trump se na případný souboj s ním vyloženě těší.

Demokraté by se podle mě měli snažit oslovit voliče, které ztratili tím, že se Hillary Clintonová tvářila, že „Amerika už je skvělá“, přestože jejich žitá realita je jiná. Sanders a Warrenová něco takového nabízí, i když oba mají svoje jasné slabiny. Sanders se dlouhodobě otevřeně označuje za socialistu a jakkoliv americká levice zažívá renesanci, tohle bude možná pro spoustu lidí stále příliš. Warrenová je v tomto ohledu umírněnější a má takřka ze všech kandidátů nejpropracovanější program (za pozornost stojí především její důraz na antimonopolní politiku). Ale přes moje velké osobní sympatie musím uznat, že není z nejcharizmatičtějších politiků.

Pak jsou tu kandidáti, kteří se snaží působit jako svěží vánek, ale i těm nejvýraznějším z nich (Pete Buttigieg, Beto O'Rourke) zdá se dochází dech ještě dávno před začátkem skutečné kampaně. Do příštího roku se toho může stát ještě samozřejmě mnoho. Navíc i přes zmíněný vzestup americké levice myslím, že pokud se radikálně nepropadne ekonomika Spojených států, nebo Trump neudělá nějaký naprosto fatální přešlap, bude znovuzvolen.

Beto O'Rourke. Foto Mashable

Markéta Jakešová
Co mě na americké minulé a budoucí volbě baví a děsí zároveň, je to, že ačkoli je náš politický systém dost odlišný, situace v USA a České republice působí téměř totožně. Donald Trump i Miloš Zeman byli v prvním volebním období volbou proti establishmentu a pro druhé volební období se z tzv. rozumných pozic napínají všechny síly, abychom „ho“ svrhli. Pokud právě to považujeme za cíl, hrozí Američanům nebezpečí ze dvou stran: buď se demokratičtí kandidáti a kandidátky mezi sebou poperou a Trump vyhraje metodou „když dva bojují, třetí se raduje“, nebo kolem sebe budou kandidáti tak opatrně našlapovat, že voliči nebudou vědět, proč by je vlastně měli volit.

Toho jsme byli svědky v České republice, když Zeman vyhrál podruhé, lze však myslím doufat, že vzhledem k americké volební kultuře a debatám, které již teď volbu provázejí, je tato varianta spíše nepravděpodobná. V nejlepším případě budou se budou kandidáti a kandidátky díky konkurenci od sebe odstiňovat a ukazovat své přednosti. Zatím to tak skoro vypadá, ale situaci přesto nepovažuji za příliš slibnou.

Jakožto zřejmě typická čtenářka Deníku Referendum bych nepřekvapivě ráda v americkém prezidentském úřadě viděla Bernieho Sanderse nebo Elizabeth Warrenovou. Bernie Sanders je mi z těchto dvou názorově ještě o něco sympatičtější, ale Elizabeth Warrenová je možná blíže obecné skousnutelnosti a pro mě osobně je podstatné, že by se jednalo o první americkou prezidentku–ženu. Ráda bych věřila, že tito dva mají šanci, ale obávám se, že americká tolerance k radikálnějším řešením se vyčerpala v překvapivém Sandersově úspěchu v minulé volbě. Z tohoto pohledu by měl šanci konzervativní Joe Biden.

Joe Biden. Foto Sharon Farmerová, WH

Ta část americké společnosti, která by chtěla porazit Trumpa však čelí paradoxu, o němž se mluvilo v případě Hillary Clintonové a i u nás kolem Jiřího Drahoše: radikálně progresivní kandidát nebo kandidátka nedokáže vyhrát v primárkách, ale konzervativní demokrat jen těžko porazí Donalda Trumpa. V každém případě budu držet palce – nedokážu si představit, co by musel Trumpův protikandidát udělat, abych mu nepřála úspěch.

Petr Jedlička
Osobně bych si přál vidět Trumpa bojovat s Kirsten Gillibrandovou nebo s Andrewem Yangem. Gillibrandová je politicky nejbystřejší ze všech kandidátů, kteří v letošních primárkách reprezentují poučenou část establishmentu Demokratické strany – tu, jež chápe, že už nežijeme v 90. letech. Na první pohled vypadá jako tak nějak vylepšenější Hillary Clintonová, ale vskutku jen na první pohed. Gillibrandová dokáže přetlumočit i radikální ale potřebnou politiku, jako je Green New Deal, do jazyka středního proudu. Dokonale zvládá zákonodárný proces a velice obratně mění svůj postupný posun od pravicového programu k levicovému v přednost.

