Má ekologická krize vůbec politické řešení?

Brutální přístup politiků jako Trump a Pompeo odhaluje polovičatost politiky, která verbálně klimatickou změnu uznává za problém, nic skutečně podstatného však proti ní nedělá. Je k důležitým krokům vůbec možné dospět v rámci politiky?

Americký ministr zahraničí Mike Pompeo mluvil na setkání zemí Arktické rady ve finském Rovaniemi o mizejícím ledu v Arktidě jako o velké příležitosti pro těžbu, dopravu a obchodní spolupráci. Vyjmenoval všechny dosud nevyužité zdroje, které se ústupem ledu otevřou a bude možné je využít: 13 % dosud neobjevených ložisek ropy, 30 % ložisek zemního plynu, uran, vzácné kovy, zlato, diamanty, a dosud nevylovené rybářské revíry.

Vypočítal také, o kolik dní se zkrátí nákladní lodní doprava mezi Asií a zeměmi Západu. Arktida se prý může stát Suezským a Panamským průplavem 21. století. Hrozí ovšem, že se do oblasti bude vměšovat Čína se svými nároky. Amerika, ujistil Pompeo, je samozřejmě světovým lídrem v péči o životní prostředí, dosahuje toho ovšem „po americku“, to jest ekonomickým růstem a bez regulací, které nakonec životní prostředí jen zatěžují. Slovní spojení „klimatická změna“ nepadlo ani jednou.

Podobně brutální a přímočarý přístup si jistě najde své zastánce nejen mezi americkými evangelikály a dalšími skalními příznivci republikánů, pro něž jsou regulace skutečným zlem, kdežto klimatická změna báchorkou, kterou si vymýšlejí zkažení a podlí liberálové, případně Číňané. Namísto ustaraného obličeje nabízejí politici jako Pompeo nadšení a pozitivní energii, vždyť přece to, co se jiným jeví jako tragédie, je v jejich pohledu velká příležitost. To zřejmě oslovuje nejen ty, kteří žijí podle hesla „po nás potopa“.

Kdyby na Pompeově místě byl hypotetický ministr ve vládě demokratického prezidenta, mluvil by velmi pravděpodobně podstatně jinak. Trumpův předchůdce Barack Obama v závěru svéhu druhého mandátu v roce 2016 ojedinělým právním rozhodnutím zapověděl těžbu ropy v naprosté většině americké Arktidy (a kanadský premiér Justin Trudeau paralelně v části kanadské).

Přesto není jisté, že bychom slyšeli slova o tom, že by zásoby surovin a další poklady Arktidy měly zůstat zásadně nedotčeny, a že by se z oblasti neměla stát rušná dopravní tepna. A že podobná regulace by byla na místě nejen v Arktidě.

Politická levice hlavního proudu chce také ekonomický růst, od pravice se odlišuje zejména v tom, že ze zisku z tohoto růstu chce formou vyšších daní něco investovat do programů, majících za cíl zahlazovat některé škody, které tento růst způsobuje. A také v tom, že některé nejškodlivější způsoby nabývání tohoto zisku chce regulovat, případně chce růstu dosahovat z části méně škodlivými prostředky.

To není vůbec málo, rozhodně stojí za to bojovat ze všech sil proti tomu, aby se k moci dostávali lidé jako Trump a Pompeo. Ale neřeší to základní problém, který je sám růst jako ústřední dogma, o kterém se nediskutuje. Ani druhé, stejně klíčové dogma, kterým je absolutizované a nedotknutelné soukromé vlastnictví a soukromé podnikání, ze kterého není vyňato nic, ani zdroje nutné k přežití lidstva jako celku.

To neodbytně vyvolává otázku, dá-li se změna klimatu a obecně ekologická krize a přehřátí, přetížení naší planety Země vůbec řešit na politické rovině. Zdá se, že jakékoli opatření, které by bylo skutečně účinné, je zároveň politicky nepřijatelné, protože je příliš radikální: znamenalo by ekonomický pokles, snížení zisků těch, kdo na ničení životního prostředí vydělávají, a zároveň snížení životní úrovně téměř pro všechny. To je, celkem pochopitelně, pro většinu lidí nepřijatelné. Politici všech relevantních stran jen vyjadřují a zástupně vykonávají vůli této většiny.

Vnucuje se myšlenka, zda v takovém případě není přístup, který razí pravicoví politici Trumpova typu – důležité je teď soustředit se na rozvoj, nové technologie a jejich přísliby, využít všechny zdroje, přírodní suroviny i lidský potenciál – doslova odsouzen k úspěchu. Má totiž v sobě mnohem víc pozitivní energie než lavírující, na pohled méně odvážný a jednoznačný přístup většinových politiků na levici.

