Represe Ujgurů a dalších menšin v Číně nabývá katastrofálních rozměrů

Zhruba dvanáct milionů Ujgurů, Kazachů a příslušníků dalších menšin je v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang v Číně vystavováno systematickým represím. Země obnovuje metody masové převýchovy obyvatel a násilné akulturace.

Na den 10. prosince 2018 připadá 70. výročí vzniku Všeobecné deklarace lidských práv. Díky zavádění jejich ochrany do legislativ jednotlivých států se od té doby dostalo důstojného života obrovskému množství lidí na celém světě. Dnešní výročí však bohužel podtrhuje i skutečnost, že koncept univerzálních lidských práv je i po sedmi desetiletích v mnohých státech stále naprosto cizím pojmem.

Pravděpodobně nejkřiklavějším příkladem je katastrofální represe Ujgurů a dalších muslimských menšin v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang v Číně. Toto rozsáhlé severozápadní pohraničí je pro Peking nepostradatelné – oplývá značným surovinovým bohatstvím a tvoří logistický a energetický koridor spojující Čínu se střední Asií, jižní Asií a jižní Sibiří. V Si Ťin-pchingově éře navíc význam Sin-ťiangu ještě vzrostl, protože oblast je klíčovou částí mezinárodní strategie Pás a cesta.

U zhruba dvanácti milionů Ujgurů, Kazachů a dalších menšin má však čínský stát pramalou podporu. Je nesporné, že jejich životní úroveň se od konce maoistického období a počátku reforem v roce 1978 diametrálně zvýšila. Avšak tyto menšiny jsou ve své domovině zároveň vystaveny dlouhodobým snahám o akulturaci a jejich domovina je systematicky osidlována většinovými etnickými Číňany (Chany), jejichž podíl na obyvatelstvu za sedm desítek let existence ČLR vzrostl z jednotek procent na více než polovinu.

14419342943_27ba53f812_kOblast Sin-ťiang obývají turkičtí muslimové, kteří se jazykově a kulturně velmi odlišují od většinových Chanů. Foto Sergio Tittarini

Odstředivou dynamikou je i naprostá jazyková a kulturní odlišnost tamních vesměs turkických muslimů od Chanů a dlouhá historie jejich nezávislé státnosti, neboť region v minulosti spadal, navzdory tvrzením oficiální propagandy, pod čínskou nadvládu spíše sporadicky. Oblast je proto také známá jako Východní nebo Čínský Turkestán.

Od vzniku Čínské lidové republiky probíhají v Sin-ťiangu téměř neustále větší či menší nepokoje, asymetrické útoky na státní instituce i tragické teroristické útoky na civilní cíle, jejichž zatím poslední vlna začala v důsledku zostření politiky v olympijském roce 2008. Toto násilí je výsledkem jednak represivní politiky čínského státu, jednak absencí jakýchkoli legálních způsobů vyjádření legitimního nesouhlasu s vládní politikou.

Represe Ujgurů a dalších menšin výrazně vzrostla po nástupu Si Ťin-pchinga k moci v roce 2012, od nějž Komunistická strana Číny ostatně razantně upevňuje kontrolu nad společností v celé zemi. Za účelem konsolidace moci i stabilizace Sin-ťiangu pro zahraniční politiku zde proto od nástupu stranického tajemníka Čchen Čchüan-kuoa k moci v srpnu 2016 akceleruje represe tamních muslimů způsobem v Číně nevídaným od Kulturní revoluce.

V detencích na politickou převýchovu je uvězněno několik set tisíc až jeden milion Ujgurů, Kazachů a dalších muslimů, kteří jsou tam drženi bez zákonné procedury a možnosti komunikace. Svědkové propuštění z těchto táborů vypověděli o psychickém teroru i fyzickém mučení, jež vedlo v některých případech až k úmrtí. Zadržovaní se musí učit čínské zákony, Si Ťin-pchingovu ideologii, čínštinu, jsou nuceni opěvovat čínský režim a doznávat neexistující prohřešky.

V detencích systematicky mizí i přední ujgurští intelektuálové, například Ilham Tochti, Rahile Dawut, Tašpolat Téjip, Abdurehim Héjit, Abduqadir Džalalidin, Perhat Tursun, Tahir Talip a další. Si Ťin-pching tak obnovuje metody masové převýchovy obyvatel, ke kterým se uchyloval čínský totalitní režim v maoistickém období (1949–1978).

