Pirátská demokracie za všechny hnáty

Piráti ve svém programu tvrdí, že chtějí zlepšit naši chromou demokracii, a tak prosazují informační otevřenost, transparentní účty a přímou demokracii. Do jaké míry jsou jejich návrhy domyšlené? ptá se Milan Znoj.

Když před jedenácti lety vyrazili Piráti do politiky ze své zátoky, kam si za nimi vyšlápla policie, zvedli vlnu, která se rozlila po Evropě. Pirátské strany uspěly se svým programem informačního anarchismu nejen ve Švédsku. Chtěli svobodný svět internetu chránit před policií, státem a autorskými právy. Jelikož policie, stát i autorská práva „buzerují“ jedince nejen na internetu, takže politická agenda Pirátů se utěšeně rozrůstala. V České republice Pirátská strana zrála pomaleji, ale nakonec se z ní stala docela vytrvalá bylina.

V roce 2014 Piráti uspěli v komunálních volbách. Šokovali v Mariánských Lázních, kde získali nejvíce zastupitelů a dodnes vládnou na radnici. Vidět jsou ale především v Praze, kde se dostali na magistrát a zdařile se dívají politikům domlouvajícím své politické kejkle na prsty. V letošních parlamentních volbách se Piráti zřejmě dostanou do Sněmovny a lze čekat, že dostojí své pověsti, takže budou vládnímu establishmentu pěkně šlapat na paty.

Piráti u nás souzní s rostoucím odporem veřejnosti proti zavedeným politickým stranám. Česká politická scéna se proměňuje. Zavedené strany slábnou v kolenou a populistické strany se derou k moci. Piráti jsou součástí této politické změny. Mají ovšem své přednosti. Vtahují do politiky mladé. Soupeří v tom ovšem s Tomiem Okamurou a jeho SPD, který má také namířeno do Sněmovny. Ten však u mladých šíří xenofobii, protievropanství a populistické autoritářství. Pirátská mládež je naopak svobodomyslná, kosmopolitní a autoritářství nesnáší. Česká mládež, která vyrůstala v 90. letech, takto projevuje své preference, když TOP 09 je už „demodé“ a DSSS poněkud zapadala prachem.

Piráti ve svém programu tvrdí, že chtějí zlepšit naši chromou demokracii, a tak prosazují informační otevřenost, transparentní účty a přímou demokracii. Řeklo by se samé dobré věci. Co si ale pod tím máme konkrétně představit? Třeba se podívat blíže, zvláště když naši obrazivost v tomto směru ještě nabudí jejich takzvaný vězeňský autobus, se kterým objíždějí okresní města pod nesmlouvavým heslem Pusťte nás na ně!

Flags_pirates_pennants_marine_games_children_children_s_games_free_image-847914V letošních parlamentních volbách se Piráti zřejmě dostanou do Sněmovny a lze čekat, že dostojí své pověsti, takže budou vládnímu establishmentu pěkně šlapat na paty.

Na něm jsou zpodobněni naši vůdčí politikové a připomenuty jejich veřejností propírané korupční kauzy: Rathovy hejtmanské zakázky, Babišovo Čapí hnízdo, Sobotkova OKD, Kalouskovy padáky, Nečasova Nagyová a dalo by se pokračovat. Nelze přehlédnout, že ani jedna tato kauza ještě nebyla s konečnou platností soudně rozhodnuta, ani ta Rathova, snad jen ty Kalouskovy padáky, ale na Kalouska je toho opravdu hodně v zásobě. Můžeme si myslet o pomalosti a slabosti státu prosadit spravedlnost cokoli. Tady už je ale vynesen hotový veřejný soud, který je nepochybně rychlejší. Na tom se dá stavět.

Stát na očích pirátské veřejnosti
V programu Piráti slibují, že si došlápnou na politiky a vysoké úředníky. Jářku, proč ne. A jak to chtějí udělat? Majetková přiznání, hrozba propadnutí majetku, veřejné diáře a v neposlední řadě rychlé projednávání pochybení úředníků za účasti veřejnosti. Veřejnost tedy bude vědět nejen o majetkových poměrech úředníků, ale také bude moci sledovat jejich diáře, předpokládám, že v ideálním případě online. Na jaké schůzi byl dotyčný úředník, co se tam řešilo, s kým se v práci sešel, co projednávali? K tomu třeba přičíst zavedení procesních auditů a stanovení standardů kvality, což bude pravidelně vyhodnocováno.

Za případná pochybení bude úředník zodpovědný. Vyvozování odpovědnosti bude úřední postup, avšak v čem a jak dotyčný úředník pochybil, se bude projednávat veřejně a veřejnost bude mít vliv na projednávání chyb. Každý, kdo viděl, jak poslanci dusili generálního finančního ředitele Martina Janečka kvůli kontrole/nekontrole daňových dluhopisů, si může udělat poměrně věrný obrázek, jak by vypadalo takové projednávání úředních pochybení za účasti širší veřejnosti, natož kdyby se do toho mohla zapojit lidová skvadra na internetu. Tak nějak si asi představují Piráti odpolitizování státní správy, což je jejich další požadavek v tomto směru.

O něco propracovanější představu mají Piráti o fungování soudů. Na místa soudců se budou vypisovat veřejná výběrová řízení. O pravidlech pro složení výběrových komisí se mnoho nedozvíme, ale určitě to nebude nějaká soudcovská samospráva. Samozřejmostí jsou majetková přiznání a veřejný diář schůzek. Navíc ale bude mít každý soudce veřejnou kartu, na které se budou zaznamenávat případy, které soudil, hodnocení, jaká obdržel. Jednou za pět let se to všechno sečte a odečte a milý soudce, který „špatně“ soudil, může být hned propuštěn.

Bude se ovšem moci bránit u vyššího soudu, takže se nám to celé pěkně zacyklí, ovšem veřejnost bude bdít u obou instancí. Pravda je, že svůj vliv u soudů bude moci veřejnost uplatňovat jen nepřímo. Věci budou mít v rukou kárné senáty, do nich ale chtějí Piráti většinově zapojit právníky mimo soudcovský stav. Dejme tomu třeba akademiky, ale proč ne úspěšné advokáty? Několik vhodných tipů na kárné soudce bych měl, o podnikových právnících nemluvě.

Nyní již víme konkrétněji, kdo jsou to „oni“ ve zmiňované volební výzvě Pusťte nás na ně. Jsou to úředníci, soudci, vlastně stát, který je dosud netransparentní a zbytečně nás „buzeruje“. Podmětem věty jsme my Piráti, kteří naopak víme, jak stát transparentně zorganizovat. A vy jste voliči, s nimiž jsme my Piráti na jedné lodi, stojíme spolu proti státu, ale hlavně proti starým politickým strukturám, které temné stránky státu záměrně udržují v chodu. Piráti ani tolik nezkoumají, jak se stát a jeho instituce ustavují. Volební reformou, o níž uvažují, je elektronické hlasování. Demokracii spojují především s odvolatelností nejen politiků, ale hlavně úředníků a soudců, kteří nedostojí podmínkám transparentního pirátského rozumu.

Kdybychom chtěli pirátský program pojmout maximalisticky, znamenalo by to převést celou státní agendu do digitální podoby a otevřít ji kontrole veřejnosti, ale nejen agendu, ale též chod státu, politické jednání státních aktérů a jejich rozhodování. Tomu by se pak vskutku dalo říci zcela transparentní přístup k informacím. Nakolik by se pirátská otevřenost při tom zastavila před bezpečnostními záležitostmi, je otázkou, každopádně soukromé vlastnictví rušit nechtějí, ačkoli autorská práva jakožto státní monopol na utajování informací by zrušili sakumprásk. Sociální otázka jim ale nic neříká, raději chtějí rovnou daň. A ekologii chtějí bez ideologie, tedy nejspíše v nějaké digitalizované verzi pro uživatele internetu.

Proč by to ale mělo vadit? Není přece veřejná kontrola politické moci jedním z hlavních příslibů demokracie? Kámen úrazu je v tom, že tento příslib z důvodů, o nichž ještě bude řeč, ani nelze v moderní zastupitelské demokracii uskutečnit, navíc jeho pirátské podání připomíná ty nejhorší verze zvrácené demokracie přímé.

Pirátská přímá demokracie a digitalizovaná veřejnost
Piráti skromně zmiňují, že prosazují prvky přímé demokracie. Navrhují přímou volbu starostů a ovšem též jejich odvolatelnost, celostátní referendum a také občanské veto zákonů, které by veřejnost shledala nevhodnými. Občané tak sice nerozhodují politické záležitosti přímo sami, ale přímo, zřejmě shromážděni za tím účelem na internetu, mohou zrušit zákony, které parlament přijal. Když k tomu přidáme pirátské požadavky na permanentní veřejnou kontrolu úředníků a soudců, vidíme, že jejich pojetí veřejné kontroly moci státu jde mnohem dále, než by možná i byli ochotni přiznat.

Přímá demokracie byl řecký vynález. V moderní době se jej sice nikde nepodařilo realizovat, ale inspiruje demokratické myšlení neustále, v neposlední řadě i to pirátské. Přímá demokracie je, když lid rozhoduje politické záležitosti přímo sám ve shromáždění. Takovou agoru však v moderních teritoriálních státech nenajdeme. Moderní demokracie vznikly jako demokracie reprezentativní, kdy zvolená skupina občanů politické záležitosti rozhoduje v zastoupení jménem všech občanů. Problémem je ovšem vztah mezi reprezentanty a reprezentovanými. V demokracii musí být nějak dosaženo jednoty obou, tedy jednoty vládnoucích a ovládaných, má-li jít o vládu lidu.

