Další z proměn Davida Bowieho

Období, které reflektuje čtvrtý vydaný box set Davida Bowieho s názvem Loving the Alien (1983–1988), je hodnoceno jako jeho komerčně nejúspěšnější. Bowie však nikdy nepatřil k umělcům, kteří by se omezili na pouhou bezduchou taneční hudbu.

„Celá moje umělecká kariéra je jedna velká divadelní role,“ sdělil David Bowie v roce 1976 časopisu People. „Měnit ustavičně masky mi nedělá vůbec žádný problém,“ dodal. Takže po Ziggym, Aladinovi, White Dukeovi, anonymním Berlíňanovi se v osmdesátých letech, jak s nadhledem a se svým typickým humorem podotýká, proměnil ve Phila Collinse... Další éra Davida Bowieho, kterou reflektuje čtvrtý box set, se jmenuje Loving the Alien a zahrnuje léta 1983–1988.

Předesílám, že to, co je na tomto box setu nejúchvatnější, je sám fakt, že vydavatelství Parlophone toto období Davida Bowieho nesmetlo ze stolu pouhým vyčištěním zvuku, ale na důkaz hluboké úcty se s ním doslova pomazlilo. Nejenže se pokusili zachránit nejhorší Bowieho období, oni se ho dokonce pokusili rehabilitovat! Což je obdivuhodně ambiciózní experiment, který – kupodivu – vyšel.

Doba, která byla pro Bowieho komerčně nejúspěšnější, byla umělecky nejhorší. To se obecně ví. Možným důvodem oné komercializace je i fakt, že ač byl v sedmdesátých letech u vydavatelství RCA hvězdou, byl prakticky na mizině. RCA dávalo jasně najevo, že ho experimenty v podobě desek Low ani Heroes nezajímají. Společnosti z obchodního hlediska nestačilo nahrávat „smysluplnou“ muziku. Rozchod byl tedy nevyhnutelný. V lednu roku 1983 tedy Bowie podepsal smlouvu s EMI a spolu s Nilem Rodgersem vyprodukoval dosud nejprodávanější album své kariéry.

Db_obal_box_setuDoba, která byla pro Bowieho komerčně nejúspěšnější, byla umělecky nejhorší. Repro DR

Let´s Dance
K úspěchu nahrávky Let´s Dance dopomohla i rodící se MTV, která pouštěla Bowieho hity Let´s Dance a China Girl v pravidelných rotacích. Deska se s jistým zpožděním dostala i na československý trh – u nás první oficiální titul Davida Bowieho!

Nahrávka Let´s Dance byla pro ortodoxní fanoušky šokem, obzvlášť po albu Scary Monsters (A Super Creeps). Z odstupu je patrno, že byla naprosto přesně střiženou šablonou pro osmdesátá léta. Blonďatý Bowie rozdával úsměvy a tančil do rytmu funky a pop-rocku, jako by to dělal odjakživa. Že nedělá taneční muziku jen pro zábavu, bylo ale patrné už v prvních klipech.

S režisérem Davidem Malletem odletěl do Austrálie, aby natočil video s domorodými Aboridžinci. Na počátku osmdesátých let nebylo příliš obvyklé, aby se hvězda tohoto typu zabývala sociální nerovností a v klipové zkratce si všímala rozdílů mezi bílými a domorodými obyvateli. Všechny záběry ve videu jsou skutečné, tvořené za provozu a bez herců. Bowie údajně vstoupil i do jejich baru a požádal o možnost natáčení v autentickém prostředí. Což by se dnes neobešlo bez ochranky a obrovského týmu dalších lidí.

Podobné téma s sebou nese píseň China Girl, původně napsaná společně s Iggym Popem a vydaná na jeho albu The Idiot (1977). Bowie ji zbavil punkové bezprostřednosti a udělal z ní disko s kytarovým sólem Stevieho Raye Vaughana. Text ale zůstal beze změny, vyjadřuje se k postkoloniální vině bílého muže, který promlouvá k asijské ženě: "Vpadnu do města, jako posvátná kráva / V hlavě mám svastiky / Nezahrávej si se mnou / Zničím vše, co je tvoje / Dám ti televizi / Dám ti modrý oči / Dám ti muže, který chce vládnout světu."

Serious Moonlight
David Bowie korunoval své úspěchy s deskou Let´s Dance jedinečným turné Serious Moonlight Live 1983, které mělo 96 zastávek po celém světě a jehož sestřih nabízí i aktuální box set. Playlist na tomto záznamu je víc než dobrodružný. Poprvé se totiž hrály naživo skladby z desek Lodger (1979) nebo Scary Monsters (A Super Creeps) (1980). Bowie sám podotýká, že když hrál pro dosud nejpočetnější publikum své kariéry, bylo schizofrenní sledovat jednotlivce. Posluchači se dělili na ty, kteří čekali starý dobrý song, a na ty, kterým se rozsvítil obličej při každém novém hitu. Kromě skladeb z aktuální desky je tu poctivě zastoupeno každé jeho období, včetně toho nejavantgardnějšího. Nechybí dokonce ani velvetovská White Light/White Head.

