Stane se ČSSD marionetou Zemana a Babiše?

Před nedělním sjezdem ČSSD reálně hrozí, že nejstarší česká demokratická strana přestane hrát roli relevantní politické síly. Stačí k tomu málo: aby se vrhla do náruče Zemanovi a Babišovi.

4911053

Oto Novotný

14.02.2018 11:05

Související

Jan Hamáček, kandidát na předsedu ČSSD, se nedávno vyjádřil v rozhovoru pro Lidové noviny, ke dvěma důležitým otázkám nadcházejícího sjezdu této strany: k otázce jejího vztahu k nově zvolenému prezidentovi a k případné účasti ČSSD ve vládě s hnutím ANO.

Korektní vztahy se Zemanem?
Pokud jde o Zemana, Hamáček řekl, že „ČSSD by měla s prezidentem spolupracovat, nemůže s ním válčit.“ S tím lze jen souhlasit. Ovšem, mají-li být vztahy ČSSD a Zemana, jak Hamáček říká „co nejkorektnější“, není to zdaleka jen na ní. Na tahu je především Zeman.

Podíváme-li se na historii vztahu ČSSD a Zemana od roku 2003, pak ten, kdo vzájemné vztahy kalil, byl především on. O korektní vztah se Zemanem se snažilo každé post-zemanovské vedení strany, ať už byl v jeho čele Vladimír Špidla, Stanislav Gross, Jiří Paroubek či Bohuslav Sobotka. Osobně jsem se pohyboval v nejbližším okolí těchto předsedů a vím, že si všichni uvědomovali, že „válka“ se Zemanem stranu oslabuje vnitřně i navenek a snažili se k ní nezavdávat příčiny.

Připomínám několik příkladů vstřícných gest ČSSD k Zemanovi ze strany jejího post-zemanovského vedení. V září 2006 jsem pro Paroubkovo vedení strany napsal návrh dopisu pro Miloše Zemana, ve kterém ČSSD vyjádřila upřímnou vůli vyladit s ním vzájemné vztahy a přání, že podobnou vůli prokáže i druhá strana. V roce 2008 po vítězných regionálních volbách vyzval předseda Paroubek Zemana k návratu do strany, ze které vystoupil v roce 2007. V roce 2013 podpořila Sobotkova ČSSD Zemana v druhém kole prezidentské volby a záhy pozvala vítězného Zemana na svůj ostravský sjezd.

Všechny tyto projevy dobré vůle ze strany post-zemanovského vedení ČSSD ale zkrachovaly. Jednoduše proto, že Zeman chtěl svoji roli Zorra mstitele dohrát do konce. Zeman se za svoji mstivost ani nestydí a jak známo, pod její šifrou kandidoval jako lídr SPO ve sněmovních volbách v roce 2010. Jak se vyvíjel vztah Zemana k ČSSD za posledních patnáct let, popsal jsem nedávno v článku vydaném v DR před druhým kolem prezidentské volby.

Pokud si tedy Jan Hamáček přeje korektní vztahy se Zemanem, o čemž nepochybuji, neměl by propadat iluzím. Zvláště, pokud bude v čele strany opravdu chtít budovat tento vztah jako „rovný s rovným“, to znamená že se nebude chtít stát Zemanovou marionetou, asistentem budování jeho kultu a bude chtít stranu konsolidovat na autentických hodnotových základech.

Právě zde mám velké pochybnosti, nakolik právě tohle se Hamáčkovi či komukoli z dnešních kandidátů na předsedu ČSSD podaří. Zeman, nehledě na svůj cynický politický styl uplatňující metodu „vše dovoleno“, se totiž od sociálnědemokratického programu a hodnot dávno na hony vzdálil. Pokud si to strana ještě neuvědomila, může se lehce stát, že se při udržování „co nejkorektnějších“ vztahů se Zemanem stane nástrojem jeho politiky a definitivně tak zničí svojí sociálnědemokratickou identitu, ostatně již nyní velmi pošramocenou.

Snahy přimknout se k Zemanovi stojí na naprosto zavádějících předpokladech. První je, že když se k němu ČSSD přimkne, jeho sympatizanti jí začnou hromadně volit.

