Zase proti všem?

Mnoho křesťanů má potřebu bojovat proti narušování „našich křesťanských hodnot“. Co to vlastně znamená? Někdy se zdá, že podle úsloví zdomácnělého u nás vlivem Aloise Jiráska, proti všem.

Žijeme v nesnadné době. Velké vítězství západní liberální demokracie na konci osmého desetiletí minulého století neznamenalo spočinutí v pozemském ráji. Nebyl to konec dějin, jak si to vážně na začátku devadesátých let troufal tvrdit japonsko-americký, letos pětašedesátiletý politolog Yoshihiro Francis Fukuyama. Naštěstí později uznal, že se mýlil.

Je-li obsahem dějin lidstva spor, žijeme v éře eminentně historické. Neodehrávají se pouze korektní rozepře o politické programy řešené případným označením volebního lístku a jeho vhozením do urny. Padají nejen ostrá slova, ale názorně se předvádějí i symboly násilí (například šibenice na demonstraci antiislamistů). Na manifestacích se zatím naštěstí policii daří držet znepřátelené radikály v bezpečné vzdálenosti navzájem od sebe, takže krev teče výjimečně. Rozepře však pronikají i do rodin. Vím o manželství v jednom českém krajském městě, do té doby spokojeném, s potomstvem, které se rozpadlo kolem tématu migrantů.

Stojí za pozornost, jakou roli v rozjitřené náladě hrají křesťané. Je jich sice v celku české populace nepatrně, ale pořád je to pár set tisíc lidí. Chtěl bych věřit, že názory na konfliktní otázky současnosti jsou mezi nimi rozloženy alespoň stejně jako v celku populace. Pozoruji, že mezi nimi jsou nacionalisté i kosmopolité a různé polohy mezi tím. Někteří jsou sociálně citliví, což bychom očekávali, a jiní prosazují bezcitnou asociální ekonomickou politiku v linii chicagské školy.

Těšilo by mne, kdyby křesťané smýšleli a jednali aspoň tak jako (současný) Tomáš Halík, a kdyby sdíleli postoje Václava Malého, a měli víc odvahy se k nim otevřeně hlásit. Mohli by pěstovat politiku podobnou tomu, co nabízejí Jan Čižinský a Hayato Okamura. Mohou mít různě rozložené důrazy, tu na svobodu, onde na solidaritu, jednou na hodnoty univerzální a jindy na partikulární. Jen bych u nich rád viděl podněty ke slušnému řešení rozepří.

Soukromá debata, již jsem v posledních dnech vedl, mi připadá pro roli křesťanů symptomatická. Rozběhl se ne příliš vášnivý virtuální rozhovor kolem publikované úvahy, jejíž obsah se dá zjednodušeně shrnout do věty, že nestačí občanský aktivismus a je žádoucí spirituální transformace. Můj dlouholetý dobrý známý, se kterým jsem v kontaktu už od dob bytových seminářů v osmdesátých letech a se kterým mám důvod předpokládat dost společných témat a stanovisek, vstoupil do debaty zcela mimo téma docela razantně. Pokusil jsem se o vysvětlení, ale již (aspoň zatím) nepokládal za potřebné odpovědět.

Názor tohoto diskusního partnera mi připadá důležitý, protože patří k rodině vysoce postavených politiků, jeden z nich byl v několika vládách. Všichni se dovolávají křesťanství. Mají nepochybně veřejný vliv. Tento známý, říkejme mu třeba Saša, napsal, že musíme jako křesťané vědět, s kým bojujeme. Porozuměl jsem tomu tak, a nevyvrátil mi to, že úvahy o duchovní proměně jsou pro něj marné řečičky a křesťané jsou tu především od toho, aby bojovali svůj svatý boj. Nebo je to, Sašo, jinak?