Rousseau tuto otázku vyřešil vzorově, byť zcestně. Sjednocení vládnoucích a ovládaných občanů v jednom politickém společenství chápe jako ustavení obecné vůle. Ti, kteří obecnou vůli reprezentují, jsou vlastně jenom pověřenci. Jsou pověřeni tím, aby vůli lidu vykonávali v úřadech a institucích, které za tím účelem zřídí. Jsou přímo voleni lidem a také ovšem odvoláváni, pokud je taková obecná vůle. Politici jsou takto drženi na špagátu, který má v rukou lid, neboť ten, jak se předpokládá, přece ví, co chce, a když neví, dodejme, lze předpokládat, že mu to někdo určitě rád poradí. Takový je imperativní mandát. Ten však byl v zastupitelských demokraciích odmítnut s tím, že reprezentanti mají vlastní poznání toho, jaká má být obecná vůle a prospěch lidu.

Řekněme hned, že nepodezíráme Piráty z toho, že by chtěli obnovovat imperativní mandát přímo, ale nelze přehlédnout, že evidentně vymýšlejí způsoby a prostředky, jak jej politicky uplatňovat nepřímo. Rousseau byl obviňován, že jeho pojetí obecné vůle stojí za terorem Francouzské revoluce. Hannah Arendtová dokonce soudila, že Rousseau obecnou vůli obsahově kontaminoval třídní nenávistí. To se mi jeví jako málo trefné námitky, ale obě vhodně upozorňují na to, že v demokracii je třeba blíže se dívat na to, kde se berou obsahy vůle lidu a jak se ustavuje veřejné mínění, které jednání reprezentantů umožňuje posoudit.

Klasikem liberálního pojetí veřejnosti je Immanuel Kant. Stát představuje mocenskou hierarchii a spočívá na poslušnosti. Právní stát je ovšem rozumné a spravedlivé poslouchat, neboť jeho instituce jsou založeny na principech občanské rovnosti a svobodě a na principu reprezentace, takže jeho instituce odrážejí společnou vůli celé společnosti. Právě veřejnost je sférou, kde se utváří společné mínění občanů. Podmínkou ovšem je, že do veřejné diskuse vstupují rovné, svobodné a morální osoby. To jsou normativní podmínky nezbytné pro to, aby z diskuse vzešlo poznání společného dobra.

Kantovy představy o veřejné diskusi jsou nadsazené a typicky liberální. Jedinec na veřejnosti vystupuje jako autonomní osoba, která je nadaná morálním rozumem a soudností, které teprve zajistí, že člověk překoná své sobectví, omezí soukromé zájmy a začne prosazovat obecné dobro.

Deliberativní modely demokracie, které jsou navrhovány v soudobé politické teorii, se snaží vyvarovat tohoto liberálního elitářství a přibližují zmiňované normativní parametry tomu, jak vskutku probíhá veřejná diskuse. Reálný politický diskurs nikdy neprobíhá v ideálních podmínkách. V tomto ohledu lze říci, že pirátské představy o veřejné kontrole jdou tímto směrem, avšak sotva lze mluvit o nějaké deliberativní demokracii. Tak hluboko totiž tato teorie ještě neklesla, aby za veřejnou deliberaci vydávala pokřik a hašteření digitalizované veřejnosti, která se pohybuje na sociálních sítích kryta falešnými identitami, v prostředí dezinformačních webů, plná dovádivých trolů a zlomyslných hackerů, nejen těch ruských. Právě tomuto mínění digitalizované veřejnosti však chtějí Piráti svěřit veřejnou kontrolu státu, rozhodování úředníků a postupy soudců.

Dělba politické moci jako pirátský vtip
Přitažlivé heslo „Ve všem veřejnost“ nemohlo být v moderních zastupitelských demokraciích plně realizováno také z toho důvodu, že moderní stát postupně zbytněl a stal se úřední administrací, která má hojné úkoly hospodářské, sociální a mnohé další, které vyžadují odborné kompetence. Vezměme jenom, kolik existuje státních politik: zdravotní, sociální, průmyslová, energetická, zemědělská, dokonce i ekologická a další.

Max Weber je teoretikem takového úřednického státu. Jeho představa o monokratickém státu, který svou byrokratickou, technicky efektivní mašinerii dává do služeb vládnoucí politické ideologii, je ovšem z demokratického hlediska neudržitelná. Avšak pirátské nápady, jak byrokratické jednání státu demokratizovat, by státní správu zcela jistě rozvrátily, takže jejich program se vskutku ukazuje být jen další verzí anarchistické teorie zrušení státu.

Když Jakub Michálek ve své obhajobě pirátských návrhů říká, že principy dělby politické moci, systém brzd a protivah tří složek moci, u nás chybí, tak zjevně neví, o čem mluví. Republikánský koncept dělby politické moci a vyvažování jejích složek navzájem, aby se zabránilo vzniku centrální moci, která by mohla sklouznout ke svévoli, opravdu, ale opravdu nemá mnoho společného s představami Pirátů o tom, jak organizovat veřejnou kontrolu státu via internet.

A co si myslíte vy? Diskuse (39 příspěvků)

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Osobní info z roční praxe u Pirátů Středa, 11.Října 2017, 14:59:44

Především mě mrzí ta spousta kdysi dobře míněné energie, která nyní přišla jedním rázem vniveč. Mluvím o Pirátech v minulém čase, protože jsem nad nimi zlomil hůl.

Piráti zapomněli na původní étos, na jména jako je Assange, Snowden nebo Manning, což byli rebelové, kteří autenticky šli po krku světovým mocným a establishmentu (hlavně USA a NATO) a místo toho se začali ostře vymezovat proti Rusku.

Znám u Pirátů řadu skvělých lidí, ale ti byli postupně vytlačování až sami odešli, nebo pokud u Pirátů zůstali, byli zcela marginalizováni a jsou tam dnes jen trpěni.

U Pirátů jsem byl hned po založení před 8 lety a dodnes pozoruji sleduji, jaké (zákonité?) procesy probíhají, tedy u této zcela nové strany vzniklé v ČR doslova na zelené louce.

Pozoroval jsem, jak vzniká stranické jádro, které se postupně stává čím dál více dominantní. Toto vnímám jako konec vnitřní stranické demokracie. Kdesi je hranice, říkejme jí hranice "otevřenosti", kdy už nové impulzy jednotlivých členů z "periferie" strany nemají potřebnou sílu měnit postoje a názory jádra, snad bych řekl až toho "jedině pravého jádra".

Ale toto jsou (?) patrně obecné věci a vznikají v každé straně.

Dokonce už i já, který jsem k Pirátům vstoupil jen pár měsíců po jejich založení na jaře 2009 (sám, bez své party), jsem cítil, jak je jeden hlas (můj) slabý.

Popis těchto (zákonitých?) procesů by stál za detailní rozbor.

Romanticky jsem si tehdy myslel, že půjde o kvalitu dialogu, o hledání a cizelování postojů atd. Bohužel jsem se mýlil. Pokud se dá na jednu hromadu 100 nebo 200 lidí, které spojuje zájem o IT, postupně se ukáže (zákonitě?), že ta skupina, "která spolu chlastá" bude držet více pohromadě ("teambuilding") a právě zde vznikne (zákonitě?) základní demokratický deficit. Ten který vidíme jasně i u ostatních stran. Proč?

Protože jiné názory (tedy názory jednotlivce) budou pro "centrální partu" vždy jistým ohrožením (tedy její dominance) a proto nehodící se.

Zákony smečky (ega) vedou k potlačení hlasů těch, kteří se nedokázali začlenit do pyramidy respektu a moci. Toto je ten základní problém u všech stran, protože tím končí ideální tok informací, kdy celá strana pracuje idealisticky ku prospěchu svému, ale i celé společnosti.

Takto vnitřní (zákonitý?) proces proměny strany pokračuje, až nakonec zbudou kromě "centrální aktivní party" jen loajální členové, kteří pro hlavní vlky nepředstavují mocenské ohrožení. Současně tito loajální a upřímní členové vytvářejí před veřejností "pěkný obrázek", o který každé straně jde. Budou použitelní na volebních listinách jako křoví. A pokud je občané nezakroužkují, tak ani v případě volebního úspěchu nemají tito solidní a dobří šanci na křeslo v parlamentu.

Tady někde je hlavní problém, který neumíme řešit. A řekl bych, že toto je identicky stejné i v jiných stranách.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Nezveřejněný rozhovor – Jak dospět k funkčnímu dialogu? Středa, 11.Října 2017, 15:14:44

Ještě dovolte, abych zde uvedl rozhovor, který nakonec nevyšel:

1. Piráti mohou podle průzkumu Medea získat kolem 10,5 procent, což může znamenat zisk až kolem 170 milionů na volebních příspěvcích. Stává se z Pirátské strany čistě byznysový projekt?

To je zásadní otázka. Ale bylo by příliš jednoduché říct stručně: ANO, JE. Byl jsem členem Pirátů hned po založení v roce 2009 a od té doby vnitřní zápas o čistotu pirátských ideálů pozorně sleduji. Každé velké peníze (a 100 až 200 milionů není málo) nejen velmi rychle mění lidské charaktery, ale „majitelé razítek“ postupně vymění i své přátele a s nimi i své názory.

Dovolte malý příklad: Na vojně jsme v letech 1989/1990 se „špagim“ Jozefem Mihálem zakládali Fórum pohraničníků. Tehdy jsme byli oba na jedné a stejné lodi. Dnes je na Slovensku poslancem či ministrem za SAS a je názorově zcela jinde a má přátele „z jiného levelu“. Takže pokud „být čistě byznysový projekt“ znamená, že zmizí přátelské a vstřícné vztahy s obyčejnými pěšáky a současně i upřímný zájem o jejich názory i starosti a tedy schopnost vycházet si vzájemně vstříc, tak si odpovíte snadno sami. Tohle u Pirátů už nenajdete. Taková je moje osobní zkušenost. A vlastně přesně toto zmizelo u Pirátů jako první, pokud tu kdy vůbec bylo. Pirátství se zaměnilo za „já na bráchu“ a za bezbřehé hulvátství.