Kdo sdílí tento předpoklad, nechť se podívá na osud Strany práv občanů. Ačkoli jde o stranu bigotních zemanovců, v posledních třech sněmovních volbách vždy zcela propadla. Vysvětlení je jednoduché. Zeman za sebou táhne tu část populace, která je naštvaná na tradiční stranický establishment. K Zemanovi jako prezidentovi, jakkoli je to paradoxní, obdivně vzhlíží jako k jeho oponentovi. Mnoho jeho sympatizantů si jej proto nepřeje vidět příliš propojeného s nějakou stranou, a pokud tomu tak je, nejsou jí za to příliš vděčni.

Druhým zavádějícím předpokladem je, že Zeman mluví za nižší střední a dolní sociální vrstvy, které jsou přirozeným elektorátem sociální demokracie, takže je jen logické, že ČSSD a Zeman by měli plout na stejné politické vlně. Toto je i není pravda.

Zeman a ČSSD jistě primárně cílí na stejné sociální vrstvy, ale úplně z jiného důvodu. Zatímco ČSSD na tyto vrstvy cílí komplexním programem, respektive celou škálou programových cílů, Zeman na ně cílí velmi účelově a monotematicky. Stupňuje jejich obavy a strach z migrační krize, aby se pak stavěl do role jejich výlučného ochránce. Nic jiného Zeman svým voličům nenabízí, dokonce ani nějaký smysluplný návrh řešení migrační krize.

Jakýkoli takový návrh může být jen součástí kolektivních jednání s našimi evropskými partnery, pro které je však Zeman extrémistou, se kterým o tom nehodlají ztrácet slovo. Mimochodem, nebýt pomyslné hrozby příchodu migrantů do Česka, Zeman se už stěhuje z Hradu.

Ruku na srdce. Kdy Zeman v posledních pěti letech v prezidentské funkci pozvedl veřejně a silně hlas za nějaké výrazné sociálně demokratické či levicové téma? Kdy se přimlouval za zvýšení minimální mzdy, za zvyšování platů zdravotníků, učitelů, policistů? Kdy se přimlouval za spravedlivější daně po vzoru skandinávských zemí, která dává naší zemi za vzor?

Kdy se přimlouval za přísnou regulaci exekutorů, kteří uvrhávají statisíce lidí do dlužní chudoby? To by mu šlo těžko, když exekutorská mafie tvoří součást jeho spřízněného politického okolí. Kdy se přimlouval za dostupné sociální bydlení? Kdy se přimlouval za důstojnější pracovní poměry v řadě zahraničních firem podnikajících v České republice, ale i těch českých, včetně Babišova Agrofertu? A to už bychom chtěli na Zemanovi asi příliš, aby se jako politik mající „blízko k sociální demokracii“ zasazoval o inkluzivnější společnost pozvednutím hlasu ve prospěch práv žen, kulturních menšin a handicapovaných sociálních skupin.

Nechť členové ČSSD přímo položí tyto otázky Zemanovi na nadcházejícím sjezdu, na který byl pro zvýšení šancí pro-zemanovských kandidátů na předsedu pozván. A panu Foldynovi nebo panu Zimolovi, kteří reagují na otázku, jak vypadá autentický sociálnědemokratický program, monotónním vyluzováním mantry „Zeman, Zeman, Zeman…“

Jistě, za Zemanem stojí polovina národa vystresovaná fantómem migrace, naštvaná na sobeckou politickou elitu a „pražskou kavárnu“. Zeman má pro to mimořádné pochopení a doslova se na tom pase. Ale Zeman těmto lidem nenabízí žádné pozitivní – a rozhodně ne sociálně demokratické – řešení.

Pokud jde například o migraci, sociálnědemokratické řešení musí být jistě realistické, ale rozhodně humánní. Nejde o kvóty, to je zástupný problém. Jde o elementární ochotu přijmout odpovídající podíl uprchlíků v rámci kolektivní evropské solidární pomoci a odpovědnosti. Bohužel, celá česká politická elita zprava doleva se chová v této otázce politicky účelově, cynicky a zbaběle; není tedy divu, že v naší veřejné debatě o migrační politice dominují nacionalistické až otevřeně fašistické síly. V čele se Zemanem, propojujícím uprchlíky s teroristy, odmítajícím pomoc byť jedinému zoufalému uprchlíkovi, neboť je přece evidentní, že jde o zakukleného teroristu.

