Snění Marieke Vervoortové o životě a smrti

Belgická paralympička Marieke Vervoortová před paralympijskými hrami v Riu oznámila, že po jejich skončení podstoupí v Belgii legální eutanázii. Po zisku stříbra své rozhodnutí prozatím přehodnotila.

Skončily Letní olympijské hry a zanedlouho po nich se rozeběhly ty paralympijské. Ačkoliv se jedná o velmi prestižní událost, média jí tradičně nevěnují takovou pozornost. S jednou výjimkou – a tou je několikanásobná medailistka, Belgičanka Marieke Vervoortová. Ta se dostala do světových médií poté, co prozradila, že zvažuje po letošní paralympiádě eutanázii. Na turnaji vybojovala stříbro a svůj postoj přehodnotila, nicméně diskuze o postižených a právu na smrt běží dál.

Vervoortová trpí od dospívání neléčitelnou poruchou páteře. Povolení k eutanázii získala už v roce 2008, nicméně se rozhodla jej nevyužít hned. Místo toho se soustředila na atletickou kariéru a v roce 2012 vybojovala na paralympiádě v Londýně zlatou i stříbrnou medaili v závodě na 100, respektive 200 metrů.

Je tu však odvrácená strana mince jejího úspěchu. „Lidé vidí akorát medaile a můj úsměv, ale už nevnímají ty bolesti, kterými si procházím. Někdy kvůli nim naspím v noci jen deset minut, potom vstávám a jdu trénovat. V nemocnici mi sice aplikují morfium, ale kvůli tomu mi zase ochabují svaly. Nechci, aby se kvůli mě lidé trápili. Až budu umírat, chci, aby si moji blízcí přiťukli skleničkou šampaňského a řekli: ‚Na zdraví, měla jsi krásný život, Marieke‘,“ svěřila se atletka médiím.

Teď, když už se Vervoortová podle vlastních slov smrti nebojí, se zdá, že je vše vyřešeno. Medailistka ale hodlá vzdělávat veřejnost ohledně eutanázie. Možnost asistované sebevraždy nadále nevylučuje – její nemoc je progresivní, dobrovolný odchod je pojistkou proti bolestivému umírání.

Případ paralympičky Vervoortové je v mnoha ohledech unikátní. Bavíme-li se o eutanázii, obvykle máme na mysli nemocné nebo postižené, kteří trpí nesnesitelnými bolestmi (obvykle fyzickými) a přejí si obvykle co nejdřív odejít z tohoto světa, aby se jejich trápení neprodlužovalo. Najednou ale před sebou vidíme člověka, který povolení k eutanázii získal, nicméně od té doby vybojoval několik medailí na světově nejprestižnější soutěži. Proč ta žena získala povolení k eutanázii, když je schopná ještě soutěžit? Není to důkaz zneužitelnosti belgického zdravotnictví?

Marieke Vervoortová se dostala do světových médií poté, co prozradila, že zvažuje po paralympiádě eutanázii. Na turnaji vybojovala stříbro a svůj postoj přehodnotila, diskuze o právu na smrt však běží dál. Foto gsport.be

Protože nesdílím s Vervoortovou její postižení, nedokážu si představit, jaké problémy jí způsobuje. Mohu jí akorát věřit, že kvůli bolesti téměř nespí, a když už dostane léky, aby se bolesti zbavila, nastoupí vedlejší účinky, které jsou ale pro profesionální sportovkyni nežádoucí. I kdyby ale nesportovala profesionálně, dlouhodobé užívání morfia by se na jejím zdravotním stavu podepsalo tak jako tak. Nedovedu si představit, jak bych se rozhodla, kdybych byla na jejím místě, a proto mě jakékoliv její rozhodnutí o vlastním těle nechává klidnou.

