S plasty v pasti

Záběry oceánů plných plastů jsou drastické a vyvolávají pocity beznaděje. Umělá hmota ale není jen vetřelec. Jakékoli řešení plastového ohrožení bude muset brát v úvahu ekonomický a sociální rozměr a být skutečně globální.

Video s potápěčem proplouvajícím v tropických vodách poblíž Bali mořem plastikových odpadků na místě, kde se obvykle shromažďují majestátní manty, je zdrcující. Svíravý a dusivý pocit, že svět je v zásadním nepořádku a už se s tím nedá nic dělat, nemůže asi nic vyjádřit lépe než podobné záběry. Žádný ráj už neexistuje, zůstalo jen nekonečné smetiště.

Podobně působí fotografie v National Geographic, na níž miniaturní mořský koníček obtočil ocásek kolem plastikové tyčinky do uší. Namísto chaluhy nebo drobné větvičky si posloužil náhradou, která byla – opět v pobřežních vodách Indonésie – víc po ruce. Autor snímku fotograf Justin Hofman si povzdechl, že by byl radši, kdyby taková fotografie nikdy neexistovala. Jenže existuje a podobných bude stále přibývat.

Plasticorplanet-seahoresTahle fotografie raději neměla vzniknout. Foto Justin Hofman

O plastech především (ale nejen) v mořích a oceánech se v posledních měsících hodně píše. Například o tom, které řeky přinášejí z pevniny největší objem odpadků. Z nich celá polovina teče v Číně, zbytek v Indii a na africkém kontinentě. Opravdu to svádí k postoji – my za to přece nemůžeme, Labe ani Dunaj mezi největšími řekami-nosiči odpadků nejsou a pobřeží nemáme.

Jádro pudla: ekonomika
Červnové číslo National Geographic má téma plastů jako hlavní. Věnuje se mu na padesáti stranách opravdu zevrubně, slovem, řečí čísel a grafů i obrazem. Přesto asi nejvýmluvněji o problému vypovídá editorial šéfredaktora, který zdůrazňuje, jak vážně slovutný časopis celou věc bere. Mateřská anglická verze časopisu bude napříště namísto plastikových sáčků balena do papírových, což „zabrání ročně výrobě více než 30 milionů jednorázových plastových sáčků“.

Redakce české verze by také ráda tuto změnu, ale prozatím ji nenabídne – bylo by to totiž dražší. A tak se šéfredaktor ptá čtenářů, zda do toho „půjdou s nimi“. Dokonce ani časopis vycházející v poměrně bohaté zemi a kupovaný poměrně bohatými lidmi si sám od sebe nedovolí opustit jednorázové plastové obaly, protože by to bylo neekonomické. Dokonce ani takový časopis, který si plastové ohrožení jasně uvědomuje a rád by šel příkladem. Zde je, řekl bych, jádro pudla.

Tváří v tvář šokujícím obrázkům kdysi panenské přírody plné plastů je snadné považovat umělou hmotu prostě za vetřelce, nepřítele. Ale plasty mají i druhou a lepší tvář, a opět se týká ekonomiky. Dostupné předměty každodenní potřeby z plastiku dnes nepochybně umožňují lidem v nejchudších regionech světa žít, například si nachytat dešťovou vodu do plastových nádrží, přenášet vodu v plastových kanystrech nebo petkách, mýt nádobí v plastikovém škopku, vůbec nějaké nádobí mít...

Snižovat nadměrnou spotřebu, omezovat jednorázové plastové obaly, důsledně recyklovat, vracet se pokud možno k plastům přírodního původu, vyvíjet nové a rychleji rozložitelné typy plastových materiálů. To všechno je důležité a nutné. I kdyby se ale v nejbohatších zemích světa zrecyklovalo sto procent všeho odpadu, na přísunu plastového odpadu do moří by to nic zásadního nezměnilo. To není výmluva, ale prosté konstatování. Plastové znečištění je problém globální a vyžaduje globální porozumění. Především ve smyslu porozumění pro ekonomickou stránku plastového problému.

