Ze světa dvou princezen

Pohádku neohrožuje feminismus ve smyslu aktivní, pro příběh rozhodující role ženy, ani rozvolnění genderových stereotypů. Ohrozilo by ji jedině to, kdyby lidé ztratili schopnost milovat, udělat něco pro druhého a snít o lepším světě.

Aspoň letmo je znají skoro všichni. Rodiče dcer v dětském věku je zřejmě většinou znají důvěrně. Dvě dívky, jejichž animované postavy a tváře zdobí nejeden artikl různého druhu, od oblečení přes sešity, nejrůznější hračky a skládačky až po kosmetiku. Anna a Elsa, princezny z pohádky Ledové království.

Chtěl jsem si ověřit, jaké vzory jsou dnešním holčičkám (a proč ne, třeba i klukům) vlastně předkládány, a na film jsem se podíval spolu s dcerkou. A nezůstalo jen u jednoho zhlédnutí. Vlastně jsem Ledovému království propadl. Musel jsem konstatovat, že dnešní holky z našich školek a škol na tom nejsou vůbec špatně, když mezi jejich první idoly patří tyto dvě mladé ženy z království Arendelle.

Královské sestry v akci
Elsa i Anna jsou každá jiná, ale mají společné to, že jsou aktivní, perou se s nepřízní osudu, který z nich v mladém věku učinil sirotky. Jsou vrženy do dospělosti a musejí převzít odpovědnost nejen za svůj život, ale i za království.

Starší Elsa je mimořádně nadaná, její kouzelné schopnosti jsou pro ostatní ale zároveň obohacující i nebezpečné – tak jako led, který dokáže vytvořit nádherná díla i zabíjet –, a tak je z rozhodnutí rodičů držena v izolaci od okolního světa, dokonce i od své sestry. Její zápas spočívá v tom naučit se žít se svými obdarováními, která ji vyčleňují ze společnosti ostatních lidí. Když narazí na nepřijetí a strach, nejprve utíká od lidí do samoty, aby nakonec našla cestu, jak zůstat sama sebou a přitom být s druhými.

FrozenAlespoň letmo je znají úplně všichni. Repro DR

Anna o sobě říká, že je na rozdíl od své sestry „úplně obyčejná“. Představuje se jako trochu lehkomyslná dívka, okouzlená světem, který nezná, snící o romantické lásce. Záhy se však zcela sama vydává na cestu za záchranou své sestry a své země. Není to žádná rozená bojovnice, musí si stále dodávat kuráž, ale neodradí a nezlomí ji nic. Vyrovná se s tím, když ji Elsa ve strachu znovu drsně odmrští, i s tím, že se její romantická představa o lásce rozplyne jako dým a vysněný princ ji cynicky zradí. Nakonec získá zpět svou sestru a nádavkem k tomu i (nečekaného) muže svých snů.

Tím je Kristoff, tak trochu asociální ledař, který vyrostl ve společnosti kamaráda soba a roztomilých a neotesaných kamenných skřítků – trollů. Ve vztazích s lidmi se nechová s nenuceností a obratností (zrádného) prince, je nejistý a nedůvěřivý. Vztah Anny a Kristoffa se rodí pozvolna a zprvu nepříliš romanticky a je to vztah zcela rovnocenných partnerů, založený na vzájemném respektu. Oba několikrát zachrání jeden druhého, objevují nové stránky toho druhého a učí se od sebe.

Postavy Ledového království se nechovají šablonovitě. Na první pohled drsný Kristoff se nestydí za slzy, věrně se stará o sobího kamaráda Svena, celkově je úplný opak sebejistého „alfa samce“. Když se v závěrečné scéně schyluje k jeho polibku s Annou, rozpačitě se ptá, jestli může. Přesto vůbec nepůsobí jako slaboch, jeho hrdinství je pouze rozvážné a nenápadné a nedává se najevo siláckými řečmi a gesty. Citlivost a ohleduplnost nejsou nic nemužného, právě naopak.

Když dojde na konfrontaci se zrádným princem Hansem, Anna odstrčí Kristoffa připraveného se na bídáka vrhnout a sama nejprve prince verbálně uzemní a pak ho dobře mířenou ranou pošle přes palubu lodi. Umí mužům přikazovat, ale dokáže si i říct o pomoc. Nepůsobí jako ranařka a není ani bezmocnou slabou ženou, která se neobejde bez mužské záchrany. Zachraňuje druhé a je sama druhými zachraňována. Bojovnost a prudký temperament nejsou nic neženského, právě naopak.