Kolika lidem bude nakonec cynicky obchodnický Pompeův přístup k tající Arktidě vyhovovat? Foto Arctic pj, flickr.com

Pochopitelně se dá namitnout, že tento pozitivní přístup je ve skutečnosti klam a podvod, že je zcela nezodpovědný. Ale to nic nemění na tom, jak působí na lidi, unavené stálým příbojem zpráv o ekologických škodách, a toužící po tom uslyšet něco povzbuzujícího, ať je to cokoli.

Pro demokratickou levici je nyní klíčové, dokáže-li nabídnout také něco pozitivního, dokáže-li přesvědčit většinu lidí o tom, že jakýkoli její Green New Deal je uskutečnitelný a má konkrétní pozitivní dopady, které převažují náklady s ním spojené. Že jedinou reálně představitelnou budoucností není kolaps, podvýživa, násilí a konec civilizace.

Konkrétní úspěšné občanské aktivity počínaje tou základní, lokální a komunitní úrovní mohou měnit povědomí a priority lidí-voličů. A to může nakonec přivodit změnu přístupu na té nejvyšší úrovni.

Otázka je, zda nebude pozdě. Výmluvné je podle mě to, co se stalo ve Francii při protestech žlutých vest, které se postavily proti plánovanému zvýšení daně z pohonných hmot. To chtěl prezident Macron prosadit coby prostředek na boj proti klimatické změně a pro ochranu životního prostředí.

Ve skutečnosti je to ale přesně součást onoho polovičatého a vlastně falešného přístupu. Nic zásadního se nemění, dál budeme sázet na růst, dál necháme ty nejbohatší bohatnout ze společných zdrojů planety, jen z toho všeho o něco víc vybereme ve formě daní. A část z toho pak využijeme na likvidaci škod.

Daně z pohonných hmot ale někdo zaplatí, a tím, koho se to nejcitelněji dotkne, nebudou největší znečišťovatelé. Nesoulad mezi rétorikou boje proti klimatické změně, kterou dnes už přijala většina politiků na světě – Trump a Pompeo v tomto patří k menšině – a realitou politiky, kterou dotyční provozují, je drsný. U mnoha lidí to může vést k jisté cynické skepsi: ne že by jim na klimatu a životním prostředí nezáleželo, ale prostě nevěří, že je možné s tím něco reálně udělat.

Boj proti takové skepsi, která je dnes jakousi družkou podobně temné deprese, žalu z ekologické katastrofy, je dnes možná vůbec tím nejdůležitějším.

A co si myslíte vy? Diskuse (25 příspěvků)

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pátek, 10.Května 2019, 13:25:1

Myslím, že jste uhodil hřebík na hlavičku pane Outrato.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Škoda, že tento článek Neděle, 12.Května 2019, 09:12:51

vydržel na první stránce DR jen několik hodin, pan Outrata má vždy co říct a neopakuje už mnohokrát vyslovené.

Napadá mě: dobře, Macronova daň z pohonných hmot je polovičaté řešení, ale i to Žluté vesty zmařily. Přijala by ale francouzská veřejnost nějaké radikálnější?

Co třeba letecká doprava.O autech se dá tvrdit, že lidé v místech s nedostatečnou veřejnou dopravou se bez nich lidé neobejdou kvůli práci atp. Naprostá většina cest letadel je zjevně zbytečný luxus. Což tedy leteckou dopravu zdanit tak, že přestane být běžně dostupnou jako tomu bylo ještě před pár desítkami let? To by bylo povyku! letecké společnosti by přišly o kšefty, desetitisíce lidí o práci a ovšem také běžní lidé o dovolenou, na kterou jsou zvyklí.

Dá se očekávat, že vždy se lidé mezi sebou shodnou na tom, že chránit klima ano, ne ovšem na úkor našich zájmů

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Ať to zaplatí ti druzí! Neděle, 12.Května 2019, 10:09:25

Ve skutečnosti je letecká doprava naopak zvýhodňována (namísto daňově zatěžována): letecký benzín je mnohem levnější, nežli ten "obyčejný". Právě protože je daňově zvýhodněn.

-----------------------------------

Ta poslední věta je ovšem tím pravým kamenem úrazu: lidé jsou pro ekologii - ale když to zaplatí někdo jiný. Nikdy to nesmí jít z vlastní kapsy, nikdy to nesmí být na úkor vlastní pohodlnosti.

To že jsou v ů b e c ještě (v demokraciích) možná nějaká ekologická opatření, to pramení z toho, že většina lidí/občanů si běžně vůbec nedokáže uvědomit souvislosti mezi opatřeními státy a vlastní kapsou.

Lidé totiž - pokud přijde řeč na nutná ekologická omezení - vždy prohlásí: Ať se o to postará stát! Ať to zaplatí velké koncerny! Jedině s opatřeními takového druhu jsou lidé srozuměni; protože si nedokáží uvědomit, že nakonec to stejně půjde z jejich vlastní kapsy, ve formě vyšších daní či vyšší ceny konečných výrobků. Kdyby si toto lidé uvědomili, zřejmě by ve prospěch životního prostředí nebylo možno udělat už vůbec nic.