Z tohoto úhlu pohledu se zdá, že jediným skutečným řešením by byl vynález podobně dostupné, levné a praktické hmoty, která by se ale mnohem rychleji rozkládala. Pravděpodobně jiného typu plastů. S tím, že rychlejší rozkládání zřejmě bude více přispívat ke globálnímu oteplování. Skoro se zdá, že skutečné řešení v situaci, kdy přibývá obyvatel Země a ti v chudších částech světa chtějí zcela pochopitelně žít co nejpodobněji jako ti v nejbohatších zemích, ani najít nelze.

A co si myslíte vy? Diskuse (37 příspěvků)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"... Svět je v zásadním nepořádku a už se s tím nedá nic dělat..." Středa, 13.Června 2018, 19:18:13

Tenhle pocit už jsem měl mnohem dřív. Byl přerušen jen optimistickými 90. léty, ale hned po roce 2000 se vrátil.

Kdy a proč se to vlastně celé pokazilo? (Nejen s těmi plasty a nejen z perspektivy jednoho života.)

Zkoušel s tím někdo něco dělat? S jakým výsledkem?

Filip Outrata - Praha

Devadesátá léta Čtvrtek, 14.Června 2018, 00:16:26

byla skutečně optimistická, pro mě (vzhledem k věku) i docela dost naivní. Tehdy byly vážné problémy - ozónová díra atd., ale zdály se řešitelné, nebyla to taková bezvýchodná past jako dnes.

Pokud jde o plasty a životní prostředí obecně, pokazilo se to nejpozději za průmyslové revoluce. Pak už se jen multiplikovaly efekty úspěchu člověka v jeho sebeprosazení...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 14.Června 2018, 05:48:59

Možná tehdejší optimismus pramenil z toho, že v devadesátých letech se znovu uvěřilo v trvalou životaschopnost kapitalismu.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Čtvrtek, 14.Června 2018, 13:40:30

Mně se devadesátá léta zdála optimistická NAVZDORY divoké privatizaci a klausovskému kapitalismu.

Tenkrát bylo možné si představit, že přijde něco lepšího a ta představa nebyla spojována s nutností spálit na popel to staré.

Ivo Horák - Praha 3

Čtvrtek, 14.Června 2018, 13:44:47

V mém případě pramenil jistý můj optimismus, slábnoucí během 90. let, z něčeho jiného: z naděje v to, že si necháme vládnout převážně lidmi nepoplatnými, humanistické orientace, idealisty, kteří nebudou pracovat v zájmu peněz a zbohatlíků.

Filip Outrata - Praha

Optimismus 90. let Pátek, 15.Června 2018, 00:17:53

měl různé příčiny, už tu byly zmíněny. Naděje v demokracii (Leonard Cohen: Democracy z roku 1992), celková otevřenost, třeba i takové detaily jako zásadní (jak se tehdy zdálo) posun v izraelsko-palestinské otázce...

mám k tomu takový tvrdě pragocentrický příměr: Pražský hrad se v 90. letech nebývale otevřel, přístupná byla spousta míst do té doby uzavřených. Bylo to dobrodružné. Dnes je většina těch míst opět uzavřená a další se uzavírají, kontroluje se při vstupu. Strach, pesimismus, uzavřenost.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Něco se pokazilo, Pátek, 15.Června 2018, 01:26:9

ale proč by vůbec člověku mělo na budoucnosti světa záležet, jestliže "život je jen co nejkomfortnější čekání na smrt"?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 15.Června 2018, 07:49:51

A vy, pane Outrato, jako křesťan nevěříte, že svět pořád ještě stojí ve zlém? Že tedy naděje je namístě, ale optimismus může být falešný?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Myslím, že vztah člověka ke světu nelze změnit administrativními opatřeními (o "kotlinách" nemluvě). Pátek, 15.Června 2018, 08:44:26

Ten vztah ke světu se může změnit se změnou paradigmatu.

Filip Outrata - Praha

Pátek, 15.Června 2018, 11:14:54

Přiznám se, paní Hájková, že přesvědčení o tom, že "svět pořád ještě stojí ve zlém", není součástí mého osobního křesťanského vyznání.