Ujguři jsou vystaveni těžkým represím i mimo tábory. Rodiny zadržených se rozpadají a děti jsou umisťovány v sirotčincích. Do ujgurských domácností bylo od roku 2016 posláno přes milion hanských kádrů a dobrovolných pomocníků, kteří mají za úkol Ujgury indoktrinovat a monitorovat.

V Sin-ťiangu je s pomocí digitálních technologií též budován bezprecedentně výkonný policejní stát. Legislativou garantované právo na vzdělání v mateřském jazyce pro Ujgury v praxi neexistuje, neboť zaváděním čínštiny jako jediného vyučovacího jazyka vláda hodlá omezit riziko údajného terorismu.

Zakázány jsou i mnohé kulturní tradice a zvyky, například u mužů plnovous nebo splývavý oděv, u žen zahalování vlasů či obličeje. Ujguři a další menšiny se také musí účastnit povinných politických školení, kulturních programů a dalších „volnočasových“ aktivit, které slouží především k politické převýchově a dohledu nad společností. Projevy náboženství jsou zcela vytlačovány z veřejného prostoru.

V posledních letech byla v jižním Sin-ťiangu zbořena nebo zrušena převážná část mešit a ty zbývající jsou většinou uzavřeny nebo přeměněny na turistické atrakce. Úřady se pod Si Ťin-pchingovým vedením snaží zcela přeměnit myšlení Ujgurů, potlačit jejich náboženskou a etnickou identitu a dosáhnout tím jejich splynutí s většinovou chanskou populací. Zároveň jsou však Ujguři a další menšiny vůči Chanům nadále drženy v podřízeném postavení.

Existenci politických převýchovných táborů Čína napřed popírala, následně je však zlegalizovala vydáním oblastní směrnice a prezentuje je jako rekvalifikační centra. Avšak v zahraničí se vůči represi v Sin-ťiangu zvedá nebývalá vlna kritiky. Na situaci reagoval Evropský parlament, výbor a experti Organizace spojených národů, velvyslanci patnácti demokratických zemí v Pekingu, Rada americko-islámských vztahů, světová akademická obec, Svobodná univerzita v Bruselu, frankofonní sinologové i další angažovaní jednotlivci.

Pravděpodobně nejvýraznější šanci na ovlivnění dění v Sin-ťiangu by mělo schválení Zákona o lidských právech Ujgurů Kongresem USA, který by znamenal například zavedení sankcí proti ČLR i proti konkrétním čínským činitelům zodpovědným za situaci v Sin-ťiangu.

Katastrofální represe Ujgurů je tak výmluvnou ukázkou skutečnosti, že v Číně jsou pod Si Ťin-pchinovým vedením lidská práva porušována čím dál výrazněji. Sinťiangské „zkušenosti s bojem proti terorismu“ přejímají i další regiony s větším podílem čínsky hovořících muslimů národnosti Chuej, například provincie Kan-su nebo Chuejská autonomní oblast Ning-sia. Ve většinové chanské společnosti silně narůstají i islamofobní nálady, které výkonná čínská cenzura bez námitek toleruje.

Pokračuje i represe Tibeťanů a dalších etnických menšin, křesťanů a jiných náboženských skupin, právníků a občanské společnosti zasazující se o ochranu lidských a občanských práv, novinářů, umělců a mnohých dalších skupin obyvatel, které režim vnímá jako možné riziko pro svůj politický monopol.

Silně znepokojivé jsou také snahy čínského režimu o šíření svého autoritářského modelu v zahraničí, které souvisejí s úmyslem etablovat ČLR jako světovou mocnost. Tyto skutečnosti jsou v den výročí vzniku Všeobecné deklarace lidských práv více než neblahou zprávou a staví demokraticky smýšlející část světového společenství před povinnost se o tyto hodnoty zasazovat výrazněji.

Takovou iniciativou je i výzva českých a slovenských sinologů k ochraně lidských práv v ČLR a k ukončení represe Ujgurů a dalších menšin, k níž se svým podpisem připojilo již přes 110 českých a slovenských vědců a dalších angažovaných osobností. Její plné znění a další informace jsou dostupné zde.