Do ČT míří kampaň na podporu rovného dělení péče o domácnost

Muži na rodičovské dovolené v českém prostředí stále představují výjimku. O změnu se chce pokusit vládní kampaň To je rovnost!, jejíž spoty nyní míří do České televize.

(pd)

10.03.2017 16:36

To_je_rovnost

Otcové na rodičovské dovolené jsou v pořádku, přesvědčují spoty na České televizi. Repro DR

Česká televize začne v pátek 10. března vysílat spoty vládní kampaně To je rovnost! Část z nich cílí na svědky domácího násilí a má je přesvědčit, aby případy zpozorované ve svém okolí hlásili na policii. Zbytek se zaměřuje na mladé či budoucí rodiče a propaguje rovné rozdělení péče o děti a domácnost mezi partnery. Jak se ukázalo na tiskové konferenci, drobné výsledky má kampaň už nyní. Spoty vytvořilo animační studio KLUCIvespolek. „Spolupráce s úřadem vlády nás ovlivnila natolik, že uvažujeme o změně názvu na KLUCIaHOLKYvespolek,“ pronesl s úsměvem zástupce studia Jiří Novák.

Kampaň je z osmdesáti procent hrazená Norskými fondy, zbytek – asi dva miliony korun – zaplatí český státní rozpočet. Kromě spotů v televizi jsou v plánu také plakáty v prostředcích městské hromadné dopravy, na úřadech práce či v knihovnách a tematické veřejné konference a workshopy. Osvěta se bude šířit i virtuálně přes web a sociální sítě. Kampaň začala v listopadu 2016 a trvat má do roku 2020.

„Vy jste ho udali? Tak to je síla!“ diví se v jednom z videí o domácím násilí žena ve fitness centru. „Ne, to je rovnost!“ reaguje její kamarádka. Jiné spoty se snaží vyvrátit předsudky o rodičovské dovolené. „Takže ty seš na rodičovský a žena šla do práce?“ ptá se překvapeně se ve vlaku muž svého kamaráda. „Chci bejt víc s dětma, dokud jsou mladý,“ vysvětluje otec, který oproti zvyklostem zůstává doma s dětmi místo manželky. Videa se budou vysílat v České televizi, která je oficiálním mediálním partnerem projektu, a bude je možné zhlédnou i na webu Tojerovnost.cz.

Domácí násilí zažívají i muži
„Sledujeme zahraniční kampaně a je dokázáno, že pokud se domácí násilí prezentuje skrz modřiny a hrubou sílu, tak se lidé s obsahem neidentifikují,“ vysvětlila Jitka Poláková z organizace proFem, proč se pro tak vážná témata zvolila animovaná forma. Právě organizace proFem zpracovala pro vládu v rámci kampaně analýzu výskytu domácího násilí v partnerských vztazích. Zjistilo se tak, že k násilí vůči ženám dochází v sedmnácti až čtyřiceti procentech vztahů.

Na téma násilí vůči mužům v partnerských vztazích pak vznikly dvě studie, podle jedné k němu dochází v třiceti osmi procentech případů, podle druhé v deseti. Výkyvy prý způsobily různé definice domácího násilí, parametry výzkumu i rozdílné přístupy. Organizace proto pro vládu vypracovala metodologický postup, jenž by měl pomoci výsledky budoucích výzkumů sladit.

Kromě toho navrhla i doporučení inspirovaná zahraničními vzory, například Španělskem či Rakouskem, jejichž přijetí by mělo vést k účinnější prevenci a potírání domácího násilí. Mezi doporučení patří například zavedení speciální kontaktní policejní osoby pro oběti nebo zřízení specializovaných oddělení v nemocnicích i na soudech.

Podle statistik je nahlášeno pouze osm procent případů domácího násilí. Oběti jsou totiž mnohdy na pachateli ekonomicky závislé. Česká republika navíc nesplňuje normy v počtu azylových domů na počet obyvatel, které plynou z mezinárodních dohod. Organizátoři kampaně upozorňují i na to, že ne vždy domácí násilí znamená fyzické ubližování, může se jednat také o násilí ekonomické či psychické. Právě lidé z okolí oběti, kteří domácí násilí správně rozeznají, mohou ke zvýšení počtu hlášených případů výrazně přispět. „Ve schopnosti postavit se za oběť je síla,“ píše se na jedné z pohlednic.

Rovnoměrné dělení péče o děti posiluje partnerské vztahy
Druhá část kampaně má podle bývalého ministra pro lidská práva Jiřího Dientsbiera (ČSSD) rodiče „přesvědčit, aby volili jiné než zaběhlé vzorce“. Rodičovský příspěvek u nás čerpají muži v méně než dvou procentech případů. Sladění pracovního a rodinného života komplikuje mimo jiné nedostatek míst v mateřských školách.

Jako důvod se – v porovnání se zahraničím – jeví malá míra využívání flexibilních forem práce. V roce 2014 v České republice pracovalo na částečný úvazek 316 400 osob, z čehož sedmdesát jedna procent tvořily ženy. „Z toho lze odvodit, že ženy jsou u nás stále primárními pečovatelkami. Ze zahraničních výzkumů přitom víme, že pokud se rodiče dohodnou na slaďování péče, jejich vztahy jsou trvalejší,“ dodala Lucia Zachariášová, vedoucí Odboru rovnosti žen a mužů. Rovnoměrné rozdělení péče podle ní upevňuje i vztah otců a dětí.

Lada Wichterlová z Gender Studies za ideální považuje takzvaný francouzský model, kdy oba rodiče pracují na částečný úvazek a věnují se dětem rovnoměrně. Uznává ale, že v České republice nejsou na to, aby si to mohly rodiny dovolit, dostatečně vysoké platy.

Současný model mateřské dovolené posiluje nevýhodné postavení žen na trhu – stále jsou u nás placené v průměru o dvacet dva a půl procenta hůře než muži. U žen se dvěma dětmi rozdíl činí průměrně třicet dva procent, u žen s třemi a více dětmi dokonce třicet šest. To Českou republiku řadí na druhou nejhorší pozici v Evropské unii, unijní průměr totiž představuje sedmnáct procent.