Moje chápání je takové, že člověk je dvojaká bytost, má v sobě dobro i zlo, ty se v něm sváří. Má schopnost ničit, i dar tvořit. Uzdravovat i zabíjet.

Ekologickou krizi včetně plastové chápu už spíš z hlediska celku přírody než z čistě lidské perspektivy. Když se jeden druh nadmíru rozmnoží, je úspěšný, mívá to za následek devastaci ekosystému. Totéž se podle mě děje s úspěšným druhem homo sapiens. Ekologická krize je průvodní jev příliš velkého úspěchu tohoto - našeho - druhu. I s nezbytným katastrofickým vyzněním.

Samozřejmě je něco možné změnit změnou paradigmatu, jak píše pan Nushart - nebo možná spíš změnou smýšlení (metanoia). Ale na základní danosti, totiž že počet lidí, jejich nároky a jejich životní potřeby zcela zásadně, katastrofálně změní životní prostředí, to podle mě bohužel zřejmě nic nezmění.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Takže, když se lidstvo ve válkách Pátek, 15.Června 2018, 12:24:24

a v hladomorech vyhubí, bude to (z hlediska ekologické krize) dobro!?

Nebo se má nějak nenásilně omezit počet lidí na planetě!?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Nushartovi Pátek, 15.Června 2018, 12:49:59

Čtete mi myšlenky. Zrovna jsem se pana Outraty chtěla zeptat na totéž.
Nedávno jsem se setkala s křesťany-kreacionisty. Ti se podobnými myšlenkami o přemnožení jednoho živočišného druhu netrápí.

Filip Outrata - Praha

Když se lidstvo vyhubí, Pátek, 15.Června 2018, 22:30:14

bude to dobro přinejmenším z hlediska rovnováhy ekosystému. Ostatně na této rovině už jsou naše pojmy "dobro" a "zlo" asi trochu neadekvátní.

Myslím, že počet lidé na planetě se nedá nenásilně omezit. Ostatně nejde ani tak o počet lidí, jako o jejich životní styl a nároky na životní prostředí. Takže i kdyby počet obyvatel celosvětově už nestoupal, ale zvyšovala se životní úroveň chudých zemí, bude to stejně z ekologického hlediska špatné.

Z hlediska našich kategorií dobro/zlo je nepochybně dobré, když lidé nežijí v chudobě, mají dostatek a jsou zabezpečení infrastrukturou a dalšími náležitostmi vyspělého světa. Respektive z našeho pohledu je zlem, když jedni lidé toto vše mají a jiní ne. Z hlediska ekosystému planety to ale asi dobro není...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 15.Června 2018, 23:00:34

Planeta bez člověka přece nebude mít žádný smysl. Nebo taky věříte, že se noví rozumní tvorové vyvinou třeba z veverek?

Filip Outrata - Praha

Pátek, 15.Června 2018, 23:41:50

"Planeta bez člověka přece nebude mít žádný smysl." Tak to je pro mě, paní Hájková, antropocentrismus, který opravdu nesdílím.

Ostatně je myslím stále jasnější, že "rozumní" jsou i jiní tvorové než člověk, nejen živočichové, ale i rostliny. Jen naše nedostatečná rozumnost nám doposud brání si to plně uvědomit...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 16.Června 2018, 00:55:1

No, a není antropocentrismus vlastně humanismus?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 16.Června 2018, 08:18:35

Papež říká, že naděje v budoucnost je první a nejzákladnější lidské právo.
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=27821

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Názor, že "planeta bez člověka je dobro pro ekosystém planety" Sobota, 16.Června 2018, 11:09:7

může u lidstva vést k vnitrodruhové agresi, ke genocidě, při které jedni mají moc vyhubit ty druhé.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 16.Června 2018, 12:02:33

Jednu dobu byla sebenenávist charakteristická pro křesťanství. Tenkrát bylo v oblibě sebemrskání. To už ale, myslím, docela mizí. Každý křesťan dnes ví, že Bůh ho miluje. A že ho nemiluje jenom jako nepodstatnou součást všeho ostatního stvoření.
Dnes se sebenenávist patrně přesouvá do radikálně-ekologického hnutí.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Antropocentrismus a humanismus Sobota, 16.Června 2018, 13:58:24

To je dost složitá záležitost, paní Hájková. Zase musím připomenout mou kontroverzi s radikálními ekologisty, kteří popírají jakoukoli exkluzivitu člověka oproti ostatní přírodě. (A zdá se, že pan Outrata zastává dost podobný názor.)