Všichni jednou zemřeme, ale málokdo z nás přemýšlí nad tím, jak by si svoji smrt představoval. Většinou nás ostatní odbydou s tím, že takové představy znějí morbidně. Na druhou stranu se setkáváme s propagandou „Kouření způsobuje pomalou a bolestivou smrt“ a neznám člověka, kterému by se takové umírání líbilo. Eutanázie tedy dává člověku kontrolu nad vlastním tělem, aby zemřel rychle a bezbolestně.

Existují obavy, že zavedení eutanázie by mohlo vést, i přes přísné kontroly, ke zneužití. To asi nejde vyloučit, nicméně pokud se podíváme do belgických statistik, zjistíme, že se vyhoví jen každé desáté žádosti o asistovanou sebevraždu. To samozřejmě nemusí znamenat, že stávající systém je ideální, ale stejně tak se nedá říci, že by belgické zdravotnictví bylo továrnou na smrt na přání, jak se občas líčí v některých médiích.

Nejdůležitější ale je, že Marieke Vervoortová opět získala medaili a k tomu jistě skvělý pocit, že její píle nebyla marná. Teď má čas si splnit další sny – jak uvedla, ráda by si zkusila potápění, otevřela muzeum, prolétla se v letounu a zúčastnila se automobilového závodu.

Přeji jí tedy, aby se jí všechny tyto sny splnily, a až nadejde chvíle odchodu, abychom si mohli říct, že prožila báječný život.

A co si myslíte vy? Diskuse (36 příspěvků)

Avt2

Karel Chlouba - Praha

Nesmysl! Středa, 14.Září 2016, 22:34:40

Nikde se nepíše, že to přehodnotila, ale že to takto vůbec neřekla. Ona předtím řekla, že o eutanazii uvažuje (sic!) a že má ten "bucket list", ale média začala psát "po Riu smrt", což ona po zisku té medaile, jak píše Váš zdroj správně (zkuste si ho přečíst), dementovala. Původní zprávy byly jen tristní žurnalistika a vlna, zdá se, pokračuje.

Tento článek bohužel ani dobře neukazuje skutečnou linii kontroverze kolem eutanazie, ale spíš to, co si pod tím každý prvoplánově představí.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Můžete mi, prosím, vysvětlit, Čtvrtek, 15.Září 2016, 00:19:5

když někdo chce zemřít a je evidentně fyzicky schopen udělat to sám, proč do toho musí zatahovat množství ostatních lidí, proč na to musí mít úřední povolení, proč musí všechny ty lidi okolo sebe činit za svou smrt de facto spoluzodpovědnými?

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Čtvrtek, 15.Září 2016, 12:03:16

Tak si to zkuste představit. Jak to uděláte?

Zastřelí se - třeba nemá zbrojní průkaz. Nebo ho má, ale kde se zastřelí? Doma? Přijde někdo za ním a najde v kaluži krve? Na ulici, kde akorát vyděsí ostatní?

Předávkuje se léky - opět, kde to udělá, aby nikomu nezpůsobil trauma?

Skočí pod vlak - může ublížit jiným, zkolabuje kvůli němu doprava.

Oběšení, utopení atd. - ten samý problém.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

No, já myslím, že pokud se člověk rozhoduje k takovému zásadnímu kroku, Čtvrtek, 15.Září 2016, 18:50:7

měl by se vždy nejprve poradit s někým, kdo už tu zkušenost má úspěšně za sebou.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Jednou vydané "úřední povolení k sebevraždě" Čtvrtek, 15.Září 2016, 23:43:36

platí neomezeně dlouho?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Nevěřím tomu, že člověk, který chce spáchat sebevraždu Pátek, 16.Září 2016, 00:17:22

to neudělá, pokud k tomu nedostane "úřední povolení".

Zkuste si však představit, že člověk, který "ten papír" má, aby ho "možná někdy v budoucnu využil", má také nějaké své blízké, někoho, kdo s ním žije. Zkuste si představit ten vztah, kdy jeden z nich má "papír" na to, že se může zabít. Možná byste z takového vztahu raději odešli..., to si ale nevezmete na svědomí!

