Think-tank Evropské hodnoty: Jestřáb v rouše expertním

Ředitel think-tanku Evropské hodnoty před časem zařadil Deník Referendum mezi média s nejasným postojem k politice Ruska. Petr Bittner se ohrazuje a demaskuje způsob, jakým Evropské hodnoty skrývají svou ideologii pod expertní nátěr.

Sociální sítě nedávno vyplavily dva roky starou mezinárodní analýzu ruského informačního vlivu v evropských zemích vydanou maďarským Political Capital institutem. Jakub Janda, ředitel think-tanku Evropské hodnoty, a Ondřej Kundra z časopisu Respekt v ní za Českou republiku analyzují zdejší média. Konkrétně je rozdělují na ta, která svou redakční politikou kritizují, anebo obhajují politiku Ruska.

Deník Referendum se v tomto členění nevešel mezi média s „jasnou kritikou činů Ruské federace“, nýbrž spadl mezi „média s nevyhraněným, nejasným, nečitelným nebo smíšeným postojem“.

Ondřej Kundra, který je pod studií podepsaný, se na sociálních sítích od takové typologie distancoval. Podle svých slov přispěl pouze seznamem pro-kremelských webů působících v českém mediálním prostředí. Janda ovšem na tento seznam navazuje svou vlastní – v jeho případě naopak zcela nepodloženou – kategorií „šedá zóna“.

Taková operace přesně vystihuje způsob, jakým si získává renomé think-tank Evropské hodnoty: formuluje ideologicky zatížený názor a neutralizuje ho účelově zvolenou studií.

V čem že měl být postoj Deníku Referendum vůči Rusku podle Jandy sporný? Své pozorování shrnuje následovně: Deník Referendum se na jednu stranu „zastává Pussy Riot“, případně „píše o politickém procesu Nadji Savčenkové“ a celkově zastává liberální hodnoty třeba v otázce „pro-choice“, ale na druhou stranu „kritizuje válku v Iráku“ a „válku s terorem“. Toť celá analýza oné „nečitelnosti“.

Jsou v zásadě jen dvě možnosti. Pokud Janda není schopen identifikovat v Deníku Referendum nezávislou, demokratickou levicovou opozici vůči militarismu, pohybují se jeho analytické schopnosti v rovině nepozorného internetového diskutéra.

Druhá varianta je pravděpodobnější: Janda není ochoten uznat politickou pozici, která vybočuje z primitivního studenoválečného schématu, na kterém stojí jeho vnímání světa i sama politická orientace think-tanku Evropské hodnoty.

Tahle ideologická zaslepenost ovšem není samoúčelná. Jandův think-tank byl už v minulosti často kritizován akademickými autoritami za to, že vydává své „jestřábí“ publikace za expertní, přestože jde o evidentně ideologicky vychýlené materiály, jejichž cílem není odborně popsat realitu, nýbrž podpořit konkrétní, většinou militantní řešení, veskrze kopírující pravicovou sekuritizační linii.

Expertízu Evropských hodnot vyvrátila před časem už skupina vědců a vědkyň z FSV UK. Kritizovali třeba jejich výhledovou analýzu vývoje vnějšího bezpečnostního prostředí České republiky, která by podle nich neměla vůbec být nazývána odbornou studií, ale ideologií. „Evropské hodnoty jsou v mnohém přímou antitezí sdílené představy [o solidním výzkumu]. Díky tomu jsou schopny zaplavovat veřejnou debatu obrovským množstvím ‚expertních studií‘, vyznačujících se interpretací striktně na základě (neokonzervativní) ideologie a často nedostávající základním etickým standardům,“ stojí v reakci akademiků. 

Nebylo by fér kritizovat Evropské hodnoty za to, že nedosahují akademické úrovně. Nejsou přece jen vědeckou institucí a ani se za ni neoznačují. Nejde v tuto chvíli ani o to, jestli je jejich ideová linie správná, nebo není (Poznámka autora: není).


Podstatné je, že Janda ani think-tank Evropské hodnoty svou ideologickou předpojatost nepřiznávají.

Existence think-tanku Evropské hodnoty je legitimní, problém ovšem nastává ve chvíli, kdy jsou jejich výstupy považovány za neutrální. Foto evropskehodnoty.cz

V reakci na kritiku akademiků, podle kterých think-tank tají svou ideologii, se Evropské hodnoty hlásí k „ideologii liberální demokracie“. Liberální demokracie ovšem není ideologie, nýbrž politický režim – ideologie je až způsob, jakým nahlížíme na hrozby pro liberální demokracii a kde hledáme cesty k její záchraně.

Think-tank Evropské hodnoty se kupříkladu domnívá, že liberální demokracii zachrání navyšování výdajů na obranu, nafukování vnějších hrozeb, konstatování válečného stavu a vybízení k ozbrojování a vstupu do aktivních záloh. Já si naopak myslím, že jde o strašení lidí a zelenání mozků, což je cesta, jak liberální demokracii zaručeně pohřbít. 

Deník Referendum jako sprostý podezřelý
Existence think-tanku Evropské hodnoty je legitimní, problém ovšem nastává ve chvíli, kdy jsou jejich výstupy považovány za neutrální. S nezanedbatelnou částí jeho motivů v zásadě souhlasím, na svém kontě má ostatně řadu podařených, nebo aspoň seriózních výstupů, některé jsme dokonce publikovaličásti z nich se na naopak našich stránkách dostalo kritiky – potud v pořádku. Je ale nutné ohradit se proti způsobu, jakým jeho ředitel rozsévá údajně objektivní pochybnosti kolem nezávislých médií jen proto, že jde o jeho ideologické oponenty.

Pokud jsou podobné výklady brány jako neutrální, je to v první řadě hluboká urážka novinářské práce Deníku Referendum. Jako „takzvaně vyvážený“ označuje Janda postoj Deníku Referendum ke konfliktu na Ukrajině, kde přitom měl DR svého dopisovatele uprostřed Majdanu, v Doněcku, několikrát na Donbasu a několikrát i na Krymu. Vojtěch Boháč publikoval i kritickou analýzu způsobu, jakým ruská masmédia informují o dění na Ukrajině. S redakčním zázemím Petra Jedličky odvedla rubrika Svět od začátku konfliktu profesionální novinářskou práci v neuvěřitelně skromných finančních podmínkách.

Neupřímný postoj Evropských hodnot ale není jen útokem na pověst našich novin. Je rovněž naprosto kontraproduktivní ve vztahu k samotné hybridní válce, kterou se think-tank snaží svádět.

Pokud totiž nejhlasitější kritici Kremlu vyrábí své výstupy jako propagandu s opačným znamínkem, stávají se tak sami zranitelnými vůči laciným protiútokům proruských dezinformačních webů. Ve finále takto oslabuje tolik potřebná kritika reálného ruského vměšování.

Pokud se z expertízy v tak zásadní oblasti, jakou je současná hybridní válka, stane jen selektivní doplněk sloužící k zakrývání ideologicky vyhraněných pozic, bude to hrát do karet Putinově strategii: možná že jsem „medvěd v rouše beránčím“, ale pohleďte, proti mně stojí prachobyčejný „jestřáb v rouše expertním“. 

Kdyby zkrátka Parlamentní listy neměly think-tank Evropské hodnoty, musely by si ho asi vymyslet.