Uvědomují si naši čeští sociální demokraté jako sociální demokraté, že pěstování „co nejkorektnějších“ vztahů se Zemanem nesmí znamenat nekritické přihlížení jeho politické linii, která je již dlouhá léta v naprostém rozporu se sociálnědemokratickými hodnotami? Uvědomují si, že pokud se přimknou k této linii, budou spoluzodpovědni za vytěsňování České republiky ze společenství, které je normativně ukotvené v politické kultuře kladoucí na první místa svobodu, spravedlnost, solidaritu a lidská práva? Uvědomují si, že i kdyby všechny tradiční mainstreamové proudy tuto kulturu zrazovaly, jako že ji dnes a denně zrazují, oni jako představitelé emancipačního hnutí, které se o přijetí tohoto normativního rámce západního demokratického společenství v posledních 150 letech dějinného vývoje nejvíce zasadilo, to dělat nesmí?

Sociální demokraté na západ od našich hranic si to vesměs uvědomují, ale českým sociálním demokratům, zdá se, tento závazný normativní rámec už nic neříká. Proč by také? Sdílejí politiku „českého zdravého rozumu“, chytrácky prováděnou zdejšími „politickými elitami“; politiku, která ve skutečnosti žádnou politikou není, pouze politikařením na českém provincionálním dvorečku.

Do vlády s Babišem?
Kandidát na předsedu ČSSD Hamáček se vyjádřil i k případné účasti ČSSD ve vládě. Vedení ČSSD krátce po volebním debaklu vyjádřilo takřka jedním hlasem většinový názor členské základny: pojďme do opozice a soustřeďme se na znovuvybudování strany. Byl to moudrý názor.

Zdá se ovšem, že dnes už tento názor z vedení strany nikdo upřímně nesdílí. Dokonce padá i podmínka, že pokud by šla ČSSD s hnutím ANO do vlády, nesmí v ní být trestně stíhaný premiér.

Zastánci vstupu do vlády – a čistě náhodou nejbigotnější zemanovci – kupí jeden „neprůstřelný“ argument za druhým. „Je třeba se chovat politicky odpovědně.“ „Česká republika už konečně potřebuje nějakou stabilní vládu a bez ČSSD ji Babiš nepostaví.“ „V opozici nebudeme vidět a propadneme se úplně.“ !Ve vládě budeme moci alespoň hnutí ANO krotit.“ „Našim vstupem do vlády zabráníme vládě ANO s „extrémistou“ Okamurou.“ „Vstupem do vlády zajistíme finanční zabezpečení našich stranických odborníků, které si s prázdnou stranickou kasou nemůžeme dovolit.“ A tak bychom mohli pokračovat.

Zastánci vstupu do vlády – a čistě náhodou nejbigotnější zemanovci – kupí jeden „neprůstřelný“ argument za druhým. Ve skutečnosti by si tím ČSSD vykopala hrob. Foto ČT

Nemá smysl se zdržovat vyvracením těchto argumentů. Míjí se s podstatou problému, před kterým ČSSD stojí. Pokud ovšem ještě včera ČSSD tvrdila, že podmínkou její účasti na vládě je, že v ní nesmí být trestně stíhaný Babiš a na sjezdu by měla tato podmínka padnout, pak se ČSSD stane spoluzodpovědná za další hluboký propad české politické kultury.

Je sotva myslitelné, aby ve vyspělé demokratické zemi, byl ve vládě či dokonce v čele vlády trestně stíhaný člověk a už vůbec ne, že by u toho asistovala sociální demokracie. Předpokladem vyspělé demokratické politické kultury je důsledné uplatňování principu „presumpce viny“ u vysokých politických představitelů. ČSSD se sama ještě nedávno na tento princip odvolávala a stejně tak Zeman.

Ten se však točí po větru stále. Ovšem začne-li se v tomto případě otáčet i ČSSD, ztratí u slušných demokraticky smýšlejících lidí v této zemi jakoukoli důvěryhodnost.

Pokud jde o argumenty zdůvodňující vstup ČSSD do vlády, posuďme jejich váhu ve světle zásadní otázky. Chce ČSSD několik let přežívat vedle hnutí ANO jako druhá politická divize Agrofertu, anebo znovudobýt ztracené pozice a stát se mainstreamovou stranou na levici?

Pokud chce to první, nechť vstoupí do vlády. Nechť ale dobře zváží, zda si takto neudrží pozici relevantní strany jen několik málo let. Dříve nebo později se totiž ukáže chatrnost projektu hnutí ANO, na čemž ovšem s ním koalující ČSSD nemůže nic vydělat.

