O pejskovi a kočičce

Manželství jako něco, na jehož vymezení se všichni shodnou, už neexistuje. Existují jen reálné svazky, rodiny a rodinná uspořádání nejrůznějšího druhu, ať už si o tom rozličné panující ideologie myslí cokoliv.

Lidovecký poslanec Marek Výborný, jeden z předkladatelů úpravy Listiny základních práv a svobod, která má do ústavy zakotvit definici manželství jako svazek muže a ženy, prohlásil, že manželstvím není svazek muže a muže nebo třeba psa a kočičky. Svá slova o psovi a kočičce označil vzápětí za bonmot. V každém případě se mi na mysl vloudila slova Pavla Bělobrádka o jednom psovi, který nezemřel, ale chcípl. Možná tam není souvislost. Věřím, že ne.

O pejskovi a kočičce si teď v každém případě pravidelně čteme s dcerkou. Má jejich příběhy ráda, asi také díky krásnému jazyku Josefa Čapka. Bonmot poslance Výborného se mě proto docela dotkl. Při čtení pejska a kočičky jsem si totiž uvědomil, jak pěkný a hluboký obraz partnerského soužití Čapek slovy i obrazem namaloval. Je to vlastně modelový příklad jakéhokoli partnerství.

Pejsek a kočička jsou každý jiný: jak by taky ne, když jsou to pes a kočka. Ale jejich různost se navzájem doplňuje, dovedou svoje schopnosti a odlišné dovednosti až ku podivu sladit a společně něčeho dosáhnout, třeba umýt podlahu. Invenčně, neotřele, ale v celkem harmonické spolupráci. V podobném duchu proběhlo i jejich společné vaření svátkového a narozeninového dortu. Také se starají jeden o druhého, dovedou jeden druhého utěšit, potěšit.

Film-6721Jsou každý jiný. Jejich různost se však doplňuje, dokážou harmonicky spolupracovat a něčeho dosáhnout. Repro DR

Dokonce společně adoptují dítě, totiž panenku, kterou kdosi pohodil. Pak se o ni svorně starají, hledají jí rovněž pohozené hračky. Představení, které kočička s pejskem předvedou nemocným dětem na Mikuláše, je o radosti, kterou dítě do života přináší, i když to s sebou nese také starosti a práci. Zkrátka jakási velmi nenásilná a poetická agitace pro rodinu a rodičovství. Tedy pro to, co by pan poslanec Výborný a jeho kolegové zřejmě rádi chránili.

Lidovecký poslanec dále uvedl, že manželství nevnímá jako nějaký sociální nebo ekonomický konstrukt, ale jako hodnotu vycházející z naší židovsko-křesťanské tradice a tedy jako svazek muže a ženy. I tato slova stojí za pozornost. Manželství, a v plné míře to platí i pro manželství křesťanské, vždy mělo svůj sociální a ekonomický rozměr. Z hlediska křesťanské teologie je manželství svátost; z hlediska společnosti jako celku je to ale spíš právě určitý konstrukt, který má sociální a ekonomickou funkci.

Takže manželství skutečně je, slovy Marka Výborného, „sociálně-ekonomický konstrukt, který se vyvíjí v čase“. Přesněji řečeno, taková je funkce manželství, kterou plní ve společnosti. Právě na této funkci se nakonec snad mohou shodnout konzervativci s liberály, a proto se jedině podobná definice může stát něčím společně sdíleným. Obsah, vlastní jádro – tedy otázka, zda manželství je pouze pro obojpohlavní páry, už není něčím obecně sdíleným, ale každý si tam dosadí svou představu.

Hezky to ilustrovala situace, která ve Sněmovně nastala: dvě zhruba stejně velké skupiny poslanců, každá ze šesti z větší části se překrývajících stran, navrhly skoro současně dvě změny zákonů – aby manželství mohli uzavřít i gayové a lesby, a aby manželství bylo zakotveno výhradně jako svazek muže a ženy. Manželství jako něco, na jehož vymezení se všichni shodnou, už neexistuje. A nezáleží tolik na tom, která poslanecká skupina zrovna získá navrch.

Tím, co skutečně existuje, jsou reálné svazky, rodiny a rodinná uspořádání nejrůznějšího druhu. Ty tu budou vždy, dokud bude člověk člověkem a bez ohledu na panující ideologie. A jejich hodnota se bude měřit podle ovoce – podle toho, jací lidé v nich budou vyrůstat. To platí stejně pro děti jako pro samotné partnery, kteří ve vztazích také buď chřadnou, nebo rostou.

Proto bych si dovolil na závěr této krátké úvahy adresovat liberálům i konzervativcům, pokud náhodou tyhle řádky čtou, jedinou prostou výzvu: čtěte pejska a kočičku!