Ivo Horák - Praha 3

Dře to, ale jde to! Neděle, 12.Května 2019, 11:05:48


Také si myslím, že tento článek Filipa Outraty je možná nejlepší na dané téma, jako obvykle uvážlivý a nebudící polemické nálady.

Jak jsem se už někde zhruba vyjádřil, zní hezky, mluvíme-li v souvislosti s proměnou klimatu, že lidstvo se tu ocitá na jedné lodi, ale ono to takhle jednoduché opravdu není.

Vyjádřím se však k příspěvku pana Kubičky ohledně Žlutých vest. Ano, nemalá část evropské, potažmo francouzské, veřejnosti má reakční názory, a to nejen enviromentální, a občas i snahu je vyjadřovat. Je v tom ovšem i doznívání politické angažovanosti za levicové sociální ideály. Někdy jde o souhru okolností, o to, koho mají lidé "v žaludku", po jaké době se o něco bojuje, jak se povedl nástup, jaká je odezva atd. Demonstrace dnes zkrátka asi ještě více než dříve nebudí právě relevantní příčiny.

Jde ovšem také o to, že lidé Macronovi neuvěřili motivaci ochranou životního prostředí, resp. že bylo správné učinit právě tento krok. Celá situace potvrzuje názory, které jsem na DR již vyjádřil, že na úrovni jedné země, a to i o hodně větší než naše, se jedná o marné snažení. Např. opatření omezující kouření prošla, dokonce i v ČR, jen proto, že se jednalo o celosvětovou vlnu, která zasáhla stejně USA jako Kubu, stejně Německo jako ČR.

V jednotlivém státě je podle mne třeba dělat přednostně politiku ochrany jejích přírodních, krajinných i urbanistických a památkových hodnot. Zde lze očekávat možnost podpory veřejnosti (bude-li ovšem politika dostatečně rozhodná a nikoli "salámová") a snížení emisí se dostaví jako bonus.

Opatření prioritně cílená na ochranu klimatu je namístě přijímat aspoň na úrovni EU. Měla by ovšem být dostatečně "sofistikovaná" a přinášet lidem též přínosy, na něž si rádi zvyknou. Zkrácení pracovní doby by znamenalo snížení produkce a omezení poptávky par excellence. Podobně zásadní redukce reklamy. Nebo zastavit výstavbu dálnic a prostředky přesměrovat studentům a seniorům. Co se týče letecké dopravy, bylo by vhodné, aby každý cestující platil startovací a přistávací poplatek (zprvu nějakých 40 EUR). Výnos by opět měl být použit "inteligentně"...

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Neděle, 12.Května 2019, 13:33:51

K problematice zmíněné panem Horákem dnes Bedřich Moldan:

http://ceskapozice.lidovky.cz/jak-zachranit-planetu-zemi-d0u-/tema.aspx?c=A190508_014943_pozice-tema_lube

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 12.Května 2019, 19:05:23

Na poznámce Iva Horáka lze demonstrovat, jak návrhy opatření vycházející z moralizování nadměrné osobní spotřeby jsou ve výsledku kontraproduktivní. Konkrétně "zastavit zcela budování dálcic" samo o sobě žádný pokles dopravy nezpůsobí, maximálně tak to, že jezdit autem bude otravnější. V efektu si právě tím znepřátelí většinu lidí a podstatně ztíží prosazení jakéhokoli jiného návrhu.

Kdyby se naopak vyšlo z reálných údajů - přes polovinu produkce CO2 z automobilové dopravy působí náklaďáky a jejich většinový provoz je tu jen kvůli tomu, že jsou tak laciné, tudíž je lacinější vyrábět na druhém konci světa, než v místě - byloby logičtější úsilí v první řadě zaměřit na redukci nákladní automobilové dopravy. Snížení prodkce skleníkových plynů se tím dosáhne ve stejném rozsahu, jako při boji s osobními automobily, bylo by společenskou většinou naproti tomu nepoměrně příznivěji přijato a pakliže by šlo jen o ni, daleko líp prakticky prosaditelné.

Úplně by přitom do začátku postačilo zvýšit mýtné tak, aby krylo byť jen aliquotní přímé nákldy na údržbu a výstavbu dopravní cest, jež kamiony způsobují (nyní mýto kryje jen zlomek i těchto přímých nákladů). Jako bonus přijde při podstatné redukci nákladní automobilové dopravy i pokles reálné potřeby dálnic, po dálnicích se volá a staví právě proto, že dvouproudé jedničky zacpává nepřetržitý proud náklaďáků. Tedy by k původnímu cíli vedlo paradoxně právě toto opatření.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Neděle, 12.Května 2019, 20:28:44

Dúležitý je ten poslední odstavec o skepsi. Myslím, že řada lidí si závažnost klimatické krize uvědomuje, ale nevěří že se s ní něco dá dělat. Nerad to říkám, ale z údajů klimatologů a aktivistů lze opravdu snadno usoudit, že to, co se proti emisím dělá a snad v dohledné době udělá je příliš málo a příliš pozdě.