Pokud ovšem ČSSD nechce rezignovat na cíl stát se opět hlavní mainstreamovou stranou na levici, sotva se jí to povede, pokud neprojde zásadní programovou a organizační reformou a nezačne být opět vnímaná širokou veřejností jako skutečná Alternativa – zdůrazňuji Alternativa s velkým A.

Jenže to zkrátka v koalici s hnutím ANO není možné. Copak si ČSSD opravdu myslí, že se jí podaří zvednout, když bude vedle hnutí ANO v pozici slabšího vládního partnera? Když se jí to nepodařilo v minulé vládě, kde naopak v této slabší pozici bylo hnutí ANO? Cožpak ČSSD jako vládní straně zbývala ještě energie provádět potřebné vnitřní změny a připravovat se na zásadní volební střety s politickou konkurencí?

Pro toho, kdo neztrácí paměť a schopnost zdravého úsudku, je odpověď na otázku, zda nyní jít či nejít do vlády jasná. Pokud chce ČSSD v nejbližší budoucnosti znovu dobýt ztracené pozice, měla by nyní zůstat v opozici. To znamená nepřenechávat opozici proti vládě hnutí ANO výlučně pravicovým konkurentům, případně Okamurovi a komunistům, jasně programově se vůči vládě vyhraňovat, a především provést důkladnou vnitřní reformu.

Ještě je čas, aby ČSSD takovou reformou prošla a už v příštích volbách zaznamenala znatelný nárůst voličské podpory. Pokud tento čas vstupem do vlády promarní, v lepším případě jen zakonzervuje své postavení strany, která tu bude napříště vždy jen do počtu.

Tato země ale silnou autentickou sociální demokracii potřebuje a ta se v ní časem jistě znovu objeví. Ovšem bude-li to současná ČSSD, naznačí už nastávající její sjezd.

A co si myslíte vy? Diskuse (14 příspěvků)

Aleš Morbicer - Ostrava

Kvóty Středa, 14.Února 2018, 13:14:50

Pokud jde o kvóty, je to tak.

S velkým přispěním Zemanova blábolení o invazi anticivilizace jsme se dostali do idiotské situace.

Nemůžeme si přiznat, že kvóty, tak jak se pohled na ně vyvíjí, jsou pro nás výhodné.
Ano, výhodné.
Není třeba se bát to říct takhle jasně a zdánlivě sobecky.

Protože nyní se přece nejedná o tom, že by EU přijímala každého, kdo příjde (nebo snad migraci v multikulturalistickém záchvatu sama podporovala), a tyto pak podle jistého klíče povinně rozdělovala mezi jednotlivé země, jak straší "vlastenci". To jsou lži.

Současná představa "povinných" kvót je přece taková, že by to byl výlučně krizový management, který by měl pomoci státům na hranicích Unie, kdyby byly zasaženy nějakou velkou uprchlickou vlnou.
Ta výhodnost samozřejmě vyplývá z toho, že počty těch, které by jednotlivé země vrámci pomoci přijaly, je odvislá od síly hospodářství těchto zemí. Neboli -- největší tíha by byla na největších státech. Pro ČR by z toho plynulo přijmout několik tisíc uprchlíků, pokud by se počty příchozích pohybovaly v milionech ročně.
(Nemá smysl uvažovat, co by bylo, kdyby se sem začly valit desítky milionů lidí ročně -- všechny dohody by zkolabovaly)
Vzhledem k tomu, že velké evropské státy jsou momentálně uprchlíky saturované, nebudou chtít, aby se opakovala situace z před několika let.
Ostatně není to nikdo jiný, než velké evropské státy kdo stál za uzavřením tzv. balkánské cesty, stejně jako za dramatickým snížením počtu uprchlíků z Afriky.
(a raději ani nechtějme vědět, co se v Libyi děje...)

Jinými slovy - dohoda o kvótách nám zaručí, že velké evropské státy budou aktivně bránit nekontrolovatelnému přílivu uprchlíků a že v případě krize nebudeme na problém sami (představme si, že by Maďaři a Slováci uprchlíky promtně propouštěli do Česka a zároveň by Němci zavřeli hranice), přinejhorším bychom museli přijmout několik tisíc lidí.

