Deník Referendum Domov

Českou republiku v následujících měsících čeká náročný proces ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva). Ministerstvo spravedlnosti ji plánuje v průběhu listopadu předložit do připomínkového řízení a do Poslanecké sněmovny by měla dorazit na počátku příštího roku. Pro její přijetí je třeba, aby ji schválily obě komory Parlamentu.

Že se ratifikace Úmluvy neobejde bez komplikací potvrdilo úterní veřejné slyšení sněmovního petičního výboru, kde se střetli zástupci petentů, kteří na jedné straně požadují její urychlené přijetí a na straně druhé odmítnutí. Odpůrce reprezentovala někdejší poslankyně Nina Nováková (TOP 09) a asistentka poslance Pavla Jelínka Ivana Schneiderová (SPD). Na podporu Úmluvy se naopak postavili zástupci Amnesty International, České ženské lobby nebo poslankyně Radka Maxová (ANO).

„Kdo podporuje ratifikaci Istanbulské úmluvy, souhlasí s obchodem s bílým masem a genocidou vlastního národa,“ prohlásila v samotném úvodu Schneiderová. Podobně hovořila i Nováková. „Úmluva otevírá dveře nebezpečným ideologiím. Narušuje princip spravedlnosti. Degraduje vztahy mezi mužem a ženou. Útočí na evropskou kulturu a vykazuje rysy vlastní totalitnímu myšlení,“ uvedla.

„Když Česká republika Úmluvu podepsala, tak se zavázala posílit práva obětí násilí. Jde o přelomový dokument. Poprvé v historii státy společně apelují, že domácí a sexuální násilí není soukromou věcí, ale že jde o celospolečenský problém,“ řekla Maxová. A dodala, že nadále existuje spousta oblastí, na nichž je třeba pracovat – například posílení kapacit azylového ubytování, zvyšování dostupnosti psychologického a právního poradenství nebo podpora organizací, jež pracují s obětmi násilí nebo se zaměřují na osvětu a vzdělávání.

Český právní řád je na přijetí Istanbulské úmluvy připravený
Istanbulská úmluva je mezinárodní lidskoprávní smlouva Rady Evropy, která se zaměřuje na prevenci a ochranu obětí domácího a sexuálního násilí a stíhání jeho pachatelů. Úmluva mimo jiné definuje některé trestné činy, například vynucený sňatek, stalking, vynucenou sterilizaci nebo mrzačení ženských genitálií a požaduje po členských státech, aby je začlenily do svých právních řádů.

Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (nestr. ANO) minulý týden při interpelaci v Poslanecké sněmovně řekl, že ratifikace „Úmluvy v českém právním řádu nevyvolá žádné podstatné změny, protože drtivá většina věcí, kterou upravuje, je již ve zdejším právním řádu promítnuta“. Kněžínek současně dodal, že v Úmluvě „nespatřuje nic, co by bylo v rozporu s tradicemi a hodnotami, na kterých stojí Česká republika, její Ústava a právní řád“.

Česká republika Úmluvu podepsala jako jedna z posledních zemí Evropské unie v květnu roku 2016. Grafika ÚV ČR

Podle Analýzy připravenosti České republiky k přístupu k Úmluvě je nyní jediným bodem, který musí být pro její ratifikaci začleněn do českého právního řádu, trestnost jednání spočívajícího v záměrném vylákání osoby na území jiného státu, než je stát jejího pobytu, za účelem donucení této osoby k uzavření manželství.

Tuto problematiku řeší novela trestního zákoníku předložená ministrem spravedlnosti Kněžínkem, kterou na své nadcházející schůzi projedná Senát. Sněmovna ji na sklonku září schválila pohodlnou většinou sto čtrnácti hlasů. Proti byli jen poslanci ODS, politického hnutí SPD a Dominik Feri spolu s Františkem Váchou (oba TOP 09).

Istanbulskou úmluvu odmítá zejména ODS, SPD a lidovci
Úmluva je reakcí mezinárodního společenství na vysoký výskyt různých forem násilí na ženách. Jen v České republice má zkušenosti s fyzickým nebo sexuálním násilím ze strany svého partnera přes dvaatřicet procent žen, dvanáct procent jich zažilo sexuální zneužívání a pět procent se stalo obětí znásilnění. To je ovšem podle odhadů hlášeno jen v deseti procentech případů.

Z výzkumu veřejného mínění, který si nechala zpracovat Amnesty International ve spolupráci s Českou ženskou lobby, vyplývá, že přes sedmdesát procent dotázaných považuje současnou situaci v oblasti násilí na ženách v České republice za problém. „Ještě silněji vnímají lidé potřebu zesílení prevence – po větším zaměření se na prevenci násilí na ženách volá čtyřiaosmdesát procent dotázaných. Je tedy zřejmé, že lepší právní rámec si přeje i většina Čechů a Češek,“ řekla vedoucí advokačního oddělení Amnesty International Kateřina Šaldová.

Proti ratifikaci Úmluvy naopak hlasitě vystupuje česká římskokatolická církev v čele s Českou biskupskou konferencí nebo poslanci z řad KDU-ČSL, ODS a SPD. „Úmluva svým širokým pojetím genderové identity, které není zakořeněné v přirozeném řádu, vytváří prostor pro zpochybňování základních společenských daností. S tímto trendem nesouhlasíme a nepřejeme si, aby ratifikací Úmluvy bylo ohrožujícím způsobem zasaženo do života státu a jeho institucí, zvláště škol, ale i do života rodin a jednotlivců,“ uvedli ve společném prohlášení čeští a moravští biskupové.

Úmluva byla přijata na počátku dubna roku 2011 a v platnost vstoupila o osm měsíců později, když ji ratifikovalo prvních deset států. K září letošního roku mezinárodní smlouvu ratifikovalo třiatřicet zemí a dalších dvanáct ji podepsalo. Evropská unie jako celek přistoupila k podpisu Úmluvy v červnu loňského roku. Jediné dva státy, které její podpis odmítají, jsou Rusko a Ázerbájdžán. Česká republika Úmluvu podepsala jako jedna z posledních zemí Evropské unie v květnu roku 2016.