Tomáš Peltan - Praha

Poznámka pro Jiřího Nusharta Pátek, 16.Září 2016, 14:20:59

V textu je poměrně zřetelně uvedeno, že ta nemoc je progresivní - dneska je schopná (a zatím to udělat nechce), až bude chtít, tak je dost pravděpodobné, že toho již schopna být nemusí (což bude součást důvodu pro to, aby to udělala). Některé nemoci takhle končí a člověk je ve stavu, kdy není schopen dělat vůbec nic i poměrně dlouho (a v mnoha případech je přitom plně při vědomí, jen se třeba nemůže prakticky ani pohnout, v podstatě nemůže mluvit a čeká, až se udusí).

V takovém případě může být "papír" podstatně ohleduplnější než snažit se přesvědčit někoho blízkého, aby spáchal čin, který bude podle trestního práva vraždou (byť eticky bude oprávněný). Navíc pro blízké takto nemocného je jasné, k jakému konci celá věc plyne bez ohledu na to, jestli má dotyčný/á nějaký papír, který říká, že může skoncovat se životem o několik týdnů dřív.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Ten papír" má od roku 2008. Dnes je, pane Peltane, rok 2016 a ona vybojovala stříbrnou medaili. Úterý, 20.Září 2016, 10:00:42

V roce 2008, při udělování "toho papíru", tedy příslušní odborníci evidentně udělali chybu. Nese někdo z nich za tuto chybu odpovědnost? Uvědomuje si někdo z těch odborníků, kteří k té eutanazii tehdy dali souhlas, že tím vystavili jiného člověka riziku zbytečné smrti? (Pokud například elektrikář vystaví jiné osoby riziku smrti, bude za to potrestán.) Dnes je přece jasné, že pokud by ta žena v roce 2008 podstoupila eutanazii, mohla ještě minimálně osm let žít možná těžký, ale velmi cenný život.

Vstupujeme na kluzký svah. Zdali čin, který je dnes podle trestního práva vraždou, může být ve zcela ojedinělých a naprosto výjimečných případech eticky oprávněný, to si vůbec netroufám posoudit (a udivuje mě, že Vy, pane Peltane, tak činíte s naprostou lehkostí!). Jeho legalizace však eticky oprávněná být nemůže, neboť otevírá cestu k jeho zneužívání a k tomu, že si společnost na toto zneužívání prostě zvykne, bude ho považovat za normální, bude vytvářen společenský tlak, aby se bezbranní (staří a nemocní) lidé této nové "normalitě" podvolili. Těch případů zneužití bude zákonitě více, než těch zcela ojedinělých případů, ve kterých bychom mohli s vědomím toho, že rozhodovat o životě druhého člověka nám nepřísluší, pouze uvažovat o etické oprávněnosti.

Už nyní někteří staří bezbranní lidé dožívají konec svého života v léčebnách nikoliv proto, že by to vyžadoval jejich zdravotní stav, ale například proto, aby jejich potomci mohli volně nakládat s jejich bytem (sám jsem byl svědkem takovéhoto případu). V případě legalizace eutanazie by tito lidé neprožili zbytek svého života vůbec, ani v té léčebně. Takový bezbranný starý člověk, jehož vztahy s okolím jsou zpřetrhány a vztah s potomky je nějak zatížen, dá svolení k "asistované sebevraždě" velmi snadno.

Pavel Kolařík - informatik

Článek o tom, že člověk s povolením k sebevraždě z r. 2008 Úterý, 20.Září 2016, 10:16:8

získal v r. 2016 (!) olympijskou medaili, nemůže být ničím jiným, než vášnivým odsouzením ideologie a praxe eutanazie.
Doufám, že jsem to pochopil správně.

