Vykazování násilných osob z domácností je v České republice stále tabu

Počet pachatelů domácího násilí vykázaných z bytu za deset let platnosti opatření je ve srovnání se zahraničím takřka zanedbatelný. Ročně je u nás vykázáno okolo tisíc tří set pachatelů, část z nich opakovaně.

(jnn)

19.04.2017 07:00

Sn_mek_obrazovky_2017-04-18_v_17

Kampaň To je rovnost vyzývá: Nebuďte lhostejní k domácímu násilí! Repro DR

Od ledna 2007 je možné v České republice vykázat z bytu násilnou osobu. Za deset let, během nichž je opatření pomáhající chránit oběti domácího násilí v legislativě, bylo vykázáno z bytu 11 577 násilníků.

Policie je v případech domácího násilí oprávněna pachatele okamžitě vykázat ze společného bytu. Ten se po deset dní nesmí vrátit. Opatření nemá být trestem pro pachatele, ale má působit preventivně a zároveň má poskytnout obětem čas na řešení situace. Oběť se například může obrátit na soud a požádat o předběžné opatření, které pachateli zakáže další styk s ní.

Počet vykázání se v jednotlivých letech pohybuje od osmi set po necelž jeden a půl tisíce. Opakovaně bývá tentýž násilník vykázán zhruba v patnácti procentech případů, statistiky o tom pravidelně zveřejňuje Bílý kruh bezpečí, organizace pomáhající obětem trestných činů.

Podle průzkumu organizace ProFem, poskytující pomoc obětem domácího násilí, má zkušenost s domácím násilím více než dvacet sedm procent žen starších osmnácti let. „Oproti Rakousku, které bylo vzorem pro zavedení institutu vykázání, máme v České republice násobně méně vykázání,” uvedla pro Deník Referendum ředitelka organizace ProFem Jitka Poláková

Oběti se podle jejích slov zdráhají o vykázání zažádat, protože mají strach z reakce násilníka. Často jim chybí dostatek informací, nevědí, jak mají postupovat, ani že institutu vykázání mohou vůbec využít. Podle Polákové by věci pomohla důkladná veřejná kampaň.

O domácím násilí se v České republice příliš nemluví
Domácí násilí je typické tím, že se stupňuje. Oběti si často nechtějí připustit, že to, co se jim děje, je domácí násilí, a často se stydí požádat o pomoc. Podle odborníků nemusí být násilí jen fyzického rázu, může se jednat o psychické týrání či ekonomický nátlak. Nejčastěji bývají obětmi ženy, domácí násilí se však týká i mužů. Podle studie ProFemu bývají děti svědky domácího násilí skoro v polovině případů.

Další skupinou, na níž bývá pácháno domácí násilí, jsou podle Jitky Polákové senioři. „Pro ně je však ještě těžší požádat o pomoc, protože zavolat policii na vlastní děti, je velmi obtížné,” vysvětluje Poláková. Právě děti nebo vnoučata jsou totiž častými pachateli násilí na seniorech.

Policie má možnost násilníka vykázat i bez žádosti oběti. Pachateli pak na deset dní zabaví klíče od bytu a několikrát ověří, že je nařízení dodržováno. Oběť by policie měla poučit o tom, jak může postupovat, aby svou situaci vyřešila.

Důležitost prevence domácího násilí si uvědomuje i Úřad vlády. V loňském roce zaháji kampaň To je rovnost! zaměřenou na informovaní o domácím násilí a slaďování pracovního a rodinného života. V televizních spotech například vyzývá k tomu, aby sousedé tiše nepřihlíželi domácímu násilí, ale oznámili ho policii.



Podle organizace Rosa, která se věnuje pomoci týraným ženám, často při řešení domácího násilí policisté chybují. „Nepomáhají a nechrání,” uvedla Petra Suchardová z Rosy. Ženy se podle ní setkávají se zlehčováním jejich situace. „Pokud policie násilníkovi jen domluví a nevykáže ho, nechává oběť v obrovském nebezpečí,” dodává. Málokdo si totiž umí představit, co se v domácnosti odehraje po odjezdu hlídky. Zároveň oběť ztratí sebevědomí a mnohdy už se znovu policii neodváží kontaktovat.

V České republice nízký počet vykázaných osob z domácnosti souvisí i s celkovým nízkým počtem nahlášených případů domácího násilí. Podle statistik je nahlášeno pouze osm procent případů domácího násilí. Oběti jsou často na pachateli ekonomicky závislé, což dále ztěžuje řešení jejich komplikované situace. Česká republika navíc nesplňuje normy v počtu azylových domů na počet obyvatel, které plynou z mezinárodních dohod. Situaci by měl pomoci řešit i projednávaný zákon o sociálním bydlení.