Jo. Nezní to zrovna humanisticky.
Nicméně lidé by si snad mohli díky tomu uvědomit, že evropská spolupráce je v našem bytostném zájmu.
-----------------------------------

To, proti čemu je se potřeba postavit zásadně, je například možnost stanovit celounijní výši sociální pomoci uprchlíkům -- to je při rozdílné úrovni zemí nemyslitelné.
Apod.

Jenomže my se tak zabrousili do paniky, že se z ní nedokážeme vybrousit, a budeme jednat proti vlastním zájmům...

Truchlivý konec svobodné české politiky,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 14.Února 2018, 13:18:36

A ano, blábolení Zimoly, že je třeba si vzít příklad z témat, které razí Miloš Zeman, to je opravdu k pláči...

Martin Pleva - pedagog, Brno

Problémem je, že už ve straně skoro nejsou žádní Středa, 14.Února 2018, 17:37:29

sociální demokraté...

Proto myslím, že těch pár, co zbyli (Idealisté, Dienstbier ad.), by neměli přistupovat na žádné prozemanovské kompromisy. Naopak vyhrotit situaci ve smyslu: socdem musí vypadat tak a tak, má-li být sama sebou. A pokud na to většina nepřistoupí (což je ovšem téměř jisté), pak si sbalit fidlátka a adijé...

Bude třeba založit novou, skutečně levicovou a liberální stranu...

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Zimola, Foldyna a Chovanec Středa, 14.Února 2018, 20:48:23

chtějí ze sociální demokracie udělat to, co jsou sami, fanklub Miloše Zemana. Miloše Zemana nezajímá nic jiného než Miloš Zeman. Už klesl tak hluboko, že čte novinové články svých kritiků a potom jim nadává na TV Soukup. Jeho myšlenkový obzor už asi dále nesahá.

Hamáček má možná dobré úmysly, ale pokud bude svým časem a svou energií plýtvat na zlepšování vztahů se Zemanem, sociální demokracii nic jiného než osud SPOZ nečeká.

Nevím, zda lze v politice mluvit o Duchu svatém, ale nic jiného už sociální demokracii nepomůže.

Možná až sociální demokracie vypadne ze sněmovny, tak ji opustí zemanovci a kariéristi a bude mít šanci na nový restart.

Ivo Horák - Praha 3

Těžká volba Čtvrtek, 15.Února 2018, 00:30:10

Náš volič volí poněkud schizofrenně síly, které mají šanci na velký úspěch, ale výkon funkce jim přitom spíše nepřeje. Volí ty, kteří slibují něco jako vyhnat "kupčíky z chrámu", nezdá se však, že chce v chrámu bohoslužbu, spíše jeho ubourání.

Je zřejmé, že voliči tvrdě odmítnutá přední politická strana má za těchto podmínek v budoucnu šanci, ale musí ukázat, že nechce být stále připojena na "vládní napájení". Zdá se, že toto pochopila ODS a stejnou očistou by neměla pohrdnout ČSSD. Role strany pro budoucí (nostalgické) pamětníky se u nás nezdá být bez vyhlídek.

Rozhodování to však není snadné, s ohledem na stranu i na vývoj v zemi.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

fakt zbývají jen předčasné volby nebo Okamura? Čtvrtek, 15.Února 2018, 07:40:46

rozhodování o tom jak dál po volbách je věcí suverénního rozhodování každé strany - ale po debaklu levice obecně bych rozhodně neztotožňoval snahu vyhnout se předčasným volbám s lezením od zadku tandemu Babiš Zeman

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Dolejšovi Čtvrtek, 15.Února 2018, 09:03:28

Ono to možná není třeba opakovat, když jste to to napsal v celém člán ku hned vedle. Všichni chápeme, že byste byl rád, kdybychom snahu vyhnout se předčasným volbám neztotožňovali s lezením do zadku (a se spoluprácí s fašistickou stranou ve volební mašinérii). Vážím si toho, protože pokrytectví je sestra ctnosti -- dobře, že alespoň víte, že to nemá dělat.

Martin Profant - Praha 7

Milý Oto, Čtvrtek, 15.Února 2018, 09:36:30

jsi bezohledný surovec. Ti pánové a dámy sotva od korýtek odstavení (a obávajíci se odstavení i od mateřských penězovodů) členská základna, která oddělaná od tvorby společné vůle strany špuntem mafií sevřených kolem krajů a městských zastupitelstev, prosti všichni ti dobří lidé, kteří se útulně zařídili -- a ty bys od nich chtěl, aby se chovali jako odpovědně politicky myslící občané.
Trochu soucitu s jejich ztrátou neprojevíš a hned je straší idejemi. Buď taky někdy lidsky shovívavý.