Ivo Horák - Praha 3

Dilemat jsem si vědom, takže Úterý, 20.Září 2016, 10:42:17

k eutanazii se nevyjadřuji rád. Zde však chci konstatovat, že vyjádření pánů Nusharta a Kolaříka považuji za velmi relevantní. Jde samozřejmě i o konkrétní případ, ale především o prizma, jímž bychom se měli dívat na záměry revolučních novel legislativy, platné u nás a ve většině zemí.
Když se před lety "odkopal", dovolte mi výraz z politické hantýrky, J. Kevorkian, měl jsem za to, že zaujetí pro eutanazii ochladne. Snad tomu tak po nějaký čas i bylo, ale později začala zase Pandořina skříňka lákat k otevření.

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Ach jo Úterý, 20.Září 2016, 13:01:11

Nikde není psáno, že kdo získá povolení k eutanázii, má se ve středu v pravé poledne dostavit do nemocnice s kartičkou pojištěnce. Kdy a jestli vůbec toho práva využijí, je pak na pacientech, ne na lékařích.

Paní Vervoort třeba teď naspí akorát pár minut (!!!) denně, protože má šílené bolesti, ale po aplikaci morfia jí chabnou svaly (a taky na něm vzniká závislost). Ale to už opakuju to, co jsem napsala a co bylo napsáno přede mnou. Medaile z olympiády nemají s tím co dělat. Ona může mít strašně komplikovaný život i s nimi (a taky že ho má). Má progresivní onemocnění, které se nedá léčit. Dnes vyhrála pár medailí, včera by stihla vyhrát medailí mnohem víc a udělat přitom ještě dalších x věcí, zítra se třeba ani nedostane na startovní čáru...

Tomáš Peltan - Praha

Zase pro pana Nusharta Úterý, 20.Září 2016, 21:02:34

1. je sporné, zda došlo k "chybě". Úřední "povolení" by mělo být pojistkou právě proti zneužívání eutanázie v situacích, které popisujete v závěru, nikoliv zcela neomylným potvrzením toho, že dotyčný musí "za chvíli" zemřít. Některé choroby postupují různým tempem a různí nemocní mohou různé fáze snášet do různé míry.
2. riziku "zbytečné smrti" jí pravděpodobně nevystavili - podle prohlášení některých lidí, kterých se možnost eutanázie týkala (nebo se jí kvůli svému zdravotnímu stavu zabývali - třeba spisovatel Terry Pratchett, pokud si dobře pamatuji), je povolení asistované sebevraždy - což umožňuje sebevraždu ve chvíli, kdy jí sám umírající nebude schopen realizovat, důvodem pro to, aby se podobného kroku nedopouštěli již v době, kdy toho ještě jsou fyzicky schopni.
3. není možné klást rovnítko mezi právně a správně. Vražda je sice úmyslné zabití jiného člověka, ale s podstatným rozdílem, že vražděný je zavražděn obvykle v rozporu s tím, co by chtěl. Pokud bychom udělali rovnítko mezi formální výklad trestního práva a eticky správný postup, tak bychom skončili v situaci, kdy v zemích, kde eutanázie není povolena, je eticky problematická, naopak v zemích, kde povolena byla, je eticky v pořádku. To je poněkud divný výsledek.
4. "činíte tak s lehkostí"... trochu zjednodušující - ale zkušenost s člověkem, u kterého by býval mohl být podobný požadavek v pořádku - některé typy chorob se (dle mého názoru) vymykají běžné zkušenosti. Jinak stejně tak bych mohl obvinit já vás, že své závěry o nepřijatelnosti eutanázie činíte "s lehkostí", zcela bez ohledu na ty, kterých se to týká.
5. Staří a bezmocní (ve smyslu omezené schopnosti postarat se o sebe) jsou trochu jiná kategorie a používat je jako argument proti povolení eutanázie pro lidi zcela bezmocné a silně trpící je silně demagogické. Proto ostatně existuje ono "úřední povolení", které brání tomuto typu zneužití (i kdyby třeba nebylo možné plně odhadnout, jak dlouho může někdo ještě žít s některými typy chorob, než se dostane do konečné fáze, ve které by mohl chtít své "úřední povolení" využít).

