Jak učit pro budoucnost, která možná nebude?

Hnutí studentů za záchranu klimatu dává českému školství příležitost od základu proměnit vztah mezi učiteli a žáky, což bylo ostatně už dávno zapotřebí.

Fotka_j

Jiří Karen

26.06.2019 09:14

Související

Vitální studentské hnutí za klima zažehlo v české společnosti novou diskuzi o nedostatečnosti politických opatření na zmírnění akcelerující klimatické katastrofy. Skandování početných průvodů studentů „Na co škola, klima volá“ rozléhající se českými městy spolu s transparenty typu „Až budu velká, chci být naživu!“ ostře rezonují ve veřejné debatě. Formulace „zavraždili jste nám budoucnost“ jsou sice některými podrobovány kritice, avšak nesou fundamentální poselství, které otřásá současným světem.

Často alibistický argument všech koleček systému „děláme to pro své děti“ nabírá na hrůzné grotesknosti, uvědomíme-li si reálné dopady své každodenní práce, do které nás uvrhl pyramidový systém maximalizace digitálních čísílek na zužující se hrstce účtů těch nejbohatších. Svět se otřásá, světové mínění se pomalu mění k lepšímu a vznikají organizace, které se snaží rebelovat proti vyhynutí.

Protestující studenti se chovají zraleji než mnozí jejch učitelé. Foto Peter Tkáč, DR

V některých skanzenech se však svět zcela zastavil. Tendence určité části českého školství spočívající v ignoraci, praxi vojenského drilu a v autoritářském přístupu se projevily v nenávistné reakci na studentské klimatické hnutí. Někteří studenti aktivně zapojení v hnutí Fridays for Future jsou tak za své postoje školou perzekuováni a učiteli za jejich podporu zesměšňováni.

Na nedávné debatě Stálé konference asociací ve vzdělávání popsala své zkušenosti s třídní učitelkou jedna z mluvčích české odnože hnutí Anna Mezgerová následovně: „Když mě vidí vystupovat televizi, jsem podle ní trapná, stejně jako když si připnu odznáček Fridays for Future.“ Výjimkou nejsou ani kázeňské postihy.

Na studentské demonstraci v Brně mi jeden žák popisoval, že jim někteří učitelé hrozí „pětkou za účast na klimatické demonstraci“. Na sociálních sítích i v některých kabinetech lze zaslechnout negativistické výlevy části pedagogů. Tyto zahořklé ataky se opírají do stávkujících studentů s argumenty, že také používají mobily, pijí z petlahví, měli by raději uklidit potok, chtějí se jenom ulít ze školy, chtějí se jenom zviditelnit a podobně.

Přestože se z perspektivy učitelů z liberálnějších větších měst může zdát toto líčení přehnané, v regionech a menších městech, ve „fosilních“ školách je situace opravdu často strašidelná. Kolega učitel mi líčil následující situaci po příchodu do kabinetu:
- „Tak co říkáte na klimatické protesty?“
- „Počkat. A co je špatně s klimatem, nebo co?“

Opravdu máme být nadřazení jenom proto, že jsme starší?
V reakci na negativistické tendence určité části pedagogického sboru vznikla petice učitelů, která naopak studenty podporuje a kterou podepsalo přes dvě stě učitelů. Platforma Učitelé za klima, ve svém prohlášení deklaruje podporu studentů.

„Těžko můžeme naše žáky a studenty připravovat na budoucnost, když v důsledku devastace životního prostředí a změn klimatu již žádná udržitelná a dlouhodobá budoucnost nastat nemusí,“ a vyzývají ministerstvo k většímu důrazu na podporu výuky o klimatické změně. Namísto přehlíživé arogance nabízejí Učitelé za klima studentům přijetí a jejich aktivity si upřímně váží: „Stávkujete za vaši i naši budoucnost. Jsme si toho vědomi.“

Mezi další aktivity učitelské inciativy bude patřit vypracování veřejně přístupné série metodik pro výuku, které budou tematizovat širokou problematiku klimatické katastrofy v nejrůznějších předmětech pomocí aktivizačních moderních didaktických metod. Platforma zvažuje i zapojení pedagogů do stávky, přičemž možné se zatím zdá být vyhlášení protestních dnů, ve kterých budou učitelé ve všech předmětech otevírat palčivé téma současného klimatického kolapsu a diskutovat o něm s žáky.

Co je to vlastně klimatický kolaps? Jak se vyrovnat s nepříjemnou pravdou? Jak docílit toho, abychom měli společnou budoucnost, která bude mít smysl?

Prubířským kamenem, na kterém se bude brousit české vzdělávání čelíc existenční nutnosti globálního kolektivního humanistického činu, je podle mého názoru esenciální pojetí vztahu mezi učiteli a žáky. České školství je totiž stále hluboce autoritářským prostředím, ve kterém jsou žáci vnímáni jako podřízení mocenské libovůli učitelů.

Tato mentalita je niterně zakořeněna v mechanismech sociální hry na školu, kdy neuposlechnutí příkazu je vnímáno jako pobuřující drzost a klimatický aktivismus je důkazem přechytralého neadekvátního sebevědomí těch, „kteří přece ještě nic nedokázali.“ Ovšem, co přesně jsme dokázali my, starší, „zkušenější“ a „moudřejší“?

Přes všechny mnohovrstevnatosti globální společnosti, přes nutnost rozlišovat mezi uhelným baronem a ekologickým aktivistou, navzdory vědomí složité systémové determinace každého z nás, je nejvyšší čas přiznat si fakt, že možná všichni tak trochu můžeme za jejich zničenou budoucnost. Mohli jsme být aktivnější? Mohli jsme ekologické téma klimatického kolapsu zvednout dříve? Měli jsme blokovat ulice velkoměst vlastními těly už před lety?

Nejde zde o neplodné obviňování a vyvolávání traumatického pocitu viny, ale o přijetí odpovědnosti za stav současného světa. Studenti začínají odpovědnost přebírat, dokáží totéž jejich učitelé?

Hrát si ve školství nadále na armádní logiku, ve které je vzdělávání definováno vztahem mezi „autoritou zkušeného pana učitele“ a „mladým podřízeným nevzdělaným žákem“, spadá do žánru tragikomického skeče. V něm starší generace, jež úspěšně dovedlla naši civilizaci na práh naprosté zkázy, předstupuje za katedru a hodlá nadřazeně kázat mladým.

Klimatická katastrofa tak poněkud drasticky aktualizuje potřebu respektujícího vztahu mezi učitelem a žákem, založeném na akceptaci, empatii, autenticitě a rovnosti. Nehledě na stohy psychologických a neuro-vědeckých výzkumů, které dokazují, že jenom takový respektující vztah může spustit proces smysluplného učení, je evidentní, že hierarchické nastavení vzdělávací soustavy je dnes prostě už chucpe a mělo by být nenávratně zatraceno.

Nutnost radikalizovat respektující vztah vzájemné rovnosti mezi učiteli a žáky se může projevit například v rozšíření působnosti školních parlamentů, v možnosti žáků definovat si okruhy svého učení či ve společném rozhodování učitelů i žáků o fungování a filozofii jejich školy. Pokud dokážeme vnímat mladou generaci jako rovnocenné partnery ve společném úsilí o humanističtější budoucnost, potud máme šanci nějakou smysluplnější budoucnost mít.

Možná, že nás může zachránit vědomí toho, že jak učitelé, tak žáci, tak vlastně celé lidstvo se nacházíme na společně potápějící se kocábce, kde máme všichni strach z budoucnosti. Nejlepší zbraní proti strachu je solidarita. Není nevyšší čas zahodit relikty minulosti jako fosilní paliva a autoritářské hierarchie a pokusit se společně zasadit o to, aby nějaká budoucnost vůbec byla?

A co si myslíte vy? Diskuse (76 příspěvků)

Martin Profant - Praha 7

Raději bych školu než politické školení žactva Čtvrtek, 27.Června 2019, 10:09:28

Vztah žáka a učitele nemůže být a není založen na autencitě. Díky Bohu. Učitel nesděluje žákovi ani Pravdu, ani své nejniternější přesvědčení.

Řeč o rovnosti žáka a učitele jsou fráze. Učitel a žák jsou si rovni jako lidé a občané (to generál a vojín taky), nejsou si rovni právě ve vztahu učitel a žák. Kdyby tomu tak bylo, plýtval by učitel časem žáků a bral svůj chléb nadarmo. A pokud pan učitel Karen zaměňuje nutnou funkční nerovnost za její extrémní zneužití, to jest libovůli, trochu to děsí. Pokud neví, že V ČR se zcela rigorózně dodržuje Úmluva o právech dítěte a pětkou za demonstraci by učitel riskoval povolání, tím hůře (p.s. Pětkou za účast na demonstraci, nikoli za neomluvenou neúčast na písemce, která se píše v pátek. To už je pak volba demonstrujícího, pokud jde raději na demonstraci, ale pro přesvědčení musí člověk něco obětovat).
Jako rodič -- což je docela podstatná strana vzdělávacího mnohoúhelníku, na kterou pan Karen kupodivu vždy zapomíná -- nestojím o tom, aby mým dětem učitel neodborně vysvětloval, co je to klimatický kolaps, ale aby je naučil z fyziky, zeměpisu a chemie tolik, aby si o této aktuální hrozbě mohly udělat vlastní pojem.

Jiří Karen - Opava

Martinu Profantovi Čtvrtek, 27.Června 2019, 11:43:39

1) Autenticita, spíše se používá odborně pojem "kongruence" je podle psychologie zaměřené na člověka (Carl Rogers), jedním ze tří základních podmínek učení. Těch vědeckých výzkumů na toto téma bylo realizováno opravdu spoustu s velkým počtem učitelů i žáků.

