Vzestup mezinárodní autoritářské osy si žádá demokratickou odpověď

Do projektu britského Guardianu Budoucnost mezinárodní levice přispěla ikona amerického progresivního hnutí následujícím komentářem.

Před našimi zraky se odvíjí globální střet nezměrného významu. Ať už se na věc díváme ekonomicky, sociálně či ekologicky, v sázce není nic menšího než budoucnost naší planety. V éře ohromné příjmové i majetkové nerovnosti, kdy jedno procento nejbohatších pozemšťanů vlastní více nežli zbývajících devětadevadesát procent, se ve světě rodí nová autoritářská osa.

Ačkoli režimy, které k ní patří, se v některých ohledech liší, některé základní atributy sdílejí: odpor k demokratickým normám, nechuť k svobodným médiím, netoleranci k etnickým a náboženským menšinám a přesvědčení, že vláda má sloužit finančním zájmům svých členů. Političtí lídři daného typu jsou úzce spjati se sítí oligarchů s multimiliardovým jměním, kteří ke světu přistupují jako ke své osobní hračce.

My, kteří věříme v demokracii, tedy v to, že vláda se má zodpovídat lidem, musíme ovšem také správně chápat rozměr problému, jemuž čelíme, abychom jej byli schopni účinně zvládnout. Mělo by být už dávno jasné, že Donald Trump a pravicové hnutí, jež za ním stojí, není fenoménem omezeným na Spojené státy. Po celém světě, v Evropě, v Rusku, na Blízkém východě, v Asii i jinde vidíme hnutí, vedená demagogy, kteří zneužívají lidský strach, předsudky a letité křivdy k získání a udržení osobní moci.

Trend zajisté nezapočal Trumpem. Ale není třeba debatovat o tom, že autoritářští vůdci po celém světě čerpají inspiraci ze skutečnosti, že prezidentu nejstarší a nejmocnější světové demokracie působí potěchu ničit základní demokratické zvyklosti.

Kdo by si před pouhými třemi lety dokázal představit, že Spojené státy zůstanou neutrální ve sporu mezi Kanadou, naším demokratickým sousedem a druhým největším obchodním partnerem, a Saúdskou Arábií, monarchií a klientským státem, který se k ženám chová jako k lidem třetího řádu? A je také těžko myslitelné, že by si izraelská Netanjahuova vláda troufla schválit „zákon o národním státu“, který v podstatě zakotvuje druhořadé postavení pro občany nežidovské národnosti, pokud by necítila, že v tom má Trumpovo krytí.

Ikonický snímek ze Sandersovy volební kampaně. Repro DR

Nic z toho není nějaké zvláštní tajemství. V rámci toho, jak se Spojené státy čím dál více vzdalují svým dlouholetým demokratickým spojencům, americký velvyslanec v Německu například projevil nedávno podporu krajně pravicovým evropským stranám.

Nedosti ale na tom, že se Trump chová nepřátelsky k demokratickým institucím. Máme v něm prezidenta, který zcela bezpříkladným způsobem činí ze svých osobních ekonomických zájmů a ze zájmů svých chráněnců součást vládní politiky.

Některé autokratické státy jsou ale v tomto kleptokratickém tažení ještě o kus dál. V Rusku už se ani nedá říct, kde končí rozhodování vlády a kde začíná ochrana zájmů Vladimíra Putina a jeho družiny oligarchů. Pracují jako funkční jednotka. Podobně v Saúdské Arábii se o nějaké dělbě osobní a veřejné moci vůbec nemluví, protože přírodní zdroje země, jejichž hodnota se odhaduje na biliony dolarů, patří královské rodině.

V Maďarsku se krajně pravicový lídr Viktor Orbán otevřeně hlásí ke spojenectví s Putinem. A v Číně, kroužek věrných kolem Si Ťin-pchinga soustavně konsoliduje moc; na jedné straně drtí politické svobody doma, na straně druhé rozvážejí po světě svou verzi autoritářského kapitalismu.

Musíme pochopit, že všichni vyjmenovaní autoritáři tvoří segmenty společné fronty. Jsou v úzkém spojení, sdílejí taktiku, a v případě krajně pravicových amerických a evropských hnutí sdílejí i některé ze svých donorů.

Tak například Mercerovic rodina podporuje nechvalně proslulou firmu Cambridge Analytica, financují Trumpa a také štvavý web Breitbart News, které působí v Evropě, v USA i v Izraeli a všude šíři tu samou nenávistnou protiimigrantskou a protimuslimskou propagandu. Republikánský megadonor Sheldon Adelson štědře podporuje pravičácké kampaně proti toleranci a liberalismu v USA i v Izraeli.

Věci se ovšem mají tak, že máme-li se s pravicovým autoritářstvím utkat účinně, nemůžeme prostě jen hájit selhávající status quo uplynulých dekád. Ve Spojených státech i v řadě dalších míst po celém světě musí dnes lidé pracovat delší dobu, aby si udrželi své včerejší mzdy. A mnozí žijí v obavách, že se jejich dětem povede hůř, než se vede jim.

