Za klesající proočkovanost populace může zejména stát

Počet rodičů, kteří nechtějí nechat očkovat své děti, neroste kvůli šíření mylných informací na sociálních sítích, ale kvůli klesající důvěře občanů v státní zdravotnický systém, argumentuje Monika Horáková.

V České republice klesá počet rodičů, kteří nechávají očkovat své děti. Vakcínu proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím dostalo podle posledních údajů 83 procent dětí. Náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula viní z poklesu „informace na sociálních sítích“, server ČT 24 píše dokonce i v titulku o „rodičích, kteří věří mýtům o škodlivosti očkování“.

Jsme svědky nikam nevedoucího obviňování namísto snahy alespoň něco napravit. Nápravou přitom nemyslím zdravotnický informační portál, který připravuje Roman Prymula. Skutečná náprava bude náročnější a bude muset zasáhnout i do dalších agend ministerstva zdravotnictví. Snesme se z ministerských výšin a představme si, jak vypadá cesta čerstvých rodičů českým zdravotnickým systémem a jaký může mít dopad na jejich důvěru vůči státu.

Na uvítanou dostanou jasný signál, že porod je českým systémem podporovaný jedině a pouze v porodnici, která ovšem občas více než důvěryhodné porodnické zařízení fungující podle moderních trendů připomíná pásovou výrobu. Porodních domů je v Německu 116, v Rakousku 13, ve Francii 9, v Anglii 60 a v České republice v roce 2018 rovná nula. Pokud si představujete cokoli jiného než továrnu na děti, čeká vás velké množství provozních a finančních překážek.

Přitom i Evropský soud pro lidská práva svým rozsudkem potvrdil, že ženy mají právo na svobodnou volbu místa porodu a právo, aby pro tuto volbu byly vytvořeny právní a institucionální podmínky.

Když se smíříte se stavem věci a navštívíte spádovou porodnici, v některých se dozvíte, že po porodu novorozeně zcela běžně separují od matky. Klinická psycholožka Michaela Mrowetz zjistila, že u 1341 zkoumaných porodů byla pouze třetina matek v prvních dvou hodinách po porodu v bezprostředním kontaktu s dítětem. Doporučením Světové zdravotnické organizace navzdory.

Baby-was-receiving-his-scheduled-vaccine-injection-in-his-right-thigh-muscle-ie-intramuscular-injection-725x490Je opravdu nutné očkovat kojence z nerizikových skupin proti žloutence typu B? Raději se neptejte. Foto Pixnio

Když jsou dítěti tři měsíce, čeká ho podle oficiálního kalendáře očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, dětské obrně, haemophilu influanzae a pozor, také žloutence typu B. Na otázku proč, když nikdo v rodině žloutenku B neměl a představa, že by mohlo dojít k přenosu viru od třetích osob na tříměsíční dítě krví, spermatem či poševním výměškem, je poněkud křečovitá, uspokojivá odpověď nezazní.

Toto plošné očkování proti žloutence B bylo zavedeno v rozporu s doporučeními oborové komise v roce 1995. Ta konstatovala, že cílené očkování novorozenců pozitivních matek má velmi dobrý efekt a „lépe a levněji zajišťuje ochranu rizikové skupiny novorozenců před chronickým jaterním onemocněním než plošné očkování, a není tedy vhodné zavádět pravidelné očkování novorozencům v našem státě.“

Pokud patříte ke šťastnější menšině v tomto státě, můžete sáhnout hlouběji do kapsy a zaplatit 2400 korun za vakcínu Pediacel, z níž je žloutenka B vynechána, a proti žloutence očkovat až v době, kdy to bude aktuální. I v tomto případě se ale můžete setkat jako rodiče se stigmatizací, ačkoli prokazatelně nepatříte k obávaným „odmítačům“.

Následuje povinná vakcína Priorix proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. O příbalový leták se složením vakcíny a vedlejšími účinky si je nutno extra říct, není automatické, že ho dostanete. Zarděnky jsou nebezpečné pro dívky, příušnice pro chlapce. Vakcína se nicméně aplikuje v jednom celku. Rozdělená varianta v České republice neexistuje. Bylo by to také zbytečně levné řešení, očkovat dívky jen proti zarděnkám a spalničkám a chlapce jen proti příušnicím a spalničkám? Když se odvážíte zeptat, jste opět za „nebezpečné odmítače“.

Důvěra ve stát je definitivně narušena, když dítě nevezmou do mateřské školy jen proto, že jste odložili aplikaci jedné z těchto vakcín třeba jen o rok a zároveň jste ani nepřekročili horní hranici danou vyhláškou ministerstva zdravotnictví. V tu chvíli jste vyčleněni i z hlavního vzdělávacího proudu. Je jasné, jaký efekt to bude mít na společenskou soudržnost v budoucnosti. Stojí to státu za to?