2. Co říkáte na kroky předsedy strany Bartoše, který po neúspěchu v evropských volbách, když nezískal místo europoslance stranu opustil, aby se k ní vrátil v době, kdy ucítil možnost získat další politickou funkci?

Každý může odejít a vrátit se, kdy chce. Toto není ten problém. Ale nemohu vynechat osobní zkušenost s Ivanem Bartošem, který (a to říkám jemně) nepomáhá zlepšování vnitřního dialogu uvnitř strany Pirátů a dokonce – a to chci, aby zaznělo jasně – klame naivní romantickou veřejnost symbolikou svých dredů. Nebo tím, že hraje na harmoniku a umí sebevědomě mluvit. Je muzikant. Jenže dredy měla i dvojčata ve druhém dílu kultovní trilogie Matrix Reloaded…

Ivan Bartoš není ten člověk, který má potřebnou moudrost šéfa většího kolektivu, neumí snižovat osobnostní animozity, a ty vznikají zákonitě. Dokonce je přímo naopak on sám vytváří. Taková je moje osobní zkušenost.

Stačí se podívat na tento text „Pirát Bartoš: Rusko financuje kampaně s cílem destabilizovat Evropskou unii“, viz: http://hlidacipes.org/pirat-bartos-rusko-financuje-kampane-cilem-destabilizovat-evropskou-unii/. Zřejmě neumí Ivan Bartoš pracovat s internetem a nikdy neslyšel o kritickém myšlení, protože by musel najít i tyto texty, kdyby chtěl:

„Například deník The New York Times založil svůj senzační článek o ruském zásahu do voleb pomocí sociální sítě Twitter na základě rozhodnutí organizace „Aliance na ochranu demokracie“, čímž demonstroval svoji nedbalost. V čele této skupiny jsou podle Greenwalda, „velmi zkušení lháři a propagandisté“: politolog a neokonzervativní Bill Kristol, bývalý šéf CIA Mike Morell a bývalý americký ministr národní bezpečnostní Mike Chertoff.

Pro stanovení „kremelské stopy“ na Twitteru použili velmi jednoduchou taktiku – prostě si vybrali účty, které rozšiřovaly podle jejich názoru „protiamerické zprávy“. Odmítli zveřejnit svou metodologii nebo sdělit, čemu rozumí pod pojmem „antiamerikanismus".

The New York Times jim uvěřily na slovo, vzdaly se kritického přístupu k ověření prohlášení této skupiny, skládající se podle Greenwalda z nejméně spolehlivých zdrojů v zemi. Ale na tom nezáleží, tvrdí autor. Vždyť všechny tyto výroky ohledně „odporné ruské intervence“ automaticky nabývají na důvěryhodnosti a publikují je média hlavního proudu, a pak jsou slepě přijímány jako víra politickými elitami. Takto je obraz Ruska vytvořen v dnešním tisku - na základě téměř náboženské víry, a nikoliv na základě argumentů.“

3. Piráti často slibovali digitalizaci různých oblastí, ale jejich výsledky v Praze jsou pochybné. V čem dalším Piráti podle vás selhali?

Před 8 lety se např. hodně mluvilo o poplatcích za prázdná média. A nejen o tomto se zcela přestalo mluvit. Prostě zmizely původní pirátské ideje. Ale hlavně mi chybí odvaha vést a iniciovat otevřenou diskusi o NATO a o našem postavení uprostřed Evropy. O tom, jak se stát mostem uprostřed Evropy. Místo toho kopírujeme jednostrannou politickou orientaci, která nám i ekonomicky škodí.

Ale to podstatné a hlavní jsem napsal výše a není to chyba jedné osoby, ale závisí to na dominantních a vlivných, kteří mají u Pirátů neformální autoritu a kteří nedohlížejí, jako vlci v čele smečky, co se uvnitř ní děje. Toto vnímám jako hlavní chybu vedení.

Ovšem jak dospět k pochopení, že je nutné v prvé řadě dosáhnout funkčního dialogu? Nebo že právě toto je jediný (!) funkční nástroj každé stranické demokracie, že toto je ten významný nástroj kvality? K tomu nedorostlo zatím nejen vedení Pirátů, ale ani jejich marketingový poradce Jakub Horák. Takže prvořadě kvůli trvalé neschopnosti řešit kvalitu vnitřního dialogu odešla od Pirátů za těch již 8 let řada osobností, které následně lidé kolem vedení (Bartoše) označují za kverulanty, místo toho, aby s velkým nadhledem přemýšleli nad příčinami jejich odchodu nebo je dokonce uměli řešit. Ukázková malost, ubohá nevyzrálost. Bohužel.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pirátská anarchie kontra stát reprezentativní demokracie Středa, 11.Října 2017, 16:06:59

Samotná kritická - či sarkastická - analýza novodobého politického fenoménu známého pod označením "Piráti" či "Strana pirátů" z pera Milana Znoje by sama o sobě nevyžadovala žádného dalšího komentáře či doplnění. Sám jsem v jedné paralelně probíhající diskusi konstatoval, že nově vznikající politická hnutí nemohou natrvalo vyžít jenom ze svého "Ne" - ať jakkoli hlasitého - vůči stávajícímu pořádku, pokud nejsou schopna vypracovat vlastní pozitivní program.

A jako politickou reálii je možno připojit i zmínku o osudu Pirátů německých, kteří se po zvednuté vlně jejich nástupu v poslední době víceméně zcela rozpadli - nevyhnutelně v důsledku právě jejich naprosto důsledné "demokratičnosti", chápané jako nezpochybnitelná licence k tomu, že si každý může dělat co se jenom jemu osobně zlíbí, bez jakéhokoli pocitu odpovědnosti vůči potřebám a zájmům celku. V prvé řadě se pirátští alfa-samci rozhádali o tom, který z nich vlastně má být tím nejprvnějším mezi rovnými.

Jak řečeno, pokud Milan Znoj kritizuje demaskuje tento bytostný anarchismus Pirátů, nelze proti tomu nic namítat. Jde ale o to, že při své kritice pirátské přímé demokracie autor otevírá zcela centrální témata - a především zcela centrální problémy - v současné době dominující demokracie zastupitelské, aniž by na tyto problémy sám dokázal nalézt nějakou přesvědčivou odpověď. A co hůře: on své boční salvy vypaluje na ten snadný cíl bezcílně bloudícího pirátského korábu zřejmě právě jenom za tím účelem, aby zamlžil, jak hluboké - a principiálně neřešitelné - ty problémy a deficity té zastupitelské demokracie vlastně jsou.

Takže tedy: Milan Znoj zavrhuje pirátský požadavek přímé demokracie, jakožto anarchistický, chaotický, a navíc ještě reálně nepraktikovatelný. Budiž; co ale on sám navrhuje jako lepší alternativu? Ocitujme si několik jeho klíčových výroků:

"Proč by to (tj.: přímá demokracie) ale mělo vadit? Není přece veřejná kontrola politické moci jedním z hlavních příslibů demokracie? Kámen úrazu je v tom, že tento příslib (...) nelze v moderní zastupitelské demokracii uskutečnit."

"(Imperativní mandát) však byl v zastupitelských demokraciích odmítnut s tím, že reprezentanti mají vlastní poznání toho, jaká má být obecná vůle a prospěch lidu."

Oba tyto výroky jsou ve své podstatě až neuvěřitelně cynické, neboť naprosto demaskují faktickou fiktivnost zastupitelné demokracie; Milan Znoj je však vyslovuje podle všeho ve vší vážnosti, jako finální argument oprávněnosti stávajícího modelu zastupitelské demokracie!

Ještě jednou: M. Znoj sám přiznává, že veřejná kontrola politické moci je jedním z úhelných kamenů demokracie; a stejně tak on sám konstatuje, že tato základní podmínka demokracie není v "moderní" zastupitelské demokracii naplněna.

I za použití té nejtriviálnější formální logiky nám z toho nevyhnutelně vyplývá: tato "moderní" zastupitelská demokracie - prostě vůbec není demokracií! Alespoň ne v tom smyslu, ne v tom příslibu, s jakým svého času vstupovala na scénu politických idejí.

A ta druhá věta je ve svém cynismu ještě nezakrytější: v zastupitelských demokraciích tedy oni "reprezentanti" (tj. ve své většině profesionální politici) mají "vlastní poznání" toho, jaká má být obecná vůle a prospěch lidu!

Takže na jedné straně zde stojí princip demokracie s tím, že vládnout si má lid sám - ale na straně druhé je tomuto lidu vzápětí sděleno, že on sám vlastně neví, co je pro něj dobré, a že bude daleko lepší když o tom co chce a co je pro něj dobré bude za něj rozhodovat zvláštní kasta vyvolenců!!

Milan Znoj toto své naprosté reálné vyloučení lidu z faktické spoluúčasti na tvorbě státní vůle obhajuje tím, že zde přece stále ještě existuje "dělba moci". A ironizuje piráta Jakuba Michálka, s jeho konstatováním, že právě takováto skutečná dělba moci u nás chybí.

Takže, jak je to vlastně s tou slavnou "dělbou moci" ve státě zastupitelské demokracie? - To přijde na to, z jaké perspektivy se na to podíváme.

M. Znoj argumentuje tím, že je zde "republikánský koncept dělby politické moci a vyvažování jejích složek navzájem, aby se zabránilo vzniku centrální moci, která by mohla sklouznout ke svévoli".

Nelze popírat: něco takového tu skutečně existuje. Existuje zde formální dělba tří ústředních složek státní moci - a pokud tato dělba funguje, pak skutečně dokáže zabránit těm nejhorším excesům. (Odstrašujícími příklady toho, k čemu to vede když ani tato formální dělba moci nefunguje, jsou současné Polsko a Maďarsko. O Turecku už ani nemluvě.)