Např. Rogers: Freedom to Learn, 1969

Něco je zde

http://www.sageofasheville.com/pub_downloads/CARL_ROGERS_AND_HUMANISTIC_EDUCATION.pdf

2) Rovnost je základním předpokladem procesu učení, hlavně ve významu vzájemného respektujícícho se jednání. "Extrémní zneužití" je běžná praxe logicky vyplývající z hierarchické struktury současných škol, kdy se škola vnímá jako struktura ředitel - generál, učitelé - kapitáni, žáci - vojíni k rozkazování.

Pane Profante, jistě byste se divil, jak konkrétně vypadá praxe v řadě škol. Tam o žádné Úmluvě o právech dítěte nikdy neslyšeli a rozhodně tam "žádný učitel nic neriskuje", protože v zásadě neexistují mechanismy, které by mocenskou pozici zneužívající učitele umožňovaly nějak potrestat. Nevím přesně, na kolika základních a středních školách jste učil a s kolika učiteli se denně bavíte, ale já mám rozhodně zkušenost odlišnou. Ostatně o tom výborně pro A2larm píše Petr Chvojka.

3) Vy o to možná nestojíte, ale současný RVP a školský zákon o to stojí (např. v rámci průřezových témat). Taktéž MŠMT se vyjádřilo ústy náměstkyně ministra, že učení o klimatické změně podporují.

Co se týká metodik, samozřejmě se je budeme snažit zpracovávat podle moderních pedagogických standardů badatelské a aktivizující výuky, při které žáci pracují s různými zdroji a materiály a SAMI dospívají k závěrům.

Situace, kdy učitel stojí u prezentace a "neodborně" vysvětluje frontálním výkladem a diktuje žákům do sešitu, co je to "klimatická krize", je rozhodně nežádoucí, na tom shodneme.

Jiří Karen - Opava

Metodiky Čtvrtek, 27.Června 2019, 12:00:6

Ostatně, pokud by měl kdokoliv zájem zapojit se do tvorby metodik (např. učitel, student pedagogické fakulty atd.) do různých předmětů, můžete mě kontaktovat na karen.jiri@seznam.cz.

Metodiky by měly být samozřejmě spíše rezervoárem inspirací (metodických, didaktických) a nejrůznějších zdrojů (grafy, tabulky, fotografie, texty atd.), přičemž jednotliví učitelé si můžou svou hodinu poskládat podle svého gusta.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Učitel a žák Čtvrtek, 27.Června 2019, 12:03:17

Vryla se mi do paměti jedna scéna, už z hodně dávno uplynulých časů mých studií.

Náš marxistický docent filozofie na mnichovské univerzitě byl velice vstřícný člověk, tykal nám a my jemu, v jeho seminářích bylo možno diskutovat opravdu o čemkoli.

Jednou zase běžela nějaká taková diskuse, už si nevzpomenu o čem. Zřejmě on se tam o něco přel s někým z účastníků semináře. A on náhle vyhlásil: "Učitel nemá principiálně o nic víc kompetence nežli student. Učitel sice má mít víc vědomostí, víc odborných znalostí; ale když se pak jedná o základní záležitosti života, pak učitel nemá o nic větší kompetenci nežli kdokoli druhý!"

Musím přiznat, že jsem si tehdy poněkud neuctivě pomyslel, že pokud mu celé jeho - obecné i speciálně filozofické - vzdělání nakonec nijak nepomůže k tomu, aby pak v diskusích o životě a o světě měl o něco více kompetence nežli ti druzí, pak asi z těch let svých studií něco promarnil.

A až v průběhu mnohých a mnohých dalších let jsem si postupně začal uvědomovat hlubokou moudrost jeho doznání. Za tím vším totiž nakonec stojí to proslulé Goethovo: "Šedivá všechna teorie, věčně zelený strom žití..."

Ano, učitel (respektive obecně vzdělanec-specialista) má ovšem více znalostí, více vědomostí nežli žák, respektive obecně někdo kdo nemá tolik specifických vědomostí k dispozici.

Ale - co se samotného života a jeho fundamentálních otázek týče, pak tady veškeré (abstraktní) znalosti hrají skutečně jenom naprosto marginální roli. Co se základů života týče, tak tady mají kompetenci nakonec všichni stejnou.

Jistě, pokud se podíváme jenom na ten samotný vztah učitel (dospělý) - žák (nedospělý), pak ten učitel má dozajista určitý kompetenční náskok ve své dospělosti, ve své životní zkušenosti. Ale i tady platí: nikde není předem dáno, že v konkrétním případě neprojeví víc životní kompetence právě ten žák.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Co se, pane Karene, stane? Čtvrtek, 27.Června 2019, 12:29:11

"Metodika podle moderních pedagogických standardů badatelské a aktivizující výuky, při které žáci pracují s různými zdroji a materiály a SAMI dospívají k závěrům"

Co se, pane Karene, stane, když žák bude pracovat s různými zdroji a SÁM dospěje k závěrům, že klimatická změna nesouvisí s činností člověka?

To bude pr...r!

Jindřich Kalous - důchodce

Jiřímu Nushartovi Čtvrtek, 27.Června 2019, 20:14:3

Proč průser? Ten učitel tam je např. i na to, aby to toho žáka naučil podložit argumenty a obhájit. Třeba i proti autoritě učitele. Nicméně jestli ho ten učitel naučí pracovat s těmi zdroji správně, žák k nesprávnému závěru dojít nemůže, a to ani sám.

Martin Profant - Praha 7

Pane Karene, Čtvrtek, 27.Června 2019, 21:45:43

při vší úctě k Vaši četbě, autenticita je obsazený pojem a jediný učitel, který by na ní vůbec směl aspirovat, je guru. Při běžné výuce musí být učitel neautentický, musí vynechávat a zjednodušovat, musí respektovat hranice dané zákonem a slušností.
JInak ze své zkušenosti z školní inspekce a z ministerstva vím, že učitel ignorující Úmluvu o právech dítěte riskuje docela hodně. Samozřejmě, pod podmínkou, že se oběti brání resp. jsou bráněny. Například bych od SKAV očekával, že pokud se z důvěryhodného zdroje dověděla o výhrůžkách kvůli účasti na demonstraci, obrátí se na inspekci. Pokud tak z lenosti či neznalosti neučinial, pak jsou metodiky s prominutím na prd a právě tak žvanění o fosilních školách.

Ono je jedno, jestli to ten učitel bude vysvětlovat frontálně nebo a tergo. Buď zůstaneme u docela jednoduché výpovědi:

Z dobrých vědeckých důvodů předpokládáme, že současná klimatická změna je vyvolaná či katalyzovaná lidskou činností a že bude této planetě lépe, pokud omezíme současnou spotřebu fosilních zdrojů.
A tuto výpověď doplníme maléry současnými a očekávatelnými.

Nebo pokusíme ty důvody vyložit a obhájit. A to opravdu není jen problém dobré metodiky a osobně nevěřím, že to na urovni základní či střední školy je možné. Jen banální otázka pro učitele dějepisu: Z rudolfínské doby přežily na Hradčanech tři fíkovníky. Dnes tam mladý stromek stále ještě zimu nepřežije. V čem se tehdejší výkyv lišil od dnešního (chcete-li to světovější, můžeme místo hradních fíků použít grónské osady)? Přesvědčivou odpověď sice není tak těžké dohledat, ale zjednodušit ji pro středoškolskou diskusi -- pozvěte mě, rád se na to podívám.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Čtvrtek, 27.Června 2019, 21:56:21

Vztah učitel--žák je asymetrický funkčně. Učitel nemusí mít víc vědomostí a znalostí, ale pokud učí, pak to dělá proto, aby něco naučil a žák ho poslouchá, aby se něco naučil.

Když sedím na doktoranském semináři a poslouchám mladšího a mnohem méně zkušeného kolegu, poslouchám ho, abych se poučil. Respektuji ho jako přednášejícího-učitele. Přesto, že se v určitém okamžiku role obracejí a upozorňuji ho na formální možnosti, které nevyužil, na autory, které by si měl přečíst atd. Pokud bych se z jeho vystoupení něco nenaučil, byl by to beznadějný případ a plýtval by časem, protože by nejspíše neměl šanci obhájit práci.

Jiří Karen - Opava

Martinu Profantovi Čtvrtek, 27.Června 2019, 22:16:18

Popravdě by mě zajímalo, odkud berete spojení autenticity a guruovství, nikdy jsem se s tím nesetkal. V článku to bylo možná nadbytečně zmíněno ve významu "kongruence", protože se teď trochu zabývám rogersovskou psychologií. Je zajímavé, že zrovna tento termín Vás tak podráždil.

Já bych byl nesmírně rád, kdybych věděl, že např. ČSI "jde" po porušování Úmluvy a hájí zájmy žáka. Bohužel, na základě zkušenosti se školami, kde se toto dělo denně a kde byla inspekce skoro pořád, usuzuji jinak. Kolikže škol bylo potrestáno za nerespektování žáků? ČSI má všechno zveřejněno, dohledáme to?

