Pravice ovládla Senát. Radujme se

Konec pravo-levého střetávání v politice se možná zdá na dohled, v praxi tomu tak zdaleka nemusí být. Napovídá tomu výhled po uplynulých senátních volbách.

Ještě před oznámením výsledků druhého kola senátních voleb novinové titulky hlásaly velké zmrtvýchvstání ODS. Hnutí ANO podle očekávání netriumfovalo, sociální demokraté obhájili jeden jediný mandát. STAN, občanští demokraté a lidovci mají nyní v naší horní komoře pohodlnou většinu. Neboli jinak řečeno – pravice je zpět na koni. Nejde o bůhvíjakého hřebce, který by závodil v nejvyšší lize. Tou je stále Poslanecká sněmovna. Nicméně bylo by velice krátkozraké nevěnovat současnému rozložení sil v Senátu pozornost.

V minulosti se ukázalo, že Senát nemusí sloužit jen jako takzvaná pojistka demokracie. Toto přízvisko je dnes pro velkou část populace silně abstraktní a samo o sobě má velmi limitující potenciál mobilizovat voliče s výjimkou těch vzdělanějších orientovaných od středu napravo. Vzpomeňme si na dobu, kdy po takzvaném oranžovém tsunami sociální demokraté dominovali horní komoře a dokázali v ní tehdejším vládám, ať té Mirka Topolánka, nebo později Petra Nečase pěkně zatápět.


441203_307729_raw_1Senát nemusí být jen pouhou "pojistkou", může reálně ovlivňovat i směřování praktické politiky. Foto mzv.cz

Zvláště pak druhý jmenovaný si vypil pohár hořkosti do dna, když oranžový Senát odmítl nejdříve schválit Národní plán reforem (nic jiného než politika škrtů) a o pár měsíců později zamítl i církevní restituce. Pravda, rozhodnutí Senátu je možné opětovně přehlasovat poslanci, nicméně komplikací tyto situace pro vlády jsou. Zejména u nás se zkušeností mnohdy křehkých a nestabilních koaličních kabinetů. Čím více překážek na cestě, tím větší riziko, že vám některé z kol upadne. Zvláště za situace, kdy od počátku nedržela příliš pevně.

Současná menšinová vláda premiéra Babiše musí počítat s tím samým. I pravice v minulosti ukázala, že dokáže poměrně efektivně nakládat s většinou v Senátu. Kupříkladu v roce 2009, kdy občanští demokraté odmítli návrh ČSSD na zrušení poplatků ve zdravotnictví. Pokud tedy nyní pod tlakem sociálních demokratů poslanci hnutí ANO zvedli ruku pro zrušení karenční doby, velmi pravděpodobně si celý proces ještě zopakují. Zopakuje se i napětí, které mezi sociálními demokraty a ANO před hlasováním panovalo? Nebo i tentokrát udrží Andrej Babiš své poslance na uzdě?

Nejen karenční doba je senátory za ODS, STAN a KDU-ČSL na odstřel. Zdanění církevních restitucí nebo zálohované výživné budou mít před sebou ještě značně trnitou cestu. Petr Fiala uvedl, že nové složení Senátu se bude nekompromisně stavět proti jakýmkoliv zákonům „zvyšujícím byrokracii nebo komplikujícím lidem život“. Převedeno do normální řeči – veškeré zákony zlepšující postavení zaměstnanců, řešící prekérní situaci lidí na okraji společnosti nebo vyrovnávající nerovnosti způsobené neviditelnou rukou trhu. To a mnohé další ODS tradičně (a paradoxně) zařazovala do škatulky „otravující lidem život“.

Možná je na místě se ptát, zda je na oživení pravice něco pozitivního i pro českou levici. A odpověď zní: ANO, tedy spíše ano. Pravice a levice jsou jako jing a jang. Padne-li jeden, druhý bude časem následovat. Když se ocitla ODS po potupném pádu vlády Petra Nečase v troskách, zmizel sociálním demokratům přirozený nepřítel, proti kterému byli naučeni se vymezovat. Oslabil pravo-levý konflikt, což nahrálo hnutím a stranám bez jasné ideologické profilace. Ty si vystačily s politikou vymezování vůči stávajícímu stavu a tradičním politickým stranám. Politika se přestala týkat střetu idejí a stala se arénou, kde si politici poměřovali schopnosti, kdo že dokáže stát vést efektivněji a rozumněji. S tématem migrace se k tomu přidaly výkřiky o ochraně národních hodnot nebo křesťanské kultury.

Ale možná se blýská na nové časy. Možná se opravdu dočkáme restartu politiky jako kolbiště programů podložených politickou ideologií. Čím bude pravice v Senátu hlasitější, tím větší bude mít její protipól možnost bojovat za svou agendu. Za situace, kdy se Andrej Babiš bude zdráhat jasně se připojit k levici, otevírá se jedna z posledních (ne-li poslední) šancí pro ČSSD a KSČM oprášit své znalosti vedení politického boje za staronových pravidel hry.

Ačkoliv tedy různí prorokové již roky předpovídají konec levice a pravice, jak je známe (minulý týden se takto vyjádřil i předseda Pirátů Bartoš), raději si ještě na finální stav počkejme.