Jenže: pirát Michálek má zjevně na mysli nerovnováhu zcela jiného typu. K pochopení této jeho pozice je nutno vrátit se v daném textu ještě poněkud zpět. M. Znoj sám konstatuje:

"Piráti u nás souzní s rostoucím odporem veřejnosti proti zavedeným politickým stranám. Česká politická scéna se proměňuje. Zavedené strany slábnou v kolenou..."

M. Znoj tedy ví, že politická scéna se proměňuje, že ve společnosti roste odpor proti zavedeným politickým stranám. Naprosto se však vyhýbá otázce, jaká je vlastně p ř í č i n a tohoto rostoucího pocitu odcizení mezi lidem, a mezi jeho údajnými "reprezentanty", tj. zavedenými politickými stranami. A aby se vyhnul nutnosti tyto příčiny analyzovat, raději tyto snahy po hledání alternativ hned uvádí do souvislosti s "populismem". Bezpochyby do jisté míry oprávněně; ale jak řečeno, fakticky je tím vytěsněna otázka po skutečných příčinách onoho trendu.

Musíme si položit přímou otázku: jak k tomu přijde, jak je to vůbec možné, že lid demokratického státu pociťuje čím dál tím větší odcizení vůči těm, kteří mají vykonávat správu společného státu jeho jménem a v jeho prospěch?

Nebude pravá odpověď obsažena právě v té výše citované větě, že tito "reprezentanti lidu" jsou přesvědčeni, že vědí sami daleko lépe nežli lid sám, co je jeho vůlí a co je pro něj dobré? Nebude tento pocit odcizení mít svůj kořen v tom, že ten "moderní" stát reprezentativní demokracie čím díl tím více mutuje v podobu technokratického molocha, který je udržován v chodu už jenom mechanickým pohybem svého vlastního technokratického aparátu, kterému se jedná už jenom o jeho vlastní sebereprodukci? A který jenom vždycky jednou za několik let uspořádá onen známý spektákl takzvaných "voleb", aby si ten lid obecný mohl zase alespoň na chvíli užít tu iluzi, že prý je to on sám, kdo je tu pravým vládcem?

Ano, je to ta hluboká touha lidu obecného po tom, aby se stát řídil autentickými obsahy jeho vlastního života, která vytváří propast mezi ním a tím autokratickým státním aparátem. A z tohoto hlediska - z hlediska autentických životních obsahů - je i ta slavná "dělba moci" nakonec jenom interní hrou uvnitř občanu dávno odcizené státní moci: parlament si přijme své zákony, vláda - ustanovená těmi samými partajemi které ovládají parlament - vládne v intencích těchto zákonů; a ta "nezávislá" moc soudní devadesát devět těchto vládních aktů poslušně odkývá. Za těchto okolností skutečně není možno se divit tomu, že - nejen - pirát Michálek dospěje k závěru, že s k u t e č n á dělba moci u nás neexistuje; že ve skutečnosti jenom jedna jediná autokratická státní moc si hraje svou hru na "váhy a protiváhy".

Takže, závěrem? - Ano, všechna ta pirátská a jiná autonomistická hnutí jsou ve své jevové formě anarchistická, chaotická, politicky i republikánsky naivní; ale to všechno nic nemění na to, že právě ona naprosto přesně vystihují, v čem je zakopaný pes - ve fatálním odcizení státu od jeho lidu.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Pocit, že nemohu nic změnit, Středa, 11.Října 2017, 22:01:27

je podle mého největším nebezpečím pro politickou kulturu společnosti. Proto je mi zavádění prvků přímé demokracie sympatická, protože si myslím, že tento pocit snižují, tím, že dávají lidem možnost účinně a bezprostředně reagovat na aktuální politické dění, než si všechno pamatovat a "zúčtovat" s politiky v příštích volbách. Do té doby se stane ještě tisíc dalších věcí, strany se rozpadnou, politici přejdou jinam, všechno popřou, a odvedou pozornost k jiným kauzám.

Ve Švýcarsku, muezu přímé demokracie, je myslím účast na referendech obecně vyšší než na federálních volbách. Samozřejmě, lid si taky může v referendu odhlasovat různé blbosti - třeba proslavené protiimigrační Švýcarské referendum z roku 2014 v důsledku chtělo, aby vláda "převyjednala" system bilaterálních dohod který se vytvářel 25 let. To se pochopitelně ukázalo jako málo reálné.

Zejména v zemích s méně stabilní politickou scénou, jako je ČR, si myslím že přímá demokracie může pomoci posílit zájem o aktivní politický život a hlasování, a přemoci pocit, že je všechno v prdeli, že všichni politici jsou "jedna pakáž", a že jediným řešením je ono proslulé "odjebať sa odtialto":
https://www.youtube.com/watch?v=5T6ImfyfvIA

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

A cesta za lepším dialogem tedy vede kudy? Středa, 11.Října 2017, 23:17:12

Vážený pane Poláčku,

podrobně jsem si přečetl celý váš příspěvek, který dále rozvíjí tezi, že se současnými lidmi (a jiné zatím nemáme a asi nikdy ani mít nebudeme) naráží idea celého onoho "demokratického mechanismu" na svoje zákonité limity. Zde se zřejmě všichni shodneme. Ale je škoda, že nás zde tak málo seznamujete s výsledky svého soukromého bádání, protože stávající nastavení politického života kritizujete, ale jaké je uspořádání lepší ani nenaznačujete (pokud jsem něco nepřehlédl). Zatracený Cimrman.

Problém demokracie spočívá ve dvou rovinách, obě vstupují do děje, do onoho praktického p r o c e s u demokracie.

Tou první je MOUDROST (odbornost, vzdělanost), se kterou se určitá oblast společenského života popisuje, tou druhou je schopnost (nebo naopak neschopnost) určité řešení a názor vylobovat, PROSADIT, zkrátka pro něj získat širší podporu.

A nejprve je nutné to prosazení názoru či postoje dokázat uvnitř strany a teprve pak mezi stranami, v rámci klasického volebního boje.

(Pohybuji se zatím zcela mimo otázku, zda ideálním plně demokratickým sčítám hlasů po slušné etické diskusi vzniká aspoň statisticky lepší rozhodnutí – zde očekávám, že si to spíše nemyslíte. Ale tuto rovinu, prosím, pro svoji nejasnost a nepřehlednost zatím vynechejme.)

A protože demokracie je dialog (na tom se shodneme?), tak hloubka demokracie je přímo úměrná kvalitě tohoto dialogu.

A můžeme zde vést diskusi na téma, co to vlastně je. Určitě naše myšlení potřebuje citlivě pracovat s těmito pojmy:

etika
sebevědomí
respekt
úcta
odborná profesionalita
psychologie
vytrvalost
asertivita

A to jsem jistě nevyjmenoval vše. Rozumíme si?

A ještě je tu inspirace. Někdo by možná řekl Božská inspirace...

Lepší demokracie je běh na dlouhou trať a záleží na "dospělosti" každého jednotlivce lidské rasy. Jde o úroveň rodičů, škol, kultury a tedy vlastně o působení celé společnosti. A možná jednou bude většina lidí hodně dál, než je dnes. A pak možná už ani demokracie nebude potřeba. Jen naivní snění? Pane Poláčku?

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Ještě k té nenápadné proměně čistých ideálů v novou totalitu Čtvrtek, 12.Října 2017, 05:36:17

Není nic špatného na tom, aby celá veřejná agenda, tedy zejména státní smlouvy byly dány do veřejných registrů. Ovšem autor textu správně upozornil, že možnost odvolání (politiků, resp. soudců atd.) skrze lidové referendum je snadno zneužitelná. Běžný jen trochu charismatický vůdce dokáže bez problému ideově zmanipulovat potřebnou většinu... Takže toto je opravdu k zamyšlení.

Takže pozor na hranici, kdy se dobrá transparence změní ve špatné šmírování. Jistě…

A ani to skvělé elektronické hlasování na dálku není OK, protože za jistých okolností může zcela zmizet potřebná anonymita a stát (nebo hacker) může získat přehled o tom, kdo jak volil. Zlatá zcela anonymní urna s papírovými lístky!

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Za jistých okolností Čtvrtek, 12.Října 2017, 11:22:32

vás může prozradit i ta "zlatá zcela anonymní urna". Kdysi, ještě v Praze, jsem byl ve volební komisi a co si pamatuju, nebyl by vůbec problém si poznačit pár obálek a zjistit si, jak moji sousedé hlasovali. Rozdíl je samozřejmě v tom, že by se to nedalo dělat systémově.

Vzhledem k existujícím informačním technologiím není problém vytvořit hlasovací systém, který si nedokáže "pamatovat" jak kdo hlasoval - zjednodušeně řečeno, přidělí vám jednorázovou elektronickou "obálku" pro hlasování, ze které nebude možné zpětně zjistit identitu, ani pro hackery.

Problémem samozřejmě je, že běžný občan nemá žádný způsob, jak si ověřit že to funguje správně, než věřit nějakému auditu nějakých odborníků. Na druhou stranu, své volební komisi taky musíte věřit.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Věděl bych o jednodušším způsobu, Čtvrtek, 12.Října 2017, 12:15:30

jak si zjistit, koho volili moji sousedi: Dát se s nimi do řeči. Určitě aspoň v Česku.

Volby jsou sice tajné, ale kupodivu mnoho lidí se tím netají, koho volí. Mnozí to sdělují dokonce na internetu. Samozřejmě, když někdo dělá pro někoho kampaň, tak to ani jinak nejde ...

Jinak je pravda, že s absolutní nedůvěrou se daleko nedostaneme. Buď budeme věřit volebním komisím, nebo softwarovému řešení, nebo nejlépe obojímu. Nevěřit ničemu a nikomu je nedobré nejen z hlediska voleb.