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Peltane, domnívám se, že eutanazie a asistovaná sebevražda jsou dvě rozdílné věci. Středa, 21.Září 2016, 00:42:1

Při eutanazii vykonává akt usmrcení napomáhající osoba (na žádost usmrcovaného), při asistované sebevraždě sebevrah sám.

Asistovanou sebevraždu není možno provést, pokud ji sám sebevrah není schopen fyzicky realizovat.

Eutanazii není možno provést, pokud usmrcovaný není schopen dát ke svému usmrcení souhlas.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Recmanová, povolení k eutanazii může být vydáno buď na základě pečlivého posouzení situace pacienta, nebo na základě stanovené diagnózy. Středa, 21.Září 2016, 11:14:28

Z Vaší odpovědi vyplývá, že považujete za možnou i tu druhou alternativu. Pokud by to tak bylo i ve skutečnosti a časově neomezené povolení k eutananazii by bylo skutečně možné udělit jen na základě stanovené diagnózy a očekávaného obvyklého průběhu choroby, považoval bych to za velmi varovné.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Z definice eutanazie, pane Peltane, vyplývá, že k držení "toho papíru" po osm let doma v šuplíku není žádný důvod. Středa, 21.Září 2016, 11:19:22

Člověk, který chce pro nesnesitelné utrpení ukončit svůj život a není toho sám fyzicky schopen, prostě požádá o eutanazii, až tato situace nastane.

Pokud již v té době nebude schopen komunikace, eutanazii (aktivní usmrcení) nebude možno provést, neboť nebude schopen dát k eutanazii svůj souhlas.

Z toho tedy vyplývá, že k držení "toho papíru" po tak dlouhou dobu musejí existovat jiné motivace (například uklidňující pocit "kontroly" nad svým životem, nebo snaha manipulovat jinými lidmi).

Zdá se, že systém v tomto případě nejspíše selhal, což je v souvislosti s eutanazií velmi varovné znamení.

Petrasek Milan - penzista

papír a vražda Středa, 21.Září 2016, 12:03:23

Občan suverén je schopný, ba má povinnost rozhodovat o způsobu svého odchodu ze svého života.
Otevřeným problémem však zůstává zneužívání suverénního rozhodnutí mordujícím spoluobčanem.....bych upozornil.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Občan suverén je chudák: Středa, 21.Září 2016, 18:04:44

Nemůže jezdit autem, létat letadlem, pěstovat adrenalinové sporty, v každém případě musí mít modrou knížku..., a i tak se stále vystavuje riziku, že jeho suverénní rozhodnutí o způsobu odchodu z tohoto života nebude respektováno.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Nushartovi Středa, 21.Září 2016, 18:12:43

Není to tak dlouho, co jsem pochoval blízkého člověka, který posledních šest či sedm let dožíval jako naprostá troska -- po několika předchozích letech, kdy z něj jeho nemoc dělala "pouze" člověka, kterému se s rozpaky vyhýbají nejbližší přátelé, protože nevědí, jak s tím blekotajícím a slintajícím nešťastníkem mluvit.

Pokud bych měl stejnou diagnozu s vědomím stejného lekařsky neodvratného průběhu nemoci, opravdu by mě držení "toho papíru" poskytovalo uklidňující pocit kontroly. I když třeba jen kontroly nad tím, že nevystavuji své děti dilematu, zda vidět či nevidět těch několik tabletek navíc v rohu šuplíku s léky.

Upřimě Vám přeji, abyste o podobných věcech nemusel nikdy přemýšlet a mohl si nadále dovolit ony bohorovné kecy o "manipulaci jinými lidmi".

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Profante, každý má nějaké své zkušenosti a někdo se setkal i se smrtí. Nikoho ale tyto zkušenosti neopravňují k osobním útokům vůči lidem, kteří ty své zkušenosti interpretují odlišně. Čtvrtek, 22.Září 2016, 09:14:43

Držením onoho "papíru" byste vystavoval své děti, které Vás, předpokládám, mají rády, zase jinému (ale dosti podobnému) dilematu.

