Mariánský sloup podruhé

Spor o vybudování a vztyčení kopie Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí se táhne již od začátku 90. let, navrací se snad až s pravidelnými intervaly.

Když v roce 1652 dostavěli Mariánský sloup na hlavním pražském náměstí neboli foru a pražský arcibiskup jej vysvětil za přítomnosti císaře Ferdinanda III. Habsburského, vyjadřoval památník poděkování římskokatolických měšťanů, církve a vladaře za porážku vojsk protestantského Švédska v roce 1648 a ukončení vleklé třicetileté války. Stejně jako v případě bitvy na Bílé hoře v roce 1620 věřili, že k vítězství a míru přispěla přímluva Panny Marie, zprostředkovaná starým mariánským obrazem.

Již dvacet let byly zakázány nekatolické církve, ale mnozí z jejich bývalých vyznavačů museli vztyčení sloupu vnímat jako symbolické stvrzení definitivní porážky unikátního českého modelu vzájemného uznávání a tolerantního soužití různých vyznání.

Stržení sloupu 3. listopadu 1918 byla událost, která završila týden nemilosrdného odstraňování rakousko-uherských a habsburských symbolů z veřejných budov. Vlastenecké nadšení se doplňovalo s radostí z konce války a stačilo málo, aby se skupina radikálů rozhodla strhnout sloup, který byl chápán jako ztělesněný symbol nadvlády Habsburků a takzvané aliance trůnu a oltáře.

Většina obyvatel byla a zůstávala katolíky, a stržení pocty Panně Marii jim určitě vadilo, stejně jako historikům umění a milovníkům staropražské romantiky. U mnohých ale určitě zároveň převážilo vlastenectví a se zbořením pomníku připomínajícího tehdy neustále připomínanou „třistaletou porobu“ se smířili. Spory, které provázely před rokem 1915 vybudování Husova pomníku v módním secesním stylu hned vedle Mariánského sloupu, už se v té síle neopakovaly a po celou dobu první republiky chyběla politická vůle sloup obnovit.

IndexDnešní spor o sloup není sporem o uměleckohistorickou památku, která byla zničena a nelze ji obnovit, nýbrž sporem o veřejný památník. Repro DR

Když se v roce 1992 objevila poprvé vážná snaha skupiny katolických věřících postavit na náměstí jeho vertikální dominantu se sochou Panny Marie na vrcholku, byla odmítnuta proto, že pokud lidé o sloupu věděli, byl pro ně významnou památkou, barokním uměleckým dílem sochaře Jana Jiřího Bendla. K odmítnutí tudíž dostačoval uměleckohistorický argument, který tehdy odborníci nezpochybňovali.

Česká památkářská škola vždy trvala na tom, že zaniklá nebo fatálně poškozená umělecká díla, stavby či architektonicko-urbanistické soubory nelze nahrazovat kopiemi. V živé paměti ještě byl spor z konce osmdesátých let o historizující dostavby Staroměstské radnice a přilehlého bloku domů. Historik umění Lubomír Sršeň z Národního muzea tehdy uspěl s doplňujícím argumentem, že pro pořízení věrné kopie chybí dostatečně přesná dokumentace sloupu, z něhož se zachovaly jen fragmenty a některé části nejsou dostatečně dobře patrné na fotografiích.

Lubomír Sršeň byl spolu s Jiřím Fajtem autorem mezinárodně oceněné expozice Lapidária Národního muzea z roku 1993, kde je část dochovaných kamenných zlomků s příslušnou dokumentací vystavena. Ve stejném sále najdeme i zbytky jiného cenného a jedinečného uměleckého díla, renesanční Krocínovy kašny, která stávala na Staroměstském náměstí do roku 1862 a tvořila kompoziční protiváhu sloupu, s níž jeho tvůrce počítal. Byla zbořena proto, že ve městě už byl zaveden vodovod a navíc bylo potřeba uvolnit náměstí pro veřejnou dopravu.

Krocínovu kašnu ale nikdo obnovovat nenavrhuje. Stejně jako nesčíslné množství jiných veřejných uměleckých děl, která z nejrůznějších důvodů zanikala a byla nahrazována jinými.

Z toho, myslím, názorně vidíme, že dnešní spor o sloup není sporem o uměleckohistorickou památku, která byla zničena a nelze ji obnovit, nýbrž sporem o veřejný památník. Ty už svým umístěním na místě, kde jsou volně přístupné a viditelné mnoha lidem, nemohou nebýt politicky angažované. Kdo takový památník postaví, obsazuje veřejný prostor. Dělá to proto, aby aspoň částečně a na poměrně dlouhou dobu ovlivňoval to, co si budou lidé, jejichž sdílený prostor to je, myslet, co budou cítit, jaké budou mít hodnoty.