V naší firmě se např. pravidelně dvakrát za rok vyplňují přes intranet elektronické dotazníky zjišťující názory zaměstnanců na různé otázky týkající se firmy, jejího směřování, spokojenosti zaměstnanců, důvěry v managemment apod. Firma tvrdí, že dotazníky jsou anonymní, a mě nezbývá, než tomu věřit.

Stejně jako tomu, že mě na dálku nekontroluje, že v pracovní době např. diskutuju na internetu. Ústavní soud totiž nedávno rozhodl o tom, že taková kontrola by byla nepřípustná.

Martin Profant - Praha 7

Milanovi Znojovi Čtvrtek, 12.Října 2017, 13:01:50

Hezký článek, líbí se mi Tvůj liberální strach z veřejnosti

Josef Poláček - Manuální pracovník

Přímá demokracie Čtvrtek, 12.Října 2017, 13:46:29

Ve své první reakci na text M. Znoje jsem nemohl blíže rozebrat všechny jednotlivé aspekty dané záležitosti, musel jsem se soustředit jenom na tu základní argumentační linii, totiž že dokonce i ti chaotičtí Piráti ve své principiální kritice stávajícího systému mají stále ještě velký kus pravdy.

Teď tedy blíže k té přímé demokracii. Nutno uznat, že Milan Znoj naprosto správně a odůvodněně zpochybňuje tu kantovsko-liberalistickou fikci "moudrého a mravně odpovědného občana".

Toto a právě toto je skutečně ta základní fikce, na které spočívá celá konstrukce - a ideologie - soudobé liberální demokracie.

Pokud si ovšem v plné míře uvědomíme, že se jedná o pouhou fikci, která nemá žádnou oporu v realitě - pak se nám nevyhnutelně hroutí právě celá ta stavba liberální demokracie. Jakožto zařízení, kde si údajně "lid vládne sám".

Takže, jestliže se nám celý tento umělý konstrukt demokracie jakožto "vlády lidu, lidem a pro lid" hroutí - co pak nám zůstane jako holá realita?

Svým způsobem to sám M. Znoj popsal docela přesně: pak nám tu zůstane čistě autonomní technokratický aparát, který v naprosté většině případů dokonce skutečně ví lépe než samotný lid, co je zapotřebí udělat - nicméně který z ideologických důvodů stále ještě předstírá, že "mu vládne lid".

Takže jak řečeno M. Znoj víceméně zcela trefně popsal holou realitu; jestliže jsem tato jeho konstatování nicméně obdařil predikáty "cynické", pak jenom právě proto, že se stále ještě předstírá, že se jedná o vládu lidu.

Že se tedy navenek stále tvrdí, že lid si tu vládne sám a že lid je jediným a nezpochybnitelným suverénem - a vzápětí se bez mrknutí okem vyhlásí, že tento lid je naprosto neschopen si sám vládnout, a že je tedy daleko lepší když mu bude vládnou ten technokratický aparát, který přece daleko lépe ví, "co lid chce", a co je pro tento lid dobré.

Ta přímá demokracie - ta stojí a padá právě s tím kantovským předpokladem "moudrého a mravně odpovědného lidu".

Pro srovnání: v každé standardní učebnici politologie stojí, že demokratický politický systém je založený na volné soutěži politických stran a zájmových skupin.

Ty politické partaje ovšem nakonec také nejsou ničím jiným, nežli jenom zájmovými skupinami. Takže: namísto toho "moudrého a mravně odpovědného" občana tady fakticky máme jenom zcela ordinérní zájmové skupiny, které se navzájem rvou o podíl na státní moci.

A - jestliže se tuto degenerovanou formu demokracie pokusíme obejít demokracií přímou: co pak tím vlastně získáme?

Copak jsou ti občané - kteří by v té přímé demokracii měli rozhodovat - copak oni sami jsou snad něčím zásadně jiným, nežli těmi "zájmovými skupinami"?...

Jsou snad tito účastníci přímé demokracie nějakým zásadním způsobem mentálně a emocionálně vysvobozeni z toho konec konců bezduchého střetávání zájmů (ponejvíc ryze materiálních) a ideologických dogmat?

Zkrátka: ta proslulá "přímá demokracie" není sama o sobě také žádným řešením.

Ten zcela klíčový problém toho "moudrého a mravně odpovědného občana" nemůžeme v žádném případě vyřešit či obejít tím, že budeme žonglovat s rozličnými f o r m a m i volebního modu.

Problém substanciální, problém samotného člověka není možno vyřešit pouhou změnou vnějšího mechanismu politického systému.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 12.Října 2017, 14:05:21

Pan Rusek: napřed zcela obecně.

Vytýkáte mi, že se vyhýbám konkrétnějšímu vylíčení toho, co já sám bych považoval za perspektivnější - společenský a politický - model než ten stávající.

Takovýto úmysl jsem skutečně původně měl; jenže bohužel, mé možnosti prezentovat své myšlenky na stránkách Deníku Referendum nebyly v minulosti nijak bezproblémové.

Mé maily s mými texty se opakovaně "ztrácely", byly "zapomenuty", a teprve po opakovaných upomínkách z mé strany byly zase "objeveny".

Za těchto okolností jsem sotva mohl získat dojem, že by ze strany DR byl o mé myšlenky zájem; daleko spíše jsem byl vmanévrován do pozice jakéhosi obtížného žadatele, kterého sice není dost dobře možné přímo vyhodit, ale kterému je při každé vhodné příležitosti naznačováno, že by bylo lépe kdyby už nadále neotravoval svými ideologicky nežádoucími výklady.

Takováto pozice ovšem sotva může motivovat k tomu, abych se pouštěl do složitých filozoficko-politických témat.

Podivuhodnou shodou okolností jsem zrovna dnes obdržel redakční mail s ujištěním, že všechny tyto problémy byly vyřešeny, a že do budoucna budou mé příspěvky vítány.

Pokud tedy u toho opravdu zůstane, pak by se pro mě tímto otevírala možnost tato složitá témata zpracovat opravdu komplexněji a do hloubky. Za předpokladu že se mi podaří v tomto smyslu obnovit mou dřívější motivaci; tím si v tuto chvíli naprosto nejsem jistý.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 12.Října 2017, 14:08:26

P.S. Je tu ovšem ještě jeden čistě technický problém: některá témata (jmenovitě právě ta týkající se demokracie) jsou natolik složitá a obsáhlá, že je téměř nemožné je vměstnat na počet 3 - 4 stránek A4, což je asi tak maximum které je ještě únosné pro daný formát DR.

Vlastně by bylo nutno vytvořit celou sérii textů na dané téma.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Moudrost a její prosazení Čtvrtek, 12.Října 2017, 14:36:59

Teď tedy k věci.

Budiž, pane Rusku, je skutečně možno vyjít z toho, že jádrem celého problému je občanská moudrost, a možnosti jejího prosazení do reálné státní vůle.

Jenže: v takto obecném smyslu tomu docela jistě nikdo nebude protiřečit, ale v konkrétním vymezení toho, c o je vlastně ta moudrost a v čem spočívá, okamžitě dojde k dramatickým názorovým střetům.

Ten katalog vlastností ke kterým by bylo zapotřebí státní lid dovést - to je zase přesně v takovéto obecné rovině.

Celé toto pojetí konec konců vyplývá z představy možnosti ryze k o n t i n u á l n í h o vývoje respektive pokroku.

Prostě, budeme v lidech rozvíjet a podporovat "etiku, sebevědomí, úctu, respekt, odbornou profesionalitu..." - a ono už časem nevyhnutelně dojde k zlepšení věcí veřejných. Jinak řečeno, že na konci tohoto úsilí bude stát právě ten vysněný Kantův "moudrý a mravně odpovědný" občan.

Nebylo by férové tuto představu zcela zavrhnout či ironizovat. Je nesporné, že nějaký takový kontinuální pokrok tu přece jenom existuje - ruku v ruce s obecným civilizačním vývojem lidstva, a jmenovitě ve státech liberální demokracie nelze popřít cílené snahy státu o podporu takovéto obecné vzdělanosti. - Nemohu ovšem posoudit, jak reálné jsou tyto snahy v konkrétních poměrech českých, pane Profante. ;-)

Takže, potud dobře. Jenže: tato kontinuální linie je právě jenom jedna část celého problému. A zpříma řečeno: jenom s ní nelze vystačit.

Pokud bychom tuto "moudrost" (respektive: moudrost občanskou) definovali jako schopnost člověka si v plné míře adekvátně uvědomit své místo ve světě, stejně jako uvědomit si tento svět sám, jeho základní určení a směřování - pak k tomu opravdu v žádném případě nestačí jenom nějaký ryze kvantitativní nárůst (školských) vědomostí.

Tady jsou ve hře ne pouze kvantitativní, nýbrž kvalitativní, zlomové změny myšlení, vědomí, poznání, uvědomování si. Ta moudrost které by bylo zapotřebí dosáhnout - to by musela být principiálně ta moudrost kterou jako konečný cíl člověka postuloval Aristoteles; přičemž ale právě už tento Aristoteles si byl plně vědom toho, že reálnou možnost se k takovéto plnohodnotné moudrosti dopracovat má jenom malá skupina těch, kteří si mohou dovolit té cestě k moudrosti věnovat celý svůj život.

Právě tady máme ten zásadní problém: k plnohodnotnému a odpovědnému občanovi potřebujeme bezpodmínečně jeho občanskou moudrost; ale pro naprostou většinu lidu obecného je prakticky nemožné, té skutečně plnohodnotné moudrosti dosáhnout.