Na straně jedné: to popírání exkluzivity člověka postrádá smysl. Můžeme ponechat stranou člověka: když se podíváme kamkoli do vesmíru, asi nás tam v prvé řadě bude zajímat případná existence r o z u m n ý c h bytostí daleko více, nežli existence nějakých lišejníků a baktérií.

Na straně druhé zase ten "antropocentrismus" sám samozřejmě může velice snadno sklouznout do té negativní polohy, tedy že člověk sám sebe prohlásí a p r i o r i za "nejvyššího tvora", a podlehne hybris z vlastní výlučnosti.

Takže ten antropocentrismus m ů ž e být humanismem; ale jenom tehdy když je to antropocentrismus rozmyslný, který dokáže člověka vřadit do jsoucnosti celého živého světa a jeho vývoje.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 16.Června 2018, 15:18:44

Přestože křesťanství je antropocentrické (nebo se to o něm spíš říká), křesťan nemůže být hybris, pane Poláčku. Tedy pokud je opravdovým křesťanem, který se vyznačuje zvláštní křesťanskou ctností - pokorou.
Hybris (pýcha) je pojem z doby předkřesťanské - z antiky. Před časem jsme se tu o tom bavili, v souvislosti s jedním Hauserovým článkem.

Ivo Horák - Praha 3

Kafkovo "V souboji tebe a světa dělej sekundanta světu" pojměme široce Sobota, 16.Června 2018, 16:00:11


Přestože osobně souhlasím s názorem, jenž tu formuloval pan Poláček, chci upřímně vyzvednout postoj pana Outraty. Tento velmi ušlechtilý (gentlemana hodný) způsob uvažování je s postupující a sílící egocentrickou (a antropocentrickou) bezohledností stále více znevažován a zesměšňován (již pro to ani nemusí ústit v činy), takže jej pomalu neobhajují už ani nejmladší s dispozicí k vypjatému smyslu pro spravedlnost. Proto „klobouk dolů“!

Oproti panu Outratovi nevidím situaci jako v zásadě neřešitelnou, spíš jako (téměř) neřešenou v důsledku existujících společensko-ekonomických daností. V praxi to ale vychází asi „prašť jako uhoď".

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

mesiáš je gentleman Neděle, 17.Června 2018, 10:59:8

Některý Čech, který už se sám jako Čech neidentifikuje, provede sebekritiku Čechů se závěrem, že v zájmu pokojného mírového soužití lidstva bude lépe, když Češi nebudou.

Některé lidstvo provede sebekritiku lidstva se závěrem, že v zájmu planety bude lépe, když lidstvo nebude.

--------------------------------------

Osmý dodatek irské ústavy, který poskytuje stejná práva matce i dítěti v jejím těle, je v rozporu s právem matky rozhodovat o svém těle, a proto byl v referendu zrušen. Dítě v matčině těle již nebude mít právo rozhodnout se samo pro interrupci.

----------------------------------------

Matka Země má právo rozhodovat o svém těle. Právo některého lidstva (které bylo počato v jejím lůně, aby spasilo svět), rozhodnout se samo pro "interrupci na kříži ekosystému" a tím zachránit planetu, je jejich mesiášským komplexem. Planeta Země hromadnou sebevraždu lidstva ke svému spasení nepotřebuje. Ona sama se rozhodne, zda její lůno bude přátelské lidskému životu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 17.Června 2018, 11:11:57

Já myslím, že bez Boha je to celé neřešitelné.