Číánky autorů, kteří propojují ekologickou agendu s agendou levicovou, často živí iluze. Za emise můžou velké korporace a kdyby se zkrotily, zátěž nějak spravedlivě rozdělila, tak krizi půjde vyřešit, aniž by se to obyčejných lidí nějak moc dotklo.
Jenomže vše co se vyrobí, se také spotřebuje. Dva nebo kolik procent lidí na světě vlastní většinu majetku, ale nespotřebovává většinu energie.

Pokud by například skutečně mělo dělat něco s emisemi letecké dopravy, znamenalo by to, že běžní lidé nebudou létat vůbec.

Emise mimochodem nejvíce snižuje pokles celkový pokles ekonomiky,, jako v době nedávné krize. Skutečně s mim hnout by mohla krize o dost větší než ta z třicátých let minulého století, se vším co k velké ekonomické krizi patří

Ivo Horák - Praha 3

Pane Klusáčku, Neděle, 12.Května 2019, 20:49:33

já jsem výše uvedl velmi stručně příklady, kdy by snížení produkce emisí CO2 (a dalších škod) mohlo být ve veřejnosti průchozí, neboť by jí poskytlo protihodnotu. Příkladem je třeba ono zkrácení pracovní doby. Počet lidí pracujících (efektivněji) v zemědělství dramaticky poklesl, neboť jeho produkce nemůže z povahy věci v zásadě růst. A lidé to (ne vždy snadno) museli akceptovat. Totéž by mělo podle mě postihnout srovnatelně také průmysl a nakonec i obchod. Většina lidí přijme výrazně kratší pracovní dobu (třeba 4 dny v týdnu), bude-li to standard a navíc ještě zvýhodněný.

Pokud se pokusíme snížit povolenou rychlost na dálnicích na úroveň pro autobusy, vyvolá to odpor (viz SRN), neboť lidé nedostanou nic protihodnotou. Naproti tomu v případě zastavení výstavby dálnic, je možné ušetřené prostředky vhodně rozdělit. Lidé jsou totiž pro výstavbu dálnic ve srovnání s nákupem Pandurů, ne však v porovnání s přidaným vlastním příjmem. O tohle mi šlo, pane Klusáčku.

Ve zdejších debatách na téma omezení emisí jsme se nedávno dobrali k tomu, že osobní automobilová doprava produkuje asi 10% příslušných škodlivin. To není málo. Vybudování dálnic v ČR nesporně podstatně zvýšilo užívání automobilů a množství najetých kilometrů a totéž stále pokračuje. Také samotná výstavba komunikací a stavebnictví vůbec nejsou v naší souvislosti (přímo i nepřímo) bez zásadních dopadů, ač to není reflektováno.

Nejsem, pane Klusáčku, zastáncem nákladní dopravy po silnicích. Pouze ji mám v některých případech za přiměřenější než individuální dopravu osob. Diskutovali jsme na toto téma někdy před vánoci a já zamýšlel uvést (ale už neuvedl) jako příklad tohoto přijatelnější dovoz vánočních stromků náklaďákem z Vysočiny do Prahy než individuální zajíždění obyvatel Prahy pro stromky na Vysočinu. Jinak na volném obchodě toho druhu, kdy jeden měsíc se vozí nějaká komodita jedním směrem a další druhým (jde o cosi na způsob akcí v supermarketech), opravdu nelpím ani v nejmenším.

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 12.Května 2019, 23:50:33

De facto není potřeba na napsaném nic měnit. Právě že zastavení výstavby dálnic - ani nesníží produkci CO2 v dopravě, ani není politicky průchozí. Nesníží produkci, neboť nepřítomnost dálnice nikoho, kdo beztak jezdí osobním autem, od toho ježdění neodradí. Jediné co se stane, že to ty jezdící, význanou část lidí-voličů, pekelně naštve, neboť odsoudí k pohybu po cestách zacpaných kamiony bez naděje ke zlepšení. Tím neméně pekelně popudí proti silám navrhujícím taková řešení - což se koneckonců děje v přímém přenosu; tyto síly pak poznenáhlu přestanou mít možnost prosadit i cokoli jiného. Takže to není ani politicky průchozí. V podstatě je prioritní zaměření na výstavbu dálnic a znepohodlňování osobní dopravy při velkorysém odhlédávání od dopravy nákladní od environmentálně smýšlejících perfektní příklad střelby do vlastního kolena.

