Papežův dokument o svatosti provokuje svou lidskostí

Papež František vydal dokument zabývající se svatostí. Na rozdíl od tradice ji ale nehledá v odloučení od světa, ale zdůrazňuje službu druhým, kterou nemůže nahradit modlitba ani četba evangelií.

(iš)

16.04.2018 14:30

Velikonoce_2016_pape_myje_nohy_v_uprchlick_m_centru_nedaleko_ma_foto_l_osservatore_romano

Papež František se mimo jiné vyslovil proti upozaďování tématu migrace. Na snímku myje nohy uprchlíkům při tradičním rituálu na zelený čtvrtek. Foto L'Osservatore Romano

S třítýdenním prodlením se objevila česká verze apoštolské exhortace papeže Františka pod názvem Gaudete, exultate. Tato slova, v češtině „Radujte se a jásejte", jsou převzata z Matoušova evangelia. Ježíš takto povzbuzuje ty, kdo jednají ve smyslu jeho nových životních pravidel.

Apoštolská exhortace je papežský dokument, který je míněn jako povzbuzení, výzva, vybídnutí. Na rozdíl od apoštolské konstituce nebo encykliky se nevěnuje věroučným otázkám. V církevním pojetí se tedy tímto druhem textu spíše projevuje papežovo poslání pastýře než jeho doktrinální, respektive učitelská role.

Dokument je věnován svatosti. Ta je obvykle míněna jako osobní vlastnost jednotlivců, často církevních činitelů (papežů, biskupů, kněží, řeholníků a řeholnic). Bývá potvrzována oficiálním rozhodnutím po procesu připomínajícím soudní řízení. Některé takové procesy trvají celá staletí. Této rozsáhlé agendě se věnuje součást Římské kurie oficiálně zvaná Kongregace pro věci svatých, populárně známá jako Kongregace pro svatořečení.

Svatost neznamená odloučení
Papež v úvodní části píše o znameních svatosti, „jež nám Pán podává prostřednictvím těch nejobyčejnějších lidí“. Připomíná výrok svého předchůdce Jana Pavla II., že „svědectví Kristu až k prolití krve je společný poklad katolíků, pravoslavných, anglikánů i protestantů“. Uvádí, že taková znamení probouzí Duch svatý „i ve zcela odlišných prostředích“.

Papež František výslovně odmítá rozšířenou představu, že „svatost je vyhrazena těm, kdo mají možnost zachovávat odstup od běžného zaměstnání, aby se věnovali modlitbě“. Podle Františkových slov není zdravé oblíbit si mlčení a nenávidět setkání s druhým, přát si odpočinek a odmítat činnost, vyhledávat modlitbu a podceňovat službu. Všechno může být přijato a integrováno jako součást vlastní existence v tomto světě a stát se součástí cesty posvěcování.

Kdo mrzačí evangelium
Exhortace dále hovoří o „rafinovaných nepřátelích svatosti“. V této souvislosti papež říká, že když má někdo odpovědi na všechny otázky, je na špatné cestě. Věrouka totiž není uzavřený systém a patří k ní schopnost klást otázky, vznášet pochybnosti a formulovat problémy.

František v další části dokumentu odmítá „ideologie, které mrzačí jádro evangelia“. Píše, že ochrana nenarozeného života musí být „zřetelná, pevná a vřelá“. V následující větě však dodává, že „stejně posvátný je život chudých, kteří se již narodili a zmítají se v bídě, osamocení, vyloučení, obchodu s lidmi, ve skryté eutanazii nemocných a starých lidí zbavených péče, v nových formách otroctví a všech formách skartace.“

Migranti nesmí stát stranou
Mezi ideologiemi mrzačícími evangelia je zařazeno také mínění, že téma migrantů by mělo stát na okraji. Papež odmítá, že by to bylo téma druhotné ve srovnání s bioetickými otázkami. Jeho upozaďování „lze pochopit u politika, který hledí na svůj úspěch, avšak nikoli u křesťana, který by se měl vžít do situace bratra, riskujícího život ve snaze zajistit budoucnost svým dětem“.

Když papež v předposlední kapitole charakterizuje svatost v současném světě, varuje před „verbálním násilím, které ničí a týrá“ a před tendencí „brát na sebe roli nelítostných soudců, považovat druhé za nehodné a neustále poučovat“. Upozorňuje, že to je subtilní forma násilí. Existuje, jak píše, mnoho forem šikanování, které, ačkoli se tváří elegantně, uctivě, ba dokonce velice duchovně, způsobují veliké škody sebeúctě druhých.

Ohlasy na papežskou výzvu u českých církevních autorit zatím nebyly zaznamenány.