Ivo Horák - Praha 3

A co když máme stále za to, my lidé, že s Božím světem nakládáme s Božím požehnáním Neděle, 17.Června 2018, 23:18:8

Vaše formulace, paní Hájková, je dost neurčitá, spíš však víceznačná. Teoreticky můžete mít na mysli potřebu přímého Božího zásahu, spíše však potřebu rozšíření víry, tj. úbytek odmítání Boha lidmi, možná i nalezení takové víry, pokory a lásky, které lidi přivedou k zodpovědnosti a zdrženlivosti.

První možnost můžeme stěží střízlivě očekávat. Křesťané sice snad věří, že byly časy, kdy Bůh ještě vstupoval do svého čerstvě stvořeného světa, ale pozdější doby jsou zjevně poznamenány, ve shodě s názvem jedné knihy, mizením Boha. Děje se tak v různém smyslu, či rovinách, ale epifanie, natož dramatické zásahy Boha "en gros" jsou už mimo všechny předpoklady (myslím křesťanů).

Větší podíl věřících a výraznější praktikování víry mohou přinést jen žádné, nebo dílčí zlepšení situace, tj dopadu ničivých antropogenních vlivů na biosféru Země, na ekosystémy. Je totiž celkem nepřehlédnutelným faktem, že i křesťané (a další věřící) v zásadě akceptují a posilují současnou socio-ekonomickou formaci a směřování lidstva.

Velmi nepravděpodobné všeobecné rozšíření hluboké spirituality, jež by mohlo být považováno za Boží dílo, by snad mohlo zásadnějším způsobem reflektovat dosavadní "externality" jako objekt nejpřísnější ochrany. Je dost těžko představitelné, že by přitom mohlo nepřerůst hranice tisíciletého fenomenu křesťanského náboženství i víry.

Pak je tu ještě jedna možnost, prozření lidstva po prožitém otřesu, jak se říká "pět minut po dvanácté", v čase, kdy by, přes všechny ztráty, mohla být probíhající katastrofa snad ještě reversibilní. Bylo by pro mnohé hrozné na něco podobného čekat, takže kýžený obrat by nebylo těžké považovat za zázrak, tedy Boží zásah. Snad i za novou smlouvu člověka s Bohem.

Předchozí možnost má coby podmnožinu dost pravděpodobnou eventualitu: diktaturu.

Filip Outrata - Praha

Exkluzivita člověka? Pondělí, 18.Června 2018, 00:03:18

Je to zajímavá a pro mě i docela překvapivá diskuse, protože jsem si zřejmě dosud neuvědomoval, nakolik je můj postoj pro někoho radikální.

Asi se rozhodně nemohu počítat za "radikálního ekologistu", nicméně můj pohled je zhruba takový: samozřejmě že v jistém smyslu člověk je exkluzivní součástí přírody / stvoření. Náboženské zjevení obecně, kultura a lidské myšlení ve svých vrcholech (i pádech), to je jedinečné a těžko srovnatelné.

Nicméně skutečně nepovažuji člověka za jedinou rozumnou bytost na planetě Zemi, tím méně pak ve vesmíru. Je podle mě celkem jasné, že inteligence, kreativita, altruismus a spolupráce, to vše lze nalézt i u jiných živých tvorů. Myslím, že je skutečně projevem lidské pýchy, hybris, nárokovat si v tomto exkluzivitu.

Podstatnější než exkluzivita nebo neexkluzivita je ale podle mne jiná stránka věci: myslím, že přes veškerou svou jedinečnost je člověk stále součástí přírody, a ta je sítí vzájemných vztahů a závislostí. I přes veškeré svoje úspěchy (a tragická pochybení), přes veškerý antropocentrismus určitých náboženských a myšlenkových směrů, je člověk součástí přírody. Jinak řečeno, jeho život stojí a padá s životem celku.