Dokud veřejný památník někoho inspiruje a někoho irituje, do té doby je živý a aktivní. Postavit monumentální a pokud možno krásný a umělecky kvalitní pomník je velmi účinná strategie, jak prakticky ověřují tisíciletí takové praxe. Stejně dlouho je ovšem také jasné, že za tento úspěch platí veřejné památníky tím, že jsou více než ostatní umělecká díla vystaveny nebezpečí poškození, ba zboření. Jsou snadným cílem revolučních vášní. Je samozřejmě mnohem snazší vybít si nahromaděnou zlost na soše na náměstí než skutečně přemoci „modly v našich srdcích“, jak věděl už reformátor Martin Luther.

V letech 1652, 1918 a 1992 byl týž Mariánský sloup chápán docela jinak. A ani v jednom z těchto momentů nebyl vnímán všemi stejně. Vždycky byl trochu uměním a trochu náboženstvím, i když pokaždé trochu odlišně. Ale pokaždé byl také zároveň i politickým tématem, samozřejmě adekvátně příslušné době. Pro každého mohl nést trochu jiné významy.

Vizuální umělecká díla mají tu specifickou vlastnost, že jsou bytostně mnohovýznamová. Lidé, kteří se na ně dívají, si do nich promítají své hodnoty, porozumění a prožitky. Není možné spojit umělecké dílo s jedním jediným významem – přesněji řečeno, autoritářské režimy se o to mohou pokoušet, ale nemohou uspět. Symbolické a politické záměry tvůrce a objednavatele jsou historicky zajímavé, ale neexistuje žádná síla, která by je mohla učinit trvalými.

Dnes je situace úplně jiná, než byla v baroku a při vzniku republiky. Nikdo dnes nenavrhuje, aby se cokoli bouralo. Nikdo ale nechce ani stavět nový památník, nýbrž má jít o kopii toho, který tu býval. Tento nejsoucí památník zase nese dnešní, aktuální symbolické významy.

Sloup nebyl stržen režimem vlády komunistické strany, nýbrž v rámci „národní revoluce“, zakládající samostatnou republiku. Jistě, sloup tehdy nebyl zničen úřední mocí, ale i v následujících letech přetrvávala představa o jeho sepětí s habsburským klerikálním režimem. Snaha o jeho obnovení je tedy paradoxním případem symbolické mocenské retribuce vůči sekularismu a antiklerikalismu první republiky, která je přitom mnohými považována za hodnotovou autoritu pro dnešek a kritérium „dobré politiky“.

Nelze mluvit o umělecké hodnotě Mariánského sloupu, protože tu má jen originál – jinak bychom mohli pro Národní galerii klidně třeba koupit kopii Mony Lisy. Jde o hodnotu náboženskou a politickou. Obětavost věřících, kteří se dlouhá léta skládali na vytvoření repliky, stejně jako kamenosochařů, kteří ji vytesali, je obdivuhodná a dojemná.

Jenže ani to, ani církevní loajalita některých členů pražské magistrátní koalice, nemůže být důvodem ke vztyčení památníku, který nikoli malému množství jiných občanů symbolizuje klerikální politiku a snahu vytlačit z veřejného života sekularismus, již v poslední době projevují mnohá náboženství. Pokud jsou nějaké evropské tradiční hodnoty, kterých je třeba se zastávat, pak je to osvícenský ideál přísného oddělení náboženství od světské moci a státní politiky.

Stejně jako v minulosti, i dnes se na – plánovaný – Mariánský sloup lidé dívají různýma očima. Protože jsme právním státem s liberálně demokratickým zřízením, měl by být respektován jak rámec platných zákonných předpisů, tak postupy demokratického vyjednávání, které rozhodně nejsou totožné s politikařením a koaličními výměnnými obchůdky.

Jistě, takové vyjednávání by bylo dlouhé a náročné. Ostatně soudím, že by bylo lepší , aby věci zůstaly tak, jak jsou, a aby kopie Bendlovy mariánské sochy byla ponechána jako objekt náboženské úcty před jižní stěnou Týnského chrámu. A vzít si z celého případu důležité poučení – že totiž žádné umělecké či architektonické dílo, které se jednou zboří, už nikdy nelze obnovit.

Komentář původně vyšel 11. 9. 2017 na webu Artalk. Vzhledem k opětovné debatě kolem Mariánského sloupu ho přetiskujeme zde v Deníku Referendum se svolením autorky a redakce.