V bezprostřední rovině je toto dilema neřešitelné; a svým způsobem je tedy to reálné pragmatické řešení liberálních demokracií v pořádku, že ten lid obecný - navzdory vší ideologii - k reálnému výkonu moci připouštějí jenom jednou za několik let, a naprostou většinu reálné výkonné moci vyhrazují svému profesionálnímu - ovšemže nevolenému - aparátu.

Je to tedy určité řešení pragmatické; ale na straně druhé to samozřejmě není řešení ve věci samé, nýbrž založené na faktickém podvodu.

Jestli by přece jenom existovala nějaká možnost se tomuto dilematu vyhnout (aniž by to bylo úhybem před ním) - právě to by mělo být předmětem dále jdoucích úvah.

Ale ujasněme si předem: bude to krajně obtížné uvažování, a pozitivní výsledek nemáme v žádném případě zaručen předem.

Foto_znoj__b

Milan Znoj - Praha

Martinu Profantovi Čtvrtek, 12.Října 2017, 15:04:57

Na internetu jsme potkal veřejnost, které by se měli bát nejen liberálové.

Martin Profant - Praha 7

Internetový stretto? Čtvrtek, 12.Října 2017, 16:20:46

Zlatý Guicciardini.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

K panu Hajekovi Čtvrtek, 12.Října 2017, 22:23:33

Prvky přímé demokracie jsou pro liberální demokracii obohacující. Ovšem bez vyspělé politické kultury a kvalitně nastaveného ústavního a politického systému mohou více uškodit než pomoci.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Jaroslavu Hájkovi k "nebyl vůbec problém" – otázka elektronického hlasování Pátek, 13.Října 2017, 03:38:1

Zpochybnit lze vše, ale pokud píšete ►...nebyl by vůbec problém si poznačit pár obálek a zjistit si, jak moji sousedé hlasovali.◄ Tak tomu nerozumím.

Také jsem byl ve volební komisi a neumím si představit, že by kdokoliv z kolegů nějak detailně mohl zkoumat tu hromadu obálek, volební lístky se prostě hromadně vytáhly z obálek (nebyl čas ani prostor je zkoumat, zda mají nějaké značky) a pak se vše hromadně roztřídilo podle stran. A pak přepočítavalo.

Můžete, prosím, blíže popsat vaši metodu? Respektive, jak je možné, že vaši kolegové si ničeho nevšimli? Díky.

Jinak toto drobné pochybení vaší volební komise nelze převést na celý systém, je to prostě jen dvojí pochybení, vaše a komise.

Ale správně jste poznamenal, že občan by neměl potřebnou kontrolu nad softwarem, kterému prostě musí věřit, že je anonymní (to samozřejmě není problém takto udělat, problém je v tom auditu a kdo bude kontrolovat audit a tak dokola).

V tomto smyslu je nahodile sešlý větší kolektiv volební komise prakticky velmi dobře zabezpečený a vůbec jej nelze srovnávat s ABSOLUTNÍ (!) neprůhledností zajištění elektronického hlasování pro běžného občana, kde je odsouzen do pasivní role pasážera v letadle, který se musí plně spolehnout na pilota.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Autorovi Pátek, 13.Října 2017, 03:49:56

Vážený pane Znoji, mohu vás poprosit o přiblížení repliky o Internetu a o někom, koho by se měli bát nejen liberálové? Pan Profant vám, zdá se, dobře rozumí. Ostatní skrze váš tajný metajazyk tuto výhodu mít nemusí. Opravdu je nutný a na místě? Děkuji.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Panu Poláčkovi - ohledně DR Pátek, 13.Října 2017, 03:53:11

Přes všechny výtky na redakci DR nelze pominout, že DR přináší tady to diskusní místo, kde je radost najít lidi bez falše, plné upřímné vášně společně se zajímat a společně hledat. ;-) Takže gratuluji vám i redakci k tomuto skvělému kroku!

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Klíčové místo demokracie a jeho hledání – panu Poláčkovi Pátek, 13.Října 2017, 04:33:50

(A ještě děkuji za vstřícnost, nemám pocit, že to ohýbáte svévolně jinam, tedy bez poctivé snahy chápat, kam mířím..., to určitě ne, jen máme odlišnou zkušenost.)

Píšete: ►...ve hře jsou ne pouze kvantitativní, nýbrž kvalitativní (zlomové) změny myšlení

Ta moudrost které by bylo zapotřebí dosáhnout – to by musela být principiálně ta moudrost kterou jako konečný cíl člověka postuloval Aristoteles; přičemž ale právě už tento Aristoteles si byl plně vědom toho, že reálnou možnost se k takovéto

plnohodnotné moudrosti

// Požadavek na kvalitativní zlom..., nu dobře..., snad ano, v určitých oblastech to snad vidím podobně.

Ale tady zavádíte (přesto, podle mého) z ničeho nic alogickou (nedohodnutou, nikoli nutnou) premisu, protože pokrok a vývoj může být, a v praxi to tak je, po malých stupních (byť kvalitativních změnách), nikdo nikde nepostuluje jako podmínku nutnou (když tak mě opravte), že musí jít hned teď o cosi definitivního, hotového, tedy "plnohodnotného"; to je přece nekonečně dokonalé slovo!

Též si nejsem jistý, zda si plně rozumíme s oním Aristotelem a jeho moudrostí; nejasně tušený ideál moudrosti samozřejmě existuje, ale když uděláme na toto místo fokus a hned jasně pochopíme, že tento nikdy neviděný přízrak neurčité a mlhavé "moudrosti obecné" neexistuje, a pak místo něj objevíme jen a pouze vždy parciální moudrost "tady a teď", tedy takovou moudrost, která se pozná a projeví skrze faktické rozumění a vhled ("insight") v jednom (pak druhém, třetím...) přesně popsaném konkrétním případu..., tak pak si budeme nepochybně rozumět zase o stupeň lépe. Vlastně není důvod, aby si dva lidé nerozuměli, pokud projevují dostatečně dlouhou dobu (pozor, průběžný čas) dobrou vstřícnou vůli pečlivě dohledávat "okolí" dané situace tak dlouho, až bude téměř identické... – snad mi nyní aspoň trochu rozumíte, vážený pane Poláčku.//

dopracovat má jenom malá skupina těch, kteří si mohou dovolit té cestě k moudrosti věnovat celý svůj život.

//A zde další vlastně maxima, tedy požadavek typu "teď, hned, všechno..., pokud budete vznášet nároky na absolutní dokonalost, jistě budete mít pravdu, že je to nemožné, ale, opakuji, i malý pokrok je někdy velmi hodně, třeba když pan Znoj objasní svoji poznámku, což je příklad zcela konkrétní situace, tak i elementární etiky, viz onen můj seznam, který jste též zmínil, jako podmínku nutnou k moudrosti...//

Právě tady máme ten zásadní problém: k plnohodnotnému a odpovědnému občanovi potřebujeme bezpodmínečně jeho občanskou moudrost; ale pro naprostou většinu lidu obecného je prakticky nemožné, té skutečně plnohodnotné moudrosti dosáhnout.

// A tu se už opakuji, z nesprávných protože nikoliv nutných premis pak už nelze dál logicky cokoliv dokazovat, pardon... Navíc je zde už občan, nikoliv "nahý" člověk a situace je více a více zašmodrchaná... Ztrácím se, cítím příliš "stupňů volnosti" a je možné zakončit jakkoliv se bude chtít..., ta slova přece dávají více možností výkladu...//

V bezprostřední rovině je toto dilema neřešitelné; a svým způsobem je tedy to reálné pragmatické řešení liberálních demokracií v pořádku, že ten lid obecný – navzdory vší ideologii – k reálnému výkonu moci připouštějí jenom jednou za několik let, a naprostou většinu reálné výkonné moci vyhrazují svému profesionálnímu – ovšemže nevolenému – aparátu.◄

A zde by se chtělo již jen volat: Chvála Bohu, že zde nikdo nechce, aby se občan věnoval demokratickým povinnostem na full time!

A ještě mi zcela uniklo to dilema, respektive mám pocit, že jste se do jeho pasti dostal snad až jaksi úmyslně.

Ale díky za vaši snahu a detailní komentáře! Pěkný den přeju.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 13.Října 2017, 08:07:0

Je něco strašného na tom, pokud se někdo doví, koho jsme volili? Uvede to člověka do nějakého nebezpečí nebo jen přijde o své soukromí?
Pokud ho to uvede do nebezpečí, v jakém světě to vlastně žijeme? A stojí takový život ve světě, kde se musíme všeho bát, vůbec ještě za to?
Pokud "jen" přicházíme o soukromí, pak je to patrně daň za internetový svět.
Prospělo by nám být více otevření.

Martin Profant - Praha 7

Evě Hájkové Pátek, 13.Října 2017, 09:54:26

Žijeme prostě ve světě, kdy se zveřejnění toho, koho jsme volili, někteří lidé bojí. Z různých důvodů -- někteří pamatují dobou, kdy člověk měl malér už jen z toho, že nešel k volbám (přibližně ročník 1966 a starší), jiní zažili, že jim zaměstnavatel odebral všechny volební lístky kromě jedná vhodné pravicové strany či že od nich lístky všech stran kromě jedné vykupoval místní vlivný muž za láhev rumu za tři sady. Ty druhé dva případy byly sice trestné a byly i potrestány, ale jen ty, o kterých víme. Kupodivu by tyto praktiky internetové volby znemožnily.

Jiná věc je úplná pitomost celého argumentu. Bezpečí internetové volby samozřejmě lze technicko-organizačně zajistit stejně dobře a nejspíše lépe než té papírové. Vadí mi deritualizace aktu volby a nejsem proto zastánce této varianty, ale lidé, kteří svěřují internetu své bankovní účty a bojí se zneužití jednorázového sběru, který může být anonymizován už na vstupu, působí trochu komicky. Tu daň, o které mluvíte, v tomto případě rozhodně není třeba zavádět.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kritéria pravé moudrosti Pátek, 13.Října 2017, 11:21:49

Ten základní rozdíl mezi rozumem obvyklým, a mezi rozumem pravým je ve svém jádru rozdílem mezi myšlením lineárním, a mezi myšlením komplexním.