Uklidňující pocit "kontroly", který "papír" poskytuje svému držiteli, a zneklidňující pocit nejistoty, frustrace a sebeobviňování, který "ten papír" vyvolává v lidech s láskou pečujících o nemocného – tyto pocity jistě nebyly původním a zamýšleným záměrem při vydávání onoho povolení.

Ten původní, skutečný a zamýšlený záměr při vydání časově neomezeného povolení k eutanazii mi prostě uniká. Zato však takovéto povolení může mít řadu nezamýšlených vedlejších účinků (ať už těch výše popsaných, nebo jiných).

Pečující blízká osoba se například může dostat do bezvýchodné situace, pokud vztah s držitelem "papíru" bude pro ni zničující a odchod nemožný, neboť by byla okolím zavržena jako sobecký a necitelný člověk. Není vyloučeno, že takový "papír" může pak za výjimečných okolností mít na svědomí i dalšího člověka.

Martin Profant - Praha 7

JIřímu Nushartovi Čtvrtek, 22.Září 2016, 12:26:4

Ale ano, právě ty zkušenosti opravňují. To, co píšete, jsou násilné spekulace bez zkušenosti -- ten papír se v našem žitém světě vyskytuje vyjimečně. Plošné a pitomé buď a nebo, které proti sobě staví lásku a důstojnost, lásku a pomoc na jedné straně a ohled k rozhodnutí druhého o sobě samém na druhé. Toužení nadekterovaném foršriftu, podle kterého se to uspořádá. Neochota přijmout fakt, že právě láskyplný život s druhými je neustálé a odpovědné smiřování rozporů a protikladů. Včetně vědomí,že právě ty, co nás milují zraňujeme mnoha rozhodnutími, která musíme udělat (odchod z domova, volba profesní dráhy, volba partnera atd.)

Prostě pohled na eutanázii z pozice barvotiskového kýče. Minule jsem se to snažil vyjádřit eufemismem a psal jsem jen o "kecech".

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Profante, Vy se pravděpodobně profesionálně zabýváte etikou. V té souvislosti se mi zdá, že si patrně nemůžete být vůbec vědom toho, co zde píšete. Pátek, 23.Září 2016, 10:14:43

"...Nikoho ale tyto zkušenosti neopravňují k osobním útokům vůči lidem, kteří ty své zkušenosti interpretují odlišně."
Martin Profant: "Ale ano, právě ty zkušenosti opravňují."

------------------------

Vy tedy jste z tohoto Vámi nově stanoveného pravidla výjimkou v tom smyslu, že se můžete nacházet vždy pouze na té útočící straně? Dospěla už česká morální filosofie ke svému vrcholu?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ano, zkušenosti s "tím papírem" u nás žádné nejsou, Pátek, 23.Září 2016, 12:24:25

ale zkušenosti s tím, že člověk naznačuje možnost sebevraždy, ty zde jsou. Ať už se při tom naznačování jedná o sebevraždu bilanční (tam to člověk moc aktivně naznačovat nemusí, spíše je to patrné z jeho chování), nebo o sebevraždu demonstrativní.

Povolení k eutanazii, ležící několik let v šuplíku, je z tohoto pohledu úředně potvrzené vyhrožování sebevraždou.

Martin Profant - Praha 7

JIřímu Nushartovi Sobota, 24.Září 2016, 11:45:38

Etikou se sice profesionálně nezabývám, ale osobní zkušenosti nás každého samozřejmě opravňují, abychom reagovaly nas lidi, kteří ty zkušenosti popírají či zesměšňují. Vysvětlením a diskusí, pokud to nedělají ze zlé vůle. Ostře, pokud znevažují a karikují oběti a a zjevně přitom vykazují intelekt, kterým umožňuje pochopit, co činí.
Člověk, který z trpícího člověka dělá manipulativní karikaturu vydírající svoje blízké "úředně potvrzeným vyhrožováním sebevraždou" si o sobě vydal vysvědčení sám. Takovou mrzkost není ani třeba pojmenovávat.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Profantovi Sobota, 24.Září 2016, 15:04:59

"...osobní zkušenosti nás každého samozřejmě opravňují, abychom reagovaly na lidi, kteří ty zkušenosti popírají či zesměšňují. Vysvětlením a diskusí, pokud to nedělají ze zlé vůle. Ostře, pokud znevažují a karikují oběti..."