Jiří Karen - Opava

Asymetrie vztahu? Čtvrtek, 27.Června 2019, 22:27:52

Nu, zdá se mi, že představa "vědomého" učitele, jehož smyslem je "něco naučit nevědomého žáka" by měla být pozměněna na "učitele vybaveného didaktickými a pedagogickými nástroji, který na základě své odbornosti vytváří takové podmínky, které umožní žákům maximálně rozvinout své dovednosti a kompetence". Ono je to rozdíl, ale asi podstatný.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Jestli si dobře vzpomínám, na marxáku nám říkali, že pravda je třídní. Pátek, 28.Června 2019, 05:58:16

Takže když třídní řekne, že se neotepluje, tak přes to prostě vlak nejede, i kdyby kolejnice teplem popraskaly.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pátek, 28.Června 2019, 08:42:33

Tak to si náhodou pamatujete špatně, pane Nusharte. Morálka je podle marxismu třídní.
Pravda je objektivní.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pátek, 28.Června 2019, 09:05:11

"Marxákem" jsem měl na mysli marxismus-leninismus.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Hájkové Pátek, 28.Června 2019, 13:42:51

Možná se marxismus-leninismus od marxismu může v tom pojetí "pravdy" lišit, pokud však jde o samotnou teorii marxismu-leninismu, nijak jistý si nejsem. Spíše bych řekl, že ta "třídní pravda" byla jeho praxí, a to i v tom vyučovacím procesu.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pátek, 28.Června 2019, 13:50:52

On to není ani marxismus-leninismus. Leda tak v podání majora Terazkyho. Což možná může znamenat tu praxi, popřípadě něco jako praktický vyučovací proces.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Zajímalo by mě, jak by pan Karen jako učitel reagoval Pátek, 28.Června 2019, 14:26:53

na to, kdyby žák samostatně došel k nějakému závěru, který by byl v rozporu s tím, co pan Karen jednoznačně vnímá jako pravdu. (Nešlo by o případ z oblasti matematiky, formální logiky či geometrie apod., kde je rozdíl mezi správným a chybným závěrem jednoznačně určen.)

Žák by měl například jiný názor na správnou metodu výuky...

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Karenovi Pátek, 28.Června 2019, 19:07:43

s guru je to snadné. Od Platóna po současné vycházejí z předávání jiskry, která zažehne duši žáka, sdělitelná -- a tudíž neautentická, je jen nepodostatná vnější doktrina.
Moderní evropské vzdělávání stojí na odcizení. Žvanění o autencitě čili žargón autenticity je sice jeden z mála příápadů šarlatánství, které oklame i šarlatána samotného, ale to nic nemění na oné krásně zlovolné definici autenticity jako toho, o čem každý ví, že to má být a že to není. U rogeriánů je to omluvitelné terapeutickými ohledy, ale v pedagogice to nemá co dělat.

Učitel ani nemusí být vybaven "didaktickými a pedagogickými nástroji...", to je předsudek pedagogů. A už uplně nepatřičné je to o "kompetencích a dovednostech, které umožní rozvinout". To děti mají komeptence a dovednosti od pánaboha?

Asymetrický vztah je prostě funkční. Dopravn policista nemusí umět doprávní předpisy lépe než já, kapitán parníku Primátor Ditrrich může znát příslušný úsek komory hůř než já atd., Ale jako řidič a pasažer z dobrých důvodů respektuji jejich autoritu dopravního strážníka a kapitána lodi. Nevím dost dobře, jak se Vám do funkční asymetrie podařilo promítnout vztah vědomého a nevědomého.

Co se takhle na ČŠI nebo na ministerstvu zeptat? Skončil se spoluprací s těmito institucemi před deseti lety. A ještě lépe, podat tu stížnost -- pokud máte spolehlivá informace. V nepravděpodobném případu, že by právní odbor MŠMT zdegeneroval do té míry, že by neznali vlastní rozbor Úmluvy, slibuji Vám nejméně dvě poslanecké frakce, které podají interprelaci.

Jiří Karen - Opava

Martinu Profantovi Sobota, 29.Června 2019, 08:25:52

Aha, tak už je jasné, odkud vítr vane. Já to rozhodně nemyslel ve fenomenologickém "pseudospirituálním" smyslu. Nicméně nic to nemění na tom, že nutnost oněch podmínek učení/mezilidského vztahu podle Rogerse byla prokázána rozsáhlými výzkumy v 50 - 70. letech. Prostě žáci, učení na základě dodržování oněch tří podmínek mezilidského vztahu, měli objektivně daleko lepší výsledky (a to nehledě na osobnostní rozvoj).

"Moderní vzdělávání stojí na odcizení". Tady mi to závání filozofickou spekulací, opravdu bych se radši držel nějakých průkazných dat a výzkumů ohledně principů lidského učení.

Ano, kompetence mají děti od narození v minimální podobě, jaksi "vtisknuté do mřížky obecného potenciálu". Následně je možno tyto zakrnělé kompetence kultivovat a rozvíjet. Mám dojem, že jsem na to taky četl nějaké výzkumy, které objevily základní schéma kompetencí už u malých dětí. Klíčové je prostě opustit tu představu "nahrávání vzdělání na flashdisk mysli".

Je rozdíl mezi funkční asymetrií a hierarchickou asymetrií. Samozřejmě, že učitel hraje jinou roli ve vzdělávácím procesu než žáci. Problém je v tom, pokud se prosadí asymetrie hierarchická, ve které je "vědění/vzdělání učitele" používáno jako argument a zdůvodnění mocenské převahy. "Já jsem tady vzdělanec, tak ty seď a poslouchej". V této chvíli dochází k narušení primárních sociálních potřeb žáka (např. potřeba autonomie, potřeba postavení ve skupině). Narušení těchto potřeb (např. ponížením žáka, mocenským zneužitím oné hierarchie) je doprovázeno podobnou stresovou reakcí, jako vyvolává například hladovění nebo bezprostřední ohrožení. Důsledkem je stresová reakce, která je čistokrevným fyziologickým antipodem jakéhokoliv učení.

Co se týká ČSI, pamatuji si, jak se řada pražských učitelů pohoršovala, když jsem jim vyprávěl regionální příběhy. Moudře mě poučili, že jsem měl třískat do stolu, křičet, psát novinové články a neustále běhat na inspekci a na magistrát navzdory celému systému. Něco jsem zkoušel, ale i při maximální opatrnosti mě už dvakrát vyhodili.

S kolegy učiteli, kteří mají z praxe podobné zkušenosti jako já a kteří těžce vycházejí s učitelskými platy, když mají živit rodiny, tato "pražská moudra" přecházíme s úsměvem.

Inspekce bazíruje na třídních knihách, zápisech modrou a naprostých byrokratických zhůvěřilostech. Nikoho nezajímá nějaké "nerespektující jednání". Jsem si jistý, že kdybychom se podívali jenom na poměr zaměření (co vlastně zkoumají?) jednotlivých inspekčních zkoumání, bylo by to více než očividné.

Školy jsou často uzavřené skanzeny, ve kterých mají žáci strach upozornit na ponižující jednání ze strany učitele (a že jich je!), protože se bojí, že by se jim učitelé mstili (a to si pište, že by se mstili). Rodič jim řekne "Tož to nějak vydrž, já jsem to taky vydržel, ještě pár let." a žák holt zatne zuby.

Oceňuji články Petra Chvojky, který to téma otevřel.

Jiří Karen - Opava

Jiřímu Nushartovi Sobota, 29.Června 2019, 08:29:48

No, v případě, že žák udělá chybu, tak se to vítá a pracuje se s tím (namísto pětek a trestu), protože chyba je základním prostředkem k učení a posouvání učebního procesu.

Co se týká metody výuky, je pravda, že od určitého věku někteří žáci, pod vlivem degenerace českého školství, "vyžadují nadiktování njěkých slov do sešitu, aby se to mohli krátkodobě namemorovat, dostali formální známku a mohli všechno po testu okamžitě zapomenout". Úkolem učitele je přesvědčit, že vzdělání má být něco jiného než bulimie.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Sobota, 29.Června 2019, 09:14:44

Takže byste toho žáka ohodnotil, ne ovšem známkou, ale uvítáním jeho chyby a další prací s touto chybou. Proč si ale myslíte, že by se u žáka muselo nutně jednat o chybu? 

Jde ovšem pracovat s žáky tímto systémem (který popisujete ve svých článcích), pokud dopředu víte, k jaké pravdě se má dospět?

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Sobota, 29.Června 2019, 11:17:41

Pane Nusharte, dovolím si odpovědět místo pana Karena. Já sám jsem totiž ve svých žákovských časech skutečně zažil spolužáky (většinou ovšem spíš spolužačky), kterým opravdu bylo milejší se učební látku naučit zpaměti (a pak ji u tabule bezchybně odrecitovat), nežli si lámat hlavu s jejím pochopením. V tomto smyslu tedy můžete mít dozajista pravdu, že může dojít k zásadnímu rozdílu názorů mezi učitelem a žákem o tom, co je ten "správný" způsob vyučování.

Asi tady bude ale zapotřebí přihlédnout k reálnému časovému kontextu. V dřívějších dobách se takováto schopnost ryze mechanického uchovávání informací (či dovedností) mohla dost dobře uplatnit i v reálném životě: například taková mzdová účetní pořád dokola vypočítávala ty samé výplatní pásky, a archivář měl samozřejmě velkou profesní výhodu v tom, když si dokázal okamžitě zpaměti vybavit, v které přihrádce leží spis XVII/2357.

Jenže: v dnešních dobách takovéto činnosti už čím dál tím s větším úspěchem přebírají operační počítačové programy. A od člověka/pracovníka současnosti se čím dál tím vyžaduje naopak schopnost samostatného myšlení, schopnost kreativního zacházení s informacemi. Takže z tohoto pohledu se vyučovací metody pana Karena skutečně jeví být objektivně nejen progresivnější, ale pro samotné žáky (a jejich budoucí život) přínosnější.