Shodou okolností zrovna ten text, který by mi teď v DR měl vyjít (s názvem "Spřízněni volbou") je přesně o tomhle. Takže bude snad smysluplné počkat až na něj, nerad bych opakoval dvakrát to samé.

Jenom tolik snad mohu předeslat: je to zásadní rozdíl nejen ve způsobu myšlení, ale i v přístupu k problémům a otázkám života a světa vůbec.

A je naprosto nemálo takových, kteří by sice byli naprosto vybaveni intelektuálními schopnostmi k užívání a praktikování té "pravé moudrosti" - ale je to právě jejich ryze osobní nastavení, které jim v tom brání.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Argumentační rovina Sobota, 14.Října 2017, 00:55:28

Vidím, že svůj k svému. Argumentační rovina: ►Jiná věc je úplná pitomost celého argumentu.◄ Ale nebudu to dál rozvádět.

Jen chci uvést fakt, že u každých voleb může volič bez volebních lístků dostat kompletní sadu volebních lístků, z ní si teprve za oponou může vybrat a ostatní vyhodit do velké krabice (mezi stovky a tisíce jiných), nebo si je vzít sebou do kapsy.

Toš tak to máme reálně s kvalitou dialogu jako kvalitou demokracie. Někomu by lopata slušela mnohem lépe, než práce se slovem.

Martin Profant - Praha 7

Ano, je to tato argumentační rovina Sobota, 14.Října 2017, 10:22:16

Figura:
Uvedu určité tvrzení jako samozřejmé, např. při internetové internetová volbě je vysoké risiko, že volby budou opravdu tajné. Nijak to nezdůvodním, ale tvářím se, jako bych věděl o čem mluvím, spoléhám na skutečnost, že většina diskutujících není z generace internetových "domorodců".

Takže :
Vypište neošetřitelná rizika anonymity voleb po internetu -- pomíjím teď fakt, že po deklarované roční práci s Piráty bych očekával, že na rozdíl od Milana Znoje víte, že tento bod je deklarován jako dlouhodobý záměr, nikoliv jako volební slib, a to právě proto, že je třeba vytvořit funkční a bezpečný technicko-organizační postup -- a já s Vámi budu věcně diskutovat.

Plivnutí bez důvodu a dokladu budu dále označovat za pitomé, bez pocitu, že bych snižoval úroveň diskuse, na kterou jste klesl.

Ps. Ano, s těmi lístky máte pravdu. Jen prostě ta pravdu neřeší uvedené a prokázané formy nátlaku, které jsem popsal. Např. protože si zastrašovaný nebyl jist, že v komisi nesedí člověk toho, kdo na něj nátlak vyvíjel (anebo si naopak jist byl).
Tato forma manipulace je hrubá a hloupá, že bych si ji neuměl vymyslet, tu jsem prostě opsal z reálného případu.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Profantovi Neděle, 15.Října 2017, 09:12:17

Nejsem si jistý, jestli rozumím vaší otázce, ale neošetřitelné riziko anonymity voleb po Internetu je v tom, že to celé probíhá díky technologii, která je většině populace nesrozumitelná, a pokud by jí rozuměli, jelikož jde typicky o centralizované systémy, nemohou vědět, jestli se skutečně ta technologie nakonec používá.

Naproti tomu, standardnímu low-tech řešení (papíry do volební urny) je každému srozumitelné a také decentralizované, takže je mnohem těžší škálovat nějaký kyberútok na něj.

Existují teoretické možnosti proti té centralizaci, ale jejich implementace zatím nebyla realizována a jejich pochopení vyžaduje ekvivalent PhD v kryptografii.

Shrnuto, na volby dohlížet musí zase jen lidé, nikoli stroje, a především v té první fázi sčítání, která není anonymní, jinak to vždy bude s důvěrou k nim chatrné. A lidé stojí peníze. Anonymita voleb holt má svojí cenu, a mně připadá přijatelná.

Já jsem proti volbám na Internetu. Piráti je mají možná v programu (nepochopil jsem to z kontextu diskuse), ale nejspíš je asi budu volit. Jinak mě mrzí, že dnes přímá demokracie natolik vyšla z módy, psal jsem o tom komentář tady: https://blisty.cz/art/88415-separatismus-v-evrope-a-udiv-ze-svycarska.html

Ivo Horák - Praha 3

Pirátská vlajka mě neoslovuje Neděle, 15.Října 2017, 10:25:27

A. Babiš dosáhl v minulých volbách do PS úspěchu svého ANO odmítnutím tradiční politiky a blábolení "Nejsme jako politici. Makáme!" "Jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla." Prostě to zařídíme...

Pirátská strana je pro mě taková techno-optimistická firma, jež celá stojí a padá s důvěrou v zavádění inovací. Může to být vnímáno trochu podobně jako přísliby ANO, jen cílová skupina je jiná, totiž mezi mladými, jejichž pozornost je v mimořádné míře věnována především IT, nyní ovšem již plně včetně jejich tržního potenciálu. Zde tuší prvovoliči a mladí voliči příležitost, jak se prosadit vůči starší generaci s obecně celkem podobnými prioritami. Proto hledají a vítají stranu, jež jim nabízí politickou podporu.

Pirátská nabídka mě neoslovuje. Už jejich název připomíná, o co jim šlo a na čem vyrostli. Chtěli, aby pro internetu mocné (tehdy ještě ne tak mnohé) na síti platila velmi výhodná pravidla. Jiná než v reálné společnosti. Přičemž časem se pirátům přizpůsobí - společnost.

Vidím mnohé indicie toho, že Pirátská strana se zachová jako některá skupina lidí, kteří založili firmu, jež vyvíjí herní aplikace. Až bude její cena dost vysoká, nastane čas ji prodat. V konkrétním případě Pirátů k tomu dojde, až se strana dostane do PS. Její "prodej" bude spočívat v běžné liberální, v zásadě pravicové politice, ne-li i v optování konkrétních jejich poslanců pro další takové politické subjekty.

Martin Profant - Praha 7

Janu Samohýlovi Neděle, 15.Října 2017, 10:36:25

Co se Pirátů týče: Ve volebním programu pro horizont jednoho volebního období tu volbu nemají, v dlouhodobém mají postupné zavedení. Obdobně jako ani v jednom programu nemají účast veřejnosti u kárných soudů -- ale dobře jim tak, mají své postoje vysvětlovat alespoň tak dobře, aby byly pochopitelné pro docenta politologie.

Reagoval jsem na zdejší diskusi, ve které to vyznělo, jakoby volit Piráty byla bezmála okamžitá volba pro deanonymizaci voleb.

V kryptografické rovině by asi -- pokud mám věřit těm, co mají znalosti odpovídající příslušnému PhD. -- bylo to risiko ošetřitelné jen do určité míry, kterou bych považoval za zbytečně nedostatečnou. Proto mluvím o technicko-organizačních (včetně legislativních) opatřeních.

Když to přeženu, nejlepší způsob, jak předejít tomu, že se zlá státní autorita nezmocní seznamu voličů s jejich volbami -- a že totéž nedokáže ani žádný doktor No či jiný padouch -- je tento seznam nevytvářet. Anebo ho fragmentovat na dešifrovatelné části -- a to právě v komplexních organizačních systémech kupodivu jde.

Nebezpečí pro anonymitu jednotlivce zůstane v potenciální indiskrétnosti poskytovatelů, falešných adresách atd.

Snadné řešení, pokud bych se obával, že by se tímto způsobem proláklo, že jsem minulých pětadvacet let volil ČSSD a že ji letos určitě volit nebudu a budu pravděpodobně volit Piráty, pak musím mít k dispozici alternativní možnost -- jedno volební místo sice nikoliv v každé ulici, ale dejme tomu v každém bývalém okrese (stejně bude nezbytné, včetně mobilních uren, pro lidi, kteří s internetem nekomunikují).

Přímá demokracie byla u liberálů jako je Milan Znoj nepopulární vždy a bylo to z respektuhodných důvodů. Mají pravdu potud, pokud zdůrazňují, že účast veřejnosti na rozhodovacích procesech (participativní rozpočet, referenda apod.) -- tedy to, čemu velmi nepřesně říkáme "prvky přímé demokracie" -- jsou silné koření a musí se s ním opatrně, možnost demagogického zneužití je vysoká. Poskytují ovšem zvýšení kvality, pro kterou se podle mého názoru s nimi vyplatí naučit se s nimi zacházet.

A navíc, my jsme se málo bránili, když se nesmyslná přímá volba prezidenta v parlamentní republice prodávala s absurdním tvrzením, že je to "prvek přímé demokracie". A očekávatelný důsledek této volby, neodpovědný demagog na Hradě, je ovšem kompromitující.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 15.Října 2017, 11:29:17

Však ta přímá volba prezidenta j e prvkem přímé demokracie, pane Profante.

Připomeňme si, že k tomuto kroku došlo po zkušenostech s děsivými korupčními praktikami v parlamentu především v souvislosti s poslední prezidentskou volbou. Takže se zavedla ta přímá volba, s tou vyhlídkou že tím se zamezí tím zákulisním koňským handlům v parlamentu. S tím výsledkem ovšem, že reálný výsledek tohoto aktu "přímé demokracie" byl nakonec ještě fatálnější nežli všechno, co předtím vzešlo i z toho zkorumpovaného parlamentu.

Zkrátka: ať demokracie zastupitelská nebo demokracie přímá, ani jedna z nich nedává záruku, že její plody nebudou nestravitelné.

Takže se zase jednou ukazuje, že pravý problém - a pravé řešení - je někde naprosto jinde.