Jestliže osobní silniční doprava způsobuje 10 % emisí oxidu uhličitého, nákladní stojí za něco kolem 12 %. Přičemž většina z ní vůbec není nutná. Ve skutečnosti nepotřebujeme část výrobku vyrobit v Británii, převést na zpracování k nám a odvést k finální kompletaci do Holandska. Ani není potřeba vozit přes celou Evropu rajčata z Maroka místo pár desítek kilometrů u nás. Ani vepře z Rakouska vozit přes půl Evropy na jatka do Polska a maso zase zpátky do Rakous. Nic z toho není nutné a k výsledné ceně by přirazilo ve skutečnosti jenom málo, vrátit opět výroby do místa. Všechno tohle je umožněto tím a jenom tím, že je nákladní doprava tak úžasně laciná, takže to vychází přece jen o něco málo laciněji šoupat zboží a meziprodukty sem a tam po celé Evropě a vlastně světě.

Nákladní doprava je tak úžasně laciná jenom z toho důvodu, že se jí započítává do ceny jenom malý zlomek přímých nákladů, nákladů na výstavbu dopravní cesty a opravu silnic. Ono totiž, od jisté hmotnosti soupravy se intenzita opotřebovávání silnice zvyšuje se čtvrtou mocninou hmotnosti, kamion ničí silnici nepoměrně víc, než ekvivalentní počet menších aut. O nákladech škod na přírodě životním prostředí a globálním oteplení vůbec nemluvě, ty se do ceny nezapočítávají vůbec. Ani halířem. K tomu navíc bez kamionů vůbec není potřeba tolika dálnic, dálnice se staví z významné části proto, že jinak je silnice zacpaná náklaďáky. Jakmile by se třeba jen přímé náklady dopravním firmám naúčtovaly, okamžitě budou účetní rozvahy vycházet jinak a šibování výrobků a zboží sem a tam přes celou Evropu tam a zpátky přestane být výhodnější. Podstatná část veřejnosti - pakliže by šlo jenom o ni a ne o zisky firem/kapitálu - tomu zatleská. Tedy politicky v tomto smyslu průchodnější. S efektem na výsledné vypouštění skleníkových plynů stejným, ba větším, jako při redukci osobní automobilové dopravy.

Jestliže se program snižování emisí CO2 myslí vážně, je nanejvýš racionální prioritně zasahovat proti nákladní automobilové dopravě, místo prioritně proti osobní, nebo výstavbě infrastruktury. Ale to je jak s jadernou energií. Rovněž by bylo nanejvýš racionální prioritně zasahovat proti uhelným elektrárnám a fungujícíc jaderné nechat na pokoji až do doby, kdy budou zdroje produkující CO2 odstaveny - přičemž se ze strany environmentálních hnutí děje pravý opak.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pokud bychom boj za ochranu klimatu brali vážně, Pondělí, 13.Května 2019, 09:22:52

tak otázka nestojí, zda omezit kamionovou či osobní dopravu, bylo by třeba radikálně omezit obojí. Omezit nejen výstavbu dálnic, ale veškerou výstavbu atd. Zastavit a zvrátit hospodářský růst.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Podle EEA se nákladní silniční doprava podílí na emisích CO2 Pondělí, 13.Května 2019, 10:15:30

méně než osobní doprava. Viz [1] - trochu špatně se to interpretuje, tak to vypíšu:

* Podíl dopravy na emisích celkem: 27% (odstavec uplně nahoře)
* ...z toho silniční doprava 72.1% (vs. 13.6% námořní, 13.6% letecká) - "Fig. 3: Share of transport greenhouse gas emissions"
* těchto 72% sestává z (záložka "Road Transport", z nějakého důvodu to není v tom koláčografu):
* 43.7%: "Cars", čili osobní auta
* 18.9%: "Heavy duty trucks and buses", tedy asi kamiony a autobusy (čert ví, proč je to dohromady)
* 8.5%: "Light duty trucks:, tedy asi malé náklaďáky, dodávky a tak dále

Dohromady jde tedy na vrub osobní automobilové dopravy:

A) 60% (= 43.7 / 72.1) emisí CO2 ze silniční dopravy
B) 43.7% emisí CO2 z dopravy celkem
C) a již zmíněných zhruba 10% emisí CO2 vůbec

Závěr je jasný - omezením osobních automobilů se dá výrazně ušetřit, a to *více než na nákladní* (tam je taky potenciál ale zkrátka menší). Můžete samozřejmě popírat data EEA, ale je to lhaní do vlastní kapsy. Politická průchodnost, sociální citlivost a tak dále, to už je druhá věc. Spousta lidí si už bohužel zvykla vozit si zadek v autě, a odvykat si budou těžko, i kdyby pozdechalo milion dalších druhů. Pokrytí hromadnou dopravou je navíc leckde chabé, a prostředky, které by mohly jít na jeho zlepšení, jdou místo toho do parkovišť a dálnic. I tady v Mnichově. Ach jo.