Zkusme si jenom představit, jak by asi dopadl žák autoškoly, který by se dokonale naučil všechnu teorii, všechny dopravní předpisy - ale zatvrzele by se bránil tomu, si to ježdění automobilem také sám osobně vyzkoušet?...

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Zažehnout jiskru v duši žáka Sobota, 29.Června 2019, 11:28:4

Pane Profante, co by vlastně mělo být špatně na tom, "zažehnout jiskru v duši žáka"?...

Samozřejmě, jmenovitě u Platóna byly jeho názory na to, co je (jedině a výhradně) správné a platné (a to nejen v oblasti metafyziky, ale například třeba i v oblasti hudby) velice fixní a autoritářské; ale ten samotný princip "zažehnout jiskru v duši žáka" se jeví být velice progresivním.

U Platóna byl holt ten problém v tom, že on byl zcela upřímně přesvědčen, že každý kdo myslí správně a důsledně, ten musí nevyhnutelně dospět k těm samým výsledkům a názorům, k jakým dospěl on sám. Tohle dnes už asi opravdu budeme chápat poněkud jinak; ale to samotné "zažehnutí jiskry v duši žáka" se i dnes jeví být tím naprostým základem pro to, z dotyčné mladé duše vychovat zralého, důsledně uvažujícího a odpovědného člověka a občana.

Jiří Karen - Opava

Jiřímu Nushartovi Sobota, 29.Června 2019, 12:41:6

Ono to není zas tak špatná otázka. V praxi dějepisu je asi nejlepší kombinovat badatelskou výuku, kde je cílem přijít na to "jak to zhruba vlastně bylo" (zaměřeno na historický kontext, fakta, např struktura středověké společnosti) a pak výuku, která rozvíjí postoje a schopnost naslouchat a argumentovat (jaké podobnosti a rozdíly vidíme mezi středověkou a dnešní společností? Najdeme nějaké výhody středověké oproti dnešní? Ve které byste ne/chtěli žít a proč?)

V tom prvním případě pracujete s chybou, když někdo mylně interpretuje pramen či zdroj (a dopátráte se proč), v tom druhém necháváte žáky naprosto svobodně argumentovat, diskutovat a hájit svá stanoviska. Učitel svůj pohled samozřejmě říct může, když ho formuluje jako svůj osobní přístup.

Já tak dělám většinou až na dotaz žáků, své názory jim už dost "cpu" výběrem pramenů a témat. Ostatně dospívám k tomu, že i na výběru témat a badatelských otázek by se měli podílet žáci.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Poláčku, pane Karene, Sobota, 29.Června 2019, 13:15:6

nejde mi o konkrétní případ se způsobem vyučování (tento konkrétní příklad jsem zvolil čistě jen proto, že v kontextu této diskuse může být ta reakce na odlišné závěry "žáků" prakticky viditelná a nemusíme o ní tedy mluvit teoreticky).

Jde mi obecně o reakci učitele na to, když žák tou metodou, kterou propaguje pan Karen, samostatně dospěje k závěrům, které jsou v rozporu s tím, co učitel považuje za pravdu.

Pokud je pravda předem daná a "vlastní" ji učitel, jde pak zmíněná vyučovací metoda pana Karena vůbec použít? To pak totiž chcete po žácích, aby vlastním myšlením dospěli k závěrům, které mohou být s jejich vlastním myšlením v rozporu. To tedy znamená, že už po žácích nechcete, aby se naučili jen ty pouhé "závěry" (které jsou v určité době ve společnosti většinově přijímány, ale je o nich samozřejmě možno i pochybovat, je možné se je prostě naučit a nesouhlasit s nimi, přičemž ve svobodné společnosti je váš osobní nesouhlas respektován).

Vy tedy nechcete po žácích jen to, aby se určitou věc naučili, přičemž by si na ni mohli ponechat svůj názor. Vy chcete, aby "vlastním svobodným myšlením" došli k závěru, který autorita učitele považuje za pravdu. Chcete tedy ovládnout myšlení žáka, jinými slovy - chcete jeho myšlení zmanipulovat.

Proti tomu se ve mně všechno bouří!

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Karenovi Sobota, 29.Června 2019, 23:09:55

Když nechcete filosofickou spekulaci, nepoužívejte slovo "autenticita". Rozhodně ji nelze nijak operacionalizovat, a tudíž diskusi o ní nemůžete zakládat na výzkumech.
Nemluvil jsem o ponižujícím jednání ze strany učitele, ale o konkrétní pohrůžce "účast na demonstraci -- penalizace". Učitel, který ponižuje a mstí se je hovado, s jakým se potkáte i v mnoha jiných profesích. To žádné pedagogické inovace nevyřeší a takové hovádko Vám bude ochotně papouškovat řeči o nevhodnosti frontální výuky, rozvoji kritického myšlení a rozvíjení dovedností a kompetencí žáka, pokud to bude považovat za požadované vrchností.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Sobota, 29.Června 2019, 23:21:53

Žažehnout jiskru v duši žáka je samozřejmě báječné. Jen to nemůže být určující cíl povinné základní školní docházky a asi ani gymnázia. Vždy je to určeno jen happy few, buď těch, které si mistr vybral (model guru) nebo těm několika, jejichž talent učitel rozpoznal a pomohl mu se vyklubat, zatímco většině svých žáků svůj předmět "pouze" neznechutil a dokázal je přesvědčit o jeho zajímavost (t.j. nezažehl u nich jiskru, ale alespoň nezmrvil potenciál jejich duše).

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Kolik je pravd? Neděle, 30.Června 2019, 12:49:52

Pane Nusharte, já jsem tady zmínil toho Platóna. S jeho pevným přesvědčením, že když člověk myslí správným způsobem, pak už ho ty věci samotné, o kterých přemýšlí, nutně a nevyhnutelně dovedou ke správným závěrům. O kterýchžto "správných závěrech" pak už nebude žádného sporu, protože je budou sdílet všichni (alespoň všichni skutečně a správně myslící).

Samozřejmě - a sám už jsem to zmínil - v dnešní době už nemůžeme bez dalšího sdílet ten jeho ve svém jádru přece jenom poněkud příliš zjednodušený obraz světa jakožto víceméně fixního útvaru jasných, jednoznačných a nezpochybnitelných pravd.

Ale na straně druhé - Platón byl přece jenom až příliš velkým myslitelem, nežli abychom si mohli dovolit jeho myšlenky nebrat vážně. Není prakticky nic na Platónových myšlenkách, co by nemělo (i dnes) svou platnost, svou pravdu a svou velkou hloubku; to jediné co je mu možno vytýkat je to, že ty jeho pravdy nahlížejí věci jenom z jedné jediné (metafyzicko-ontologické, respektive metafyzicko-teologické) strany.

Položme si tedy otázku takto: my (lidé současného světa) přemýšlíme o určitých věcech.

A teď: jsou tyto věci samy o sobě různé? Je tu jedna věc pro jednoho z nás, a pro toho druhého zase nějaká úplně jiná? Je předmět zvaný "stůl" objektivně něčím jiným, když se ukazuje jednomu člověku, a zase něčím jiným, když se ukazuje člověku druhému?... Asi sotva.

V tom případě se nám tu ale i naší moderní pluralistické době vrací zpátky starý dobrý Platón - se svým centrálním postulátem, že postačí správně myslit, abychom jasně a jednoznačně poznali, co daná věc (ve své podstatě) je. A že pokud bychom na danou věc vyjadřovali názory rozdílné (například: "Tento stůl je židle"), pak by to mohlo být jenom a jedině důsledkem toho, že někdo tu myslel nesprávně.

Ovšem: zopakujme ještě jednou, že Platón toto své pojetí světa (a pravdy) utvářel v době, kdy se svět (a celý kosmos) mohl i přes veškerý pohyb jednotlivých součástí jevit ve svém jádru statický, a tedy jednoznačně určitelný. Dnešní svět se ovšem posunul už daleko více k neustálému pohybu, bezmála "totální" komplexitě, kdy vše je nějakým způsobem podmíněno něčím jiným, a kdy je tedy krajně obtížné (a pochybné) pokoušet se uchopovat, definovat jednotlivé věci izolovaně samy od sebe. (A nebylo by dnes už žádným technickým problémem vyrobit stůl, který se na stisknutí tlačítka vzápětí stane židlí, a naopak.)

Ten extrémně složitý, v neustálém pohybu se nacházející svět současnosti tedy přímo volá po pluralitě náhledů, názorů, výkladů; neboť každý z nich může mít svou vlastní (dílčí) pravdu, může odhalit ten či onen aspekt dané věci.

Ovšem na straně druhé: i tohle věděl už Platón. A ve své "Ústavě", na tom místě kde je řeč o tom, jak se dobrat pravé a podstatné pravdy, nechá říci Sokrata: "A není snad tomu tak, milý Glaukóne, že pravdě dané věci se nejspíše přiblížíme tak, když ji dokážeme poznat ze v š e c h jejích stran?..."

Takže jsme zase zpátky na začátku: ano, mít různé náhledy (a různé názory) na danou věc je v pořádku, a je to dokonce naprosto nutný krok v procesu poznávání pravé, objektivní pravdy o dané věci.

Jenže - je to opravdu jenom jeden jediný krok v celém tom procesu, ale není to v žádném případě ještě dovršení celého procesu hledání pravdy, a nacházení pravdy.

Neboť pak je nutno učinit ještě krok další: všechny ty dílčí názory, všechny ty jednotlivé pravdy spojit v jeden jediný, komplexní a syntetický celek; a tímto aktem syntézy se dobrat nejen pravdy úplné, nezkrácené; ale navíc se od těch jednotlivých dílčích aspektů dobrat pravdy hluboké, podstatné.

