Vyhraďme divočině polovinu Šumavy, žádají ekologové spolu s vědci

Hnutí DUHA spolu s vědci a místními ochranáři představilo návrh zonace národního parku Šumava, který by ponechal divočině polovinu jeho území. Ministerstvo životního prostředí a správa parku přitom počítají jen se sedmadvaceti procenty.

(josp)

12.03.2019 14:00

Tet_ev_np_umava

Mezi prioritní oblasti, které by měly dle návrhu ekologů spadat do bezzásahových zón, patří například jádrová území tetřeva hlušce. Foto Facebook NP Šumava

Hnutí DUHA spolu s vědci představilo odborný návrh nové zonace Národního parku Šumava, který by divoké přírodě vyhradil přes polovinu jeho území. První bezzásahová zóna národního parku s nejpřísnější ochranou by tak měla zabírat přes třiapadesát procent rozlohy národního parku. Rozšíření na tiskové konferenci podpořili také zástupci místních obyvatel a občanských spolků.

Novou zonaci, která stanoví, v jakém ze čtyř stupňů ochrany se jednotlivé části parku ocitnou, nyní intenzivně projednává jeho správa. Spolu s Ministerstvem životního prostředí přitom však navrhuje, aby bezzásahová zóna pokryla pouhých sedmadvacet procent rozlohy parku – rozsah území ponechaného samovolnému vývoji by tak zůstal prakticky nezměněný.

To podle ekologů neodpovídá intencím nového zákona o ochraně přírody, schváleného předloni, který za cíl národních parků vytýká právě zajistit „nerušený průběh přírodních dějů“ na nadpoloviční většině jejich území. Takto nízký rozsah bezzásahových území by podle nich způsobil, že se řada nejcennějších přírodních lokalit ocitne na příštích patnáct let bez náležité ochrany.

„V druhé, ‚přírodě blízké‘, zóně, bude reálná praxe silně záviset na tom, kdo bude ve vedení národního parku, kdežto v první zóně se nesmí zasahovat vůbec,“ vysvětlil na tiskové konferenci profesor Pavel Kindlmann, vedoucí oddělení výzkumu biodiverzity v Ústavu výzkumu globální změny při Akademii věd.

„Existují zásady ochrany přírody, které v návrhu správy nejsou dodržovány – jde o to, že lepší je vždy zakulacená, souvislá a jednolitá chráněná zóna než rozdrobené ostrůvky,“ dodal.

Úpravu dnešního návrhu zonace tak chtějí vědci a ekologové především v dvaatřiceti prioritních oblastech, které by se podle nich měly přesunout do nejpřísněji chráněné zóny. Jde kupříkladu o jedinečné podmáčené smrčiny v oblasti Zhůřských a Kvildských slatí, které jsou chráněny také mezinárodní Ramsarskou úmluvou o mokřadech. Jde rovněž o část divokého kaňonu řeky Křemelné, bučiny v okolí Strážného a některé části jádrového území vzácného tetřeva hlušce.

Návrh podporují i místní obyvatelé
Profesor Kindlmann ve své prezentaci na tiskové konferenci také obsáhle vyvracel argumenty kritiků rozšiřování bezzásahových území z řad některých místních politiků ČSSD a ODS. Neplatí podle něj, že se z chráněných území šíří kůrovec do hospodářských lesů – podle vědeckých pozorování má totiž dolet maximálně několik stovek metrů.

Za kůrovcovou kalamitu v hospodářských lesích může ve skutečnosti sucho a teplo, které stromy oslabuje. Podobně nesmyslné je podle jím prezentovaných statistik tvrzení, že Šumava kvůli přísné ochraně přirozených procesů „vysychá“ - její území si naopak v porovnání s intenzivněji obhospodařovanými oblastmi vede v posledních letech lépe.

Klíčovým argumentem pro přísnější ochranu přírody je pak podle Kindlmanna biodiverzita. „Jsme na prahu šestého hromadného vymírání druhů a poprvé za něj nemůže meteorit ani nic takového, nýbrž bytost, která navíc sama sebe považuje za inteligentní. Nejhorší příčinou vymírání je ztráta a degradace stanovišť – a přesně o to jde na Šumavě. Když budeme ztrácet stanoviště, budeme ztrácet druhy,“ uzavřel vědeckou argumentaci Kindlmann.

Návrh vědců a ekologů podporuje rovněž řada místních obyvatel, sdružených v platformě Šumava Domovem. „Podporujeme ochranu přírody a rozšiřování přírodních zón. Netřímáme nedočkavě motorové pily ani nečekáme s koláčem v ruce na harvestory. Chceme na Šumavě přírodu v její pravé podobě,“ jal se na konferenci vyvracet běžnou představu, že místní jsou proti ochraně přírody, člen platformy Tomáš Hauser.

S dotčenými obcemi, vědci a veřejností, které k návrhu podávají své připomínky, bude nyní správa národního parku návrh projednávat až do jara, kdy by o něm měla rozhodnout rada parku. Poslední slovo pak bude mít Ministerstvo životního prostředí, které následně připraví patřičnou vyhlášku.