V iráckých volbách zvítězil klerik, který se spojil s komunisty

V prvních iráckých volbách po porážce tzv. Islámského státu překvapivě neuspěl dosavadní premiér. První místo obsadil šíitský duchovní Muktada Sadr, který vsadil na boj proti korupci a uzavřel neobvyklou alianci s komunisty.

(frak)

15.05.2018 08:44

Foto_npr

Muktada Sadr (na plakátu uprostřed) je sice vlivný šíitský duchovní, jeho agenda je dnes ale především sociální a nacionalistická. Foto NPR

Nedělní irácké volby se neobešly bez překvapení. Podle předběžných výsledků zveřejněných volební komisí v pondělí večer v nich totiž zvítězila koalice šíitského duchovního Muktady Sadra s komunisty. Až na třetí místo naopak propadl dosavadní premiér Hajdar Abádí, považovaný za konsenzuálního politika, kterému se loni podařilo definitivně porazit samozvaný Islámský stát. Předběhla ho také strana napojená na pro-íránské milice.

Vítězný Sadr, který v minulosti proslul jako vůdce několika povstání proti americkým okupačním jednotkám a má dlouhodobou podporu mezi nejnižšími vrstvami obyvatel, se sám nemůže stát příštím premiérem, protože nebyl mezi kandidáty do parlamentu. Jeho koalice by však mohla sehrát významnou úlohu při sestavování vlády, pokud se proti ní nespojí ostatní strany, jež Sadr ostře kritizuje za korupční praktiky.

Volby poznamenala mimořádně nízká volební účast a obvinění z různých typů volebních podvodů včetně nakupování hlasů a výhružek. Irácký vicepremiér a vůdce jedné z významných politických formací Ajád Aláví z tohoto důvodu volá po neuznání výsledků a vypsání nových voleb. Stěžuje si i kurdské opoziční hnutí Gorran („Změna“), které mělo na území autonomního Iráckého Kurdistánu čelit nátlaku ze strany tradičně dominantní Vlastenecká unie Kurdistánu (PUK) a Kurdské demokratické strany Iráku (KDP).

Poražený premiér...
Slabý výsledek dosavadního premiéra zaskočil mezinárodní pozorovatele. Hajdar Abádí byl považován za relativně populárního zvláště díky úspěšné vojenské kampani proti teroristům z tzv. Islámského státu, které se mu na rozdíl od jeho předchůdce podařilo porazit. Dařilo se mu navíc dlouho vyvažovat mezi vlivem Spojených států a Íránu.

Proti Abádímu ovšem hrála řada faktorů. Zaprvé se nemohl opřít o jednotnou šíitskou podporu, která se rozprostřela hned mezi tři další velké volební aliance; premiér se tak v posledních měsících intenzivně pokoušel o získání sunnitských, kurdských nebo křesťanských hlasů na nedávno dobytých územích. Zadruhé byli iráčtí voliči evidentně velmi nespokojení s obrovskou a nekontrolovatelnou mírou korupce, již se premiérovi nedařilo omezit. Z nízké volební účasti i z toho, že ještě nedlouho před volbami bylo na 60 % Iráčanů nerozhodnutých, koho budou volit, lze usuzovat touhu po změně, kterou příslušník vládnoucího politického establishmentu nemohl věrohodně reprezentovat.

„Abádího kandidátka byla plná lidí, kteří byli u moci v posledních patnácti letech a byli obviňováni, že za tu dobu nic neudělali,“ vysvětloval pro server Al-Monitor politický analytik Hišám al-Hašímí.

...a vítězný klerik
Protikorupční naladění oproti tomu brilantně využil charismatický Muktada Sadr, jenž kupříkladu před volbami zakázal kandidovat všem svým stávajícím poslancům. Na rozdíl od konkurentů se mohl prezentovat jako politický outsider nabízející alternativu spočívající v důrazu na boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Mohl se přitom opřít o charismatické vystupování, oblibu mezi opomíjenými vrstvami obyvatel a o pověst bojovníka za zájmy Iráčanů, který historicky odmítal jak americké okupanty, tak sousední Íránce, proti jejichž vlivu se hlasitě vymezuje od roku 2011. Loni naopak navštívil Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty.

Podobně jako Abádí se i Sadr s evidentním úspěchem pokusil rozšířit základnu šíitských voličů o příslušníky dalších náboženství a dokonce o sekulárně naladěné Iráčany, když vytvořil koalici s místními komunisty. Základy spojenectví formálně uzavřeného letos v březnu byly položeny už před třemi lety, během protikorupčních protestů původně organizovaných občanskou společností, k nimž se později připojil Sadr a jeho příznivci. Těm se mimo jiné podařilo na krátkou dobu okupovat budovu iráckého parlamentu.

Vládní jednání
Přestože Sadrova koalice získala s téměř jeden a půl miliony hlasy překvapivě širokou podporu, ani zdaleka se jí nepodařilo obsadit nadpoloviční většinu poslaneckých křesel. Bude tak muset spolu s dalšími hráči hledat shodu na vládní spolupráci. Kromě poraženého premiéra Abádího jsou mezi nimi Íránu naklonění bývalí milicionáři pod vedením exministra dopravy Hádího Ámirího nebo strana bývalého a značně zostuzeného premiéra Núrího Málikího. Tyto převážně šíitské koalice doplňují tři kurdské strany a řada menších formací včetně zástupců náboženských menšin, které mají v iráckém parlamentu vyhrazeno devět křesel.

Vzhledem k ostré kritice ostatních stran a také k nepřátelství vůči Íránu bude pro Sadra hledání spojenců nejspíš obtížné. Například jeden z hlavních poradců íránského nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího se již před volbami vyjádřil, že jeho země „nedovolí liberálům a komunistům, aby v Iráku vládli“.