Takže zpátky k tomu učitelovi a žákovi: ano, učitel má ponechat žákovi možnost, aby sám hledal cestu k pravdě. Aby si osvojil dovednost a schopnost poznávat ty či ony aspekty dané záležitosti. Které - jakožto partikulární - se samozřejmě vždy různí.

Ale - co je nejen právem, ale zároveň i základní povinností (dobrého) učitele, to je právě to, aby svého žáka přiváděl k pochopení pravdy nikoli pouze dílčí, nýbrž pravdy komplexní, pravdy syntetické. Nenechávat ho spokojit se jenom s pravdou částečnou, která je jako taková vždy jenom pravdou povrchní, nýbrž přivádět ho k tomu, aby si jako životní samozřejmost osvojil to obtížné a namáhavé hledání pravdy celé, komplexní.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ten stůl je židle Neděle, 30.Června 2019, 15:56:51

Přemýšlím, co by asi tak řekl Platón na svobodnou volbu genderu. Mám na mysli opravdu svobodnou volbu genderu a nikoliv poruchu pohlavní identity. Mám na mysli situaci, kdy se člověk "stisknutím tlačítka změní z jednoho pohlaví v nějaké jiné pohlaví a dalším stisknutím tlačítka se může změnit opět v pohlaví původní".

Tedy (jen mezi námi), on se ve skutečnosti nezmění, ale "má právo", aby ho okolí akceptovalo jako toho, za koho se právě v té chvíli prohlašuje (kým se cítí).

Pokud bychom toto právo zobecnili, znamenalo by to, že velká část agendy psychiatrických léčeben by se stala nepotřebnou.

Co by na to řekl Platón? Co by řekl na to, že mám právo svobodně se stát Platónem a každý mě pak za Platóna musí považovat?

Abych neprovokoval, pan Karen zde před časem zcela vážně tvrdil, že má právo být Eskymákem.

--------------------------------------

Netrvám tedy na tom,
že jsem Platón,
Eskymákem být mi stačí,
mrože už mám v toustovači.

Hlavně nepodléhat identitární panice!

Ivo Horák - Praha 3

Poznání nebo něčím motivované trvání na vlastní originalitě? Neděle, 30.Června 2019, 18:40:38

Je pravda, že v domácnostech, kancelářích ani obchodech nestojí (aspoň zatím) žádné stoložidle, ani židlostoly. Není však pravdou, že někteří lidé nesedávají (s oblibou) třeba na rohu stolu a jiní si na židli, třeba barovou, nedají řekněme talířek se sklenicí vody. Pro řečené však rozhodně nezavrhneme funkčnost a (všeobecnou) platnost dosavadního označování kusů nábytku a nerezignujeme přitom na existenci kritérií, podle kterých je rozlišíme. Jestliže bude mít malé dítě problém uvedené správně pojmenovat, poučíme je, jestliže tak bude činit dítě větší, pochopíme, že si z nás nejspíš dělá "šprťouchlata", a když to na to opravdu nevypadá, měli bychom s ním jít k lékaři.

A jak je tomu s globálním oteplováním? Pokud žák trvá na názoru, že má stěží souvislost s lidskou existencí a produkcí, je nejpravděpodobnějším vysvětlením "dospělejší" varianta "šprťouchlat", nebo že pochází (ten školák) z rodiny, jako jsou třeba Klausovi.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Když významná část elit zastávala geocentrismus, možná si Urban VIII. myslel, že si z něho Galileo Galilei dělá šprťouchlata. Neděle, 30.Června 2019, 19:43:26

Možná to ale bylo ještě jinak.

Pokud se sebelepší vědecká teorie stává předmětem politického sporu a nástrojem, u kterého je možno si klást otázku "cui bono?", nemůžeme se bohužel divit, že dobrá vědecká teorie je tím znevěrohodňována.

Ano, názor, že globální oteplování nesouvisí s činností člověka, je v rozporu s naší současnou "biblí". Ať už lidsvo většinově přijme názor, že příčinou klimatické změny je činnost člověka, nebo názor opačný, vždy to bude mít dalekosáhlé následky.

Chceme-li být ovšem "spaseni", nesmíme být v rozporu s naší "biblí". Učitel tedy takový názor nesmí připustit, i kdyby ho žák dokládal sebelepšími vědeckými studiemi.

Jiří Karen - Opava

Jiřímu Nushartovi Neděle, 30.Června 2019, 20:30:25

Já Vám vůbec nerozumím. V některých případech žáci vlastní badáním dospějí k objektivním faktům, strukturám a kontextům, v jiných případech se jedná o názory, etiku a postojové záležitosti.

Pokud student sepíše tunovou studii, ve které exaktním a vědeckým způsobem zdůvodní a dokáže, že klimatická katastrofa není způsobena člověkem, celá vědecká komunita se praští do čela a řekne "Heuréka, mýlili jsme se, je to jinak, díky!", tak takový student má u mě rozhodně jedničku :)

Samozřejmě, že se to dá tematizovat v hodině, kdy zadáte názor Václava Klause, že všechno vyřeší sundání svetru a k tomu nějaké vedecké texty, grafy a analýzy a necháte studenty "prozkoumat relevanci prohlášení politika" :)

Nebo o co Vám jde?

Nikdo už přece vážně nevede spor o to, jestli je klimatická katastrofa způsobena vlivem lidstva, anebo ne...

Jindřich Kalous - důchodce

Jiřímu Karenovi Neděle, 30.Června 2019, 21:20:43

"Nikdo už přece vážně nevede spor o to, jestli je klimatická katastrofa způsobena vlivem lidstva, anebo ne..."

Obávám se, že dost významný počet lidí - aspoň ve zdejší kotlině a úvalech - ho stále ještě vede nebo se aspoň snaží vést a dokonce přitom mají pocit, že ho vedou fundovaně a smrtelně vážně; navíc jsou těžko přeslechnutelní...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Nejde mi o řešení sporu, jestli je změna klimatu způsobena lidským vlivem či nikoliv. Neděle, 30.Června 2019, 22:53:20

(Ostatně, kdybych si myslel, že klimatická změna lidským vlivem způsobena není, nepsal bych, že v případě přijetí tohoto názoru většinou lidstva by to mělo dalekosáhlé následky.)

Nejde mi tedy o řešení tohoto sporu, jde mi o přístup učitele k žákům.

Pan Karen píše, že "hrát si ve školství na armádní logiku, kde je vzdělávání definováno vztahem mezi 'autoritou zkušeného učitele' a 'podřízeným nevzdělaným žákem', spadá do žánru tragikomického skeče". A dále pan Karen připomíná, že respektující vztah mezi učitelem a žákem by měl být založen na akceptaci, empatii, autenticitě a rovnosti.

Takový vztah učitele a žáka založený na vzájemné rovnosti tedy předpokládá, že pravdu může mít jak učitel, tak žák. Bude-li například žák na základě zhodnocení všech jemu dostupných a pro něj srozumitelných informací upřednostňovat závěr, že klimatická změna nesouvisí s činností člověka, pak reakce učitele, kterou důvodně u pana Karena předpokládám, by prostě byla reakcí v intencích "armádní logiky", kterou ovšem pan Karen zase odmítá...

Jindřich Kalous - důchodce

Jiřímu Nushartovi Pondělí, 1.Července 2019, 08:03:11

Já už jsem to tu napsal jednou. Jestliže učitel naučí žáka správně myslet, žák nemůže nedospět k pravdivému závěru, takže by se neměli dostat do sporu. To "správně" a "pravdivě" by ovšem nemělo být pojímáno v intencích ideologie, indoktrinace atd. V tomto ohledu mají samozřejmě přírodní a technické předměty výhodu a ty humanitně a sociálně zaměřené problém, když se nedokážou shodnout ani na tom, co je to pravda...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Jestliže učitel naučí žáka správně myslet, žák nemůže nedospět k pravdivému závěru" Pondělí, 1.Července 2019, 08:57:25

To znamená, že žák musí uvěřit v Boha?

Jindřich Kalous - důchodce

Jiřímu Nushartovi Pondělí, 1.Července 2019, 09:18:27

Máte zato, že příklon k víře je důsledkem správného - myslím tím kritického a metodicky správného - myšlení?

Proto jsem napsal, že je nutno vyloučit vlivy ideologie a indoktrinace. Proto jsem napsal, že pojmy jako "správnost" a "pravdivost" je nutno definovat. Jestliže se neshodneme ani na takových základních předpokladech a definicích, tato diskuse ztrácí smysl.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Kalousovi Pondělí, 1.Července 2019, 09:45:6

Chtěl jsem tím říct, že člověk podle mě není takovouto čistě racionální bytostí, za jakou ho pokládáte.

V obrazu světa, který si každý člověk vytváří, jsou bílá místa, která (když ne nikdy, tak alespoň v danou chvíli) nelze zaplnit rozumovým poznáním. Každý člověk si je tedy nějak musí doplnit, každý člověk v něco věří. Jde pak o to, zda si to sám uvědomuje, zda si uvědomuje hranice své racionality.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Hranice racinality Pondělí, 1.Července 2019, 10:03:38

Pan Karen v diskusi pod článkem "Český génius, o kterém jsme nevěděli" napsal 19.Června toto:
"Já bych to možná zradikalizoval. Neurověda (a filozofie mysli) v zásadě (ano, s jistou nadsázkou, ale malou) vylučují existenci svobodné lidské mysli a obzvláště svobodného lidského 'konatele'. Svobodná vůle se zdá být iluzivním nesmyslem a ego ve smylu 'konativní Jáství' je víceméně vyvráceno."

