Jak znovu scelit Evropu, ptala se mezinárodní konference v Olomouci

Univerzita Palackého hostila panelovou debatu Konvergence v Evropské unii: Jak znovu scelit Evropu? Panelisté z řad mezinárodních organizací se zamýšleli nad tím, jak překonávat nerovnosti a čelit nástupu populistů a krajní pravice.

(jk)

18.02.2019 10:15

Photo_2019-02-18_10-10-04

Projekt Evropské unie pro východní Evropu neznamenal pouze alternativu k minulému režimu, ale také cestu z divokých privatizací devadesátých let. Foto Jan Kašpárek, DR

Evropská unie trpí vnitřními nerovnostmi, které ji rozdělují na západ a východ, sever a jih. Lze je překonat? A jak bychom to mohli dokázat? Tak zněly hlavní otázky mezinárodní panelové diskuse Konvergence v Evrospké unii: Jak znovu scelit Evropu? pořádané Masarykovou demokratickou akademií ve spolupráci s Friedrich-Ebert-Stiftung, Nadací pro evropská progresivní studia a Nadací Jeana Jaurèse na půdě Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

„Hospodářská a měnová unie, stejně jako rozpočet Unie, vyžadují změny, které povedou ke konvergenci mezi členskými státy. Je zapotřebí především silný sociální rozměr a perspektivní průmyslová transformace, stejně jako pokrok v boji proti daňovým únikům a daňovým rájům. ‚Daňový ráj‘ pro málo privilegovaných totiž znamená ‚příjmové peklo‘ pro ostatní,“ uvedla debatu moderátorka, ředitelka Centra pro dopravu a energetiku Anna Kárníková.

Generální tajemník evropské platformy Solidar Conny Reuter vysvětlil, že za pojmem konvergence je třeba hledat otázku spravedlnosti. „Jde o to, aby lidé například v České republice, měli stejné možnosti jako lidé v západních zemích. Jde o rovnost. I proto se mi velmi líbí slovo ‚Evropan‘ či ‚evropský‘. Potřebujeme, aby všichni na kontinentu měli stejná práva a příležitosti. Týká se to jak pracovních práv, tak vzdělání i celého sociálního systému,“ shrnul.

„Klíčovým faktorem pro mladé lidi je samozřejmě vzdělání. Evropa může pomoci v tom, že přivede vzdělávací systémy jednotlivých zemí na společnou půdu, jako to již učinila třeba Boloňskou deklarací umožňující vzájemnou srovnatelnost diplomů a zavádějící systém celoevropsky platných vysokoškolských kreditů,“ navázala na Returerova slova prezidentka mládežnické sekce Evropské odborové konfederace Viktória Nagy. A dodala, že Evropská unie nemůže nechat stranou zájmu ani otázku bydlení.

Vedoucí katedry ekonomické politiky na budapešťské univerzitě a někdejší eurokomisař pro sociální věci László Andor připomněl, že na půdě Evropské unie se v sociální oblasti podařilo v minulých letech dosáhnout jistého pokroku. „Unie přinesla sociální legislativu týkající se pracovní doby, podmínek na pracovišti či bezpečnosti práce. Snažila se zajistit, aby byli lidé rovně chráněni proti rizikům svých zaměstnání i rizikům trhu,“ uvedl s tím, že projekt Evropské unie neznamenal pro východní Evropu pouze alternativu k minulému režimu, ale také cestu z divokých privatizací devadesátých let.

Generální tajemník evropské platformy Solidar Conny Reuter. Foto Jan Kašpárek, DR

Krajní pravice jako riziko pro myšlenku solidární Evropy
Debata se následně stočila i k blížícím se květnovým volbám do Evropského parlamentu. Publikum tvořené především studenty Univerzity Palackého zajímal názor panelistů na riziko, které může pro sociální konvergenci představovat případný úspěch krajně pravicových a novoautoritářských stran.

„Musím přiznat, že jako mladá sekce Evropské odborové konfederace se obáváme protievropských sentimentů, jež povstávají napříč Evropou. Proto mobilizujeme naše členstvo, aby volilo ty strany, jež stojí za myšlenkou sociální Evropy. Některé země včetně Maďarska říkají, že tyto volby jsou o postoji k migraci. Jde ale o mnohem více,“ řekla Nagy a vyzvala přítomné, aby se voleb také zúčastnili.

Její krajan Andor připomněl, že není vhodné euroskeptickou krajní pravici označovat pouze za populisty. „Populismus znamená, že je mnoho lidí zkrátka nespokojených s elitami, což je zcela pochopitelný přístup, když se potýkáme s korupcí či nezaměstnanost. Krajní pravice každopádně v důsledku znamená velký byznys stojící proti demokracii. V případě Maďarska ostatně vidíme, že zahraniční korporace jdou Orbánovi na ruku,“ vysvětlil.

Reuter poznamenal, že nacionalismus zastírá nedostatek skutečného programu. „Krajní pravice se nedotýká reálných problémů, sociální politiky, pracovních podmínek… Vystačí si s přitažlivými slogany, které slibují snadná řešení. Vždy si říkám, jak proboha někdo může něco takového volit. Potom si ale uvědomím, že potřebujeme odpovědět hlavně posílením sociálních systémů,“ uvedl s tím, že za úspěchem nacionalistických stran stojí i pocity ohrožení a nejistoty části společnosti.

Neobejdeme se bez odborů a boje proti daňovým rájům
„Před několika týdny byla v maďarském Audi velká stávka. Nakonec se zaměstnancům podařilo dosáhnout kýžené dohody. Možná je na místě i takový agresivní postup, pokud máme dosáhnout zvýšení mezd, zde například o šestnáct namísto zaměstnavatelem navrhovaných pěti procent,“ naznačila Nagy, jaký postup může v době vzestupu nacionalistických hnutí posílit skutečnou sociální politiku.

Maďarská odborářka ocenila i české příklady aktivních organizací zaměstnanců, konkrétně Českomoravskou konfederaci odborových svazů a její kampaň Konec levné práce. Konfederace v poslední době usilovala o zrušení karenční doby nebo růst minimální mzdy a její členské svazy, především největší OS KOVO, se zapojovaly do různých bojů za zvýšení mezd.

„Mluvme nejen o obtížích, ale i příležitostech, které přináší společenský pokrok,“ navázal Reuter. Tyto příležitosti podle něj mohou spočívat i v příchodu nových technologií, jež prozatím provází spíše obavy a skepse. „Pro nové formy produkce potřebujeme nové formy sociálních systémů a reflexi toho, jak výroba funguje,“ připomněl.

Posílení sociálních systémů či zvýšení mezd podle něj může v praxi jen stěží bránit nedostatek peněz. „Vždy se najdou důvody, proč nezvyšovat mzdy. Jedná se typicky o argument tím, že si to nemůžeme dovolit. Ve skutečnosti se ale dotýkáme spíše otázky daní a především daňových rájů,“ poznamenal závěrem.

Text vychází v rámci spolupráce s Masarykovou demokratickou akademií.