Rebel Macura

Výrazné tváře hnutí ANO, jakou je i ostravský primátor, nesou chtě-nechtě spoluzodpovědnost za jeho stav a politiku. Kdo se s ní nesouhlasí, měl by začít prosazovat své pojetí strany, formulovat alternativy, a ne předem avizovat odchod.

Takové pašáky jako ČSSD hnutí ANO nemá. Zatímco v oranžovém týmu se co chvíli chystá nějaký puč, nebo aspoň sjezdový souboj, mezi babišovci vládne harmonie, kterou jen tu a tam vyruší zpráva, že Šéf odněkud vyštípal exponenty blízké předsedovi poslanců Faltýnkovi.

První garnitura ANO je až na pár výjimek pryč. Vesměs to s Babišem nevydrželi. Pak nastoupili kluci a holky z plakátu. Kde jsou dnes? Rozumně uvažující Věra Jourová v Bruselu, mlčenlivý tragéd Martin Stropnický v Tel Avivu, svérázný Pavel Telička na černé listině. Martin Komárek už zase píše do novin. Robert Pelikán se stáhl do advokacie. Karla Šlechtová může být vděčná aspoň za poslanecký mandát.

Z různých důvodů se Babiš rozešel i se svými důvěrníky Radmilou Kleslovou či Lukášem Wagenknechtem. Spolu s Jaroslavem Faltýnkem je stálicí už snad jen Richard Brabec, muž zjevně pevných nervů a výdrže, jíž se může rovnat Františku Venclovskému.

Trpělivé jsou i regionální hvězdy ANO. Ovšem zatímco Jaroslava Jermanová Pokorná pečuje o střední Čechy, Petru Vokřálovi se v Brně uvolnily ruce. Andrej Babiš prý už pro něj má nějaký jiný džob. Počkejme si, jaký to bude. Že by se stal příštím eurokomisařem?

Tom__macuraV politice prý chce jen pomoci městu, které má rád, a pak skončit. Foto Wikipedia

Nejvýše mimo vládní a parlamentní struktury vystoupal Tomáš Macura. V úterý byl podruhé zvolen primátorem Ostravy. Výsledek ANO v ocelovém srdci republiky byl fenomenální – 32 procent a jednadvacetiprocentní náskok před druhým hnutím Ostravak. To nakonec Macura do koalice nevzal. Cavyky chvíli dělal i před občanskými demokraty, poté, co v Brně vypekli Vokřála. Ve finále ale slepil koalici širokou a silnou, která může s městem ledacos provést.

O to také Macurovi jde. Chce dotáhnout rozdělanou práci z předchozího období – najdou se sice její kritici, ale není jich moc – a pak skončit. V politice prý chtěl jen pomoci městu, které má rád. Víc jej však baví privátní sektor.

Ostrava má štěstí na výrazné primátorské individuality. Počínaje charismatickým Jiřím Smejkalem hned po revoluci přes vysokého Evžena Tošenovského a vizionářského Petra Kajnara až po Macuru. Ani jemu neleží na srdci jen elementární chod významného sídla, jde mu i o jeho technologický a kulturní rozvoj. Ostraváci Macurovi rozumějí, navíc působí skromně a kompetentně.

Proto si také mnozí slibovali, že hlasitěji promluví do dění uvnitř ANO. Chyba lávky. Stranické ambice Macura nemá. Nepřekvapil by ani odchodem z hnutí po skočení tohoto funkčího období. ANO využil především jako platformu k realizování svých představ a plánů. Podobně se zachovala celá řada lidí. Prostě jen vycítili, že jim Babiš dá šanci.

Jenže coby výrazné tváře nesou chtě-nechtě spoluodpovědbnost za stav a politiku ANO. Mnozí mají hlavy v písku. Ne tak Macura. V sobotu 13. října se v rozhovoru pro Lidové noviny rozpovídal. Vadí mu vypjatá politická atmosféra, na níž se podílí i Babiš. Radí mu ubrat plyn. Nelíbí se mu družba s KSČM a SPD ani nápady typu zdanění církevních restitucí.

Nevěří tomu, že by ANO mohlo být pro všechny. Odmítá ideovou neukotvenost. Chce, aby se hnutí profilovalo. Sám je stoupencem pravicově liberálního směru. Ze stanov by dokonce vypustil osobní a nepřenositelné právo předsedy na škrtání z kandidátních listin.

Tento typ výhrad hodlá vznést na jarním sněmu ANO. Počkejme si, zda mu odhodlání vydrží a s jakou se potáže. Většinu členů dosud tvořili pštrosi. Nakrmit, podrbat a pustit do výběhu...

Lojalita k Babišovi převažuje i mezi těmi poslanci, kteří přišli z podnikatelského prostředí a osobně dávají přednost pravicovým receptům před levicovými, zejména v ekonomické a sociální politice. Optimisté vyhlížejí, kdy přijde revolta. Realisté poukazují, že dokud vychází Babišova strategie luxování voličů levici, budou vyslovení antilevičáci v hnutí tahat za kratší konec provazu, nebo ještě spíš držet pusu.

On ani Macura není takový hrdina, jak by se mohlo zdát. Normální je pokusit se prosadit své pojetí strany. Získávat spojence, formulovat alternativy, kandidovat. Primátor místo toho avizuje odchod z politiky. Tím sotva přesvědčí další, aby hovořili stejným jazykem. Pak se budou cítit opuštěni, zrazeni. Tomáš Macura ale bude mít klid v duši, poněvadž si řekl, co cítil. Dál nic.

Dál pokračuje pohádka o fikaném králi Andrejovi. Ten ostatně potřebuje hnutí jen jako křoví. Marketing mu dělají experti upnutí na něj a do funkcí prosazuje převážně manažery-nestraníky, nejlépe z Agrofertu. Díky tomu může překvapovat novými sliby i názorovými zvraty. Paměť voličů je krátká a Babišova vytrvalost bezedná, stejně jako jeho portmonka.