M.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Vítězný únor Čtvrtek, 15.Února 2018, 10:38:48

Dříve nebo později se zajisté ukáže chatrnost projektu hnutí ANO, ale to dříve nebo později bude s největší pravděpodobností asi tak 40 let. Ještě v padesátých letech se také říkalo, že komunistický režim se určitě brzy zhroutí. Babiš je Gottwald pro 21. století a ČSSD znovu zanikne sloučením, tentokrát s ANO.

Tragédie se opakuje jako fraška.

„Česká cikánská rapsodie‟, kniha vzpomínek černého partyzána Josefa Serinka zapsaných a zasazených do souvislostí Jenem Tesařem, ukazuje pozoruhodné podobnosti dneška se čtyřicátými lety 20. století.

Josef Serinek se již před válkou přátelil s komunistickými agitátory, dokonce s nimi spolupracoval. Jako partyzán propagoval myšlenky komunismu a nedůvěřoval lidem, kteří se k nim stavěli nepřátelsky. Mezi jeho nejvýznamnější spolupracovníky ovšem patřili evangeličtí faráři na Vysočině, kteří zorganizovali silnou evangelickou odbojovou síť. Dnes, nejméně od dob odporu proti Nečasově vládě, je nejaktivnější českou levicovou silou Ekumenická akademie, která organizuje akce na podporu a rozvoj radikálního levicového hnutí v Česku často ve spolupráci s Nadací Rosy Luxemburgové, jež je spojena s německou Die Linke. Bude to zřejmě česká tradice, že myšlenky komunismu jdou dobře dohromady s myšlenkami husitství a že následovníci husitů jsou nejspolehlivějšími pilíři levicového hnutí.

Po válce se postupně celá společnost obrátila k partyzánům zády. Serinek často při vzpomínání na své spolubojovníky zmiňuje, že sedí ve vězení, dostali doživotí a tak podobně. Zdá se přitom, že pouze v jednom případě šlo o nezvládnutý návrat z války do míru, kdy bývalý partyzán řeši spory s tchánem a tchyní střelbou, většina ostatních skončila za mřížemi za trestné činy jako napomáhání k opuštění republiky, leckoho dal někdo, kdo získal v nové republice vliv, zavřít v rámci politického boje nebo z osobní zášti. Nakonec Serinka možná to, že jako Cikán byl rychle zatlačen do ústraní a odsouzen k zapomnění, zachránilo od toho, aby byl jako partyzán odsouzen k vězení nebo nuceným pracem.

Hanebnou roli v tom, jak se poválečné Československo zvrhlo, sehráli především komunisté, kteří zaměnili komunismus za službu vládě Sovětského svazu. I dnes vidíme řadu lidí hlásících se k levici, jak umanutě prosazují představu, že hlavním úkolem levice je podporovat politiku Putinova Ruska — dnes je tato služebnost levicových aktivistů vůči ruské věrchušce o to absurdnější, že putinismus sdílí některé rysy stalinismu, převážně ty z nejohavnějších, ale levicového v něm není vůbec nic. Jako se Stalinovi slouhové obraceli proti svým bývalým soudruhům z protinacistického odboje, stojí i dnes Putinovi přisluhovači proti bývalým spolubojovníkům z hnutí odporu vůči Nečasově vládě.

Jako se dávali do stalinských služeb komuničtí veteráni odboje, přidali se k nim i někteří evangelíci. Nad medailonkem Otokara Kadlece, českobratrského evangelického faráře, který patřil k nejvýznamnějším odbojářům, a po válce „spojil své jméno s ‚Vítězným únorem‛ a následným vyakčňováním, čímž zničil, co sám předtím pomáhal vytvořit,‟ se mi vnucuje myšlenka na Ilonu Švihlíkovou, která dnes — částečně vinou některých radikálních levičáků, kteří ji zatratili, ba téměř proti ní spustili pomlouvačnou kampaň, sotva se „pošpinila‟ kandidaturou za Zemanovce — publikuje ve svém časopise !Argument převážně nápadně proruské články (i když tam aspoň zatím píšou i lidé k Putinovi kritičtí jako Jiří Guth nebo Veronika Sušová Salminen), brání nacizujícího Jana Kellera proti jeho kritikům — spíše jen odsuzováním těchto kritiků než nějakým věcným vyvracením jejich kritik — a podporuje prezidenta Zemana.

