Realisté místo demokracie

Nová strana Realisté přináší pravicový populismus. Podporuje ji navíc spolumajitel skupiny Penta, a Robejškovci jsou tak druhou generací politických byznysmenů, kteří přicházejí řídit stát jako firmu.

Na politické scéně se objevila nová parta(j), Realisté. Ačkoli by k tomu název mohl svádět, nejde o klub angažovaných čtenářů Dostojevského, ale o politický projekt vzešlý z lůna think tanku Institut 2080, který vede odborník na zanikání civilizací a usvědčený plagiátor Petr Robejšek.

Na vzniku politické strany bojující za zachování evropské kultury by samo o sobě nebylo nic zajímavého. Podle hesla „kolikrát bráníš kulturu, tolikrát jsi politikem“ blbnou nejen internetoví konspirátoři, ale i řada lidí z normálních politických stran. Rádobyvlastenecká hnutí, strany a spolky tu rostou jako příslovečné houby po dešti. Kmotřičkami jsou jim většinou rozhádanost, trapnost a bezvýznamnost.

Robejškovi hoši však mají předpoklady pro to, aby skutečně prorazili. Pokud by se jim povedlo uspět skutečně výrazně a dostali by se například do vlády, odebrala by se naše liberální demokracie na stránky učebnic dějepisu.

Budoucí imperátoři
Nejprve bychom si měli přiblížit, kdo u zrodu Realistů stojí a co přesně je Institut 2080. Nejprve ke druhé otázce. Institut 2080 je založen na myšlence ekonoma Vilfreda Pareta, jejíž podstatou je tvrzení, že změna stavu společnosti, ale i například života jedince je zpravidla iniciována jen několika málo faktory z celkového souboru faktorů, které na nás mají vliv, a na její bezbřehé aplikaci na naprosto všechny oblasti společenského života.

Vypadá to chytře; výsledkem je změť totálních nesmyslů, které o společnosti a politice neříkají vůbec nic. Podobně jako celá dosavadní Robejškova práce tak vytvářejí kouřovou clonu líbivých, hlubokomyslných a bezobsažných frází, které kryjí systematické budování mocenských a ekonomických vztahů.

Institut 2080 není tvořen skupinou politologů, filosofů či vědců, ale byznysmeny, finančníky a podnikateli, kterým upřímný zájem o veřejné blaho a rozvoj demokracie můžeme věřit asi stejně jako Andreji Babišovi. Institut 2080 se ve skutečnosti podobá spíše elitnímu klubu a tuto svou charakteristiku věrně projikuje i do vznikající politické strany.

Nemusí zůstat jen u ANO a Realistů. Když má svou politickou filiálku Agrofert i Penta, spíše dříve než později si ji v nějaké formě pořídí jistě i PPF. Foto youtube.com

Zatímco ve správní radě Institutu zasedá vedle Robejška Dana Bérová, bývalá ministryně, dnes investorka, či Petr Šmída, mimo jiné předseda správní rady ruské Alfa Bank s úzkými vazbami na Kreml, v Realistech mu sekunduje například Jiří Hynek, který je prezidentem Asociace obranného průmyslu.

Pokud se vám zdá, že pan Robejšek s přáteli ve skutečnosti budují extrémně silnou síť byznysmenů a lobbistů, se kterými by rádi získali významný podíl na politické moci a přístup k veřejným zdrojům, máte bohužel pravdu. Realisté si, na rozdíl od jistého politického hnutí, ani na žádné grass roots nehrají. Oni jsou tou jednou pětinou a jdou nám všem úžasně zlepšit život.

Druhá generace
Hlavním problémem Realistů a tím základním rozdílem oproti Konvičkovi a jemu podobným je v tom, že za Robejškem stojí obrovský balík kapitálu. Realisty například kromě výše zmíněných osob podpořil třeba i Marek Dospiva, spolumajitel investiční skupiny Penta. Je-li ANO politickou divizí Agrofertu, budou teď možná Realisté politickou filiálkou Penty. Byl-li doteď jedním z největších problémů dnešní české politiky střet zájmů, stane se po etablování Realistů autentickým obsahem politiky jako takové.

Bohužel se nacházíme v bodě, kdy to není nic divného. Babiš ukázal, kudy vede cesta, a jeho kolegové z byznysu se teď po ní vydávají. Na rozdíl od něj asi nebudou sami kandidovat, ale nic takového ani nepotřebují. Éra babišismu se tak nachýlila ke své dialektické transformaci v plnokrevný postmoderní korporativismus nadnárodního kapitálu. V politický systém, jehož skutečným účelem bude jen jedno: hájit zájmy jednotlivých velkých hráčů finančního světa. Robejškovci jsou druhou generací politických byznysmenů, kteří přicházejí řídit stát jako firmu. Tváří se sice jako poslední vlastenci na Bílé hoře, ve skutečnosti jsou ale jen chladnokrevnými manažery moci.

Protože získání a vytěžení politické moci je tím jediným skutečným programovým bodem Realistů, nemusí se také příliš zaobírat programem. Je-li pro levicové strany šancí na oslovení ztracených voličů radikálně demokratický populismus, sáhne Robejšek bez uzardění po populismu pravicovém. Že „sociální demokraté hájí zájmy menšin proti zájmům mlčící většiny“ jsme se ve videomanifestu Realistů dozvěděli už v čase dvě minuty patnáct sekund. Představme si, že by nám tenhle člověk vládl čtyři roky...

Co to znamená pro ostatní
Vznik Realistů je v prvé řadě rozsudkem smrti pro ODS. Robejškova rétorika, jakkoli je zatím neadresná a obecná, míří přesně tím směrem, ve kterém by své voliče ráda hledala i strana modré holubice. Pravicový konzervativní pragmatismus, kašírované národovectví, odpor k další integraci EU, uzavírání hranic, obrana euroatlantické kultury před barbary i domácím dekadentním nihilismem, to všechno jsou východiska, která ODS s Robejškem sdílí.