Tonight & Never Let Me Down
Osmnáct měsíců po Let´s Dance vydává nahrávku Tonight (1984). Bowie i nadále recykluje a těží z minulosti. Písnička v rytmu reggae, nazpívaná s Tinou Turner, vznikla opět ve spolupráci s Iggym Popem. Její původní verze je k dohledání na Iggyho albu Lust For Life (1977).

Dalším pokusem vymanit se z pout neambiciózního stadionového rocku je vydání desky Never Let Me Down (1987). S nadsázkou by se dalo říct, že její největší kuriozitou je skladba Too Dizzy. Vyšla pouze v první edici, pak byla na přání Bowieho odstraněna. První edice je dnes poměrně vzácný sběratelský kousek, ovšem vypovídající o jeho nejistotě a váhání.

Never Let Me Down 2018
Kromě staré verze nahrávky Never Let Me Down je tu i verze nová – Never Let Me Down 2018, kterou podle Bowieho rozsáhlých poznámek (re)produkoval Mario J. McNulty, jenž vytvořil pro výběr iSelect remix skladby Time Will Crawl. Bowiemu se remix tak líbil, že jej požádal o „nápravu“ celého materiálu.

Do práce se pustili i další Bowieho přátelé a spoluhráči – bubeník Sterling Campbell, aranžér Nico Muhly, basák Tim Lefebvre a kytaristé Reeves Gabrels a David Torn. Laurie Andersonová přispěla hlasem na track Shining Star (Makin 'My Love). Hudebníci se pustili i do nové instrumentace, původní zůstal pouze Bowieho hlas. Nové verzi tento razantní zásah velice prospěl. Je fascinující poslouchat rozdíly obou nahrávek.

Glass Spider Tour
Druhým živákem, který box set Loving the Alien nabízí, je Glass Spider Tour, což je kompletní záznam z roku 1987, odehraný v The Olympic Stadiu v Montrealu. Na jevišti se pod obrovským skleněným pavoukem, který vypadá jako aktualizace Ziggyho Stardusta, odehrává velkolepá show, jež zahrnuje vše z desky Never Let Me Down plus to podstatné, co bychom očekávali při stadionové show pro 45 tisíc lidí.

Labyrinth
Labyrinth nejsou jen legendární Bowieho legíny & T´Pau paruka, ale také slušný film Jima Hensona. Jeho atmosféru skvěle doplňuje Bowieho hudba, která je obsažena v kompletním znění na disku Re:Call 4. Pro hlavní roli krále goblinů bylo údajně zvažováno hned několik hudebních hvězd. Konkrétně šlo o Michaela Jacksona, Prince, Micka Jaggera a Stinga, kterého režisér Jim Henson preferoval. Nakonec se však rozhodl roli nabídnout Davidu Bowiemu, který byl velkým idolem Hensonových dětí.

Dance & Re:Call 4
Bonusový disk nazvaný Dance je sestaven z dobových remixů, které se zpravidla objevovaly na b-stranách singlů. Bylo by snadné kritizovat krotký zásah do původního materiálu. Dance lze přijmout spíše jako příjemný bonus, který koncepčně zapadá do Bowieho období.

Již tradiční souhrn singlů, nazvaný Re:Call 4, obsahuje i skladby, které nebyly zařazeny na desky, a písničky k soundtrackům Labyrinth, Absolute Beginners a When The Wind Blows. Jednotlivé písně – This Is Not America (nahraná s Pat Matheny Group), Absolute Beginners, Underground, Magic Dance nebo Within You – patří k tomu nejlepšímu, co v polovině osmdesátých letech Bowie nahrál.

Cover Art
Na závěr je nutno zmínit obaly, na něž s velkou pečlivostí dohlíží sám autor. Přiložené knížky, které každý box obsahuje, dávají nahlédnout i do tohoto procesu. Přílohy ze sedmdesátých let odkrývají bohaté varianty obalů dnes kultovních desek. Chudý pop–artový barvotisk Tonight (původně měl být zelený), a vůbec nejděsivější grafické ztvárnění Never Let Me Down jsou jen dalším důkazem tápajícího umělce, který svůj osobitý střední věk zúročí až v následujících devadesátých letech.

BowieboxPřílohy ze sedmdesátých let odkrývají bohaté varianty obalů dnes kultovních desek. Repro DR

CD Box Set Loving the Alien (1983–1988)

128 Page hardback book
Let’s Dance (remastered) (1CD)
Serious Moonlight (Live ’83) (previously unreleased) (2CD)
Tonight (remastered) (1CD)
Never Let Me Down (remastered) (1CD)
Never Let Me Down 2018 (previously unreleased) (1CD)*
Glass Spider (Live Montreal ’87) (2CD)
Dance (1CD)*
Re:Call 4 (non-album singles, edits, single versions, b-sides and soundtrack music) (remastered) (2CD)*

* Exclusive to ‘Loving The Alien (1983–1988)’