[1] https://www.eea.europa.eu/data-and-maps/indicators/transport-emissions-of-greenhouse-gases/transport-emissions-of-greenhouse-gases-11

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pondělí, 13.Května 2019, 12:32:33

V daném případě se musím postavit na stranu pana Klusáčka.

Ono totiž opravdu nemá velký smysl porovnávat v jedné společné řadě procentuální podíly toho či onoho způsobu dopravy.

To o co se jedná je to, odstranit respektive minimalizovat veškeré z b y t e č n é emise, tedy veškerou zbytečnou, věcně nesmyslnou dopravu.

Pan Klusáček má naprostou pravdu v tom, že velká část dopravních tras je naprosto iracionální - a existuje jenom proto, že je to pro její účastníky bezprostředně finančně výhodné.

Jenom pro ilustraci: zrovna v minulých dnech byla v německém tisku projednávána záležitost, kdy němečtí veterináři odmítali vydávat certifikáty pro transporty živých jatečných zvířat na extrémně velké vzdálenosti - například až někam tuším do Kazachstánu. Protože měli velice oprávněné pochybnosti o tom, zda tam budou dodržovány německé (respektive evropské) normy o humánním zacházení se zvířaty.

Připomeňme si, jak celý ten koloběh funguje: v Německu jsou vypěstována kvalitní jateční zvířata. Jenže: jejich porážka v Německu, tj. v bezprostřední blízkosti místa kde byla vypěstována, by byla "příliš drahá". A tak se tato zvířata dopraví na těžkých nákladních automobilech, obvykle za trýznivých podmínek celé tisíce kilometrů daleko, tam jsou brutálně a trýznivě zmasakrována (jinak se to asi nazvat nedá), neboť tam je pracovní síla mnohem lacinější, a nikdo se nezatěžuje nějakými evropskými normami o humánním zacházení s jatečným dobytkem. No - a pak se to maso dalšími nákladními automobily zase celé ty tisíce kilometrů transportuje zpátky do Německa!!

Už na první pohled naprosto šílený kolotoč; který je ale v životě udržován tím, že na něm nakonec všichni mají svůj zisk: transportní firma samozřejmě vydělá na tom že tyto o sobě zcela nesmyslné transporty provádí; jateční firma v oné tisíce kilometrů vzdálené zemi má samozřejmě také svůj zisk; a nakonec na tom "vydělá" i německý spotřebitel, který má v konečném efektu v supermarketu poněkud levnější maso.

Zatímco v té osobní dopravě - samozřejmě že i tady existuje velké množství nepotřebných, zbytných jízd; ale alespoň tady funguje ten regulátor, že si ty jízdy musí každý zaplatit ze své vlastní kapsy. Ale u těch zcela zbytečných transportů v té dálkové nákladní dopravě - tam jsou všichni jejich účastníci za toto iracionální mrhání naopak ještě finančně honorováni!

Pan Klusáček má naprostou pravdu: do těch (dálkových) transportů by se musely promítnout c e l k o v é (společenské a ekologické) náklady; a pak by celá věc začala fungovat zcela jinak.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pondělí, 13.Května 2019, 12:34:45

P.S. Ti němečtí veterináři byli nakonec k vydávání těch dopravních certifikátů ze zákona donuceni. Neboť jejich pravomoci se vztahují jenom na území Německa, ale nikoli na podmínky v cílové zemi. Takže musejí vydávat certifikáty, i když bezpečně vědí, že ta zvířata budou jak po dobu transportu, tak především při jejich porážce vystavena trýznivému zacházení.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Pan Klusáček má nepochybně pravdu Pondělí, 13.Května 2019, 13:34:8

v tom, že převážíme nákladní dopravou úplně zbytečně množství věcí, které by se převážet vůbec nemusely, ale nechápu, z čeho usuzujete, že to "nemá velký smysl porovnávat v jedné společné řaděprocentuální podíly toho či onoho způsobu dopravy".

Samozřejmě, že to má smysl porovnávat. Přesně jak píše pan Kubička: postě, pokud to berete vážně (což valná část lidí nebere), je třeba radikálně omezit obojí - nákladní i osobní dopravu. A porovnávat to má smysl už proto, aby se vyvracely mýty, že příspěvek osobní dopravy je zanedbatelný, a že snižovat jej nemá cenu.

Ivo Horák - Praha 3

Pondělí, 13.Května 2019, 14:37:20

Otřesný případ, který uvedl pan Poláček, nepociťuji jako pádný argument pro toleranci růstu individuálního automobilismu v podání pana Klusáčka. Také v osobní dopravě tvoří jistě nemalé procento objemu vyslovené excesy. (Nejen počínání řidičů, kteří se chtějí jízdou jen odreagovat, ale třeba také spousty jízd firemními vozy.)