Jenže Realisté mají oproti ODS dvě zásadní výhody: Nemají minulost a mají peníze. ODS v posledních volbách prokázala, že je politicky mrtvou stranou, která je populární asi jako azurové sako a fialové ponožky. V očích politických investorů se investice do její budoucnosti jeví jen jako plýtvání kapitálem. A bez velkých peněz se politika dělat nedá.

I pro ostatní politické strany je ale nástup Realistů více než špatnou zprávou. Otázka, jak čelit pronikání velkého byznysu do politiky, se najednou neredukuje jen na Babiše, ale začíná být principiálním problémem. Pokud se Robejškovcům podaří výrazně zabodovat ve volbách, bude to problém téměř neřešitelný.

Také nemusí zůstat jen u ANO a Realistů. Když má svou politickou filiálku Agrofert i Penta, spíše dříve než později si ji v nějaké formě pořídí jistě i PPF. Už jenom proto, aby byla schopná své byznysově-mocenské pozice zabezpečit před konkurencí. A než se nadějeme, bude veškerá politická moc ve státě zprivatizovaná a pěkně rozdělená do jednotlivých zájmových sfér velkého kapitálu.

Finanční síle Penty či PPF současné demokratické strany čelit nemohou, to konečně ukazuje i poslední vývoj v antibabišovské kampani. Stále však mají jednak ideovou přesilu, jednak převahu mocenskou. Demokratický populismus může porazit populismus pravicový. Demokratický parlament pak může vytvořit institucionální podmínky, které budou dále rozšiřovat legislativní a ideový rámec „Lex Babiš“ a budou chránit veřejné instituce před sílícím tlakem velkých peněz. V každém případě by se měly všechny strany bez rozdílu snažit takovou legislativu prosadit ještě před sněmovními volbami.

Hlavně by se však měly naučit naslouchat svým voličům a začít s nimi komunikovat. V příštích volbách nemusí prohrát jen pravice či levice, ale také demokracie jako taková. Ačkoli teď Robejšek působí spíše jako neškodná kuriozita, za půl roku může být vše jinak. A pak už může být pozdě.

A co si myslíte vy? Diskuse (38 příspěvků)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Konec ODS? Pátek, 25.Listopadu 2016, 12:00:29

Sice hezká vyhlídka; nicméně určitá míra skepse by byla na místě.

Tito "realisté" sice skutečně mohou ODS odebrat část jejího voličského potenciálu; ale na straně druhé je velká otázka, jaký ohlas v české společnosti může vůbec mít jakýkoli "program" čistého nacionálního konzervatismu. Ve kterém není žádný další pozitivní obsah, nežli právě jenom tento nacionální konzervatismus.

Samotné peníze nepostačí; ODS svého času mohla zažít dobu svého rozkvětu, protože se mohla jevit

- ekonomicky i společensky progresivní

- měla silného, charismatického vůdce

- měla relativně jasný politický program.

Zatímco tito "Realisté"

- mají zcela evidentně ryze reakční zaměření, nesměřující nikam do budoucnosti

- Robejšek je typem studeného akademika, z Klausova dřívějšího charismatu nemá prakticky nic

- tato strana se vymezuje prakticky jenom čistě negativisticky, nemá žádný pozitivní program, s nímž by mohla oslovit a strhnout větší části populace.

Takže, všeho všudy: troufal bych si odhadovat, že tito "Realisté" nakonec nebudou ničím více, než jenom plácnutím do vody. Na chvíli sice dokáží rozčeřit stojaté vody toho českého politického rybníku; ale nějaká velká budoucnost jim sotva bude dopřána.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Zloději značky Pátek, 25.Listopadu 2016, 12:21:35

Ukradli název, který tu zbyl po Masarykově Realistické straně. Masaryk byl samozřejmě mnohem spíše idealista než realista, ale dokázal prakticky demokratický stát založit a na něm pracovat. Tohle nemá s Masarykovým realismem nic společného - jde jen o moc a peníze.

Tohle je jen další z miliardářských projektů odsouzených k zániku. Šanci na 5 % by možná měli, kdyby získali Klause, což nelze vyloučit, protože Klausovi se po světlu politických ramp evidentně stýská. ODS by mohli s Klausy v čele (mladý by se asi přidal) účinně uškodit, očekávaný volební výsledek obě strany 4 %.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

S tím Masarykovým realismem je to složitější, pane Šimso, Pátek, 25.Listopadu 2016, 19:52:54

Vystřídal více politických subjektů, rozešel se s mladočechy, založil Realistickou stranu, kandidoval do Říšské rady s podporou sociální demokracie.

Realistou byl, když dokázal prosadit vytvoření Československa, tedy nacionálního státu s fiktivním národem československým, který nikdy neexistoval. Realisticky (=účelově) interpretoval Wilsonovu doktrínu, která platila snad jen v části severní hranice Slovenska. Spolurozbít stabilní středoevropské soustátí, které neznalo pojem národnost, to už je realistické méně.

A demokratický stát? No snad na tehdejší poměry to nějaká demokracie pro státotvorný národ, který netvořil ani polovinu obyvatel, byl, volební právo žen bylo jedno z prvních na světě, ale zákon na ochranu republiky i nedodržené sliby o decentralitaci z Versailles a St. Germainu demokratické byly snad jen ve slovech.

"Kdyby tata vědel, jak to dopadne, půjde za Karlem I. a omluví sa mu." (Jan Masaryk)

Martin Profant - Praha 7

Davidovi Ungerovi Sobota, 26.Listopadu 2016, 11:18:54

Ono to složitější není, jen pro lidi, kteří neznají nic z historie. Český realismus neměl nic společného s "účelným interpretováním", tedy s oportunismem a za mladočechy kandidoval Masaryk jako realista (tedy jako příslušník hnutí, které kandidovalo na mladočeské kandidátce).

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Sobota, 26.Listopadu 2016, 11:21:22

Rozsudek nad ODS by to být mohl. Oni ji Robejškovci nemusí odebrat tak moc, aby šla pod pět procent -- a ti k jejímu konci stačí.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Ještě že nějaké znalosti z historie máme. Sobota, 26.Listopadu 2016, 22:31:11

Masaryk kandidoval za mladočechy jako realista v roce 1891, před rokem 1890 a po roce 1900 nebyl součástí mladočeského hnutí.