Škola necitlivého čtení
Toto bohatství charakterů a způsobů jednání postav Ledového království se mi velice líbí. Tak nějak si představuji genderově nestereotypní postavy – žádní úžasní macho muži a vedle nich nyvé krásky, ani na druhé straně uplakaní chudinkové a drsné mužatky, ale zajímavé a mnohorozměrné figury, které se nechovají podle šablony a přitom stále zůstávají ženami a muži.

Podíval jsem se na několik rozborů pohádky z genderového hlediska a byl jsem zvědavý, nakolik se s nimi shodnu. Celkově se pohádka o Anně a Else skutečně považuje za jistý feministický průlom v disneyovské produkci, za "rozmrazení stereotypů", našel jsem však i několik textů, jejichž autorky považují Ledové království přinejlepším za vlažný a nedotažený pokus o nabourání genderových šablon, přinejhorším za jejich rafinované prohlubování.

Například podle americké socioložky působící na Connecticut College Afshan Jafar ani Elsa, ani Anna nakonec nevybočují z obvyklého pojetí „správného“ ženství.

Nejsou dostatečně důrazné a agresivní. Autorce připadá, že Anna je ve svých pokusech uplatnit autoritu spíš směšná než skutečně disponující mocí. Nelíbí se jí, že se neprosazuje přímočaře, že střídá polohy aktivní zachraňující hrdinky a slabé ženy potřebující pomoc. Zdá se jí dehonestující, že Anna něco neumí: třeba lézt po skalách, což ovšem od princezny zavřené doposud většinu života v zámku skutečně nelze očekávat.

Podle této autorky vůbec nelze brát Annu vážně, nakonec jen potvrzuje nadřazenost muže (Kristoffa) a vlastní nedostatečnost. Kristoff (podle jiné autorky ovšem postava „feminizovaná od začátku do konce“) podle ní dokonce ztělesňuje „drsnou maskulinitu“ v souladu s dominantním ideálem – bílou, nezávislou, obdařenou fyzickou silou. Srovnává jej se Zvířetem z pohádky Kráska a Zvíře, což je klasický disneyovský prototyp „drsňáka s něžným srdcem“.

Na Else zase vadí, že její svoboda a moc v ledovém paláci je zpodobena jako negativní a ničivá – „málem zavraždí“ dva muže (tady divák filmu nadskočí: jednalo se o zjevnou sebeobranu, oba muži chtěli Elsu zastřelit z kuše, ta se jen bránila, navíc je z jejího výrazu zřejmé, že z toho nemá žádné potěšení!) a pozitivní se její schopnosti stávají až tehdy, když v závěru filmu v rodném království vyčaruje obyvatelům uprostřed léta ledové kluziště. To je ovšem zase projevem „měkké, bezpečné a nesobecké“ feminity, nikoli skutečné ženské moci a nezávislosti. To, že se princezny učí „klást druhé na první místo a být nesobecké“, je pak znamením jejich poplatnosti panujícím stereotypům a podřazené roli ženy.

Konečně vadí také to, že obě ženy musejí dokázat vše, co dokázaly, a přitom stále vypadat krásně. Podle jiné autorky, vyučující na základní škole v Kalifornii a zabývající se tím, jak s dětmi rozebírat genderově stereotypní představy na knihách a filmech, je projevem stereotypu třeba to, že se Elsa během písně Let It Go a svého osvobození promění v „sexy sirénu“ s volněji rozpuštěnými vlasy a blyštivými modrými sexy šaty s rozparkem a při chůzi se (lehce) vlní v bocích.

Nelze se zbavit dojmu, že tyto rozbory se vyznačují necitlivým, nevnímavým čtením. Vlastně jim o film, o kterém píšou, příliš nejde, nezáleží na tom, že postavy filmu mají určitý vývoj, mají svou minulost, odněkud vycházejí a někam směřují. Jde o to vystopovat stereotypy, a to za každou cenu. 

Vnucuje se představa, že v tomto pojetí by správná feministická a genderově nestereotypní hrdinka musela být agresivní, necitlivá a nevnímavá k druhým, k tomu fyzicky odpudivá. A především by nesměla mít žádný vztah s mužem. U mužských hrdinů pak nestačí, že jsou citliví a nejsou to dominantní nadsamci, ale museli by být i fyzicky neduživí a zcela pasivní, aby samým svým vzhledem nepodporovali genderové stereotypy. Jenže co s takovými postavami v pohádce?