Je snad jasné, že si nepředstavuji nějakou hromadnou cílenou sebevraždu nebo něco podobného. Asi také věřím pouze ve spirituální probuzení, které se děje pouze na vertikále mezi člověkem a Bohem. Ale s jistým zenovým příslovím - kde je duchovně probuzený člověk, tam je i tráva zelenější...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 18.Června 2018, 01:44:21

No, já si tu devastaci planety spojuji s epochou kapitalismu, tedy moderny,. Ta se vyznačuje masovou produkcí zboží sloužící nikoliv pro přímou spotřebu, ale pro neregulovaný trh, což přináší i velké plýtvání. Netvrdím samozřejmě, že bývalý režim byl v ochraně přírody lepší. Podle mě to byla jen varianta kapitalismu. Takže ta masová produkce spojená s těžbou surovin a velkou spotřebou energií tam byla taky. To přece musí jednou skončit.
Já samozřejmě nevím, jak to bude po kapitalismu, ale představuji si, že možná člověk přestane stupňovat své materiální potřeby a nahradí je potřebami duchovními. K omezení populace může dojít i přirozenou cestou - například tím, že člověk bude ztrácet plodnost. Něco možná přinesou nové šetrné technologie. Nevím, já jsem se tím zatím nijak nezabývala. Možná ještě začnu.
V každém případě nebudu řešit, co má udělat Bůh, pane Horáku. Spoléhám na jeho svrchovanost.

Pane Outrato, některá zvířata možná určitým způsobem i rozumně uvažují. Ovšem, pokud vím, tak se nepodílejí na ničem takovém jako je věčný život. Ale vy jste přece, na rozdíl ode mne, studoval teologii, tak byste měl o tom vědět víc.

Filip Outrata - Praha

Pondělí, 18.Června 2018, 10:02:38

Paní Hájková, jsem hluboce přesvědčen o tom, že zvířata a ostatní živí tvorové mají také podíl na tom, co křesťanská teologie označuje mimo jiné jako "věčný život". Pokud tento náhled nebyl vždy v dějinách křesťanství rozvinut, dovolím si soudit, že je to nedostatek, lépe řečeno poklad, který stále ještě čeká na objevení.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Outrato, to je nedorozumění. Pondělí, 18.Června 2018, 11:07:23

Já s Vámi sdílím ten pohled, že člověk je vřazen do řádu přírody, tedy nejde o jeho exkluzivní postavení. Vážím si postoje sv. Františka: ano, i rostliny a zvířata jsou naši malí bratři!

Jen bych varoval před myšlenkami o tom, že "planeta bez člověka je dobro". Ta myšlenka ("planeta bez člověka") sama ani snad radikální není (může popisovat alternativu budoucího vývoje), ale když se tam přidá "... je dobro", pak její důsledky radikální a nebezpečné být mohou.

---------------------------

Paní Hájková zde zmínila, že "bez Boha je to neřešitelné", ale možná je to neřešitelné i bez člověka.

Ne ovšem v tom smyslu "lidského mesiášského komplexu", ale ve smyslu spolupráce člověka s Bohem.

Na jedné straně naše lidské prosby nemohou být vyslyšeny, pokud jsou v rozporu s Boží vůlí (a pro ateisty samozřejmě - i pokud Bůh neexistuje), na druhé straně Bůh (pokud existuje) působí i skrze člověka, tedy Bůh sám, bez člověka, který se nebojí říci "buď vůle Tvá".., Bůh sám bez člověka "to nezvládne".

----------------------------

Vesmír může existovat čistě "náhodou", protože před nějakými čtrnácti miliardami let, v době, kdy ještě neexistoval žádný čas ani prostor, došlo v jednom jeho místě k velkému výbuchu, nebo může existovat, protože Bůh tehdy zrovna neměl nic lepšího na práci, ale lidé jsou mu v podstatě ukradení, nebo může existovat, protože lidé jsou od přírody vztahovační a myslí si, že posláním vesmíru je to, aby oni mohli vnímat jeho krásu, nebo může existovat proto, abychom ho ovládli - vesmír se pak stane naším vlastnictvím a my se budeme mít dobře - jenže vykořisťovanému vesmíru by bylo lepší bez nás, a tak se pak za spásu vesmíru sami raději obětujeme. Vesmír je živý, všechno je živé, smrt neexistuje...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Příroda, člověk a věčné žití Pondělí, 18.Června 2018, 11:25:56

Ne že bych Vás považoval - či prohlašoval - za radikálního ekologistu, pane Outrato. To jenom v té jedné konkrétní souvislosti jste argumentoval podobně jako oni. To jen tak na vysvětlení.