Ve všeobecných a demokratických volbách v roce 1907 a 1911 byl za realisty zvolen do Říšské rady především s podporou sociální demokracie.

Pokud jste to nepochopil, existoval realismus jako ideologický proud a potom existuje realismus, který bychom mohli ztotožnit s pragmatismem (tedy tím účelným interpretováním). Masaryk měl obojí. Těžko říct, k jakému z těchto realismů se hlásí Petr Robejšek.

Martin Profant - Praha 7

Davidovi Ungerovi Sobota, 26.Listopadu 2016, 23:46:34

Ne nepochopil a ani chápat nehodlám. Martin Šimsa použil slovo realismus ve zcela jasné kontextu a Vaše nenávistné interpretace Masaryka a rozpadu hnusné absolutistické kakánie na tom mnoho nezmění.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pane Profante, Neděle, 27.Listopadu 2016, 09:50:45

omlouvám se, že jsem Vám sáhl na modlu jménem Masaryk (I ostatním). Ale měli bychom ho hodnotit právě "realisticky".

Přečtěte si, prosím Prosincovou ústavu z roku 1967 a potom hodnoťte, který stát byl a nebyl absolutistický. Předlitavsko, v jejímž parlamentu měla každá země stejné zastoupení (srovnejte, prosím dnešek, kdy Martin Stropnický zastupuje jihomoravský obvod) a právně neznal pojem národnost, byl právním státem a kolébkou liberální demokracie ve střední Evropě, státem absolutistickým rozhodně nebyl.

Petrasek Milan - penzista

Tak už se nám zas ta liberální demokracie nezadržitelně drolí Neděle, 27.Listopadu 2016, 12:15:16

A elity které umí žít v a z globálu, nám nabízí celou škálu roztodivně balených demokracií.
Na trhu jsou k mání roztodivné segmenty - od tyranie humánně vzdělané anonymní elity, až po tyranii nevzdělaných despotů zvučných jmen.
Na skále segmentů demokracie je produkt pana Robejška jaksi vybledlý a nelákavý.... ... pomyslel jsem si.

Martin Profant - Praha 7

Davidovi Ungerovi Neděle, 27.Listopadu 2016, 13:02:3

Ano jistě, Rakousko a pak ještě Prusko, já vím. On o tom psal už Heine:

A svobodu slova měl všechen lid,
nezměrné hloubky a šířky,
jen těch pár museli omezit,
co chtěli tisknout dát knížky.

A právní stát tu přece je,
vždyť nestalo se vskutku,
aby byl nejhorší třebas demagog,
popraven bez rozsudku.

Spěte sladce a nenechte se budit ze svých snů.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Co bychom dnes za to staré Rakousko a Prusko ve střední Evropě dali Neděle, 27.Listopadu 2016, 15:14:21

Za kancléře Bismarcka, který odmítl po prusko-rakouské válce navzdory požadavkům svých generálů požadovat Země Koruny české, aby nedošlo k nerovnováze v Evropě. Který zavedl systém veřejného povinného sociálního a zdravotního pojištění, se kterým v USA přišel až Obama. Za kancléře Bismarcka, který se chtěl dohodnout s Velkou Británií a Ruskem, aby se předešlo dalším evropským válkám. Dokonce nesouhlasil s tím, aby Německo mělo kolonie.

A za staré Rakousko, které bylo v době nacionalismu na zemském principu a skýtalo po mnoho desetiletí bezpečí pro své země i národy. Které poskytovalo kulturní, ekonomický a občanský rozvoj českého národa. Mimochodem největším donátorem na české národní divadlo v Praze byl rakouský císařský dvůr. Měli bychom si přestat lhát, ale já mohu pomoci "sladce nespat" jen těm, kteří nejsou svázáni obrozeneckými stereotypy.

Citací Heineho, který zemřel 5 let po revolučním roce 1848, se shazují ti, kdo ho citují.

Prusko a Rakousko samozřejmě ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století právními státy byly, i když lidé v zajetí českého národního obrození, to stěží přiznají.

Jen si hlavu lámu, jak mohli v "Žaláři národů" a v "absolutistickém státě" tvořit Neruda, Němcová, Jirásek, Čech, Světlá, Mánes, Myslbek, Smetana, Dvořák a jiní a jiní.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Masaryk, Rakousko-Uhersko a realismus Neděle, 27.Listopadu 2016, 16:23:30

V jedné věci dávám panu Ungerovi za pravdu a to, že Masaryk byl poprvé v roce 1891 zvolen za Mladočechy, v roce 1893 složil mandát, když se s Mladočechy rozešel, podruhé byl zvolen v roce 1907 za Realistickou stranu s podporou sociálních demokratů, kteří nepostavili svého kandidáta.

Masaryk Rakousko-Uhersko kriticky podporoval až do vypovězení války po tlaku ze strany Pruska - před tím Masaryk varoval už v proslovech v letech 1891 - 1893 (viz Kovtun: Slovo má poslanec Masaryk) a tak nad Rakousko - Uherskem zlomil hůl a začal pracovat na vytvoření samostatného českého, později československého státu. Rakousko-Uhersko bylo liberálnější než německý protektorát a než komunistický režim, ale samostatná demokratická republika byla mnohem lepší než R-U, o diktaturách nemluvě.

Robejška s Masarykem srovnávat nebudu - uvidíme sami - podle mě Robejšek nic naší demokratické republice nepřinese, jen jiný mix populismu, protiuprchlictví a protievropanství, tedy přípravu na nějakou novou formu autoritativního režimu. Krádež značky realismu je hanebná.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

1. republika dokázala sice dobře hájit individuální demokratická práva, mnohem hůře však skupinová Neděle, 27.Listopadu 2016, 17:15:41

Československá republika v podobě z roku 1918 byla rozhodně geopoliticky mnohem méně udržitelná do budoucna než podunajské soustátí. Uvědomovali si to třeba Vlastimil Tusar nebo Milan Hodža. Středoevropskou federaci Polska, Československa a Německa před Hitlerem zablokoval Beneš. Nebýt rozbití podunajského soustátí, třicátá léta by politicky i ekonomicky ve střední Evropě vypadala zcela jinak.