Dostat Elsu pod čepec
Komerčně nejúspěšnější animovaný film všech dob pochopitelně vzbuzuje pozornost těch, kdo chtějí využít jeho popularity k propagaci vlastního pohledu na svět. Centrem pozornosti je nejoblíbenější postava filmu, krásná, tajemná a svobodná ledová královna Elsa. Právě Elsa, která je zjevně v něčem jiná než ti druzí, se stala adeptkou na první disneyovskou postavu otevřeně homosexuální orientace. 

V Elsině klíčové písni Let It Go (v češtině nazpívané jako Najednou), v níž hrdinka zpívá o tom, že už déle nechce skrývat své pravé já před světem, a v jejím příběhu celkově se hledá zašifrované poselství o coming outu, na twitteru záhy vzniklo volání po tom, aby královna dostala ve druhém pokračování pohádky přítelkyni, což se dosud v disneyovkách nikdy nestalo. 

Každoroční hodnocení filmové a televizní produkce, produkované Gay a lesbickou aliancí proti defamaci (GLAAD) přitom opakovaně dává společnosti Disney velmi špatné známky za to, že reálně nepropaguje rozmanitost a nemá ve svých filmech gay, lesbické, transgenderové a další postavy. Konkrétně tato antidefamační aliance třeba navrhovala, že by měly být LGBT postavy doplněny do nově natáčených dílů Star Wars (Hvězdných válek). 

V jistých křesťanských kruzích se proti představě, že by holčičkami milovaná Elsa měla být lesbické orientace, celkem očekávatelně zvedl odpor. Proti tomu, aby se Elsa v připravovaném druhém pokračování projevila jako lesbička, jak si přeje LGBT lobby, existuje dokonce petice. Ta žádá společnost Disney, aby v rámci podpory rodinných hodnot dostala svobodná královna svého Prince Krasoně.

„Vyzývame vás, aby ste, jako zvyčajne, vytvorili pre kráľovnú Elsu princa, do ktorého sa zamiluje.“ Královna, uznává petice, samozřejmě může zůstat svobodná nebo mít jiné povolání, ale princ by byl zkrátka nejjistější. Pozoruhodné je, že obě ideově protichůdné strany nakonec svorně usilují o to připravit Elsu o její svobodu a najít pro ni rychle sňatek, jímž by posloužila správné věci, potažmo ideji.

K čemu jsou pohádky na světě
Hodnotit pohádky podle toho, jestli podporují stereotypní představy o rolích ženy a muže, což se v poslední době děje dosti často, připadá mnohým pošetilé a nemístné. Přesto se to bude dít nadále, protože chápání mužské a ženské role i postavení žen a mužů ve společnosti se mění a měnit bude a je zcela logické, že se podle toho mění i požadavky na pohádková vyprávění. To ale neznamená, že pohádky nejsou něčím nadčasovým, co překračuje omezení – řekněme postavy, obsazení a kulisy – daná prostředím, ve kterém byly vytvořeny.

Srdcem skutečné pohádky je boj dobra se zlem a cesta k vysvobození člověka ze zajetí zlé moci. Ta cesta musí být opravdová, nástrahy a nebezpečí reálné, jinak pohádka vyzní do ztracena a vítězství dobra bude laciné, nepravdivé. Není ale nikde psáno, že to musí být princ, který vysvobodí princeznu zajatou ve věži, a že tomu nemůže být právě naopak. Pohádka zůstane pohádkou, když se na nebezpečnou cestu vydá princezna, a ne princ. Ale nebyla by pohádkou, kdyby se na cestu nevydal nikdo.

Ledové království je klasická pohádka, i když mají její postavy trochu jinak rozdané role, než bývá v klasických pohádkách obvyklé. A je to dobrá pohádka, protože má silné ústřední poselství, staromódně řečeno ponaučení. Projev pravé lásky, který rozmrazí ledové srdce, nemusí být jen dar a záchrana, kterou hrdinka očekává od druhých (tak jako polibek od prince), ale je to něco, co má v sobě a čeho je schopna, aniž si toho je třeba vědoma.