Co se týče té souvislosti respektive souvztažnosti člověka s celým ekosystémem, respektive na straně druhé jeho exkluzivity: tady opravdu v dialektické jednotě platí oboje.

Člověk na straně jedné samozřejmě je součástí celé přírody (respektive ekosystému), je jejím produktem, a bez ní nemůže existovat.

Na straně druhé ale stejně tak platí, že v rámci této přírody člověk je naprosto exkluzivním tvorem, se zcela jedinečnými schopnostmi a možnostmi; a na tomto faktu nic podstatného nemění ani to, že někteří živočichové mají také v z á r o d e č n é podobě také některé z těch schopností kterými vládne člověk.

Tady je skutečně velice zásadní to slovo "zárodečná". To znamená právě tu dialektickou podvojnost: na jedné straně skutečně člověk i se svými jedinečnými schopnostmi vychází z přírody a jejího samovývoje - ale na straně druhé člověk skokovým způsobem realizuje a dovršuje to, co je v ostatní přírodě přítomno právě jenom v té zárodečné formě. A stejně tak jako asi sotva budeme popírat evidentní rozdíl mezi vzrostlou jabloní a jablečným jadérkem, tak stejně tak nemá smyslu zavírat oči před tím, že člověk je něčím větším, nežli to co je v přírodě dáno jenom jako potenciál.

------------------------------------

To souvisí i s tou otázkou po "věčném životě". (Shodou okolností jsem zrovna v těchto dnech uvažoval o tom, že bych toto téma měl jednou samostatně zpracovat; pokud bych našel možnost ho někde zveřejnit.)

Takže tedy: je ten "věčný život" ukotven už v samotné přírodě, tedy ještě před příchodem člověka?

Z filozofického hlediska je tato otázka krajně komplikovaná (a jak řečeno vyžadovala by samostatného zpracování); ale v krátkosti opět platí: ano i ne.

Ale - spíše ne. Protože je to člověk a jedině člověk, který si toto "věčné žití" dokáže skutečně uvědomit. Ta živá (a vlastně i neživá) příroda před ním, ta na tom "věčném žití" může mít jenom podíl, může jím být nesena - ale je to člověk a jenom člověk, který tuto skutečnost (či snad lépe: tuto dimenzi bytí) dokáže jasně vnést do svého vědomí, a který ho také může vědomě učinit cílem svého snažení, smyslem svého života.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Je to člověk a jedině člověk, který si toto 'věčné žití' dokáže skutečně uvědomit." Pondělí, 18.Června 2018, 12:19:52

No, já nevím, pane Poláčku. Vždyť jsme se ještě nikoho jiného než člověka neptali!

Leda snad Jane Goodallová se ptala šimpanzů.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 18.Června 2018, 13:21:3

Já si myslím, že zvířata možná mají věčný, tedy plný život, ale jiným způsobem než lidé. Že jej možná nemají jako jednotlivci, ale jako živočišný druh. Který, pokud nevymře, stále na zemi trvá. Stačí když naplní své poslání - přivést na svět potomstvo. Rostliny naplní svůj život, když vyrostou, vykvetou a přinesou plody a semena, z nichž zase vzejdou nové rostliny. Vymírání druhů tento jejich věčný život ohrožuje.
Člověku dřív v podstatě asi také stačilo, když takto (tím, že vychoval potomky) naplnil svůj život. Abrahamovi Bůh slíbil, že z něj udělá velký národ. Už to byl přece svým způsobem věčný život. Lidé žili životem svého rodu a kmene. Ten, když naplňoval spravedlnost, mohl žít navěky. Individuální já bylo u člověka tenkrát ještě slabé. Ale samozřejmě šlo také o to žít, tak jak se má, žit spravedlivě. To platilo jak pro jednotlivce, tak pro komunitu. Zvířata patrně nemohou žít nespravedlivě. Lldé mohou. Svévolník věčný život mohl ztratit. Ale pořád nešlo o nějaký život po životě. S tím přišlo až křesťanství.
Člověk už nebyl součástí komunity, která naplňovala Boží spravedlnost. Byl ztracený ve světě, který byl nespravedlivý. Hledat naplnění bylo těžké. Potřeba vykoupení rostla. A protože nepřicházelo na tomto světě, přesouvalo se jeho těžiště pozvolna na onen svět. Věčný život už nebyl naplněný život, ale život po životě.
Člověk na tom vlastně není lépe než zvířata, ale hůře. Protože dobře žít neumí.
No, popravdě řečeno je to všechno mnohem složitější, tohle je jen náznak. Měla jsem spíš na mysli - domnívám se - že zvířata mají věčný život díky tomu, že nemají individuální já.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Věčné žití a co k němu vedlo Úterý, 19.Června 2018, 10:41:27