A rozdíly mezi Rakouským mocnářstvím a Československou republikou v přístupu k menšinám?

1. V mocnářství neexistovaly národnostní menšiny, v ČSR ano.

2. Mocnářství nemělo úřední (státní) jazyk, ČSR ano.

3. V mocnářství si obce samy odhlasovávaly obcovací jazyk, v ČSR připouštělo tzv. pomocný jazyk menšiny v daném okrese svým rozhodnutím ministerstvo vnitra (za podmínky alespoň 20 % obyvatelstva dané menšiny).

4. Za mocnářství si obce určovaly místní názvy samy, v ČSR muselo každý místní název (ulice, parčíku) i v nejzapadlejší vsi schvalovat ministerstvo vnitra.

5. Za mocnářství se zaměstnanci veřejné správy rekrutovali z místního obyvatelstva, úředníci většinou také, za ČSR byli dosazováni centrálně a cíleně proti převažujícímu místnímu obyvatelstvu v duchu „čechizace nám urvaných a zněmčených území“.

6. Berní úřady v ČSR vybíraly daně nerovnoměrně, znevýhodňovala se určitá území a to nejen výší daňové sazby. Obyvatelstvo jižního Slovenska muselo platit vyšší daně než na severu Slovenska, přičemž na severu Slovenska a na Podkarpatské Rusi byla daň z příjmu již 2,5násobně vyšší než v českých okresech. Z poslední slovenské železniční stanice byla cena za dopravu nákladu ČSD poloviční než o pár kilometrů dále z první stanice podkarpatskoruské. Tím se měl znevýhodnit dřevařský průmysl Podkarpatské Rusi, aby nekonkuroval dřevařským podnikům ve zbytku republiky. Berní úřady vyměřovaly sudetoněmeckým podniků vyšší daně než českým.

7. Státní (veřejné) zakázky dostávaly jen české (slovenské) podniky nebo podniky, které prokázaly, že většina zaměstnanců jsou Češi nebo Slováci.

8. Při překonávání následků hospodářské krize v 30. letech minulého století, podporoval československý stát jen české a slovenské podniky.

9. Podle jazykového zákona nesměl například průvodčí ve vlaku v čistě německém sídelním území např. Liberec-Děčín rozumět dotazu cestujícího, nebyl-li položen ve státním jazyku československém. Odpovídat musel výhradně ve stejném jazyku. Taktéž vám nesměli prodat na nádraží jízdenku např. v Chebu, požádal-li jste o ni německy.

Československo bylo Rakousko-Uhersko v malém, mělo všechny jeho nevýhody, však žádnou z jejich výhod.

Martin Profant - Praha 7

Davidovi Ungerovi Neděle, 27.Listopadu 2016, 19:43:14

V mocnářství neexistovali národnostní menšiny? A teď zkuste jinou pohádku, třeba tu o Červené Karkulce? Slováci, Židé, Rómové, Čuzáci, Rusíni, o uzavřených územích v Bosně nemluvě -- nikdo z nich neexistoval?

Omlouvám se, ale vzdálím se z této diskuse. Utkvělé bludy nemá smysl vyvracet, ty lze leda léčit.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Panu Profantovi, Neděle, 27.Listopadu 2016, 20:58:20

na agresivní styl jsem od Vás již zvyklý. Zkušenost z vysoké politiky je jistě významná, může to být povahou, ale není etické ani slušné diagnostikovat na dálku.

Pokud v Rakousko-Uhersku existovala většina, tak jaká? Měl jsem na mysli právně, de iure žádné národnostní menšiny v Rakousko-Uhersku neexistovaly, de facto byli menšinami všichni. V Československu byl většinový "národ československý", který neexistoval. Československá republika tedy vznikla ve lži (vůči Wilsonově doktríně, Pittsburghské dohodě, slibech na mírových konferencích atd.).

Poprvé židovskou národnost zavedla až Republika československá.

Petrasek Milan - penzista

Dooprady to pane Profante to bez trpělivosti není jednoduché Neděle, 27.Listopadu 2016, 21:28:24

Pro společenskou soudržnost je kýženou nutností, aby se každý z nás cítil jako hrdá součást univerzálních hodnot.
Pro občany staronovodobých demokracií, jako příkladně us, fr občany je to ústava založená na liberté, fraternité .......
Pro občany novovovodobých demokracií to může být příkladně Bismarcka idea invalidního pojištění.
Což je sice málo, ale přeci jen trochu více než jen pohádka .....bych dodal.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Rakouská "národnost" a menšiny Neděle, 27.Listopadu 2016, 21:35:0

Ano, pan Unger mluví pravdu. Pojem „menšina“ v Rakousko - Uhersku nedával žádný smysl. Jednak každá skupina obyvatel, která by se chtěla nějak „národnostně“ vymezit vůči celku, byla vždy menšinou a jednak téměř každý občan Rakousko – Uherska měl mezi svými předky řadu lidí jiné „národnosti“.

Nezapomeňme také, že Habsburkové a vysoká šlechta obecně nebyli spjati s nějakým jedním národem. Byli v principu internacionální. František Josef byl velkým nepřítelem každého nacionalismu.

Kdesi jsem také četl, že slovo menšina (Minderheit) platilo v Rakousko – Uhersku za poněkud špinavé slovo. Za svého desetiletého pobytu v Rakousku jsem toto slovo snad vůbec neslyšel. Rozhodně tedy ne při debatě mezi námi obyčejnými lidmi. Musím také dodat, že i když všichni asi věděli že jsem z Prahy, nikdo se nad tím nepozastavoval, v podstatě to nikoho nezajímalo, a už vůbec by někoho nenapadlo mne vnímat jako součást nějaké menšiny.