Pane Profante, já Vaše zkušenosti nepopírám ani nezesměšňuji. Naše vzájemně nesouhlasné stanovisko k eutanazii evidentně není způsobeno tím, že bychom nebyli nositeli stejných zkušeností, ale tím, že ze stejných zkušeností děláme rozdílné závěry - tedy nejspíše rozdílností našich charakterů, nikoliv rozdílností našich zkušeností. Pokud tedy vůbec něco karikuji, rozhodně nekarikuji oběť – pokud se tedy sám za oběť nepovažujete.

-------------------

Ostrá reakce z důvodu "karikování a znevažování oběti":

Jiří Nushart:
"(...) Z toho tedy vyplývá, že k držení "toho papíru" po tak dlouhou dobu musejí existovat jiné motivace (například uklidňující pocit "kontroly" nad svým životem, nebo snaha manipulovat jinými lidmi)."

Martin Profant:
"(...) Upřimně Vám přeji, abyste o podobných věcech nemusel nikdy přemýšlet a mohl si nadále dovolit ony bohorovné kecy o 'manipulaci jinými lidmi'."

-------------------

Pane Profante, vzhledem k Vašemu vzdělání, intelektu a postavení předpokládám (podobně jako i Vy v mém případě), že chápete nepatřičnost Vašich neustálých osobních útoků v těchto diskusích.

V tomto konkrétním případě předpokládám, že přece musíte něco vědět o psychické manipulaci, o tom, že velmi často na straně manipulátora jde o nevědomé jednání, kterého se vlastní vůlí nedokáže jednoduše zbavit a sám tím nakonec ve svém důsledku trpí tou neuspokojivou kvalitou mezilidských vztahů, ve kterých ale NEDOKÁŽE fungovat jinak, než s pomocí nevědomých manipulativních technik. Je to prostě často začarovaný kruh.

Martin Profant - Praha 7

JIřímu Nushartovi Sobota, 24.Září 2016, 15:51:43

Tím, že něco rozmazáváte, to nepřestane víc páchnout.
Začarovaný kruh je, že si pod eutanazií nedokážete představit nic než vydírání a manipulaci.

Existují úctyhodné námitky proti eutanázii. Počínaje náboženskými přes obavy z možnosti společenského či individuálního zneužití až po námitku o absolutním zákazu zabít, který musí zůstat nedisponabil í, protože i překročení hranice z dobrých a opravněných důvodů tu hranici zpochybňuje.

O těch všech je ntné diskutovat při zvažování zda a jak uznat instituciální eutanazii.

A pak existují námitky zlovolné. Jistě, k lidskému životu a k mezilidským vztahům patří manipulace. Náš svět by bez ní byl mnohem chudší a šedivější, počínaje milostnou hrou svádění přes manipulativní vyprávění dětem, kterým je učíme bez násilí a drilu. Ale jen osoba buď zoufale pokřivéná nebo nesoucitná může redukovat lidi v extrémní situaci na pouhé manipulátory, lhostejno zda vědomé či nevědomé.

P.s. Osobních útoků na Vás jsem zatím nedopustil. Reaguji jen na výroyk, které jste sám zveřejníl v kontextu zvoucím ke komentování. A pokud ty výroky ukazují na mluvčího, ení to moje vina.