Naším úkolem je pracovat pro budoucnost, v níž nové technologie a inovace budou sloužit ku prospěchu všem lidem, nejen vyvolené menšině. Je prostě nepřijatelné, aby jedno procento světové populace vlastnilo polovinu pozemského bohatství, zatímco sedmdesáti procentům lidí v produktivním věku připadá jen 2,7 procenta světového bohatství.

Vlády celého světa musí společně ukončit absurditu stavu, v němž nadnárodní korporace schraňují na účtech v daňových rájích jednadvacet bilionů dolarů, aby se vyhnuly poctivému placení daní, a současně vyvíjejí tlak na vlády svých zemí, aby seškrtaly sociální rozpočty. Je zcela nepřijatelné, aby těžba ropy a uhlí nadále vydělávala nehorázné sumy, zatímco uhlíkové emise likvidují planetu našim dětem a vnoučatům.

Je nepřijatelné, aby hrstka nadnárodních mediálních gigantů kontrolovala, jak po světě proudí informace. Není přijatelné, aby pokoutně psané obchodní dohody prospívaly čistě velkým nadnárodním korporacím, podporovaly závody ke dnu a současně škodily lidem po celém světě. A není přijatelné, takovou dobu po konci studené války, aby země celého světa marnily bilion dolarů ročně ve výdajích na zbrojení, zatímco miliony dění umírají na snadno léčitelné choroby.

Máme-li účinně vzdorovat vzestupu mezinárodní autoritářské osy, je nutné zorganizovat mezinárodní progresivní hnutí, které se sjednotí za vizí sdílené prosperity, bezpečnosti a důstojnosti pro všechny lidi a které se zaměří na masivní globální nerovnost, jež se netýká pouze bohatství, ale také politické moci.

Takové hnutí musí být ochotné tvořivě a směle přemýšlet o světě, v němž bychom žili rádi. Zatímco autoritářská osa se pokouší odstranit světový řád, který vzešel z konce II. světové války, neboť omezuje jejich přístup k bohatství a moci, my se nemůžeme spokojit s jeho prostou obranou.

Musíme se poctivě srovnat s tím, že právě poměry, které tu panovaly před vzestupem autoritářské osy, umožnily její vznik a rozmach. Nelze se k nim tedy vracet, je nutno nově promyslet skutečně progresivní mezinárodní vztahy, založené na solidaritě, na vědomí, že každá osoba na planetě je součástí lidstva, a že každý z nás chce, aby jeho děti prožili život zdravé, s dobrým vzděláním, s dobrou prací, s čistou vodou a vzduchem a v míru.

Naším úkolem dnes je spojit všechny lidi celého světa sdílející toto přesvědčení. V éře výbušného růstu bohatství a rozvoje technologií máme na to, aby mohl důstojně žít úplně každý jeden člověk na planetě.

Naším úkolem je pracovat na vzniku sjednocené humanity a činit vše proti silám, ať už korporátním nebo státním, které se nás pokoušejí rozdělit a stavět proti sobě. Dnes už o nich víme, že spolupracují mezinárodně. A my musíme udělat totéž.

Text A new authoritarian axis demands an international progressive front vyšel v rámci projektu Budoucnost mezinárodní levice v Guardianu. Přeložil JAKUB PATOČKA

A co si myslíte vy? Diskuse (15 příspěvků)

Aleš Morbicer - Ostrava

Sobota, 15.Září 2018, 10:38:18

Ano, stručné a srozumitelné shrnutí totálního krachu levice v celosvětovém měřítku.

Nejstrašnější je to uvědomění si, že přes Sandersovu pobídku je změna zřejmě nemožná.

Vždyť všichni ví, že jaderné zbraně jsou dobré jen k pohádkovým ziskům soukromých osob popřípadě k udržování diktatur, a že svět už měl být dávno bez jaderných zbraní.
Je to reálné aspoň výhledově?
Ale jděte...

A tak je to se vším.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

No dobře, ale jak to chcete udělat, pane Morbicere? Sobota, 15.Září 2018, 21:35:52

Severní Korea by jistě byla velmi ráda, kdyby se všichni ostatní dobrovolně zbavili svých jaderných zbraní.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Sobota, 15.Září 2018, 21:37:24

Vyhraje ten, kdo tu dohodu nedodrží.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 16.Září 2018, 08:55:8

Dnes ráno jsem v rádiu zaslechla píseň V+W, ve které se zpívá: "Celé lidské pokolení mělo by víc pokoje, kdyby bylo to, co není, a nebylo to, co je..."
Tak nevím. Byli vůbec Voskovec a Werich levicoví?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Neděle, 16.Září 2018, 12:23:33

Oni se vlastně, paní Hájková, v té písničce vysmívají levicovým snahám o lepší svět.