A ještě něco podstatného, co vypovídá o pravdivém tvrzení pana Ungera. Když se Rakušana zeptáte na národní příslušnost, řekne Vám přesně toto: „Žádná rakouská národnost neexistuje. My všichni jsme míchanice Němců, Italů, Čechů, Maďarů, Jihoslovanů, Slováků a bůhví koho ještě.“ To je v mých očích nejlepší důkaz pravdivosti toho, co píše pan Unger a také toho, že Rakousko – Uhersko byl velice dobrý mnohonárodnostní stát. Zničen byl neodpovědnými lidmi.

Jiří Vyleťal

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Rakousko-uherská nostalgie Neděle, 27.Listopadu 2016, 23:02:17

Jak mohlo být dobrým mnohonárodnostním státem, když neuznávalo národnosti?
Proč se nevyrovnalo s Čechy podobně jako s Maďary?
Proč se nenechal František Josef I korunovat za českého krále?
Proč rozpoutalo 1. světovou válku?
Myslíte, že bylo dobré i spojení trůnu a oltáře, povinný zpěv rakouské hymny ve školách, katolické kříže ve třídách, zahájení vyučování modlitbou, výsadní postavení římsko-katolické církve?

Demokratické Rakousko po 2. světové válce si vážilo Masaryka a meziválečné demokratické Československé republiky alespoň prostřednictvím takových osobností jako byl Karl Popper a Bruno Kreisky.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Panu Šimsovi Pondělí, 28.Listopadu 2016, 06:07:37

Vážený pane Šimso,
na Vaše otázky existují uspokojivé odpovědi. Je však nad rámec diskuse na DR se jim ve vyčerpávající míře věnovat.

Existuje dobrá literatura, která se tomuto věnuje. O Rakousko -Uhersku píše Jiří Pernes, výborná je kniha Rekviem za mrtvou říši od Foejtoeho (Francouz) a nedávno vyšla kniha historika Jiřího Raka Zachovej nás Hospodine. Pravdivý obrázek o Rakousko - Uhersku a silách, které usilovaly o jeho zničení si lze udělat i z jiných zdrojů.

Ještě k Vaší první otázce. Nebyla zde řeč o neuznávání pojmu národnost, ale o neuznávání pojmu menšina.

Jiří Vyleťal

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Ještě panu Šimsovi Pondělí, 28.Listopadu 2016, 07:09:45

Ještě bych Vám, pane Šimso, rád doporučil např. pořad Portréty, který 31.7.2014 vysílal ČRO Plus. Jde o rozhovor s historikem Jiřím Rakem na témata Rakousko-Uhersko, František Josef atd.

Tady je odkaz: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3177119

Mějte se moc dobře a ať se Vám vše daří.

Jiří Vyleťal

Petrasek Milan - penzista

Rakouské poučení z nejen nostalgie Pondělí, 28.Listopadu 2016, 09:43:51

Nacházím se současně Rakousku a v očekávání brzkých výsledků zdejšího pojetí demokracie a přihlížím pokusu "výměny demokracie za realismus".
Panuje zde silná politické konfuze vycházející z vratkého kořání zdejší demokracie, vůči které zde panuje tradičně silný pocit její nedokonalosti.
Rozdílnost vzniku zdejšího republikánského demokratického uspořádání doprovázeného hlubokými krizemi zraněné státní identity je oproti českému známá.
Zatím nepozoruji jakýkoliv náznak aktivizace zájmu o revizi tradice nedůvěry.......bych pohříchu dodal.

Martin Profant - Praha 7

JIřímu Vyleťálovi Pondělí, 28.Listopadu 2016, 10:41:7

Ale ano. Pojem menšina dává pro popis rakouské a později rakousko-uherské situace až příliš dobrý smysl. Antisemitská strana primátora Luegera opravdu nemusela čekat na uznání židovské národnosti v Československu, o Romech nemluvě. Národnostní menšina není definována tím, že by byla menší než "národnostní většina" daného státu, ale faktem, že z příslušnosti k menšině vyplývají konkrétní omezení: nemožnost se plně vzdělat a uplatnit bez dokonalé znalosti jazyka dominantní národnosti na daném území, vyloučení z přístupu k některým zaměstnáním bez odnárodnění se, pohrdání ze strany etablované společnosti ("Není zločinem být ve Vídni Čech, ostudou ovšem ano") a omezení rovnosti před zákonem podle národnostního klíče (Bosňáci, Židé).
Samozřejmě, můžeme říct, že rakouská říše až do svého zaslouženého rozpadu neměla právní institut národnostních menšin a podle jejího právního řádu si byli jednotlivé národnosti ( s výjimkou některých, které prostě neuznala jako národy) rovny. Měla však rozvinutý a ohavný národnostní útlak.

Tomáš Tožička - Praha

Existuje spousta Pondělí, 28.Listopadu 2016, 11:03:18

nádherné literatury, která ukazuje, jak báječné bylo mocnářství. Myslím, že nejlepší je Osudy dobrého vojáka Josefa Švejka za světové války následovaná Musilovým Mužem bez vlastností.

Ideální CK stát, pokud má někdo rád rád rasovou nadřazenost, elitářství, špiclování a vládu zdegenerovaných poloblbů. Jeden takový tu vládl dokonce 68 let a svou tupostí a notorickou chutí pouštět se do prohraných válek dovedl celé soustátí ke krachu. A to přesto, že liberálové jako Masaryk se snažili seč mohli, aby mu pomohli ten stát udržet...

Ve Vídni jsou teď ke 100 výročí úmrtí toho nešťastníka dvě nádherné výstavy, které tu blbost nádherně ukazují. Vypadá to, jako by Hašek s Musilem ještě mocnářství vlastně lichotili.