2018-06-01_new_ageZvlášť plamenné bývají výzvy k boji proti atypickým duchovním směrům, jimž dali obhájci náboženského statu quo nálepku "new age". Grafika web Church Militant

Proti komu tedy má být „naší křesťanskou povinností“ bojovat? To se mi zdá zřejmé z pozorování jejich role ve veřejném životě. Snad napřed je třeba bojovat proti jiným křesťanům, protože to jsou politováníhodní kacíři, rozkolníci, ne-li odpadlíci. Nověji, diplomatičtěji, jsou to odloučení bratří (sestry se snad neodloučily), kteří potřebují uznat naši (ať tím „my“ je kdokoli) plnou pravdu a podřídit se našim autoritám.

Pak je třeba bojovat proti nekřesťanským náboženstvím. Jsou to přece modloslužebníci. Občas se dodnes, věřte nebo nevěřte (nikoli okázale na veřejnosti a snad za dodržení požárně bezpečnostních předpisů), pálí mimokřesťanské knihy. Je to populární praxe zejména v hnutí svatodušní obnovy, které jde napříč církvemi. Dialog s jinými náboženstvími? Dobře znějící heslo bez reálné náplně. A záliba několika pečlivě hlídaných solitérů.

Zvlášť plamenné bývají výzvy k boji proti novým, menšinovým, atypickým duchovním směrům, jimž obhájci náboženského statu quo dali nálepku „new age“. Je přece třeba zabránit šíření pověr. V boji proti lidovému esoterismu, jež je jednou z podob této alternativy, jsou církevníci ochotni spojit síly i s ateistickými skeptiky.

V jiných případech je ovšem ateismus hlavním nepřítelem, kterého je třeba potřít. Kdo se neplazí pokorně v prachu před jejich Pantátou sídlícím tam někde nahoře, se žene do jisté záhuby. Že papež některých z nich před pár lety naznačil, že i ateisté se mohou dostat do nebe? Takový papež je anomálií a reprezentant tradičních křesťanských hodnot Roman Joch nedávno láskyplně přál papeži Františkovi, aby si ho už Bůh vzal k sobě. O něco dříve se jistý kněz v Polsku za smrt papeže veřejně modlil.

Nezapomeňme na křesťanský boj proti 46 státům Rady Evropy, které společně udělaly kroky na ochranu především žen před domácím násilím. Istanbulská úmluva, dokument podepsaný zástupci vlád liberálních, sociálních i konzervativních, je ve většině zemí tohoto celoevropského uskupení už i ratifikován. Česká biskupská konference a v závěsu za ní pár církví v hlubokém předklonu před Dominikem Dukou ratifikaci brání. Naštěstí jejich stranické reprezentaci v posledních volbách do sněmovny voliči jasně řekli, co si o ní myslí, a souhlas sněmovny s úmluvou nemohou zmařit.

Další bojiště je plné nejen slovních přestřelek křesťanů s lidmi, kteří mají tu drzost milovat se bez bumážky opatřené štemplem. Důstojní pánové, ale i někteří bratří kazatelé či pastoři se velmi zajímají o to, co lidé dělají v posteli, a prý se jim to hnusí. Neumí pochopit, že třeba dva muži nebo dvě ženy si mou říct ano, převzít starost o sebe navzájem a sdílet slasti i strasti. Proti jinak milujícím se pořádají pochody a občas křesťané požadují i jejich přísné trestání.

Když v je některých islámských zemích za homosexuální akt zaveden trest smrti nebo dlouholeté věznění, je pro to v některých křesťanských kruzích plno pochopení. Když však jde o korektní občanské soužití s islámskou, u nás nepatrnou, menšinou, taje Duka při vzpomínkách na hrůzovládu Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské na Pyrenejském poloostrově a na vítěznou bitvu s Turky u Vídně, u níž jen zapomíná, že křesťané a muslimové byli na straně vítězů i na straně poražených. Jako bojová průprava křesťanského mužstva se to však hodí.

