Dvaadvacet miliard v ráji a patnáct v háji

Stát přišel v minulých letech o patnáct miliard korun, kterými mohl zpoplatnit uhlí vytěžené hnědouhelnými společnostmi. Pomůže navrhovaná novela horního zákona?

Těžba černého uhlí na Ostravsku byla dobrým byznysem. Stát levně prodal doly Zdeňku Bakalovi a k tomu mu každoročně přidával svoje nerostné bohatství za pakatel. Konkrétně za půlprocentní podíl z toho, za co Zdeněk Bakala uhlí prodával. Když uhlí přestalo i přes to všechno vynášet, stát dostal těžební firmy zpět a na jejich provoz nyní doplácí.

Hnědé uhlí je výborným byznysem stále, zejména pro soukromé těžaře. I oni získali uhlí, doly, rypadla a vše potřebné levně a platí velice nízké poplatky z vytěženého nerostu. Nejkřiklavější je případ bývalé Mostecké uhelné společnosti, kterou napřed její manažeři ukradli státu (a proto míří ve Švýcarsku do vězení), a poté jim vypálil rybník jejich společník, protřelý privatizační kombinátor Pavel Tykač.

Z uhelných dolů udělal Tykač důl zlatý. Jen mezi léty 2009 a 2017 vytáhl z nástupnických firem 22 miliard korun na dividendách, které směřovaly do neprůhledné firmy Czech Coal se sídlem v kyperském daňovém ráji. Státu za tu dobu poslal na poplatcích za vytěžené uhlí – tedy majetek ve vlastnictví státu – jen 800 milionů.

01105654Těžba hnědého uhlí je zlatý důl dodnes - pro soukromé firmy, které získaly doly levně a za vytěžené uhlí v majetku státu nemusí platit téměř nic. Foto Tomáš Adamec

Celkově pak stát přišel o 15 miliard korun, když vlády lukrativnímu byznysu nevyměřily maximální poplatky, které podle zákona mohly (10 procent tržní ceny). Analýza finančního experta z české pobočky Greenpeace doložila, že zisk majitelů firem by zůstal i tak vysoký, ani by nemuseli propouštět zaměstnance.

Je třeba říci, že na příliš nízké poplatky neupozorňovaly jen ekologické organizace Greenpeace a Hnutí DUHA, starostové ohrožených obcí či Strana zelených. V roce 2016 se poplatky pokusil zvednout tehdejší ministr financí Andrej Babiš až na 15 procent. Ale v koalici s ČSSD a KDU-ČSL s tím neuspěl, byť z 1,5 na 3,5 procenta se zvýšení podařilo. Zároveň však uhelná lobby zabodovala v Parlamentu a prosadila do horního zákona pětileté moratorium na další zvyšování poplatků.

Nyní vláda dostala na stůl novelu horního zákona. Ministryně Marta Nováková v ní navrhuje moratorium zrušit, jenže až od roku 2022. Původní návrh ministerstva přitom okamžité zrušení moratoria obsahoval, narazil však prý u právníků.

Nemyslím si, že by to ministryni – před nedávnem ještě čelní zástupkyni byznysu, který jednoznačně hájil zájmy těžařů – nějak zvlášť vadilo. Naopak se toho velmi rychle chopila. Vláda se ovšem v programovém prohlášení zavázala poplatky zvýšit.

To, že je umožní zvýšit příští vládě, však nejenže není naplněním závazku, ale především zvýšení vůbec negarantuje – budoucí vláda se tím nemusí řídit. A hlavně by pokračovalo rabování nerostného bohatství o několik let déle.

Může se zdát divné, že o výnosy státu z těžby uhlí se starají organizace jako Hnutí DUHA a Greenpeace, které chtějí těžbu a spalování kvůli emisím skleníkových plynů co nejdříve ukončit. Ale paradox to není.

K proměně ekonomiky Ústeckého a Karlovarského kraje či k výměně všech uhelných kotlů za moderní vytápění bude potřeba ještě hodně peněz. A uhlobaroni by měli k útlumu uhelné energetiky přispívat větším dílem, státní uhlí už jim vydělalo dost.

Je také potřeba pomoci horníkům najít nové uplatnění a samozřejmě kompenzovat těžké podmínky lidem v obcích v okolí dolů. Zvýšení stále nízkých těžebních poplatků je jediné spravedlivé řešení. A k tomu je potřeba rychle a jednou provždy vyškrtnout zákaz jejich zvyšování ze zákona.