Ivo Horák - Praha 3

Středoevropský realismus (bez Robejška) Pondělí, 28.Listopadu 2016, 14:02:43

Myslím, že idealizovat bychom si neměli přítomnost. Minulost si idealizovat smíme, zvláště je-li již dávnější. Jestli dnes vyzdvihujeme třeba dobu vlády Karla IV., není důvodu, proč bychom tak nemohli činit i v případě Rakouska-Uherska za vlády Františka Josefa I. Monarchie měla svá pravidla a pořádky a s nimi i jistou svou úroveň (nehledě na českou orientaci více na západ). Podstatné ovšem není, zda bychom přetrvání monarchie chtěli my, ale jak se k ní v kritickém momentu autenticky postavila generace našich praprarodičů. (Podobně je tomu ostatně i s vládou synů Karla IV. a nástupem husitských válek.) My se nyní můžeme "předvést" svým přístupem k soudobé evropské integraci. (V každé době se lze rozhodovat špatně i lépe.)

Víme, jaký pan Unger zaujímá názor k českému separatismu v letech 1914 až 1918, asi nám však není až tak známo, jaký k obdobným snahám ve Skotsku či Katalánsku. Podle mne měli Češi za 1. světové války daleko více důvodů k osamostatnění než právě zmíněné národy dnes. Je zajisté možné analyzovat národnostní politiku mocnářství a docházet k zajímavým závěrům. Jako příslušníci českého národa (lidé tak vnímaní a diskutující zde česky) můžeme ovšem jednoduše konstatovat, že lidé našeho národa nebyli v monarchii adekvátně zastoupeni, a to ani vzhledem ke své početnosti (demokratický princip), ani vzhledem ke své ekonomické a další zdatnosti. Zvláště pak se toto týkalo kritického rozhodování o otázce války a míru a o vedení války samotné. Tehdejší naše situace poněkud upomíná na situaci národů v Jugoslávii o asi třičtvrtě století později.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Odpovědi panu Šimsovi a Horákovi Pondělí, 28.Listopadu 2016, 20:25:56

S názory pana Vyleťala dlouhodobě souzním, děkuji za jeho slova.

Pan Šimsa i další kritizují nějakou Rakousko-uherskou nostalgii, přitom trpí nostalgií masarykovskou. Mně se líbí Masarykovy postoje před rokem 1914 - zejména kolem Hilsneriády a Rukopisů. Jeho několikanásobné otočení za války je na samostatnou diskusi.

Právě proto, že Rakousko bylo mnohonárodnostním státem, neuznávalo národnosti. nevymýšlelo si většinový národ jako Československo, v tom bylo o něco korektnější.

Proč se Rakousko nevyrovnalo se Zeměmi Koruny české? No protože Země koruny české neměly žádné společné úřady, žádný společný sněm. Primární pro Františka Josefa I. byl smír s Uhrami Dovolím si poopravit, vyrovnal se s Uhrami, nikoli Maďary, jak píše pan Šimsa, protože Charvátsko-Slavonsko mělo v rámci Uher svou autonomii a jednací řeč v Uhrách určoval župan (něco jako krajský hejtman), nikoli stát. Jinak Češi se chovali v Rakousko-Uhresku podobně jako dnes v Evropské unii, místo vyjednávání rozbíjeli ve Vídni v Říšské radě poslanecké lavice.

Rakousko se mohlo se vyrovnat jen se samostatnými Čechami a taky s Haličany. To považuji za chybu. Morava, Kraňsko, Přímoří, Slezsko měly spádovost na Vídeň a vyrovnání nepotřebovaly.

Rakousko-Uhersko nerozpoutalo 1. světovou válku, nýbrž vyprovokovalo a spustilo výstražnou válku proti Srbsku, státu podporujícímu terorismus. Rakouská reprezentace nedomyslela důsledky. Francouzský revanšismus z prusko-francouzské války přiměl Rusko mobilizovat, čímž zapálil evropský válečný sud prachu - Německo vyhlásilo válku Francii a Rusku, protože nechtělo bojovat na dvou frontách ve svých plánech počítalo s pomalejší mobilizací Ruska. Mimochodem, proč by Rakousko-Uhersko, 2-4krát méně vyzbrojené než Velká Británie, Francie, Německo a Rusko chtělo světovou válku?

K panu Horákovi:

U Katalánska nebo Vlámska se mi nelíbí jejich nacionalismus. Mnohem více se mi líbí regionalismus skotský (název Skotské národní strany nechť vás nemate). To však nejsou separatisté. Separatisté by byli, kdyby tu nebyla Evropská unie. Skotové, Benátčané, Velšané, Slezané v Polsku jsou vlastně protikladem separatismu, chtějí vnitřní rozšíření EU, Evropu historických regionů. Separatisty dnes hledejte v Anglii a ve Francii, pár exotů je i u nás. Zatímco v době českého separatismu nebyla EU, jen Rakousko-Uhersko a potom další velmoci.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pondělí, 28.Listopadu 2016, 21:50:19

Morava, Kraňsko, Přímoří, Slezsko měly spádovost na Vídeň. Jenže v němčině a podmínek praktického poněmčení, chtěl-li člověk v tom spádu dosáhnout vzdělání a čehokoli významnějšího. V tom je celý ten vtip starého Rakouska. Které nemělo národnosti ani jediný úřední jazyk de iure, o to tvrději ovšem vedoucí národnost, jazyk a kulturní soubor de facto.

Ta spádovost a ta vaše nepotřeba vyrovnání byla taková, že když česky hovořící obyvatelé Moravy chtěli v Brně českou univerzitu, došlo ke krvavým protestům německy hovořících Brňanů - dvůr upřednostnil jejich protesty, nikoli aspirace česky hovořících, už tehdy na Moravě většinových. Ale samozřejmě, de iure žádné národnosti nebyly. Ani národnostní útlak. De iure.

Mnohonárodnostní monarchii prohrál starý Procházka odmítnutím rakousko-českého vyrovnání, spolu s daleko obecnějším naprostým nedostatek velkorysosti německy hovořících skupin vzdát se svého privilegovaného postavení. Zpupnost v roce 70 a dál a dál vedla k rozpadu v roce 18. Kdo z privilegovaných ale na to myslí, že se mohou věci najednou změnit, že ano. A jistě vám bude známo, že na každý Schlag přichází zákonitě Rückschlag. Z privilegovaných Němců se za první republiky stali občané druhé kategorie. Obojího lze dodatečně litovat.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pondělí, 28.Listopadu 2016, 21:52:23

"Rakousko-Uhersko nerozpoutalo 1. světovou válku, nýbrž vyprovokovalo a spustilo výstražnou válku proti Srbsku, státu podporujícímu terorismus."