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Proč ne Pátek, 14.Června 2019, 10:02:32

Jsem sice evangelík, ale proti mariánské ústě nic nemám a neřekl bych ani popel, kdyby ten sloup byl vztyčován jinde. Mám rád mariánskou píseň Miloše Rejchrta "Ave"
Ty důvody jsou politické a to jak vzhledem k minulosti, kdy byl sloup symbolem netolerantní a násilné (popravy, vyhnání evangelické šlechty a inteligence, systematická likvidace ne-katolické literatury) rekatolizace, tak přítomnosti a budoucnosti, kdy podpora kardinála Duky, který zároveň podporuje politiku Miloše Zemana, Václava Klause a dokonce i Trikoloru Klause mladšího dají prozrazovat, že se jedná o podporu ultrakonzervativního netolerantního katolicismu, který se nostalgicky ohlíží po postavení v Rakousku-Uhersku a podporuje ultrakonzervativní netolerantní politické síly v současnosti.
Kdyby se podařilo najít společný ekumenicky symbol pro katolíky, protestanty, sekulární humanisty, Židy i muslimy - to by byla úplně jiná debata a možná i nová demokratická země.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Patálie se symboly Neděle, 16.Června 2019, 10:38:30

Tak s tím společným symbolem pro všechny to asi bude opravdu dost obtížné; když ani v rámci samotného křesťanství není možno se dohodnout.

"Nestav si posvátný sloup. To Hospodin Tvůj Bůh nenávidí. Deut. 16.22
Nejednejte zvráceně a nedělejte si tesanou modlu, žádnou sochu, napodobeninu muže či ženy. (Marie)
Deut. 4.16"

Nápis na protestním plakátu při včerejším pokusu instalovat na pražském Staroměstském náměstí obnovený mariánský sloup.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Neděle, 16.Června 2019, 10:39:54

Nutno ovšem uznat, že tento protest sedí. Co si vlastně myslet o náboženství, které den co den porušuje základní příkazy svého posvátného textu, aniž by se tím víceméně kdokoli nechal ve své víře rušit?...

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 16.Června 2019, 16:36:55

Ono asi záleží na tom, pane Poláčku, komu je "posvátný sloup" zasvěcen a proč se staví. Protože jinde v Bibli se sloup naopak doporučuje:
Genesis 28, 18 Za časného jitra vzal Jákob kámen, který měl v hlavách, a postavil jej jako posvátný sloup; svrchu jej polil olejem.
Izajáš 19, 19 V onen den bude mít Hospodin oltář uprostřed egyptské země a posvátný sloup při jejích hranicích bude zasvěcen Hospodinu.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 16.Června 2019, 17:01:32

Návod, co dělat nebo nedělat, člověk nikde nevyčte. Lidé by se měli spolu nějak domluvit a nedělat si naschvály.

P. Tuček - prakomunikátor

Děkuji pěkně paní Bártlové... Neděle, 23.Června 2019, 02:58:11

...za velmi podnětně uchopenou problematiku Sloupu. Pod vlivem včerejší nechutné "debaty" na ČT24, MUSÍM DOPLNIT PODSTATNOU INFORMACI, se kterou média veřejnost neseznámila. V debatě jakýsi zastupitel za KDU a samozvaný historik-odporník poměrně agresivně útočilli na pana primátora Hřiba, který (ač ateista) velmi trpělivě vysvětloval, že Sloup skutečně nikdy nebyl a nebude součástí památkové strategie magistrátu a že stavební souhlasu je pouze technické OK, které nenahrazuje souhlas vlastníka (magistrát) s výstavbou. Katoličtí propagadisté argumentovali, že Sloup je pouze náboženská nikoliv politická akce.

Dobrá. Přidržíme-li se této (dez)interpretace je nutné obeznámit veřejnost s faktem, že drtivá VĚTŠINA NEKATOLICKÝCH KŘESŤANSKÝCH CÍRKVÍ JE PROTI stavbě. Např. jedna z největších českých protestantských církví - Církev československá husitská - stavbu Sloupu odmítla již v roce 2013 a opětovně žádala magistrát o zastavení schvalovacího procesu v roce 2017 - viz zde www.ccsh.cz/dokumenty/3074-stanovisko-ccsh-k-marianskemu-sloupu.pdf .

Je od katolíků doslova sprosťárnou a plivnutím na českou křesťaňskou ekumenu snažit se stavbu Sloupu stálé více protlačit. Upřímně jsem byl příjemně překvapen, že pan Hřib jako Pirát, kterému jsou určitě bližší nové technologie než religionistika, má tolik motivace těm katolickým fundamentalistům vzdorovat. A nyní k tomu, PROČ SE JEDNÁ O POLITICKOU AKCI - možná si toho je i pan Hřib vědom, ale česká společnost byla již v době zbourání původního Sloupu nejvíce sekulární na světě a v průběhu minulého století se tato míra vyšplhala k nějakým 90+%. Proč má tedy být ve 21.století na nejprestižnějším českém náměstí vztyčována ortodoxní křesťanská stavba a to navíc kopírující koncept vrcholně rekatolizačního stylu (barok), když naprostá většina českých obyvatel není v círki organizována (viz poslední sčítání lidu)?!