Někdy má člověk pocit, že křesťané bojují podle úsloví zdomácnělého u nás vlivem Aloise Jiráska, proti všem. Obávám se však, že nepřiznaně hlavně proti Tomu, podle nějž se jmenují.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Asociální křesťané Pátek, 28.Září 2018, 15:02:55

V návaznosti na tyto neradostné úvahy Ivana Štampacha nad mravním profilem současných (českých) křesťanů není možno se vyhnout zcela principiální otázce: jestliže i mnozí křesťané "prosazují bezcitnou asociální ekonomickou politiku" - je pak vůbec ještě možno vycházet z toho, že by se křesťané v tomto smyslu nějak signifikantně odlišovali od nekřesťanů?

Anebo jinak: má současné křesťanství vůbec ještě nějaký znatelný pozitivní vliv na mravní postoje lidí?

V minulých časech tento pozitivní vliv křesťanství na umravňování obecného - k vlastnímu zhrubnění vždy velmi náchylného - lidu nelze popírat; ale co dneska? Když už je současný svět sekularizovaný natolik, že se to nevyhnutelně promítá i do církevních struktur a věroučných obsahů? Nebylo by pak křesťanství už skutečně jenom a pouze ryze osobní vírou, respektive pouhým životním rituálem, bez skutečné síly proměňovat lidskou duši, vést a obracet ji k vyšším hodnotám?

To je ta otázka, která zde stojí v prostoru.

Václav Pospíšil - Záhoří

Pátek, 28.Září 2018, 21:59:13

Jsou někteří křesťané, kteří jsou lepší než někteří nekřesťané.
Jsou někteří křesťané, kteří jsou stejně dobří jako někteří nekřesťané.
Jsou někteří křesťané, kteří jsou horší než někteří nekřesťané.
Někteří křesťané mají pozitivní vliv na mravní postoje lidí.
Myslím, že křesťané by se v prvé řadě měli snažit žít jako křesťané, budovat Boží království. Žít. Ne bojovat proti jiným.
Uznávám však, že někdy je potřeba upozornit na opomíjené hodnoty.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Oni tihleti (čeští!) křesťané jsou takoví dost nepřizpůsobiví a já bych skoro řekl, že je to s nimi ještě horší než s těmi Romy. Pátek, 28.Září 2018, 22:24:3

Nemělo by se s tím už konečně něco dělat?

Vždyť nebýt těch zpropadených křesťanů, mohli jsme dnes už žít v daleko svobodnější a solidárnější společnosti! Když už tedy ti křesťané zatím nějací musí být, ať se alespoň přizpůsobí našim požadavkům na to, jak by měl takový správný křesťan vypadat a jaké by měl mít názory.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ivan Štampach to říká nějak takhle: Sobota, 29.Září 2018, 10:19:22

Nechte si dobrovolně ukřižovat vaše domnělé křesťanství, jinak nemáte lásku. Co je to skutečné křesťanství a skutečná láska, to vím jen já a vy ne.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Sobota, 29.Září 2018, 11:29:42

Mohu Vás uklidnit, pane Nusharte: nikdo z přítomných si Vás skutečně s paní Zemanovou neplete.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Sobota, 29.Září 2018, 11:45:21

Tak to se mi tedy ulevilo, pane Poláčku.

Pavel Krupička - Praha 5

Neděle, 30.Září 2018, 01:22:34

Aáá, proč zas tak nudný titulek. Pan Duka by si zasloužil lepší, třeba "Je Dominik Duka klerofašistou?"

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Klerofašistou? To je pořád dost nudný, pane Krupičko. Neděle, 30.Září 2018, 07:26:14

Já bych tam vrazil: "Je Dominik Duka vrahem a násilníkem?"

Petrasek Milan - penzista

Pan Duka vehementně celebruje populismus ve jménu Boha Neděle, 30.Září 2018, 18:18:47

což je činnost, která neposkytuje ani plezýr ani nudu.
V každém případě ale vybízí k úvahám o vlastním podílu na stavu katolicismu dnes...bych dodal.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Nejsem, pane Petrásku, vyznavačem Duky a nejsem ani lůzou, Pondělí, 1.Října 2018, 08:13:18

která ho mediálně kamenuje.

Je mi líto, že on už ani nemůže někoho pozvat na večeři a tam něco NEříct, aby z toho nebyl poprask.

Nenávist (humanistů) je hrozná.