To už je docela slušný punk. Kde na ten matroš chodíte?

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

K tématu článku Úterý, 29.Listopadu 2016, 08:36:30

jsou jen první dva příspěvky, dalších 25 je off topic. Je škoda, že se diskutující nechávají panem Ungerem stále znovu strhnout k nekonečné a neplodné debatě o alternativní historii, o tom, co by bylo, kdyby bylo.

Robješek nenavazuje na Masaryka, ale na Klause a jeho "eurorealismus". Realita je jenom jedna a to ta pravicově nacionalisticky xenofobní. Ostatní mají názory, my přímo zíráme samu skutečnost.

Ivo Horák - Praha 3

Roztříštěná pravice: vítězící egoismus nebo nešetření na návnadě Úterý, 29.Listopadu 2016, 09:54:1

Samotný článek R. Bartoška pravděpodobně nevzbudil diskusi, protože s ním zde asi většinou souhlasíme.
Nejen v ekonomice, nýbrž i v politice vyvolává nárůst poptávky až hektické úsilí na konjunktuře se přiživit. Kdo dřív přijde, ten dřív mele, říká se a někdy, s trochou štěstí, to v životě i politice také platí.
Profesorská image pana Robejška tu může a má být jistým počinkem, neboť odpůrci elit a establishmentu si potrpí na tituly, solidní vizáž a oblékání, vzpomeňme jen na úspěch dr. Sládka. Pan Robejšek vstupoval pravidelně, ale uměřeně do diskusí o Evropě a mírně postupem času posouval akcenty, takže se může zdát, že není konjunkturalista (což jinak ovšem nevadí) a že vlastně dochází na jeho slova.
Je zde však více adeptů na roli lídra konzervativní pravice, nejen nejnovější realisté. Nemuseli by se už proto těšit takové pozornosti a vítání, jejichž často účelem, někdy i důsledkem, je zažehnutí naděje, že český volič se "odlepí" od středu. Proč by to u nás nešlo, když marketing založený na neexistenci národní výlučností celkem boduje? (A vytváří pak ochotně dojem, jak je ten který národ jedinečný.)

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Robejškův realismus Úterý, 29.Listopadu 2016, 09:55:59

Za realistu se svého času prohlašovali i Emanuel Moravec a Gustáv Husák, to jsou dva další legitimní Robejškovi kmotři.

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 29.Listopadu 2016, 16:11:40

Uvidíme kolik bude peněz, zázemí nevypadá slabě,,,,,,,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, na druhou stranu na řeči je tam jenom sám Robejšek a jeho charisma -- snad se nemýlím -- je charisma houbičky na nádobí.
Navíc program je a bude prakticky nulový. Fendrych to na Aktuálně.cz shrnul slovy: "Proti EU, pro Brexit, proti elitám, pro Zemana, pro Trumpa, proti uprchlíkům, pro národ, proti politické korektnosti. A máme Realisty jako na talíři."
Neboli úplné hovno.

Na druhou stranu se ukazuje, že mnohým už stačí i to hovno. Pořád lepší než vůbec nic.

Něco jako Okamura, jen pro "lepší" lidi.
Celkově moc neprorazí, si tipnu.
20% je podle mě naprosté sci-fi.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

K panu Kubičkovi a Klusáčkovi a potom se klidně vraťme k implicitnímu tématu článku Úterý, 29.Listopadu 2016, 19:23:40

Podle Pravidel diskuse DR má možnost redakce příspěvky s tématem nesouvisejícím, smazat. Hranice diskuse jsou dány. K problematice rozbití podunajského soustátí jsme se volně dostali přes osobnost Masaryka a jeho realistickou stranu. V roce 1968 a po roce 1989 se k uctívání Masaryka vracelo, protože v době totality to byl nepřítel.

Pan Kubička není korektní, když píše, že diskutujeme o alternativní historii a "co by bylo, kdyby bylo" nebo naši diskusi nálepkuje jako "off topic". Alternativní historie je něco jiného, je to fantazie a patří do umělecké sféry. Naopak v rámci historické a společenské diskuse je legitimní kriticky reflektovat dějiny určitých států, zemí a národů a měnit pohledy na ně. To je přeci normální pro každý vyspělý národ a často souvisí i s několikagenerační výměnou. K tomu došlo třeba v Německu v 60. letech, ve Španělsku v 70. letech nebo v Československu v roce 1968.

Pokud má někdo osobnost Masaryka a 1. republiku jako modlu, na kterou se nesmí sáhnout, je diskuse těžká. Dnešní generace má vlastně první příležitost na toto téma nahlížet kritičtěji, bez idealizace. Kdo nechce, nemusí. Můj příspěvek k tomuto tématu tu mohl zůstat osamocen, nezůstal, jsou jich tu další desítky, což podle mě značí, že tuto historickou etapu nemáme dostatečně zpracovánu.

"Rasismem" za Rakousko-Uherska tu pan Tožička možná myslel myšlení lidí jako Božena Němcová, která v roce 1850 napsala „Němci by měli být vyhnáni za hranice, aby se nemohli obohacovat na úkor Čechů." a podobné koncepce, kde Země Koruny české měly primárně patřit slovanskému obyvatelstvu.

Pokud pan Klusáček nevěří tomu, že Rakousko-Uhersko nerozpoutalo a nechtělo rozpoutat světovou válku, ale jen lokální válku se Srbskem, doporučuji knihy S. McMeekin: Červenec 1914 nebo C. Clark: Náměsíčníci. Již dávno světoví renomovaní historikové nevěří mýtu, že Centrální mocnosti byly jednoznačnými viníky světové války. Příznivci i odpůrci války byly ve vedení všech mocností a velkou roli při vzniku války hrály náhody.