Takže já bych je zakázal...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 16.Září 2018, 13:22:44

V + W: vždyť je to naprosto jasná výzva k revoluci.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 16.Září 2018, 13:34:31

Záleží na tom, zda tu větu o touze lidského pokolení brali smrtelně vážně, nebo to mysleli spíš ironicky. Nebo ani ne ironicky, ale jistě s humorem.
Já předpokládám to druhé.
Člověk má umět dívat se s humorem a s nadhledem nejen na sebe, ale občas i na vážné věci.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Výzva k revoluci výzva k revoluci... výzva k nepovedené revoluci! Pondělí, 17.Září 2018, 00:41:9

Řekne se třeba, že se
to a to stane tak a tak,
ono to pak dopadne docela naopak!

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 17.Září 2018, 05:53:25

Ale jistá naděje na změnu tu je: "nikdo nic nikdy nemá míti za definitivní..."
Ovšem, jestliže se zpochybňuje to, když lidí řeknou: "bude to tak a tak", znamená to, že se možná věří Bohu, který to nakonec rozhodne.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pondělí, 17.Září 2018, 08:40:13

Nevím jak to přesně udělat pane Nusharte, krvaví diktátoři jako Kim by ovšem ve světě bez jaderných zbraní nemohli být u moci, aspoň to je asi jasné.

Ale přál bych si vědět, jak zbavit moci vojensko průmyslový komplex, jak odstavit od zisku světovou oligarchii, jak zavést samosprávnou demokracii do světa regionů, jak zamezit obchodu se zoufalstvím,,,,,,,,,,,,,,,,,, jo, to bych si přál.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Morbicerovi Pondělí, 17.Září 2018, 10:20:9

Domnívám se, že když jaderná zbraň už jednou byla vymyšlena a sestrojena, nelze se vrátit do doby před "tím", kdy ještě nikdo nevěděl, že je možné ji sestrojit.

Krvaví diktátoři ale existovali i v době předjaderné.

Stejně jako Vy bych si přál, aby zlo bylo zbaveno svojí moci. Nejde to ale udělat násilím, účel nesvětí prostředky. Proto si myslím, že žádnou násilnou revolucí (formou násilí je i manipulace) nelze dospět k lepšímu stavu světa. Možná jen v tom případě, že zkušenost s násilím (se zlem) povede k moudrosti.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pro pana Poláčka Úterý, 18.Září 2018, 12:35:4

Nevím, zda se to hodí zrovna pod tento článek, ale chtěla jsem vás upozornit na nový text Václava Bělohradského. Jistě vás bude zajímat, protože se týká demokracie a změn, které ji provázejí.
https://m.novinky.cz/articleDetails?aId=482760&sznu=8TUm2njwRiBZ3iLu&mId=4&sId=959

Josef Poláček - Manuální pracovník

V. Bělohradského boje za lidovou demokracii Úterý, 18.Září 2018, 15:05:35

Díky za ten poukaz, paní Hájková; ale já jsem tento Bělohradského text četl už v Salonu.

Ale musím přiznat: ačkoli to bylo teprve před několika týdny, za tu dobu jsem už víceméně zcela zapomněl, o čem tam vlastně psal.

Ty jeho vývody se totiž nakonec neustále točí v tom samém kruhu: stále znovu a znovu straší monopolizací moci na straně určitých oligarchických (a tedy přinejmenším tendenciálně antidemokratických) struktur. A poté mu z toho vyplyne, že to "jediné pravé" je na straně nezávislých, autonomních iniciativ zdola.

V. Bělohradský - nemohu se tomu konstatování vyhnout - stále znovu zaměňuje dvě zcela různé věci: svobodu a autonomii. Respektive demokracii a autonomii (pokud bychom tou "demokracií" měli na mysli pravou a autentickou lidskou svobodu). Což je ovšem - ta demokracie - další pojem který Bělohradský nijak blíže neosvětluje, co tím vlastně má na mysli.

Zkrátka: Bělohradský stále znovu žongluje pojmy, které jen zdánlivě definuje, ale ve skutečnosti nevysvětluje jejich podstatu. A nakonec mu jak řečeno vždy vyjde jenom jedno a to samé: že jediným pravým zřídlem svobody a demokracie jsou ty autonomní skupinky zdola.

Zcela upřímně: nenacházím v tom nic, co by mi mohlo poskytnout nějaké hlubší poznání zásadních problémů, mechanismů, dynamismů a vývojových tendencí současné doby.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 19.Září 2018, 07:27:7

Toto vyšlo v Salonu 12. září. Myslela jsem si, že jde o nový text.
Také v tom nenacházím nic převratného. Navíc se text hemží cizími slovy a neologismy (subscendence). Je těžké tomu rozumět.
Rozumím tomu, že démos vlastně neexistuje. Ale nemyslím si, že náhodné shluky lidí v ulicích budou rozhodovat o zásadních věcech.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 19.Září 2018, 10:27:37

No ano, Bělohradský své texty vždy prošpikuje velice vědecky znějícími pojmy a definicemi, ale jak už jsem napsal minule nakonec z toho vždycky vzejde jedno jediné, vlastně naprosto triviální myšlenka o tom že - jak jste to formulovala - "o zásadních věcech mají rozhodovat náhodné shluky lidí v ulicích".