Jak tedy někdo vůbec může chtít dělat jakákoliv racionální opatření proti čemukoliv (například proti klimatické katastrofě), když současně VĚŘÍ (nebo ví?), že svobodná lidská vůle je iluzivním nesmyslem a vědomá záměrná činnost, pro kterou by se člověk mohl svobodně rozhododovat, tedy neexistuje?

(V takovém případě - pokud by to byla pravda - si tedy užívejme života a klimatickou katastrofu nechme plavat...)

Jiří Karen - Opava

Jiřímu Nushartovi Pondělí, 1.Července 2019, 10:48:55

Ono je to složitější. Existují rozhodovací procesy v mysli, které by se samozřejmě měly řídit etickým kodexem. Problém je v tom, že zřejmě "neexistuje konativní jáství subjektu". Člověk je spíše superorganismem. Samozřejmě to neznamená "nelze nic dělat, vzdejme se". Ale tohle - filozofie mysli - sem nepatří.

Pokud by nějaký žák interpretoval zdroje v hodině a bylo by zřejmé, že je například ovlivněný názorem rodiče, tak je rozhodně neproduktivní ho "penalizovat pětkou". Daleko vhodnější je využít širokou paletu tzv. formativního hodnocení. Například slovně ocenit zájem a zápal o věc, formulaci názorů atd.

Ten systém autoritářské školy je svázan s těmi známkami (dobře - špatně), proto ke známkám přistupuji velice opatrně a využívám je ve stylu "splnils úkol, jednička, nesplnils, nevadí - asi je zde nějaký problém a je třeba ho řešit".

Ona široká paleta hodnocení (např. i slovní atd), kdy se hodnotí různé sféry (např. respektování ostatních, zájem o předmět atd) a nejen "autoritami definovaná normativní předmětová výkonnost", může hodně pomoci.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Ono je to složitější" Pondělí, 1.Července 2019, 12:46:29

Jako "žák" Vašemu argumentu "ono je to složitější" rozumím tak, že tím vlastně říkáte "pravdu má autorita učitele a nedá se o tom na vaší nízké myšlenkové úrovni vůbec diskutovat".

Odkud se bere etický kodex (kdo nebo co ho určil-o) a proč by se jím některé rozhodovací procesy v mysli měly řídit? Které? Jak se můžeme něčím vědomě řídit, když "neexistuje konativní jáství subjektu"?

---------------------------

Nepleťme sem, prosím, "ovlivňování žáka jeho rodičem", kteréhožto rodiče pak nutně musíme chápat jako nepřítele.

To už je pak jen krok k tomu, abychom v případě "nesprávných" žákových názorů zbavili rodiče rodičovských práv a předali žáka do náhradní výchovy.

Jindřich Kalous - důchodce

Jiřímu Nushartovi Pondělí, 1.Července 2019, 18:03:33

"Chtěl jsem tím říct, že člověk podle mě není takovouto čistě racionální bytostí, za jakou ho pokládáte."

Což je ta zásadní chyba, kterou je nutno napravit, a jak jinak než vzděláváním? Jestliže se to podaří nebo se k tomu bude aspoň cílevědomě směřovat, tak bude lidská civilizace možná zachráněna.

"V obrazu světa, který si každý člověk vytváří, jsou bílá místa, která (když ne nikdy, tak alespoň v danou chvíli) nelze zaplnit rozumovým poznáním. Každý člověk si je tedy nějak musí doplnit, každý člověk v něco věří."

Proč "musí"? Proč by je nemohl ponechat bílá s tím, že je třeba někdy zaplní? A když nezaplní a umře, tak to taky nebude žádná tragédie... Takhle přece ve vztahu k víře fungují agnostici, tj. ani věřící ani ateisté, a není jich zrovna málo...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Bílá místa v obrazu světa Úterý, 2.Července 2019, 09:01:3

Pane Kalousi, co si myslíte o Bohu? Existuje?

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Úterý, 2.Července 2019, 12:02:35

Ta "bílá místa" v člověku opravdu není možno zaplnit (racionalistickým) vzděláním, pane Kalousi. Ta mají zcela jiný charakter.

Těmto "bílým místům" v nás je nutno se postavit čelem, je nutno je naplnit naším vlastním, lidským obsahem - aby nebylo nutno je naplňovat oklikou přes mystické, nadpřirozené bytosti.

Jindřich Kalous - důchodce

Jiřímu Nushartovi Úterý, 2.Července 2019, 12:21:56

Proč je pro Vás důležitý můj vztah k Bohu?

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Úterý, 2.Července 2019, 12:59:18

Na bílá místa se kdysi psalo: "Hic sunt leones".
Ale Bůh není bohem bílých míst, není bohem mezer.
Boha poznáme teprve tehdy, až zasáhne do našeho života.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Kalousovi Úterý, 2.Července 2019, 16:54:19

Není pro mě důležitý Váš vztah k Bohu. Chtěl jsem tím ilustrovat ta "bílá místa": Pokud někdo VĚŘÍ, že Bůh neexistuje, zaplňuje si "bílé místo ve svém obrazu světa". Stejné je to, pokud někdo věří, že Bůh existuje. 

Pokud někdo nemá žádný názor na (ne)existenci Boha, nechává to bílé místo bílým místem.

Jindřich Kalous - důchodce

Jiřímu Nushartovi Úterý, 2.Července 2019, 18:13:35

Jestli Vám to tedy pomůže, tak se považuji za agnostika. Z toho se jistě dá můj vztah k Bohu odvodit.

Jiří Karen - Opava

Jiřímu Nushartovi Úterý, 2.Července 2019, 18:41:27

Nejsem odborníkem na filozofii mysli, proto píšu, že je to složitější. Něco málo jsem o tom přečetl, z toho vyplývá má krátká glosa u jiného článku. Podle mě to moc nesouvisí s tématy, které se řeší zde.

Pokud by Vás to zajímalo, odkázal bych Vás na knihu Anotnína Doláka od nás z univerzity. Jmenuje se tuším Problém jáství. Nějaké rozhovory jsou i na webu Avokado. Najdete tam odpovědi na své otázky.

Jinak penalizovat za "špatný/jiný" názor je špatně. Obecně - jakákoliv penalizace v procesu vzdělávání je špatně.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Středa, 3.Července 2019, 12:21:24

Pane Nusharte, směšujete permanentně dvě zcela různé věci. "Nevěřit na (existenci) Boha" opravdu není totéž jako "věřit v neexistenci Boha". Tedy jako by se v případě ateismu jednalo jenom o další druh víry.

Já například nevěřím, že 1 + 1 = 3. Proto snad ale ještě nejsem příslušníkem nějaké sekty, která by v ě ř i l a v nesmyslnost takovéto rovnice.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Středa, 3.Července 2019, 21:33:59

Matematická úloha - kolik je 1+1, je zásadně odlišná od "úlohy", zda (ne)existuje Bůh.

Ty úlohy se liší "oborem", ve kterém jsou smysluplně řešitelné.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Čtvrtek, 4.Července 2019, 12:25:26

Jde o to, že nevěřit na evidentně fiktivní výsledek skutečně není totéž, jako propadat nějaké víře.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Problém výsledku početní úlohy (kolik je 1+1) je samozřejmě třeba řešit vědecky, Čtvrtek, 4.Července 2019, 14:13:25

tj. s pomocí racionální metody poznání.

Problém "úlohy" Boží (ne)existence s pomocí vědy řešit nejde, ani jedna z možností (Bůh ne/existuje) není dokazatelná v oboru vědy - tak jak dnes vědu chápeme.

Abych to lépe objasnil: Například problém ne/existence lásky mezi mnou a mojí manželkou také není řešitelný v oboru vědy, jde prostě o jiný druh poznání. S pomocí tohoto jiného druhu poznání ale zase nedokážu spočítat kolik je 1+1. V lásce klidně může platit, že 1+1=3.

Jindřich Kalous - důchodce

1+1=? Čtvrtek, 4.Července 2019, 17:16:5

1+1=10
(ve dvojkové soustavě...)

:-D

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

1+1=? Čtvrtek, 4.Července 2019, 19:21:3

To číslo "10" je jen jinak zapsaná "dvojka".

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pátek, 5.Července 2019, 12:09:7

Zase se snažíte celou věc zmást kladením falešných stop, pane Nusharte.

Nejde o to, jestli Vás Vaše manželka miluje a zda je to možno přezkoumat vědecky; jde o to, jak by se zdravý rozum měl chovat k tomu, kdybyste najednou začal prohlašovat, že Vás miluje nikoli Vaše manželka, nýbrž jakási lesní víla.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Podle mě jde o to, pane Poláčku, Pátek, 5.Července 2019, 17:54:9

že otázku ne/existence Boha vědeckou metodou rozhodnout nelze.

Toto tvrzení pokládám za objektivně pravdivé a zároveň také za "kámen úrazu" těch, kteří se v minulosti snažili podat nějaký "důkaz", ať už pro, nebo proti.

Subjektivně je otázka ne/existence Boha otázkou osobního vztahu. Samozřejmě chápu, že tento subjektivní pohled může být nesrozumitelný.

Nejlépe ten problém podle mě vystihl Jiří Suchý, když říká, že Bůh sám možná nemá vůbec potřebu existovat.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Panu Poláčkovi Sobota, 6.Července 2019, 06:05:10

Ateisté zase říkají, že jim "přeje štěstí". Což je zjevný nesmysl, neboť žádné štěstí, které by jim z vlastní vůle mohlo něco přát, neexistuje.
Osobně si myslím, že to rčení pochází z latiny. Audaces Fortuna iuvat - odvážnému štěstí přeje.
Fortuna byla římskou bohyní, čili jde o jakýsi pozůstatek pohanství.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Sobota, 6.Července 2019, 11:07:44

Ale jistě, pane Nusharte: tu otázku existence/neexistence lesních žínek také není možno v posledním ohledu "rozhodnout vědecky". Kdo na ty lesní a jiné bytosti věřit chce, tak ten je v tom lese nakonec vždycky "uvidí".