Pohádky se budou vyprávět a spoluprožívat v jakémkoli sociálním uspořádání. Pohádku v jejím pravém smyslu totiž nakonec neohrožuje feminismus ve smyslu aktivní, příběh určující role ženy, ani rozvolnění genderových stereotypů. Ohrozilo by ji jedině to, kdyby lidé ztratili schopnost milovat, udělat něco pro druhého a snít o lepším světě. Vážené a milé sestry Anno a Elso, jsem rád, že jsem vás poznal.

A co si myslíte vy? Diskuse (18 příspěvků)

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 10.Ledna 2018, 13:56:11

Poznámka s tématem související jen okrajově:

Na filmech pro děti z Disneyho studií velmi oceňuji, jak velký prostor dostává symfonický hudební doprovod. Zkomponovaný dobrými současnými skladateli, nahraný vynikajícím orchestrem ve vynikající koncertní síni, kterou studio v L.A. nechalo postavit:

https://img16.rajce.idnes.cz/d1602/9/9236/9236003_4cd4d395a57358b22ab5b1bde3af1413/images/2017-04-22_212829.jpg?ver=2

Je důležité, aby měly děti kde uslyšet velký orchestr. Aby učinily zkušenost, jak plastická, rozmanitá a emotivní dokáže hudba být. Aby poznaly větší a složitější harmonické struktury takříkajíc na vlastní kůži, v bezprostřednosti hudebního prožitku, bez slov......

Nejlépe by to bylo samozřejmě na koncertu, ale víme jaká je doba -- díky aspoň za dobrý zvuk současných soundsystémů v kinech, které hrají mnohem lépe než nějaká minivěž doma, a dokážou koncertní zážitek trochu napodobit.

Obzvlášť dnes, kdy komerční média zaplavuje antihudba plná obdivu k mamonu, násilí, urážkám žen a nyní hlavně fetu.

https://a2larm.cz/2018/01/rap-je-posedly-xanaxem-co-to-prozrazuje-o-nasem-svete/

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Středa, 10.Ledna 2018, 15:48:23

Autor může mít se svým příznivým pohledem na pohádku o dvou princeznách pravdu. Mne minula. Možná dělám chybu, že se některým filmům vyhýbám.
Mrkla jsem tedy aspoň na trailer. Utvrdila jsem se v tom, že prostě nechápu, proč jsou tvůrci disneyovek přesvědčeni, že by se jim nepodařilo získat srdce malých diváků bez strašidelné porce roztodivných roztomilůstek, výtvarným pojetím počínaje a přepísknutými komickými výstupy konče.
Třeba by mě příběh dojal i tak. Ale pravděpodobně bych místo ronění slz skřípala zuby a ušlechtilým poselstvím filmu by na mne studio Disney plýtvalo zbytečně.

Filip Outrata - Praha

Díky, pane Morbicere, Středa, 10.Ledna 2018, 21:49:55

že jste to téma nakousl. Myslím totiž, že hudebně je Ledové království velmi povedené. Třeba hned úvodní bezeslovný zpěv v podání norského ženského sboru Cantus, inspirovaný jak jsem se dočetl tradiční laponskou hudbou. Vtáhne to člověka do filmu a už nepustí.

Celkově je film podle mě hudebně podmanivý, a přesně jak píšete hudba (spolu s výtvarně silnou animací) podbarvuje důležité scény.

Filip Outrata - Praha

Trailery Středa, 10.Ledna 2018, 21:55:37

Paní Zemanová, trailery jsou zvláštní žánr, většinou se do nich snaží nacpat ty nejdějovější scény filmu, a tím pádem zůstanou stranou ty méně dějové, klidnější. Ve výsledku to pak vypadá jako šílený přepísknutý mišmaš. Film tak ovšem nepůsobí.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 11.Ledna 2018, 08:13:44

Mně se film, který jsem viděla loni, také docela líbil. Ovšem úspěšné animované dětské filmy nebo seriály bývají často doprovázeny hračkovým a obrázkovým „šílenstvím“. Nezastaví se to jen u panenek, knížek a omalovánek.  Obrázek Elsy a Anny na vás kouká z míčů, z hrníčků a talířků, ze školních brašen, z kabelek a sešitů, ze šatiček, triček, kalhot, čepic, z pyžam, dokonce i ze šampónů a dětských krémů. A nekupte to, když se to dětem tak líbí! To říkám jako babička několika vnoučat.

