Zákaz billboardů podle Ústavního soudu definitivně platí

Povinnost odstranit většinu billboardů kolem dálnic a silnic I. třídy stanovila novela zákona již v roce 2012. Někteří politici však přesto dlouhá léta vyvíjeli enormní snahu toto rozhodnutí zvrátit. Co je k tomu vedlo?

V roce 2012 byla přijata novela zákona, na jehož základě musela postupně zmizet většina billboardů kolem dálnic a silnic I. třídy. Ty měli provozovatelé odstranit nejpozději k 1. září roku 2017, zákon ale dlouhé měsíce ignorovali mimo jiné s poukazem na ústavní stížnost na něj podanou. Ústavní soud nedávno konstatoval, že zákaz billboardů nepředstavuje neústavním omezení vlastnického práva, ale legitimní nástroj, jak zvýšit bezpečnost na našich silnicích. A to je dobře.

U prosazení zákazu billboardů mimo města stála obecně prospěšná organizace Kverulant.org, která jej považuje za svůj velký úspěch. Cesta k němu nebyla snadná. Byla to právě tato občanská organizace, které se podařilo odvrátit několik útoků billboardové lobby, která se všemožně snažila billboardy zachovat i po termínu v září 2017. Billboardáři přesvědčili postupem času hned několik politiků, aby se pokusili zákon upravit v jejich prospěch, bohudík neúspěšně.

1972822-vlajkaProvozovatelé billboardů zákon dlouhé měsíce ignorovali. Foto Česká televize

Na konci srpna 2017 přišel poslední útok. Skupina sedmnácti senátorů se tehdy obrátila na Ústavní soud a navrhovala zrušit část novely zákona o pozemních komunikacích, podle níž měly reklamní plochy zmizet. Do čela skupiny senátorů se postavil senátor Václav Chaloupek. O motivaci senátora, který se nikdy neprofiloval jako vyhraněný libertarián, ale jako autor večerníčků, lze bez důkazu jen spekulovat.

Senátoři ve svém návrhu argumentovali tím, že zákaz billboardů je protiústavním vyvlastněním bez náhrady. V petitu ústavní stížnosti se dokonce objevil termín „rdousící efekt“. Přitom v čl. 11 Listiny základních práv a svobod v odst. 3) se uvádí: „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.“

Nyní dal Ústavní soud této argumentaci za pravdu a návrh senátorů na zrušení zákazu billboardů rozhodně zamítl. Dokonce konstatoval, že stát měl plné právo zakázat nebezpečné billboardy s okamžitou platností a z hlediska ústavy ani nemusel poskytovat pět let na odstranění. Také se podivil, že senátoři podali svůj návrh až pět let poté, co byl zákon přijat.

Nabízí se vysvětlení, že senátorům naprosto nešlo o svobodu podnikání. Možná jen umožnili provozovatelům billboardů dál vydělávat, třeba výměnou za možnost zadarmo inzerovat svoji tvář před příštími volbami, a přitom tvrdit, že billboardy se ještě odstraňovat nemusí, protože není jasné, jak dopadne ústavní stížnost.

Definitivní zákaz billboardů tak omezuje parazitování na veřejném prostoru. U dálnic už neuvidíme tváře politiků, kteří to s námi prý myslí dobře.