Jako jeden z mála politiků se připravuje na každý rozhovor s novinářem s přihlédnutím k tomu, co daný novinář řekl či napsal. Trumpa by dokázala v porazit ve všech rovinách předvolební debaty, a to i přesto, že dnešní americký prezident je daleko zdatnější diskutér, než se v mainstreamu soudívá. A jako jedna z prvních stoupenkyň hnutí MeToo mezi političkami by zvládla demaskovat i celou obludnost Trumpovy nátury.

Jako prezidentka by Kirsten Gillibrandová zvládla provést progresivní legislativu Kongresem lépe než Elizabeth Warrenová nebo Bernie Sanders, snad kromě regulace Wall Streetu, jíž by pojala asi po obamovsku, což se jí na levici nejvíce vyčítá. Ne nadarmo se mezi analytiky říká, že když chtějí výrazní, ale z hlediska policy i originálního programu slabí kandidáti letošních primárek typu Coryho Bookera či Kamaly Harrisové vědět, jak manévrovat mezi soudobými politickými větry, sledují právě Gillibrandovou.

Kirsten Gillibrandová. Foto Gage Skidmore, WmC

Podnikatel, filantrop a propagátor impozantní národohospodářské reformy Andrew Yang by zase Trumpa ubil čísly a širšími souvislostmi dopadů jeho vládnutí. Yang je vizionář schopný dohlédnout důsledky proměny charakteru práce, fungování velkých podniků v globalizované ekonomice i změn klimatu. Mluví úplně jinak než všichni ostatní kandidáti. Debatu o konkrétnostech desítek různých politik si užívá stejně jako jiní demokratiční uchazeči své jedno typické téma: Eric Swalwell například problematiku zbraní, Tulsi Gabbardová kritiku amerického intervencionismu, Beto O'Rourke debaty o imigraci a situaci na mexické hranici či Pete Buttigieg úvahy o nové pozitivní politice, potřebě pomáhat a skutečných křesťanských hodnotách.

Andrew Yang má už dnes připraveny návrhy více než 120 konkrétních změn, které by chtěl jako prezident prosadit. A příchod Yanga do Bílého domu by mohl – vzhledem k inspirativnímu efektu, který USA stále pro velkou část světa mají (a s Trumpem v čele bohužel) – podnítit i velký posun v uvažování o žádoucím vývoji naší civilizace obecně.

Andrew Yang. Foto AC

V realitě začínajících primárek jsou ovšem Gillibrandová i Yang outsideři. Klíčová je teď všeobecná známost, schopnost zaujmout, finanční zázemí a velikost sítě stoupenců v terénu, ať už placených nebo dobrovolníků. Proto je dnes favoritem Joe Biden a proto jsou nejlépe připraveni Sanders a Warrenová. Zvláště Sanders vede kampaň v podstatě nepřetržitě a má po celých USA obrovskou síť aktivních stoupenců, kteří budou shánět hlasy pro něj až do konce, ať už je jakýkoliv.

Trump se svými lidmi se chystá intenzivně na Bidena a na Sanderse, přičemž podle mne dokáže s oběma vést přinejmenším vyrovnaný boj, a to navzdory aktuálním průzkumům. Na Warrenovou tak připraven není, massachusettská senátorka se ale zase zatím projevovala spíše jako tvůrkyně a propagátorka konkrétních politik než jako mimořádná kampaněrka a lídryně. Na každý pád nás čeká zajímavý souboj, v němž bude Trump, domnívám se, velice silný, pro mnohé překvapivě. Doufejme, že ne až do konce.


A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

První dojmy z první části debaty Čtvrtek, 27.Června 2019, 14:32:27

Na první podívání těžko říci, kdo vyhrál, překvapivě silní byli newyorský starosta Bill de Blasio a senátor Cory Brooker, nepřekvapivě výrazní pak Elizabeth Warrenová, Obamův ministr pro bydlení Julian Castro a guvernér státu Washington Jay Inslee. Ale zatím žádný zvrat, řekl bych