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 11.Ledna 2018, 09:10:18

F. Outratovi: Ano, i ne-symfonické hudební motivy jsou u Disneyů vybírány velmi citlivě a s kvalitou. A to dokonce i u takového Shreka, který je hodně do pop-music.
(ale já Shreka rád :),
stejně jako jeho dvojče Hellboye)

Pokud jde o symfoniku, tak se hluboce skláním před Johnem Williamsem a jeho hudbě k Harrymu Potterovi.
Je opravdu skvostná.
Třeba ta veselá a rozverná scéna z Jedničky, kdy se žáci prvního bradavického ročníku učí létat na košťatech. Někomu to jde hůř, někomu líp, a i samotný Harry s tím má zpočátku dosti komické potíže.
Slyšíme housle, violy, cella.......... postupně se přidávají pikoly, příčné flétny, hoboje, fagoty........................ a když Harry nakonec létající koště plně zvládne a triumfálně letí kolmo vzhůru k obloze, zní celý orchestr ---, pozouny a lesní rohy a další plechy tomu dodávají fanfáry a triumfálnost.............. úžasná, úžasná filmová scéna.

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 11.Ledna 2018, 09:26:38

P.Hájkové: Přesně. Nejde nepodlehnout.

Tohle šílenství s cetkami...... ale co proti tomu dělat?

Filip Outrata - Praha

Čtvrtek, 11.Ledna 2018, 10:13:54

To šílenství s reklamními věcmi je samozřejmě šílené. Dělat se proti tomu dá snad jen to, že se přes protesty dětem prostě něcou nekoupí, i když to hodně chtějí (což se snadno řekne, hůř udělá).

Doma vlastně máme s Elsou a Annou hlavně pár kousků oblečení, jinak jen sem tam něco. Beru to tak, že je to pořád o něco lepší než Spidermani, různé příšery a roboti, co se dělají pro kluky.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

No, nevím, nevím ... Čtvrtek, 11.Ledna 2018, 11:53:1

Ano, paní Hájková, to je přesně to, co na těch dnešních pohádkových příbězích není dobré. Totiž to, že o ně vlastně ani nejde.

Už to není jenom příběh, který má dětem ukázat co je dobré a co nikoliv a má v nich podnítit výchovu ke správnému hodnotovému řádu.

Člověk se nemůže ubránit dojmu, že jde především o byznys (je to produkt filmový, mediální, reklamní, hračkový, textilní, hudební, produkt pro školní potřeby, atd., atd). Ostatně, to už objevili před sto lety v Americe, že skvělý byznys se dělá s rodiči přes jejich děti. „No, přece byste nebyl takový rodič-necita, který by to těm vašim miláčkům nekoupil! Vždyť to všechny děti už mají!!!“ Dodávám: začíná to u ručníčku „Hallo Kitty“ a končí placením přípravek na přijetí na střední školu, resp. placeným školstvím. Zatím!

Všimněme si také, jak tyto pohádky propagují konzumentský životní styl, módu a vkus. Do otupění se objednává pizza. O ztvárnění dívčích postaviček ve stylu „celebrit“ ani nemluvě.

Takže, sečteno, podtrženo, člověk vlastně neví, jestli ta hezká pohádka s tím vším okolo nenavádí ty děti falešným směrem a nenadělá více škody, než užitku.

Filip Outrata - Praha

Jiřímu Vyleťalovi Čtvrtek, 11.Ledna 2018, 13:30:50

Milý Jirko, upozorňuješ na důležité otázky. Konzumentský přístup je špatný a podporovat jej není v pořádku. Na druhou stranu samotný tento příběh nijak konzumentský styl života nepodporuje, princezny se nechovají jako celebrity, dokonce se i (na princezny) jednoduše oblékají. Poselství je jasné, hodnoty, které si lze z příběhu odnést, také.