Znal jsem jednoho člověka - a byl to jinak celkem normální člověk - který s naprosto vážnou tváří tvrdil, že se mu v jeho vlastním bytě ukazuje trpaslík. Dokonce nám ukazoval místo ve dveřích pokoje, kde toho trpaslíka naposledy "uviděl". (A s ním dokonce i rozmlouval...)

To jediné co by v takových případech bylo možno analyzovat vědecky, by bylo, kdyby věda dokázala odhalit, jaké jsou to mechanismy v lidském mozku respektive v lidském (ne)vědomí, které takovéto obrazy a představy vytvářejí.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Sobota, 6.Července 2019, 11:08:47

Paní Hájková, to byste se divila, kolik těch "pozůstatků pohanství" přetrvává i v tom Vašem křesťanství...

Ivo Horák - Praha 3

Alegorie Sobota, 6.Července 2019, 11:40:0

Kdyby někdo, nechci říci pan Nushart, řekl, že ho miluje lesní víla, nebyl by to ještě doklad nepravdivosti jeho tvrzení. Záleželo by na tom, co by dotyčný takhle (možná poeticky) označil. Kdyby hovořil třeba o útlé "žínce", dlící v hájovně, či spící často "pod širákem", pak můžeme dotyčnému (mluvívá-li pravdu) věřit a třeba mu i závidět. Problém nastane, jak to nepochybně myslí pan Poláček, pokud onen někdo popře alegoričnost svého pojmenování, či začne podezřele fabulovat ohledně "éteričnosti" své lesní víly.

Co však říci k názoru pana Nusharta, "že otázku ne/existence Boha vědeckou metodou rozhodnout nelze"? Především si uvědomme, že toto není původní stav věci, nýbrž důsledek postupu vědy a la cizího vojska (jehož vedení deklaruje tu nevyhnutelnost, tu nejlepší úmysl svého v podstatě okupačního jednání. Původní mocnost se stáhla do malého refugia v nejvyšších horách, které není možné obsadit (ze kterého není možno božstvo vypudit). Kromě toho celkem přátelská, přínosná a zdomácnělá, pro někoho však stále nemilá a okupační armáda vědy nemůže být všude. Na rozdíl např. od žádoucího signálu jí provozované mobilní sítě. Je tedy možné, aby se vyznavači starého boha klidně scházeli opravdu celkem leckde a neměli přitom obavy, že nejsou, přísně vzato, na svém, ale na zabraném teritoriu.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Jde o známý Russellův argument: Sobota, 6.Července 2019, 13:29:51

Jde o to, na kom leží důkazní břemeno v případě nějakého velmi nepravděpodobného tvrzení, například tvrzení, že mezi Marsem a Jupiterem obíhá okolo Slunce také čajová konvice, kterou ovšem dalekohledem nelze zjistit.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ten Russellův argument "čajovou konvicí" Sobota, 6.Července 2019, 19:11:12

má ale (podle mě) svá slabá místa.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Neděle, 7.Července 2019, 10:00:57

V čem konkrétně spatřujete slabá místa té Russellovy argumentace, pane Nusharte?

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Okupační armáda technovědy a poslední refugium duše Neděle, 7.Července 2019, 10:15:47

To jsou ale principiálně dvě rozdílné věci, pane Horáku. Které ale zastánci víry znovu a znovu směšují dohromady, a vyrábějí tím falešný argument.

Je nepochybné, že náš současný - lidský - svět je v současné době skutečně doslova okupován invazí techovědeckého myšlení. Tedy takového myšlení, které všechno jsoucí převádí jenom na kategorie exaktně uchopitelných a definovatelných pojmů a víceméně lineárních kauzálních řetězců. A všechno co se do tohoto Prokrustova lože abstraktního vědeckého myšlení nevejde, tak to všechno tato věda prohlásí buďto za zcela neexistentní, anebo za fikci, anebo - v nejlepším případě - to odsune někam do hlubin lidské psychiky. Tedy z toho udělá záležitost čistě subjektivní, kterou se "seriózní věda" nemůže zabývat, nanejvýš ve formě psychoanalýzy.

V tomto smyslu jsou tedy ty moderní vědy skutečně hrubě redukcionistické. Pokud nechceme tento redukcionismus akceptovat, pak skutečně musíme uznat, že

1. existuje určitá sféra bytí, která je těmto exaktním vědám principiálně nepřístupná; a

2. tato sféra je pro člověka bytostně podstatná.

Vyjděme tedy z premisy, že obě tyto uvedené věty jsou správné. Že tu tedy je velmi významná oblast, které je exaktním vědám a jejich metodám principiálně nepřístupná.

Ovšem: tady se vyznavači náboženství dopouštějí pravidelně argumentačního kotrmelce, když tuto skutečnost vzápětí prohlašují za důkaz toho, že "existuje Bůh".

To jediné co je z těchto dvou vět možno právem odvodit je ale pouze to, že

- tady "něco" je; že

- lidé toto "něco" nějakým (mimoracionálním) způsobem zakouší, vnímají, cítí; a že

- jednou z f o r e m, kterými si (někteří) lidé toto "něco" zkoušejí přiblížit a představit, je představa a figura Boha.

To je to jediné, co je na daném základě možno právem tvrdit. Nějakou objektivní existenci Boha z toho je možno odvodit jenom právě v tom smyslu, že Bůh "existuje", dokud lidé ve svém nitru cítí (v daném smyslu objektivní) potřebu ho mít, jakožto zrcadlovou projekční plochu onoho neurčitelného, neviditelného "Něčeho".

Martin Profant - Praha 7

Evě Hájkové Neděle, 7.Července 2019, 12:00:19

A co víc, takový ateista klidně říká "Sbohem" vždy, když chce naznačit, že se s adresátem pozdravu nejspíš již nesetká či setkat nehodlá.
A křesťané říkají "Slunce vychází." Nejenom, že personifikují stejně jako ateista, který si myslí, že štěstí může někomu přát, ale navíc jsou i v rozporu se stávajícím vědeckým poznáním.
Ona řeč je prostě bytostně polyteistická a nevědecká, a dobře že tak. Jinak bychom nejspíš neměli poézii.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Neděle, 7.Července 2019, 12:03:51

Proč falešné argumenty? Věda nemůže jsoucnost Boha ani doložit, ani vyvrátit, v tom má Jiří Nushart naprostou pravdu. Proto také může a musí vytvářet své výpovědi, jako by Bůh nebyl, nemůže si s ním vypomáhat. Je to dost náročná abstinence a nemá nic společného s tím, zda je ten či onen vědec věřící nebo nevěřící.

Sylogismy, kterým oponujete, nemají ovšem s vědou nic společného, jedná se o sofismata plná logických chyb a občas také obyčejné snahy podvádět, byť pro věc, kterou mluvčí považuje za dobrou: tehdy na sebe navlékají pseudovědeckých háv a jsou v rozporu s vědeckým (sociologickým) poznáním a právě tak s monoteistickou vírou. Jde např. o "sociologické výzkumy", ve kterých se klade otázka, zda věříme, že je něco, co nás přesahuje a zda věříme, že vesmír má nějaký řád -- et voici, dotekem šarlatánské hůlky se odpovědí "ano" na obě otázky změní v horším případě na vyznání víry, v méně blbém na doklad "náboženské potřeby respondentů".
S tím není proč diskutovat. Z pohledu vědy je potřeba se tomu vysmát a z pohledu křesťanské víry je to o něco horší, pokud vím, hříchy proti Duchu Svatému jsou neodpustitelné.

Oproti tomu najády, dryády a kentauři jsou bytosti našeho světa a příslušné vědy o nich mohou leda říci, že jejich existence nebyla průkazně doložena a odporuje naším současným znalostem. Na druhou stranu, když přijde domu Nanynka Šafářová z diskotéky a bude vyprávět, že se zdržela, protože potkala v lesoparku kentaura a bude setkání dokládat modřinou ve tvaru stopy kopýtka, kterou jí na hyždí ta bytost způsobila poté, co řekla, že kentauři neexistují, budou ji považovat za nevěrohodnou svědkyni. A to jen proto, že bude cítit marihuánou a vínem. Nikdo nebude testovat vysvětlení, že mladé uvolněné dívky, víno a marihuana kentaury neodolatelně přitahují a už vůbec žádný zoolog nepřijme argument, že starověké záznamy o kentaurech právě jejich afinitu k vínu a uvolněým ženám opakovaně dokládají. Mimochodem, muž, který nikdy nepotkal v lese vílu, o mnoho přišel.

Jindřich Kalous - důchodce

Náboženská potřeba? Neděle, 7.Července 2019, 17:17:42

I ta "potřeba víry" nebo "náboženská ptřeba" se dá vysvětlit zcela vědecky a materialisticky.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Poláčkovi - slabiny Russellovy čajové konvice Pondělí, 8.Července 2019, 07:28:7

1. Dalo by se říci, že Russell rozděluje nedokázaná tvrzení na tvrzení méně pravděpodobná a tvrzení více pravděpodobná a z tohoto odhadu pravděpodobnosti vyvozuje morální konsekvence. Neuvědomuje si přitom, že pravděpodobnost nějakého tvrzení odhadujeme ve vztahu k paradigmatu dané historické etapy. Například odhad pravděpodobnosti existence Boha byl jistě zcela jiný ve středověku a jiný dnes, přičemž v obou těchto historických etapách je toto tvrzení nedokazatelné úplně stejně.