Česká republika se stane rodinnou firmou Babišova klanu a na nějakých čtyřicet let jí zůstane. Těžko říct, jestli dnes máme ještě aspoň šanci položit základy nějakého hnutí odporu, které by dokázalo těch čtyřicet let přetrvat a potom nasměrovat vývoj lépe než listopad 1989.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Vyhnout se předčasným volbám? Čtvrtek, 15.Února 2018, 10:57:48

Proč? Co by na nich bylo špatného? Resp. co by potom bylo horšího, než je teď?

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pane poslanče Dolejši, Čtvrtek, 15.Února 2018, 13:33:56

vy byste měl nejdřív bez vytáček říct, koho jste volil za prezidenta, a pak sdělit svou pozici k tomu, že strana, jejímž jste tuším místopředsedou, se paktuje s Okamurou. Teprve potom máte - aspoň v mých očích - právo se k čemukoli důvěryhodně v DR vyjadřovat.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

40 let Babiš nevydrží! Čtvrtek, 15.Února 2018, 14:21:35

Pan Macháček rád prorokuje a s jeho proroctvími většinou souhlasím. Ale 40 let Babiš nevydrží! Maximálně ty 4, zvláště pokud se budou všichni bát předčasných voleb tak jako pan Dolejš. ANO nemá žádný politický program, jeho jediným programem je Andrej Babiš, stejně jako jediným programem Miloše Zemana je Miloš Zeman. A ANO bude hrát politickou roli jen tak dlouho dokud to bude Andreje Babiše bavit, jak svého času říkal Sobotka nebo tak dlouho dokud se bude bát kriminálu. Nevěřím, že by to vydrželo déle než 4 roky. Sázet se nebudu, jen doufám, že tu za 4 roky bude ještě DR, abychom si tuhle diskusi mohli dohledat.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Poločas rozpadu bonapartismu Čtvrtek, 15.Února 2018, 18:49:27

Soudil bych, že bonapartismus se může držet i podstatně déle nežli pouhé čtyři roky, pane Šimso. (I když těch 40 let asi opravdu sotva vydrží.)

Uvědomme si: systém babišismu opravdu naprosto není jenom samotný Babiš. To je optický klam, kterému stále znovu padají v oběť i mnozí zkušení analytici - a to jenom proto, že toto hnutí je svázáno s jednou určitou osobou.

To byl sice bonapartismus také; ale i ten musel mít napřed ke svému vzniku příhodné o b j e k t i v n í podmínky.

Alespoň podle Marxe tyto příhodné podmínky jsou dány stavem, kdy stará třída už vládnout nedokáže, a nová k tomu ještě nevzchopila síly. Takže je zde dána patová situace, kterou může schopný jedinec využít k získání vlastní osobní moci, tím že hraje roli neutrála stojícího nade všemi politickými tábory. Ve skutečnosti je ale oporou režimu stávajícího (tedy: starého).

Tato Marxova analýza systému bonapartismu je jako šitá i na našeho malého českého Babiše. I on si hraje na neutrála, který není ideologicky ani vpravo ani vlevo, který "jenom maká". Ale ve skutečnosti je samozřejmě naprosto srostlý s právě panujícím systémem. (Tedy ovšemže systémem kapitalismu.)

Ta objektivní situace je taky plně dána podle toho Marxova vzorce: jak pravice tak levice (jakožto reprezentanti určitých tříd) jsou v krizi, ani jedna z nich není schopna stát se přesvědčivým lídrem společnosti.

Takže, ještě jednou: ten babišovský bonapartismus zdaleka není pouze dílem, výtvorem jednoho jednotlivce; Babiš tento systém mohl vytvořit jenom a jedině proto, protože pro něj existovaly objektivně příhodné podmínky. Takže se příliš neukvapujme s prognózami, že babišismus/bonapartismus sám od sebe imploduje během krátké doby. Může se tak sice stát; ale stejně tak tento systém může existovat ještě dosti dlouhou dobu.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Desatero Josefa Bernarda Pátek, 16.Února 2018, 10:13:21

je nadějný politický program pro sociální demokracii

https://www.facebook.com/BernardJosef2016/photos/a.1047266372011461.1073741828.1035074483230650/1831431240261633/?type=3&theater