Podle mě hodně záleží na tom, jak rodiče či prarodiče s dětmi pracují. Když nechají děti jen v záplavě předmětů a nerozvíjejí s nimi fantazii, neprobírají nebo neprožívají s nimi ty příběhy, pak je to špatně a nevede to děti správným směrem. Když se dětem věnují, pak ani ten byznys okolo nakonec nemůže dětem uškodit.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 11.Ledna 2018, 14:47:43

Takže v nákupech platí zlatá střední cesta. Nebo ještě raději méně než více.
Ony jsou i k té pohádce nakonec možné dva různé rodičovské přístupy. Jeden je ten, že necháme děti bez komentáře, ať si pohádku vyloží po svém a udělají si z ní závěr samy, a druhý přístup je ten, že se pokusíme pohádku s nimi rozebrat a obrátit jejich pozornost k nějakým pozitivním momentům. Oba výchovné přístupy mají své klady a oba se mohou zvrhnout do krajnosti, kdy buď jenom pustíme televizi a dál si dětí nevšímáme - anebo naopak, neustále jim říkáme, co si o čem mají myslet a nenecháme je vůbec, aby si udělaly svůj názor.
Třetí krajnost by byla, kdybychom dětem chtěli "módní" filmy úplně zakázat, aby je náhodou nezkazily.
Pan Outrata radí prožívat ty příběhy s nimi. To je myslím dobré.
Být dobrým rodičem vlastně vůbec není snadné. Zvlášť v tak složitém světě, jaký je ten dnešní, ve světě, který rozhodně nezměníme jen tak, nějakým zákazem - ať už konzumu nebo něčeho jiného.

Filip Outrata - Praha

Čtvrtek, 11.Ledna 2018, 22:56:8

Prožívat pohádkové příběhy s dětmi je podle mě opravdu dobré, ale mě to velice baví a tím to mám usnadněné. Teď si s dcerkou na princezny Elsu a Annu intenzivně hrajeme a baví mě to moc. Chce to ovšem čas. To je to nejcennější, co se asi dá dětem dát.

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Mimochodem Pátek, 12.Ledna 2018, 00:32:24

Je to takový okrajový postřeh, ale všiml jsem si toho teď během Vánoc: v japonských animácích jsou vždycky silnější a většinou celkově schopnější ženy než muži, a to vždy jednoznačně a od počátku do konce. Mužské postavy se obvykle během děje různě vzmužují, očišťují nebo moudří, aby byly na konci rovnocennými partnery.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Panu Outratovi Pátek, 12.Ledna 2018, 07:14:39

Filipe, máš pravdu, já se z pohádek také raduji. A zdaleka ne v každé je zamontován konzum. Teď si připadám jako bych ti chtěl kazit radost. To, prosím, ani v nejmenším.

Jenom jsem si všiml z toho, na co koukají naše holky (vnučky), jak na konci pohádky se na diváka vyhrne ta záplava reklamy na vše, co jméno má, a v té pohádce bylo k vidění.

S tím výkladem rodičů k tomu, co děti sledují, to může být dost problematické, protože rodiče na to nemají moc času - a to nemluvíme o neúplných rodinách. Nehledě na to, že jim tu pohádku pustí z PC, aby od nich byl na chvíli klid a mohli něco udělat.

Za nás to bylo jednodušší, hráli jsme si s jinými dětmi venku, na TV jsme skoro nekoukali, výklad nebyl potřeba a rodiče neměli potřebu mít od nás na chvíli pokoj. Ten čas, kdy si děti takto hrály, je ale dávno pryč a ve městech to ani nejde.

Filipe, přeji ti hojnost radosti, kterou prožíváš s Tvoji dcerou. Přijmi prosím omluvu za to mé škarohlídství.

Jirka

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 12.Ledna 2018, 07:50:14

Skutečný život (tedy i kontakt s kamarády) je myslím vždycky lepší než virtuální realita.
Ale pan Vyleťal má pravdu: ty časy, kdy si děti společně hrály venku, aniž se o ně rodiče museli bát, už jsou pryč.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 12.Ledna 2018, 08:55:29

A ještě... Filip Outrata prožívá filmy se svou dcerkou, věnuje jí svůj čas. Někteří lidé buď ten čas nemají, jak píše pan Vyleťal, nebo toho prostě nejsou schopni. I to je realita.

Filip Outrata - Praha

P. Jedličkovi Pátek, 12.Ledna 2018, 09:34:32

Díky za doplnění, japonské animované filmy znám bohužel velice málo, ale i z toho mála souhlasím s tímto hodnocením.

Filip Outrata - Praha

Paní Hájkové Pátek, 12.Ledna 2018, 09:52:17

Nechtěl jsem, aby to vyznělo tak, že všichni rodiče musejí prožívat filmy s dětmi a věnovat jim hodně času. Je mi jasné, že mnozí to z různých důvodů dělat nemohou a já mám zkrátka štěstí.