Rekonstrukce polské vlády

Zatímco zahraniční média žijí ještě víkendovou demonstrací polské krajní pravice, ve vlastním Polsku je už větším tématem tušená obměna ministrů. Kabinet PiS vládne právě dva roky. Kam se za tu dobu pohnula moc a kdo dnes rozhoduje?

Úvahy o změnách v kabinetu Beaty Szydłové zmínil poprvé faktický polský premiér Jaroslaw Kaczyńský na kongresu své strany Právo a Spravedlnost v červenci, kde pokáral ministry zdravotnictví, zahraničí a dopravy. Hlasitěji se začalo o rekonstrukci mluvit pak ke konci října, kdy provládní časopis V síti pravdy v rubrice drbů avizoval, že buď 11. listopadu na výročí obnovení Polska v roce 1918, nebo o několik dní později, na dvouleté výročí vlády PiS, k obměně dojde. A dvoulété výročí přichází právě nyní.

Podle časopisu by přitom mohlo jít o změnu skutečně velkou: Jaroslaw Kaczyńský by zastoupil Beatu Szydłovou v křesle premiéra Polska. Szydłová by pak vedla kandidátku do Evropského parlamentu. Ministrem zahraničí by se navíc stal prezidentův zahraničněpolitický poradce Krzysztof Szczerský.

Polská média se tak v posledních týdnech předhánějí s podrobnostmi o chystaných změnách. Politici, o nichž se spekuluje, že budou vyměněni, se častěji chválí v státních médiích. Do toho se objevují klepy o horšícím se zdraví předsedy Práva a spravedlnosti.

Předseda PiS Jaroslaw Kaczyńský s premiérkou Beatou Szydłovou. Repro TVN25/DR

Kaczyńského možnosti
Ani šéf nejsilnější strany není všemocný. Pokud chce učinit změny ve vládě, bude muset brát ohledy na různé zájmové skupiny. Nejhorší oblíbeností hřeší ministr životního prostředí Jan Szyszko, který stojí za kácením Bělověžského pralesa, ministr obrany Antonín Macierewicz, který je příznivcem konspiračních teorií, a poněkud zmatený ministr zahraničí Witold Waszczykowský.

Vládce Polska ale příliš nezajímá názor veřejnosti, podle průzkumu stranických preferencí, které nemusí být zfalšované, má PiS, potažmo vládní „koalice“, podporu minimálně stejnou jako ve volbách 2015, častěji vyšší. A liberální i levicovou opozicí konzervativci opovrhují, přičemž tato emoce je vzájemná: jsou to pro ně „Poláci horší sorty“.

Právě Szyszko a Macierewicz jsou oblíbenci mediálního magnáta a kněze v jedné osobě Tadeáše Rydzyka. Vztah Rydzyka a Kaczyńského je vysoce pragmatický. Jak naznačil populární satirický pořad Ucho předsedy, prelát vidí v politikovi bankomat a politik v prelátu volební urnu. Za odvolání některého ze svých spojenců by toruňský mogul chtěl velmi pravděpodobně protislužbu – ve złotých.

V létě se rozhořel spor mezi Kaczyńským, a i potažmo většinou PiSu, a prezidentem Dudou, podpořeným katolickými hierarchy, částí vládní koalice i opozice. Prezidentovi už nevyhovovalo být pouhým strojem na podpisy vlády a vetoval reformy soudnictví. I přes spor, kde se obě strany dovolávaly držení programu PiSu, se Kaczyńský několikrát s Dudou sešel a je možné, že se pokusí s prezidentem nalézt smírné řešení – právě během rekonstrukce kabinetu.

Kaczyńský se nemusí příliš ohlížet na své jakoby koaliční partnery, stranu Dohoda v čele s Jaroslawem Gowinem, ministrem pro vědu a vysoké školství, a Solidární Polsko, které v Zbyhněvu Ziobrovi obsadilo ministerstvo spravedlnosti a později s ním sloučený úřad nejvyššího žalobce, prokurátora.

Tyto strany, které kandidovaly s PiSem ve volební koalici, jsou na PiSu finančně závislé – strana rozděluje nebo spíše nerozděluje příspěvky za volby – a navíc jejich hlasy je možné nahradit odpadlíky, kteří hlasují s vládou už nyní: od populistického hnutí Kukiz‘15 nebo přímo s Kukizovým poslaneckým klubem. Buď jak buď, Jaroslaw Kaczyńský má na jedenác a osm „koaličních“ poslanců účinné nástroje nátlaku.

Tři scénáře
V zásadě se tedy nabízejí tři hlavní scénáře dalších událostí:

  1. Kouřová clona – žádná rekonstrukce vlády nebude a půjde jen o vrtění psem, které má zakrýt některý ze skandálů a neúspěchů polské vlády, jichž je habaděj – například protestní upálení Piotra S., osamostatnění prezidenta Dudy, vlekoucí se kontroverzní reformu soudnictví, stávky lékařů, nedostatek uhlí pro polský průmysl či schodek státního rozpočtu.

  2. Kosmetické změny – dojde na výměnu několika méně důležitých ministrů, Kaczyńský bude nadále vládnout pomocí osvědčených receptů – udržování svých podřízených včetně premiérky v napětí a nejistotě. To již má svoji paralelu v nedávné minulosti. V září 2016 byl odvolán ministr pokladnice, který spravuje v Polsku početné státní firmy, a ministr financí. Většinu jejich agendy převzal do jednoho ekonomického superministerstva dosavadní ministr rozvoje Mateusz Morawiecký. V této době se také spekulovalo o jeho sporech s Beatou Szydłovou a možném nahrazení premiérky právě Morawieckým.

  3. Kaczyński premiérem de iure – Polsku skrz kabinet Beaty Szydłové vládne Jaroslaw Kaczyńský, on nyní může nastolovat agendu, aniž by se musel věnovat úředničině a nést za své kroky přímou odpovědnost. Šéf PiSu už se také jednou takto spálil – v roce 2006 nahradil vlastního premiéra Kazimíra Marcinkiewicze v čele koaliční vlády. Kterou tehdy tvořila PiS a dvě menší populistické strany, koalici nakonec neukočíroval a v předčasných volbám prohrál. Tehdy začala osmiletá vláda jím nenáviděné Občanské platformy.
Dotud logika a minulé zkušenosti, proti nim stojí až paranoidní charakter nejmocnějšího muže Polska. Marcinkiewicz byl odstraněn v okamžiku, kdy se bratři Kaczyńští – bratr Jaroslawa Lech byl tehdy prezidentem – domnívali, že negativa vlády jdou na jejich vrub a pozitiva připisují voliči premiérovi. Oblíbenost Beaty Szydłové je nyní lehce rostoucí.

Jak to dopadne?
Osobně bych si tipl, že bude výměněn jeden důležitější ministr nebo několika méně důležitých a premiérkou bez portfeje nadále zůstane Beata Szydłová. Jenže Jaroslaw Kaczyńský je mistr klamu a triku, cynicky kalkulující s jinými lidmi. Je proto možné, že udělá nečekaný a zdánlivě nelogický krok. Ať to dopadne jakkoliv, je velmi nepravděpodobné, že se v důsledku změní faktická polská politika.