Klesající míra proočkovanosti je důkazem, že současná represivní očkovací politika je nefunkční. Na tahu je nyní ministerstvo zdravotnictví, které má jen dvě možnosti. Buď se vydá cestou ještě tvrdších represí, například důslednými finančními pokutami pro rodiče, kteří své děti očkují s odkladem či vůbec, nebo naopak odstraněním represí, modernizací očkovacího systému a vedením nepaternalistického dialogu s rodiči, respektive veřejností jako celku.

Z posledních kroků se zdá, že má nakročeno spíše k druhé cestě. Připravilo návrh zákona o odškodnění újmy z očkování, i když i zde bude reálná praxe velmi obtížná, a zrušilo jednu nadbytečnou dávku u hexavakcíny. Krok dobrým směrem. K obnovení důvěry rodičů bude ale potřeba ještě mnohem víc. Zatím se pořád zdá, že spíše než na straně rodičů stojí ministerstvo na straně farmaceutických firem.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

David Unger - psycholog, Kroměříž

Vlastně za to mohou občané Čtvrtek, 29.Listopadu 2018, 20:24:54

Ti běžní nedokážou tlačit na své politiky, aby jim umožnili více přispívat do zdravotnictví, přímo nebo nepřímo.

A management zdravotnictví neumí řídit ekonomičtěji a nekrást.

To je celá pohádka. Potom se nedivme, že za ty naše procenta, co se do zdravotnictví dávají a neztrácí se z něj, nemůže vyrůst tolik porodních domů jako na Západě, dostatek spokojeného lékařského a zdravotnického personálu atd. atd.

Ivan Václavů - Praha

"Nebylo by lepší některá očkování odložit až na později? Malé dítě těžko chytne třeba hepatitidu B, pokud ji nemá matka." Pátek, 30.Listopadu 2018, 02:48:2

"...Očkování proti hepatitidě B v raném dětství je doporučováno Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a je součástí rutinního očkování kojenců a starších dětí ve 20 z 28 zemí EU. Ve většině těchto zemí očkují právě kojence ve věku 2-3 měsíců nebo dokonce hned po narození (takto očkují také např. v USA). Pouze 5 států v Evropě očkuje v pozdějším věku. Je potřeba si uvědomit, že virus hepatitidy B je 100 x infekčnější než např. virus HIV a k přenosu nedochází pouze pohlavním stykem, ale také např. poraněním o pohozenou injekční stříkačku nebo předměty potřísněnými krví v úzkém rodinném kontaktu. Ne každý, kdo nákazu přenáší, bývá akutně nemocen, v populaci se vyskytuje určité procento tzv. nosičů tohoto onemocnění. Velkým strašákem je pak riziko přechodu onemocnění do chronického stádia, které je právě u malých dětí nejvyšší, až 50 % ( podle některých studií v případě nákazy do 1. roku života hrozí až 90-ti procentní riziko následného rozvoje rakoviny jater). Žádná ze zemí, ve kterých bylo očkování kojenců proti hepatitidě B zavedeno, nepřistoupila k jeho rušení, naopak začínají ho postupně zavádět i chudší státy."
https://www.vakcinace.eu/otazky-a-odpovedi-blue


"Separating Fact from Fiction in the Newborn Nursery: Hepatitis B Vaccine for Newborns
A topic that frequently leads to both questions and claims from concerned parents during rounds in the newborn nursery is the vaccination against the hepatitis B virus (HBV), something that has been recommended universally for infants by the Advisory Council on Immunization Practices (ACIP) since 1991. Their strategy was, and still is, to wipe this awful disease out in the United States. Over the years, the recommendation for timing of the first dose has changed from “at birth before hospital discharge or at age 1-2 months” to simply “newborns before hospital discharge” in 2002, with qualifiers of medical stability and weight greater than 2,000 grams added in 2005. Babies that weight less than 2 kg at birth still will get the vaccine at discharge home or at 1 month of age if still in the hospital. This last change was recommended because of concerns over efficacy rather than safety. It’s an extremely safe vaccine."

https://sciencebasedmedicine.org/separating-fact-from-fiction-in-the-newborn-nursery-hepatitis-b-vaccine-for-newborns/

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pátek, 30.Listopadu 2018, 07:55:57

Vedení nepaternalistického dialogu s rodiči, respektive veřejností jako celku, je hezký požadavek, ale nic si pod tím neumím představit. Leda partyzánské pronikání do jistých bublin na netu a naočkování maminkovských komunit přesvědčením, že neočkování už přestalo být in.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pátek, 30.Listopadu 2018, 11:37:16

To je prostě otázkou stylu, paní Zemanová. Jde o to, aby státní instituce nejednaly s občanem (v daném případě s rodičem) jako s pouhým pasivním objektem svých rozhodnutí, ale aby ho uznaly jako rovnocenného partnera, který má do věci také co říci.