Jenže namísto toho aby se veškerá pozornost soustředila na řešení těch pravých problémů, tak se znovu a znovu donekonečna rozumuje o pouze formální stránce celé věci, tedy jestli snad "spásnou" má být demokracie přímá či nepřímá, zastupitelská.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Neděle, 15.Října 2017, 11:46:45

Ne, není. A to ani v tom nejexstenzivnějším výkladu slova. Je to zcela typická procedura reprezentativní demokracie (on sám je reprezentant, je vevázán do rozdělení mocí atd.) -- a zvoraná k tomu.

Český prezident má minimum pravomocí, která by se týkala politických témat oslovujících veřejnost při volbách. A je to tak dobře, vznikl jako relikt monarchického principu v konstituční monarchii. Proto v přímých volbách musí předvádět svojí svéráznost, kterou pak nemá uplatňovat při výkonu funkce, a dávat populistické sliby, které mu kompetence neumožňují plnit.

Samozřejmě, parlament může úplně stejně zvolit podivnou figuru, konečně Klaus byl zvolen právě tak, ale motivace k pochybné volbě v samotné proceduře je podstatně slabší.

Vím, podle Vás je problém jinde. To by nám ale nemělo vadit vidět, že existují méně a více špatná řešení, když už nejsou k dispozici ta ideální.

Foto_znoj__b

Milan Znoj - Praha

Martinu Profantovi Neděle, 15.Října 2017, 15:31:38

Chápu, že se zlobíš, ale nepodsouvej mi věci, které jsem nenapsal. Nikde netvrdím, že Piráti požadují účast veřejnosti u kárných soudů. Napsal jsem toto: "Pravda je, že svůj vliv u soudů bude moci veřejnost uplatňovat jen nepřímo. Věci budou mít v rukou kárné senáty, do nich ale chtějí Piráti většinově zapojit právníky mimo soudcovský stav. Dejme tomu třeba akademiky, ale proč ne úspěšné advokáty? Několik vhodných tipů na kárné soudce bych měl, o podnikových právnících nemluvě." Podotýkám jen, že v mém původním textu stálo: "...proč ne úspěšné advokáty? Několik vhodných "týpků" bych měl, o podnikových právnících nemluvě." Mířil jsem tímto směrem, nikoli na veřejnost.

Martin Profant - Praha 7

Milanovi Znojovi Neděle, 15.Října 2017, 18:06:9

Zlobím se, ale na Piráty, ne na Tebe. Chápu, že chtějí prolomit zacyklený stav, ve kterém mají soudci pochopení pro chyby svých kolegů. Ale když už to píšou do programu, měli by přemýšlet nejen nad změnou početních poměrů, ale nad procedurou výběru, bez toho si přímo koledují o interpretaci jako je ta Tvoje.

A máš pravdu, shrnul jsem do jednoho dvě jejich nedomyšlenosti, moje chyba.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 16.Října 2017, 13:51:35

Pane Profante, sice toto téma nestojí za nějakou intenzivněji vedenou diskusi, nicméně bych stále zůstal u názoru, že když dejme tomu nějaký "barbarský" kmen z počátku našeho věku si - hypoteticky - zvolí radu starších a kmenového vůdce, a ta rada starších bude mít silnější postavení, zatímco ten kmenový vůdce bude mít pravomoci víceméně jenom ceremoniální, s výjimkou období války (nezapomeňme že i český prezident je vrchním velitelem armády) - pak bych i tu volbu toho kmenového náčelníka považoval za prvek přímé demokracie. A opravdu nevím, za co jiného by bylo možno to považovat. Pokud by tedy byl zvolen přímým hlasováním samotných příslušníků kmene, nikoli tou radou starších.

Foto_znoj__b

Milan Znoj - Praha

Pane Poláčku Pondělí, 16.Října 2017, 23:42:21

Práve takovýmto způsobem je u nás volen poslanec. Jsou to volby přímé, také tajné a rovné podle ústavy.

Foto_znoj__b

Milan Znoj - Praha

Pondělí, 16.Října 2017, 23:56:19

A pointa: přímé volby ještě nejsou přímá demokracie.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Přímá a nepřímá demokracie Úterý, 17.Října 2017, 13:23:57

To je sice pravda, pane Znoji; ale ono tady dost záleží na tom, co vlastně konkrétně definujeme jako "přímou demokracii". (A mimochodem jsem výslovně uvedl, že tu přímou volbu kmenového náčelníka respektive českého prezidenta bych považoval za p r v e k přímé demokracie. Tedy za něco, co k ní patří a má - převážně - její znaky; ale proto to s ní ještě nemusí být naprosto identické.)

Mezi volbou hlavy státu a volbou poslance/zákonodárce ovšem existuje dosti podstatný rozdíl:

Volba poslance je skutečně principiálně aktem demokracie n e p ř í m é - neboť ten poslanec je volen proto, aby v následujícím volebním období přijímal zákonodárné akty ve své vlastní odpovědnosti, podle vlastního uvážení. Sice se tak nějak předpokládá, že by tak měl činit v zájmu a v intencích těch, kteří ho zvolili; nicméně je ve své činnosti principiálně autonomní.

Toto sice bezprostředně platí i pro prezidenta; ten stejně tak nemá nějaký vázaný mandát, není odvolatelný.

Ten rozdíl je v tom: ten akt volby prezidenta je vyčerpán už sám sebou. To jest, nenásleduje tu žádný další stupeň reprezentace, zprostředkování.

To jest: občan - principiálně - nevolí poslance proto, že ten je takový či onaký; nýbrž proto, aby v reálné parlamentní činnosti zastupoval a realizoval zájmy jeho, voliče. V tomto smyslu se tedy jedná o demokracii zastupitelskou, nepřímou.

Zatímco volba prezidenta - alespoň v poměrech českých - je profilována právě tou zcela konkrétní osobností. Občan nevolí prezidenta proto, aby tento nějakým způsobem svou činností zprostředkovával jeho zájmy; nýbrž proto, že tam ten občan chce mít tuto zcela konkrétní osobu. A jestliže tam tato osoba bude zvolena - pak je tím bezprostředně (a nikoli zprostředkovaně) realizována jeho vůle.

Jak řečeno, všechno je nakonec otázkou definice. Ale z uvedených důvodů bych se i nadále domníval, že u volby hlavy státu - nakolik ji provádí sám lid respektive volič - nakonec přece jenom převažují ty elementy demokracie přímé.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Limity přímé demokracie + ČSSD / Piráti Úterý, 17.Října 2017, 14:36:58

Nakonec i u zcela přímé demokracie budeme vždy záviset na kvalitě dostupných informací, které máme zprostředkované druhými lidmi. Jistě, můžeme se rozhodnout sami, ale i tak se závislosti na určitém typu zprostředkování principiálně nezbavíme.

Volil jsem dřív ČSSD, pak poznal velmi zblízka a osobně Piráty, takže tuším, kam to celé povede. Řekl bych, že vás mnohé moje zkušenost teprve čeká, povíme si za 5 nebo 8 let... Ale zkušenost je zřejmě nepřenosná.

Považuji (snad, možná...) za rozumnější a praktičtější snažit se přece jen o reformu ČSSD, byť zde všichni vidíme tuny chyb i zcela konkrétních lidských pochybení a těžko lze byť jen najít cokoliv jasně dobrého. Spolupráce s odbory...

Pokud je zde významná osobnost, tak je to pan Středula. Marně přemýšlím, kdo je srovnatelný. A ten má blízko jen k ČSSD...

A ČSSD je strana s dlouhou tradicí a pokud veřejnost bude rezignovat na autentické sociální ideály, zbude nám tu co přesně?

Piráti se po volbách ihned pohádají o peníze a o to, kdo o tom bude rozhodovat. Navíc většina z nich odmítá jakýkoliv sociální program. Nemohu nevidět aktuální bezbřehý p o p u l i s m u s avšak ve smyslu poklonkování trendům jdoucím shora, tedy neschopnost geopoltické orientace (doba se mění a je to u nich stejné, jako by někdo po Palachově týdnu v lednu 1989 stále věřil vedoucí roli KSČ)...

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Úterý, 17.Října 2017, 19:03:28

to už tak bývá, že pojmy jsou otázka definice. A soudnosti. Ten kmenový náčelník hlavně soudnosti -- mám rozumět tomu, že ho rituálně podřežou, protože jeho ženy zveřejnily jeho impotenci, že ho obětují, pokud trvá období sucha příliš dlouho anebo nepřišlo dost mamutů jako okamžité odvolatelnosti? --, ale prezident volený jako reprezentant neponechává příliš mnoho prostoru pro podobné otázky, dokonce i tehdy , když se chová jako náčelník tlupy troglodytů. V této volbě žádný element přímé volby prostě není.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Přímá a nepřímá volba Středa, 18.Října 2017, 11:01:26

Ta otázka přímé a nepřímé volby je v prvé řadě otázkou autentické voličské v ů l e.

Otázka zní: mohu mou vlastní - politickou - vůli vyjádřit a realizovat přímo, anebo ne.

V případě voleb do zákonodárného sboru (alespoň pokud se volí prostřednictvím stranických kandidátek) nikoli: já mohu pouze odevzdat hlas určité straně, a pak mohu jenom doufat, že její reálná zákonodárná činnost bude alespoň v zásadě v souladu s mou vlastní vůlí. Jedná se tedy naprosto evidentně o nepřímou realizace mé voličské vůle.

Zatímco v případě volby prezidenta/kmenového náčelníka - opakuji znovu - je tomu jinak: tady se v prvé řadě jedná právě o tu zcela konkrétní osobu, která má být do dané funkce instalována. Mou vůlí tedy je, aby tam byl občan/soukmenovec X.Y. - a pokud tam pak skutečně bude, pak je tím přímo - bez jakéhokoli dalšího zprostředkování - vyjádřena a realizována má vůle.