Pokud jde o němčinu a germanizaci - ani úřední jazyk Rakousko-Uhersko nemělo, i když němčina převažovala. Němčina byla takovou angličtinou střední Evropy 19. století. Co bylo špatné, byl německý i český a další nacionalismy. A tomu desetiletí podunajské soustátí úspěšně čelilo (viz opozice proti velkoněmecké koncepci v roce 1848).

No a teď zpátky k panu Robejškovi...

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Ještě jeden "off topic" Úterý, 29.Listopadu 2016, 19:48:33

Díky za pěkné shrnutí, pane Ungere.

No a teď zpátky k panu Robejškovi...

Jiří Vyleťal

Petrasek Milan - penzista

Tak tedy - pan Robejšek zastává roli populisty v prostředí krize Úterý, 29.Listopadu 2016, 22:47:20

nadnacionálního seskupení států na základé ekonomickopolitického uspořádání.
Svou rolí v duchu textu autora ...... Rádobyvlastenecká hnutí, strany a spolky tu rostou jako příslovečné houby po dešti. Kmotřičkami jsou jim většinou rozhádanost, trapnost a bezvýznamnost .........., zdařile vystihuje současné společnoskopolitické rozpoložení zdejší scény.
Tón populistické argumentace robejšků je ale mimo dobu - svou ušlechtilostí připomíná zašlé období krize a rozpadu rakouské nadnacionální monarchie.
Dnešní krize oblékla kabát pana Trumpa.
A tím i trochu jiný kulturní rámec - je zcela otevřeně postavena na legalizaci brutality a opovržení liberální demokracií.......bych pány "humanisty" robejšky nekorektně upozornil.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Nemám nic proti tomu "kriticky reflektovat dějiny určitých států, zemí a národů a měnit pohledy na ně" Středa, 30.Listopadu 2016, 08:34:34

Alternativní historie se z úvah o světlých a stinných stránkách RU stává když si odmyslíme to, že skončila první světovou válkou a ve své fantazii protahujeme její existenci za tuto hranici, dokonce i do současnosti. Pan Unger přece sní jak o obnovení monarchie, tak o znovuoživení nějakého podunajského státu.

Rakousko-Uhersko ovšem chtělo jen svou malou válku na Balkáně, ale světová válka se z toho stala v důsledku předválečného velmocenského uspořádání, jehož byla součástí. Ať už je vina konkrétních představitelů RU na válce menší nebo větší, Habsburská monarchie ztratila svůj raison d'être, protože válce nezabránila.

V Evropě je dnes konzervativní revolucí, jejímž představitelem je například Robejšek, ohrožena EU, kterou přes její slabiny považuji za nadnárodní projekt úspěšnější a nadějnější než byla habsburská monarchie. Její osou je především spolupráce mezi Německem a Francií a ta je rozkolísaná, protože to vypadá, že v prezidentských volbách ve Francii se bude rozhodovat mezi Le Penovou a Fillonem, kteří se liší povážlivě málo.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Off topic, omlouvám se Středa, 30.Listopadu 2016, 16:51:28

Vypadá to, že i pan Kubička se nakonec nechal strhnout off topic, nebo reflexe rozbití podunajského soustátí skutečně souvisí se současnou národně konzervativní revolucí, ke které náleží pan Robejšek.

Rakousko-Uhersko neztratilo svůj raison d'être, protože nezabránilo 1. světové válce, ale mělo ho i v roce 1918, protože by mělo větší potenciál zabránit nástupu nacismu a druhé světové válce než Kleinstaaterei mezi Německem a SSSR. Navíc k podunajskému hlouběji federalizovanému a reformovanému soustátí během války projevila přání připojit se reprezentace Polska (s Poláky, židy a Němci), kteří byli do roku 1918 součástí carského Ruska.

Dovolím si nesouhlasit s tím, že EU jako nadstátní projekt je v současné době životaschopnější než integrace zemí střední Evropy. Přece jen EU vznikla méně na německém spolkovém modelu a více na francouzském byrokratickém centralismu. Nehledě na rozpory mezi západními a jižními státy EU. Naopak integrace střední Evropy na bázi podunajského prostoru nebo Svaté říše římské, ale bez 11 prezidentů, ale s konstitučním monarchou (třeba Habsrburkem, kteří mají tradici v evropské integraci i z 2. poloviny 20. století díky Ottovi Habsburskému) není projekt, o kterém by se nedalo diskutovat. Samozřejmě zatím není konstelace, kterou by velmoci na Západě a Východě dopustily.

No a teď zpátky k panu Robejškovi...

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Osudová chyba RU Středa, 30.Listopadu 2016, 21:45:25

byla v tom, že rozpoutalo válku, v jejímž důsledku se rozpadlo. Po prohrané válce by nemohlo ničemu bránit, tím méně nástupu nacismu a fašismu, kterému podlehlo mnohem dříve než demokratické Československo. Nejvíce fašizující síly byly v 2. republice konzervativní katolíci, kteří se nesmířili s rozpadem RU a obdivovali fašistický Musoliniho stavovský stát. Masaryk s dalšími demokraty vytvořili samostatný demokratický stát, který měl hodně chyb, ale který byl mnohem lepší než to, co vzniklo v sousedním Rakousku a Německu.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

K panu Šimsovi Čtvrtek, 1.Prosince 2016, 20:11:15

Myslíte si, že český stát, který rozpoutal třicetiletou válku, ztratil kvůli tomu svou legitimitu?

Pokud jde o rovnítko mezi habsburskou monarchii a fašisty či nacisty, doporučuji, přečíst si něco o Ottovi Habsburském a jeho postoji k nacistům.

Zakončil bych citací Edvarda Beneše (nebo spíše výrokem jemu připisovaným, který ale dokládá dobovou atmosféru nástupu nacismu):
"Lepší Hitler než Habsburg". (E. Beneš)
(reakce na snahy Oty Habsburského o vytvoření protihitlerovské koalice ve střední Evropě, 1937)