Nemohu sám posoudit konkrétní případy o kterých píše autorka; ale mám pocit že se jí jedná právě o tohle.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pane Poláčku, Pátek, 30.Listopadu 2018, 15:22:22

v případě zákonných norem, které občanovi ukládají nějakou povinnost, se může stát, že se někdo vidí jako pasivní objekt rozhodnutí státu a staví se k té povinnosti odbojně. Asi se tomu dá nějak čelit, ale pochybuju, že se vyloučení takových pocitů může podařit stoprocentně.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pátek, 30.Listopadu 2018, 18:16:45

Ještě dodám, že není fér vyčítat školkám, že nepřijímají neproočkované tříleté a mladší děti. Za porušení této povinnosti jim totiž hrozí citelná finanční sankce. Ještě drastičtěji může být postiženo zdravotnické zařízení, které neprovádí povinné očkování dětí v předepsaných dávkách a lhůtách. Požadavky rodičů na nestandardní sestavy vakcín a na odkládání očkování tedy zdravotníci nemohou dost dobře o své vůli akceptovat.
Ještě se vrátím k vaší větě, že jde o to, aby státní instituce nejednaly s občanem (v daném případě s rodičem) jako s pouhým pasivním objektem svých rozhodnutí, ale aby ho uznaly jako rovnocenného partnera, který má do věci také co říci.
Státní instituce samozřejmě mohou uznat, že občan má co říci dejme tomu k pravidlům silničního provozu. Může psát petice, obracet se na poslance, konzultovat výklad pravidel s právníky a snažit se všemi těmito cestami prosadit změnu zákona. Ale nikdo nemůže chtít po státních institucích, aby umožnily debatovat o smyslu jízdy vpravo uprostřed křižovatky. Je to jistě nadsazené. Ale očkování má pro zdraví celé populace největší smysl, pokud je opravdu plošné. Stejně jako silnice budou tím bezpečnější, čím víc řidičů bude respektovat pravidla provozu, i když se některé odstavce mohou zdát zbytečně omezující.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Přesně tak, paní Zemanová Pátek, 30.Listopadu 2018, 18:55:4

Váš příměr s pravidly silničního provozu je trefný a výstižný.

Někteří přehnaně humanisticky orientovaní rodiče považují svobodu v rozhodnutí, zda očkovat, i v jiných lékařských zákrocích, ale při poškození zdraví nebo života neváhají si stěžovat na zanedbání péče lékařského zařízení. K plošné ochraně zdraví a života ale prostě nutně musí patřit určitá míra nesvobody, stejně jako nelze mít práva bez povinností.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Sobota, 1.Prosince 2018, 09:51:36

Paní Zemanová, aby nedošlo k omylu: já jsem jednoznačný zastánce očkování, a nedávno jsem si sám nechal své vlastní očkování obnovit.

Ale ještě jednou: je to otázkou stylu, jakým způsobem stát zachází se svými občany. To srovnání s pravidly silničního provozu nesedí: sotva je možno předpokládat že nějaké dopravní pravidlo samo o sobě (pokud by nebylo úplně nesmyslné) mělo za důsledek nějakou (zdravotní) újmu pro motoristy.

Zatímco očkování - to se nedá nic dělat - určité riziko představuje. A v jednotlivých případech ta zdravotní újma může být velice zásadní. Takže je celkem pochopitelné, že rodiče mají starost o zdraví svých vlastních dětí, a že mohou mít zájem - právě tak jak to vylíčila autorka článku - aby se očkování provádělo pokud možno nejšetrněji a míře naprosto nezbytné.

A právě tady je otázkou stylu, jestli státní instituce ty námitky rodičů vezmou vážně - anebo i ty racionálně odůvodněné námitky odbydou mávnutím ruky, že "stát přece rozhodl", a tak mu do toho nějací rodiče nemají co mluvit.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Sobota, 1.Prosince 2018, 10:14:24

K tomu přirovnání: Já jsem četla mnoho komentářů, které viděly nařízeném snížení rychlosti tu i onde zvýšení rizika dopravních nehod.
Ale to není podstatné.
Podstatná je zodpovědnost rodičů za všechny děti všech rodičů, která by měla přebít obavu z komplikací u toho jediného - vlastního dítěte. Myslím, že je k dispozici dost informací, aby ty obavy nepřevládly. A taky se domnívám, že kromě normálních obav z komplikací jde z velké části o módní vlnu, která vykresluje odpůrce očkování jako nonkonformní hrdiny.

Ivo Horák - Praha 3

Autorita a role lékaře Sobota, 1.Prosince 2018, 11:00:42

Myslím, že je především úkolem lékařů, samozřejmě nesnadným, získat co nejvíce lidí (obecně, nejen pacientů) pro souhlas s opodstatněným a doporučeným postupem léčby i prevence. Je k tomu především třeba nebýt v podezření ze zištné motivace.

Když třeba zubař trvá na dvou návštěvách ročně, také na dvojím čištění zubního kamene (jednou hrazeném pojišťovnou), mohu to akceptovat, zvláště má-li po ruce určité přesvědčovací nástroje. Podiv, že právě zuby jsou předmětem nejčastější profylaxe a péče, není však zcela od věci. Zvláště, když i lístek s termínem příští návštěvy je potištěn reklamou smluvního partnera.