2. Pokud už v tom původním tvrzení o existenci čajové konvice bude uvedeno, že jde o konvici s vlastní vůlí, která disponuje vlastnostmi jako například všemohoucnost a vševědoucnost, pak konvici lze jakkoliv pokročilými vědeckotechnickými prostředky ve vesmíru objevit pouze za předpokladu, že k tomu dá sama souhlas.

3. Důvody, proč konvice nebude souhlasit se svým objevením mohou být následující:

Zkusme si na chvíli představit svět, ve kterém by bylo bez jakékoliv sebemenší pochybnosti naprosto jisté a všem zřejmé, že Bůh existuje. Desatero by bylo vyhlašováno tlampačem z nebe, aby to všichni pozemšťané slyšeli. V příslušných intervalech by chodily aktualizace, aby operační systém Desatera byl odolný proti stále se objevujícím novým a novým morálním virům a trojským koním... (Člověk by se stal robotem a nikoliv svobodnou bytostí.)

4. Jde o vzájemné nepochopení.

Vědění má svoji cenu a důvěra (víra) má také svoji cenu. Když něco víte jistě, už tomu nemůžete věřit. Čím více toho víte jistě, tím menší prostor máte ke svému rozhodování. Kdyby člověk věděl "úplně všechno" (kdyby byl "vševědoucí") nemohl by se už rozhodnout vůbec o ničem. To je onen paradox neslučitelnosti "vševědoucnosti" a "všemohoucnosti", nad kterým si středověcí teologové bezvýsledně lámali hlavy: Ty dvě vlastnosti jsou při klasické představě lineárně plynoucího času logicky neslučitelné. Pokud by Bůh byl vševědoucí a věděl tedy například i to, co se stane v každém příštím okamžiku, pak už se v žádném příštím okamžiku nemůže rozhodnout udělat nic jiného než to, co dopředu ví, že se má stát. Kdyby se v nějakém příštím okamžiku rozhodl udělat něco podle svého okamžitého rozhodnutí, nebyl by předtím vševědoucí. Když bude ale vševědoucí, nemůže se už potom rozhodnout pro nic jiného než pro to, co předtím už věděl, že potom udělá. Nebyl by tedy všemohoucí, nemohl by udělat nic než to, co je dopředu "dáno osudem". Zdá se tedy, že takováto vševědoucnost omezuje svobodu rozhodování. Svobodu lze pak v takovém případě chápat pouze jako poznanou nutnost.

Svoboda je však nutnou podmínkou vztahu, tedy i lidského vztahu k Bohu. Z předchozího tedy vyplývá, proč je ne/existence Boha nutně předmětem víry a nikoliv racionálního vědeckého poznání a nezpochybnitelného důkazu, jak to z nepochopení podstaty věci požadoval Russell.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pondělí, 8.Července 2019, 13:03:17

Takže, pane Nusharte, jestli jsem Vašemu způsobu argumentace dokázal správně porozumět, pak ve středověku byla míra pravděpodobnosti, že mezi Marsem a Jupiterem ta čajová konvice opravdu obíhá, mnohem vyšší, neboť tehdy se jak známo na takové věci mnohem spíše a snadněji věřilo.

Pane Nusharte, Vy pořád soustavně - a podle všeho záměrně - zaměňujete dvě zcela různé záležitosti: na jedné straně objektivní existenci určitých entit, a na straně druhé připravenost lidské psychiky, uvěřit i na reálnou existenci o sobě krajně nepravděpodobných entit.

Dám Vám konkrétní příklad pro Váš způsob argumentace: já teď například prohlásím, že pan Jiří Nushart objektivně neexistuje. A že předpoklad jeho reálné existence je čistě záležitostí (osobní) víry. Že tedy víra v jeho neexistenci je stejně tak důvodná, jako víra v jeho existenci. Zůstane to tedy natrvalo fifty-fifty. Pro reálnou praxi bude asi nutno vycházet z toho, že pan Nushart z poloviny existuje, a z poloviny je pouhou chimérou.

Jistě; lidská mysl dokáže uvěřit opravdu snad naprosto v cokoliv. Ale - většinou se přece jenom vyplatí, uchovat si alespoň základní smysl pro realitu. Před několika léty proběhla tiskem zpráva o tom, jak jeden čínský mladík s nezlomným přesvědčením uvěřil tomu, že v sobě vypěstoval a natrénoval natolik vysoký stupeň ovládání duchovních sil či-kung, že pouhým niterným soustředěním této síly dokáže zastavit jedoucí vlak. O což se pak také - před očima své zhrozené matky - pokusil.

Snad ani není zapotřebí dodávat, jak tento pokus dopadl. Říkává se někdy, že "přes to vlak nejede". Tady tenhle vlak ale přes to přejel - jak přes tu železnou víru, tak i přes tělo jejího nešťastného nositele. (A vzhledem k tomu že to nebyl ani vyznavač víry křesťanské, nezbyla mu ani ta útěcha, že po jeho smrti by alespoň jeho duše mohla být posmrtně v nebeských dílnách v míře dostatečné zrestaurována.)

Takže ještě jednou, pane Nusharte: nepleťte nám pořád dokola objektivní svět na straně jedné, a Vaši vlastní víru v existenci ireálných entit na straně druhé. Opravdu se Vám nepodaří nás - nás ateisty a racionalisty - nikdy přesvědčit, že víra že 1 + 1 = 3 je principiálně na stejné úrovni jako "víra" v to, že 1 + 1 = 2.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pondělí, 8.Července 2019, 13:05:58

Ostatně, pane Nusharte, i když tu Vaši čajovou konvici obdaříte predikáty jako "vševědoucí" a "všemohoucí", stále to ještě nijak nezvýší objektivně mizivou míru pravděpodobnosti její reálné existence.

Právě naopak, sám jste tím jenom dokázal, k jak neudržitelným aporiím vedou takovéto lidské hrátky s predikáty ze sféry absolutna.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Odhad pravděpodobnosti existence Boha a Russellovy čajové konvice ve středověku a dnes Pondělí, 8.Července 2019, 20:01:21

"Ve středověku byla míra pravděpodobnosti, že mezi Marsem a Jupiterem ta čajová konvice opravdu obíhá, mnohem vyšší, neboť tehdy se jak známo na takové věci mnohem spíše a snadněji věřilo."

Pravděpodobně tomu bude spíše naopak, pane Poláčku. Středověký ODHAD pravděpodobnosti existence čajové konvice v pásmu asteroidů někde mezi Marsem a Jupiterem, obíhající okolo Slunce, bude pravděpodobně značně menší než ODHAD pravděpodobnosti stejného jevu, pořízený dnes.

Důvody mohou být například tyto:
1. Ve středověku nebyl heliocentrický model zdaleka tak běžný jako je tomu dnes.
2. Představa existence mimozemských civilizací (které by eventuálně mohly čajovou konvici někde ve vesmíru zanechat) také nebyla tak zcela běžná jako dnes.

Oproti tomu představa existence Boha byla ve středověku spíše běžnější než je tomu dnes, nebo se alespoň o této představě tolik nepochybovalo. Odhad pravděpodobnosti existence Boha byl tedy ve středověku pravděpodobně vyšší než dnes.

Je třeba ovšem připomenout, že SKUTEČNÁ pravděpodobnost (nikoliv její dobový odhad) existence Boha i čajové konvice mezi Marsem a Jupiterem bude rozdílem mezi středověkem a současností (tedy rozdílem v letopočtu) ovlivněna zcela zanedbatelně. SKUTEČNÁ pravděpodobnost obou jevů (nikoli DOBOVÝ ODHAD pravděpodobnosti) bude tedy pravděpodobně prakticky stejná ve středověku i dnes.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ne/existenci Boha ovšem asi jen těžko můžeme chápat jako náhodný jev, Pondělí, 8.Července 2019, 20:36:51

takže "frekventistické" pojetí pravděpodobnosti zde nepřipadá v úvahu.

Mimozemšťany ve vesmíru zapomenutá čajová konvice by ovšem náhodným jevem být mohla, a to za předpokladu, že existují mimozemšťané (v některých pramenech dokonce existují i zmínky o "restaurantu na konci vesmíru" - viz Douglas Adams).

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Neudržitelné aporie" Úterý, 9.Července 2019, 06:26:4

Russell samozřejmě nemůže ve svém příkladu nahrazovat představu Boha představou čajové konvice, neboť těmto "objektům" lidská mysl přisuzuje rozdílné vlastnosti. Bůh je v naší představě (narozdíl od konvice) všemohoucí a vševědoucí, obdařený vlastní vůlí. Jde o zcela zjevnou chybu v Russelově uvažování.

Stejně tak nemůžeme třeba "těleso na nakloněné rovině" nahradit v nějakém fyzikalním příkladu "člověkem, který se rozhodne, že se nebude sunout z kopce, ale bude se chtít vyškrábat nahoru".

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Úterý, 9.Července 2019, 09:36:36

Někdy se mi zdá, že tou čajovou konvicí obíhající kolem Marsu je sám pan Nushart.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Úterý, 9.Července 2019, 10:22:13

Řekl bych, že jsem se spíše ocitl na té nakloněné rovině.

Jindřich Kalous - důchodce

K věci Úterý, 9.Července 2019, 10:25:56

https://a2larm.cz/2019/07/zmenu-klimatu-popiras-i-ty/