No ano, paní Hájková, tímto jste postihla vlastně ten základní předěl mezi judaismem a křesťanstvím.

V judaismu skutečně ten "život věčný" ještě nehrál prakticky žádnou roli; a je docela dobře možná že je to právě proto, že tehdejší Židé žili ještě tak trochu kmenově-rodově pospolitým způsobem života. To jest: oni byli každý včleněni do své rodiny a do svého národa, měli tam naprosto jasné, pevné místo, a svou pevnost charakteru prokazovali důsledným plněním všech těch náboženských povinností které jim ukládal Zákon. Zkrátka: těžištěm jejich existence byl především jejich život přítomný, nikoli život budoucí.

S nástupem křesťanství se ale tato existenční základna mění - nositelem nové víry přestávají být Židé, nýbrž se jím stávají obyvatelé moderní, "globalizované", ale spolu s tím i do značné míry anonymizované a individualistické římské říše. A k tomu se jednalo o kulturní prostředí helénistické - tedy "preparované" do značné míry Platónem, s jeho konceptem věčných, transcendentálních idejí.

Takže to byla zcela nová situace, ve které se ocitlo křesťanství; a z toho tedy vyplynula jak touha po vlastním splynutí s tím "věčným žitím", tak i možnost (díky Platónovi) toto "věčné žití" vůbec zkonstruovat a definovat.

Bylo by opravdu nemálo zajímavé vědět, jestli kdyby nebylo Platóna, jestli by ten křesťanský koncept "věčného žití" vůbec kdy vznikl...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 19.Června 2018, 10:47:28

Ještě k těm zvířatům a jejich "věčnému životu". Tedy k tomu, že ta mají nadindividuální rovinu své existence v přetrvávání svého rodu respektive druhu. To je na jedné straně pravda; jenže jak známo je jenom velice málo živočišných druhů, které dokáží přetrvat opravdu dlouhé věky.

A za druhé: jak už jsem řekl, ten rozdíl vůči člověku je v tom, že ta zvířata si nějaké to "věčné žití" vůbec nedokáží uvědomit. Zatímco člověk si je vědom pomíjivosti všech věcí, tedy i pomíjivosti vlastního života - a nechce se s tím smířit, a tak hledá všechny možné cesty jak překonat tu pro něj nesnesitelnou hranici smrti, fyzické omezenosti jeho vlastní individuální existence.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 19.Června 2018, 13:58:8

Já myslím, pane Poláčku, že věčný život nevnesl do křesťanství Platón, i když jeho vliv se jistě později také projevil.
Vždyť pojem "věčný život" se vyskytuje ve všech evangeliích. Dokonce i v Matoušově, které je ze všech nejvíc židovské:
Mt 19, 16 "A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“
Mt 25, 46 "A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Zvířata si nějaké to "věčné žití" vůbec nedokáží uvědomit" Úterý, 19.Června 2018, 17:21:14

Jak můžete vědět, co si zvířata uvědomují a co si neuvědomují? Mluvil jste s nimi? Byl jste někdy zvířetem?

Filip Outrata - Praha

Díky panu Nushartovi, Úterý, 19.Června 2018, 22:12:11

že mě v této části diskuse zdatně zastoupil a napsal to, co bych skoro stejně vyjádřil i já.