Uvedený případ z Německa, navíc s charakteristickým a smutným koncem, je dokladem toho, že problémem je stávající dogmatizace svobody podnikání, jež může mít takové důsledky, dokonce v zemi s vyspělým právním řádem a uvědomělými spotřebiteli. Při vší oprávněnosti kritiky lidových nálad a preferencí, je to zřejmě přece jen privilej a "drzé čelo" majitelů, těchto pánů tvorstva i lidstva, které nás svádí a zavádí z lepších a počestnějších cest. Každou chvíli si můžeme přečíst, jaký trest hrozí tomu, či onomu lidičkovi za týrání jeho pískomila, ale do nebe volající počínání dostává v tichosti zelenou.

P.S. Taky si, pane Poláčku, vzpomenete, jak za komunistů se u nás lálo kravínům a mělo častěji za to, že v kapitalismu jsou krávy uznávány jako Stračena či Hnědka?

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 13.Května 2019, 16:46:41

Opravdu poučný (a také otřesný) příklad pane Poláčku.

Zajímavé je, jak se vlastně doprava dobytka zvrhla.
Kdysi, před zavedením železnice, byla v Británii situace následovná -- Londýn byl už tehdy obrovský a trpěl nedostatkem masa. Musel se spoléhat hlavně na chovatele z nejbližšího okolí, protože majitelům stád ze severní Anglie a Skotska se prostě nevyplatilo hnát své zvířata na prodej až na londýnské trhy. Během cesty ztratily až polovinu živé váhy. Porážet ve Skotsku a vozit maso na takovou vzdálenost povozy také nešlo.
Až železnice situaci změnila -- jednotliví chovatelé byli během jednoho dne schopni ve vagónech dostat do Londýna desítky kusů, které si na trzích londýnští řezníci rozebrali na porážky.
Cena masa šla dolů a znatelně se v Londýně zlepšila potravinová nabídka a téměř vymizela podvýživa - maso si aspoň jednou dvakrát týdně mohly dopřát i dělnické a jiné chudší rodiny...

Dnes už je to postavené na hlavu...

Vojtěch Klusáček - Brno

Pondělí, 13.Května 2019, 22:12:47

Když se to podstatnou redukcí skleníkových emisí myslí vážně, není potřeba úplně nutně podstatně redukovat chod hospodářství dopravu atd. Resp. metoda hromadné askeze - kolikáté už to ekologické hnutí mezi všemi "odříkejte se světských radostí a budete spaseni" v historii lidstva vlastně je? - není jediná možná.

Totiž do hospodářského výkonu se započítává jak vlastní produkce, tak dekompozice. Zrovna u paliv existuje technologicky ověřený a vyzkoušený proces jejich výroby (samozřejmě za dodávky energie) ze vzdušného CO2. Dokonce i v rámci přechodu na čistě obnovitelné zdroje elektřiny je s takovou techologií P2G počítáno jakožto s jednou z metod skladování přebytků, kdy síť energii nedokáže spotřebovat, propagováno dokonce takovými lidmi, jako zde protifosilně a protijaderné publikující Milan Smrž. Nebo se dá přejít na vodíkové hospodářství. Obecně, pakliže se hospodářství převede materiálově na uzavřený cyklus, je už jedno, jak rychle a kolik materiálu se v něm točí.

Samozřejmě to stojí obrovské náklady navíc a samo o sobě není ziskové. Jinak by se koneckonců už zavádělo spontánně. Jenže v době, kdy kapitál k takřka veškeré produkci potřebuje, aby byl ziskový, tu či onu formu dotace nebo jiné účasti na rozpočtovém koloběhu, ten hlavní nástroj už je k dispozici. Potom se dají do začátku dotace nasměřovat primárně do takových projektů - benzín z CO2 místo dotací na řepku, vodík místo baterií atd. atp.

Jsou to náklady navíc? Samozřejmě, obrovsky nákladný projekt. Jenže systém, v němž živobytí společenské většiny závisí na mzdě a funkce na neustálém otáčení prostředků - se obecně spíš vyrovná s obrovsky nákladnými projekty, než s naordinovanou askezí a poklesem. Který nevyhnutelně zlikviduje zaměstnanost a pro živobytí společenské většiny znamená katastrofu už jen kvůli tomu.

Jsem připraven na nadávání do technooptimistů, nicméně se mi to, úprk kupředu, jeví jako jediná politicky průchodná možnost. Právě proto, že se vyhýbá pasti masové nezaměstnanosti provázející všechny návrhy dobrovolného snížení spotřeby.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pondělí, 13.Května 2019, 23:05:43

Poznámečku pro pana Hájka. U nás je v republice dobře 50 % kamionové dopravy tranzit, plus jsme reálně evropská velmoc logistických center. Z Německa pošlou do skladu u Plzně, přeloží, jede se zas do Německa. Nákladní silniční doprava je tím konkrétně v naší republice nepoměrně v porovnání s evropským průměrem navýšená.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Úterý, 14.Května 2019, 11:55:21

