Klinika vyhrála soud. Nedopustila se bezdůvodného obohacení

Za využívání chátrajícího objektu pro neziskovou činnost požadoval Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových po zástupcích Kliniky 359 tisíc. Obvodní soud pro Prahu 3 se postavil na stranu aktivistů.

(pd)

02.11.2017 20:33

Klinika

Aktivisté pokračují v každodenním bezplatném kulturním a sociálním programu. Foto Petr Zewlak Vrabec

Zástupci Autonomního sociálního centra Klinika se využíváním chátrajícího objektu nedopustili bezdůvodného obohacení, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3. Žalobce a bývalý vlastník domu – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (UZSVM) – musí aktivistům proplatit náklady na soudní řízení. Úřad se s nejvyšší pravděpodobností odvolá k Městskému soudu v Praze, učinit tak musí do třiceti dnů.

Za bezdůvodné obohacení úřad po aktivistech požadoval 359 tisíc korun. Vycházel z předpokladu, že přišel o zisk za potenciální nájem – v nezkolaudované budově špatného technického stavu bez topení. Po zástupcích Kliniky chtěl úřad náhradu za užívání objektu v období mezi 3. březnem 2016, kdy jim vypršela smlouva o bezplatné výpůjčce, do 5. října 2016, tedy do převzetí domu novým majitelem, Správou železniční a dopravní cesty.

Aktivisté přitom úřadu za každý den užívání budovy bez smlouvy zaplatili smluvní pokutu tisíc korun, dohromady tedy 217 tisíc. „Rozsudek nelze vykládat tak, že lze cizí majetek využívat bezplatně. Protiprávní stav spočívající v okupaci budovy i po vypršení smlouvy však smlouva předvídala a ošetřila. Sankce ve formě smluvních pokut jsou adekvátním a přiléhavým právním institutem,“ zdůraznila soudkyně Jitka Stibralová.

První soudní stání proběhlo 21. září, kdy vypovídali právní zástupci obou stran. Obhájce úřadu Martin Raušer však nedokázal uspokojivě odpovědět na dotazy soudkyně. Na druhém stání 2. listopadu proto předstoupila i svědkyně Ivana Kubíčková. Kubíčková se totiž jako zaměstnankyně Odboru pro hospodaření s majetkem státu podílela na přípravě roční smlouvy s aktivisty o bezplatné výpůjčce domu. Vypršení smlouvy totiž představovalo hlavní argument UZSVM.

Statisíce z veřejných prostředků za ostrahu chátrajícího objektu
„Budovu měl velice rychle převzít nový uživatel – Generální inspekce bezpečnostních sborů. Jelikož byl objekt zařazen do režimu privatizace, bylo jej nejprve nutné z režimu vyjmout a nebylo jisté, jak dlouho to potrvá. Zároveň byl objekt ve stavu, který neumožňoval nájemní vztah,“ odpověděla Kubíčková na dotaz, proč úřad zvolil cestu roční bezúplatné smlouvy.

Generální inspekce bezpečnostních sborů však ztratila o budovu před vypršením smlouvy s aktivisty zájem. „Museli jsme se znovu zabývat potřebností pro stát, nebylo jasné, která organizační složka si o objekt řekne,“ vysvětlovala neprodloužení smlouvy aktivistům.

Stavební úřad navíc UZSVM v únoru 2016 upozornil, že budova Kliniky byla údajně zkolaudována jako zdravotnické zařízení a jiný způsob jejího využívání je v rozporu se zákonem. Jak ale Kubíčková přiznala, podle dokumentu stavebního úřadu z roku 2004 se kolaudační rozhodnutí nikdy nedohledalo.

„Do okamžiku převzetí jinou složkou státu by byl objekt prázdný. Nebylo by účelné do něj někoho na měsíc nebo dva posílat,“ vyvrátila svědkyně a zároveň zaměstnankyně UZSVM argument svého zaměstnavatele o ušlém nájmu.

Aktivisté se hájili neziskovou podstatou své činnosti, nepronajímatelným stavem objektu a vlastními investicemi do něj, zaplacenými smluvními pokutami a výdaji, které vlastník investoval do ostrahy objektu před uzavřením smlouvy.

Kubíčková potvrdila, že mezi prosincem 2014 a březnem 2015 stát platil osm a půl tisíce denně za hlídání domu. Náklady na ostrahu, které za tři měsíce více než dvojnásobně převýšily částku požadovanou úřadem po aktivistech, vysvětlovala ‚výjimečně nebezpečnou bezpečnostní situací‘ v okolí Kliniky.

Soud shledává přístup státu rozporuplným
Soudkyně svůj rozsudek zdůvodnila okolnostmi smlouvy o výpůjčce, jejíž bezplatná podstata „zjevně nebyla náhoda“, nevyužíváním a chátráním objektu mezi roky 2012 a 2015 i znaleckým posudkem o stavu objektu. „Argumenty žalobce jsou důvody vnější povahy a nespočívají ve věci jako takové, tedy ve stavu budovy,“ podotkla soudkyně. „Soud shledává přístup státu rozporuplným. Zprvu budovu poskytl bezplatně a následně u téhož majetku hájí svá vlastnická práva s tím, že z budovy lze získat prospěch až padesát tisíc korun měsíčně,“ dodala.

„Soudkyně správně prokoukla strategii státu zastrašovat a posílat nesmyslné pokuty. Teď musí UZSVM zaplatit i náklady řízení, což znamená další plýtvání veřejnými prostředky,“ komentovala rozhodnutí soudu žalovaná zástupkyně Kliniky Tereza Virtová. Upozornila, že současný vlastník, tedy Správa železniční a dopravní cesty, dosud nepožádal o změnu územního plánu a nezahájil stavební řízení, takže rekonstrukce nezbytná k využívání budovy vlastníkem může začít až za několik let. Aktivisté chtějí v domě zůstat až do zahájení rekonstrukce, projektantům současného vlastníka Správy železniční a dopravní cesty (SŽDC) vstup do objektu umožňují.

Za bezdůvodné obohacení aktivisty zažalovala i SŽDC
Městský soud v Praze pravomocně rozhodl o vyklizení Kliniky 5. září. Exekuční lhůta pro vyklizení vypršela 18. října, squateři však pokračují v každodenním kulturním a sociálním programu. Proti rozsudku městského soudu již podali dovolání k Nejvyššímu soudu. Spolu s dovoláním žádají o vydání předběžného opatření s odkladným účinkem, které by jim umožnilo legální užívání centra až do rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Minulý týden se aktivisté konečně setkali se zástupci SŽDC. Usilovali o ně téměř rok. Vlastník Kliniky jejich návrh na kompromisní řešení, tedy setrvání v objektu do začátku rekonstrukce, zamítl. Náměstek pro správu majetku SŽDC Tomáš Drmola 2. listopadu Lidovým novinám oznámil, že požádá soud o vykonání soudního rozhodnutí. Pokud tak učiní, policie by měla Kliniku vyklidit. SŽDC už stejně jako UZSVM zažaloval zástupce Kliniky za bezdůvodné obohacení a čeká, až soud vypíše termín stání.