P.S. Před 6 lety husité s jistou grácií doplnili své nesouhlasné stanovisko poznámkou, že stavba Sloupu na zahradě některého z pražských katolických klášterů (a že jich mají dost) jim nevadí :-)

P.S.2: Chronologická sumarizace všech nesouhlasných stanovisek s výstavbou sloupu viz zde http://veritas.evangnet.cz/mariansky-sloup

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 23.Června 2019, 05:24:23

Já jsem nedávno o sloupu napsala v jiné diskusi toto:
"Také si myslím, že je to tak trochu provokace, vzbuzující dávno zapomenuté vášně. Lidé patřící k určité ideové oblasti jakoby chtěli vyjádřit konečné vítězství svého přesvědčení. Ale jistě to nelze paušálně přisuzovat všem. Někteří budou mít prostě jen radost z mariánské sochy, aniž by měli nějaké vedlejší úmysly. Tak ať ji mají.
Zpočátku se mi sloup také nelíbil, protože jsem v něm viděla právě jenom ten symbol habsbursko-katolického vítězství, jímž byla nastolena vláda trůnu a oltáře. Jenomže to stejně nebylo konečné vítězství. Trvalo „jenom“ třista let. Ani dnes se nedá očekávat žádné konečné vítězství čehokoliv nebo kohokoliv. A vsadím se, že dnes už se nic, co by trvalo třista let, nezdaří. Změny dnes totiž probíhají daleko rychleji než dřív. Svět je stále v pohybu. Že tím trpí člověk, který potřebuje kolem sebe aspoň relativní stálost, to nikoho nezajímá.
Bláhový byl Fukuyama, který si před časem myslel, že už nastal konec dějin. Jen intermezzo."

P. Tuček - prakomunikátor

paní Hájková... Neděle, 23.Června 2019, 10:07:9

Vaše ne/reakce na závažná fakta, která jsem uváděl, tj. lživé tvrzení protlačovatelů Sloupu "že protestantům stavba nevadí", se nese v duchu jejich snah v minulých 30 letech. Prostě si melete tu svou a bližnímu svému nenasloucháte. Mch. přesně z tohoto důvodu přestaly být zkostnatělé "křesťanské" církve pro lidi relevantní. Když si přečtu dnešní vyjádření jejich prelátů či o laxním postoji katolíků k jejich kriminálnímu chování, kolikrát si říkám, jestli kdo z nich kdy vůbec četl alespoň jedno novozákoní evangelium (mch. o Svaté Marii se v žádném z nich NIC nepíše - její svatořečení je v podstatě jedna z katolických pověr). Ježíš rozhodně nechodil po Zemi, bez zájmu o lidi a jejich pocity. Také nevím, o jakém konečném vítězství (katolíků) v souvislosti se Sloupem mluvíte. Jestli o tom, že za 2 roky ve sčítání lidu spadne počet "deklaratorních" katolických věřících z 1 milionu na 500 tisíc (v lepším případě)?!
Katolíci protlačováním sloupu plivou na prvorepublikovou masarykovskou tradici (Masaryk stržení sloupu jako politické gesto schvaloval), spoléhajíce se na krátkou paměť a nevzdělanost dnešní veřejnosti. Velmi smutné je, že se místo obskurního Sloupu vůbec nemluví o pomníku 27 Habsburkem popravených příslušníků tehdejších národních elit, který na Staromáku ani po 100 letech stále není.
Nezbývá než si pak položit jinou relevantní otázku a to "Jaká občanskoprávní rizika s sebou ponese znovuzbourání (kopie) Sloupu". Věřím, že ve věku sociálních sítí bude organizace takovéhoto aktu občanské neposlušnosti velmi snadné.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 23.Června 2019, 10:22:2

Chtěla jsem jen vyjádřit, že je mi úplně jedno, jestli sloup stát bude nebo nebude. Je to moje osobní reakce na řeči bližních, jimiž jsou jak "protlačovatelé" sloupu, tak jeho odpůrci.
V žádné církvi nejsem, proto ani nejsem zkostnatělá. Pro mě za mě se mohou všechny církve zrušit.
Ostatně už jednou jsem napsala, že Duch svatý se nikdy nesmíří s tolika denominacemi.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 23.Června 2019, 10:38:20

Ještě musím dodat, že je mi jedno, zda bude stát sloup, ale není mi jedno, když se spolu lidé pořád hádají.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 23.Června 2019, 11:56:23

Ježíš měl pochopení především pro lidské utrpení, zejména pro to fyzické - jako hlad, nemoci, strádání, smrt.
Nevšimla jsem si, že by lidi nějak zvlášť litoval proto, že někdo narušil jejich tradice, urazil jejich ideály, city nebo předky. Naopak, řekl: nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.