Pan Hájek: já jsem samozřejmě nijak nechtěl bagatelizovat podíl osobní dopravy na škodlivých emisích; samozřejmě i v osobní dopravě je její velká část nepotřebná, zbytečná, jenom pro vlastní pohodlí, anebo právě jenom proto čiré "předvádění se". Já jsem měl na mysli jenom to, že se nedá ta osobní a ta nákladní doprava jen tak mechanicky porovnávat, protože se přece jenom jedná o dva různé sektory. U té osobní dopravy se často dá jen velice těžko nějak objektivně posoudit, co je ještě rozumné používání vlastního automobilu, a co už je zbytečné. Zatímco u té (dálkové) dopravy nákladní - tady jak už řečeno je ten zcela zásadní rozdíl k té osobní dopravě v tom, že ti účastníci těch (o sobě většinou zcela zbytečných) dálkových transportů na tomto iracionálním a škodlivém počínání ještě vydělávají, než aby za něj byli postihováni!! Jinak řečeno, tady by bylo velkou část této zbytečné a nesmyslné přepravy odstranit už jiným nastavením ekonomických faktorů.

Pan Klusáček má v určitém smyslu pravdu i v tom, že s tou energetickou askezí je sotva možné se v současném reálném světě někam dostat.

Totiž: určitá míra r o z u m n é h o konzumního sebeomezení lidstva je bezpochyby správná, a do budoucna zřejmě i nutná; ale pro tuto chvíli není možno se spoléhat na to, že lidstvo ještě v této generaci skutečně prohlédne.

Pro tuto chvíli by tedy čistě technická řešení ("čistá energie") bylo mnohem realističtějším řešením; ovšem na straně druhé stojí to, že by se tím samozřejmě její produkční náklady citelně zvýšily, především v počáteční fázi.

Problém je především v tom: něco takového nemůže udělat žádný stát jako jednotlivec. Protože tím by okamžitě znevýhodnil svůj průmysl oproti konkurentům. Muselo by se tedy jednat o projekt doslova celoplanetární (anebo přinejmenším zahrnující všechny průmyslově vyspělé země); ale tady je velice málo pravděpodobné, že by bylo možno dospět k takovéto všeobecně závazné shodě. Když jsou zde navíc ve hře natolik nevypočitatelné, iracionální faktory jako třeba prezident Trump, který všechny už uzavřené dohody o ochraně klimatu prostě hodí přes palubu.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Úterý, 14.Května 2019, 18:14:31

Někteří křesťané se modlí za "ekologické obrácení" co největšího počtu lidí.
https://www.krestandnes.cz/zit-laudato-si-ceska-republika-vyprosuje-milost-ekologickeho-obraceni-pro-lidi-verici-i-neverici/

Pavel Krupička - Já jsem lid., A chci svá ekonomická práva.

Úterý, 14.Května 2019, 23:17:55

Modlitba? Konec konců proč ne :-)

Marxi náš, jež si na nebesích,
posvět se jméno tvé,
přijď socialismus tvůj,
chléb vezdejší vezmeme kapitalistům a maloměšťákům,
a neodpustíme jim jejich viny,
i když odpouštíme ostatním viníkům.
a neuveď nás v pokušení neekologického konzumu,
ale zbav nás kapitalismu.
[Neboť pracujícímu lidu patří moc i sláva navěky.]

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pane Krupičko, Středa, 15.Května 2019, 06:21:42

Zajímalo by mě, co byste vlastně dělal, tedy jakou činností byste se zabýval, kdyby ten socialismus opravdu zvítězil? Tedy kdyby bylo všeho hojnost pro všechny, nikdo by nemusel pracovat ani se starat o následky toho, co dělá, nikdo by se nemusel v ničem omezovat a pod.

Pavel Krupička - Já jsem lid., A chci svá ekonomická práva.

Středa, 15.Května 2019, 06:55:4

Proč by lidé v socialismu nepracovali paní Hájková. Pracovali. Jen o trochu míň, práce by byla o něco pestřejší, o trochu lépe placená a byli by o něco více respektování ze strany svých nadřízených.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Středa, 15.Května 2019, 07:11:48

Ale jak byste zařídil, aby nadřízení respektovali podřízené?
Mimochodem, podřízení by nadřízené respektovat nemuseli?
Kdo by vlastně zařizoval, aby byla pestřejší a lépe placená práce?
A jak byste se vůbec zbavil kapitalistů nebo prostě lidí, kteří chtějí mít víc než druzí?

Pavel Krupička - Já jsem lid., A chci svá ekonomická práva.

Středa, 15.Května 2019, 18:38:6

To jsou správné otázky paní Hájková. Ale odpovědět na ně by zabralo mnoho času. Takže se zatím omezím na konstatování, že soudruzi na tom pracují :-), a až bude program hotový, tak pokud budu živ a zdráv, pošlu vám ho.