Ivo Horák - Praha 3

O eutanazii raději věcně Sobota, 24.Září 2016, 18:58:8

Když jsem o dost výše napsal, že se k eutanazii nevyjadřuji rád, bylo to u vědomí delikátnosti problému. Mohl jsem ovšem napsat totéž jako výraz obavy z diskuse málo empatické, ale o to tvrdší, či osobnější.
Snad bych se dovolil pana Profanta otázat, zda je (a zda teprve na základě uvedené zkušenosti) příznivcem legalizace aktivní eutanazie a jak daleko by se podle něho mělo v tomto směru zajít. Případně, pane Profante, můžete uvést, kdy podle Vás dozrál (dozraje) čas k přijetí podobné legislativy, nebo zhruba jakým procentem by se eutanazie mohla podílet na celkovém počtu úmrtí.

Martin Profant - Praha 7

Ivovi Horákovi Sobota, 24.Září 2016, 20:25:45

Přiznivec eutanazie zní trochu absurdně. Jsem dlouhodobě přesvědčen o tom, že člověk má právo rozhodovat o svém tělem. Pochopitelně bych uměl pro toto přesvědčení uvést víceméně přesvědčivé argumenty, ale to by bylo jiné vyprávění.

Ano, myslím, že čas k přijetí podobné legislativy dozrál. A neumím odhadnout, jak velkým procentem by se mohla eutanazie podílet na celkovém počtu úmrtí. A nemyslím, že by to bylo významný údaj. Nevěřím, že by tato legislativní možnost vedla k nějaké epidemii předčasných odchodů ze života.
Proč také? Pro sebevraždu z chandry nebo pitomosti je to příliš zdlouhavý proces. Dovolil bych si odhadnout, že by to byl mnohem menší počet lidí, než těch, kteří se upijí k smrti legalně kolkovaným alkoholem.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

V Belgii v roce 2012 tvořila eutanazie 2% veškerých úmrtí. Pondělí, 26.Září 2016, 08:57:14

.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

V roce 2014 Pondělí, 26.Září 2016, 08:59:20

tam byla legalizována dětská eutanazie bez ohledu na věk.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Kdyby takhle mluvil o Židech, hnali by ho svinským krokem, když tak mluví o dětech, je to "nejvlivnější filozof dneška" Pondělí, 26.Září 2016, 09:00:53

a Lidové noviny s ním udělají uctivý rozhovor.

Bože, kam jsme to zase dospěli, když si dneska někdo osobuje právo posuzovat "kvalitu života druhého člověka" a usmrtit ho, pokud se mu "kvalita jeho života" nebude zdát dostatečná?

"... A to je poněkud absurdní, protože důležité je rozhodnout, zda je kvalita života miminka dostatečná k tomu, abychom si přáli nechat je dál žít, nebo ne. To je rozhodnutí, které by měli být rodiče schopni učinit společně s doktorem, a nemělo by se na ně spěchat.

A rozhodnou-li se, že kvalita života jejich miminka není moc dobrá, a je tudíž lepší, aby zemřelo, mělo by být možné takové rozhodnutí uskutečnit. (...)

Řekl bych, že nemá niterné právo na život, a že závažnost spojená s ukončením života novorozence není stejná, jako závažnost ukončení života někoho, kdo si je vědom sám sebe a má zájem, aby jeho život pokračoval. (...)

Takže v nějakém hypotetickém světě, v němž není nikdo, kdo by si přál ujmout se nechtěného dítěte, bych snad uvažoval o možnosti ukončit život takového dítěte."

(Zdroj: http://relax.lidovky.cz/peter-singer-nemluvme-jen-o-abstraktnich-teoriich-udelejme-neco-konkretniho-1sz-/veda.aspx?c=A150818_200451_ln_veda_ELE)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

S entuziasmem k eutanazianismu, eutanazianismem k malthusianismu. Pondělí, 26.Září 2016, 10:30:58

.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pondělí, 26.Září 2016, 16:42:20

S těmi statistikami to někdy může být velice zapeklitá záležitost, pane Nusharte.

Tak například v roce 2013 podle jednoho výzkumu v příslušných klinikách ve Flandrech prostřednictvím eutanazie zemřelo už celý 4,6 z celkového počtu zemřelých.

Dramatické číslo, dozajista.

Jenže, když se přihlédne blíže, pak se zjistí: to 4,6 bylo z počtu pacientů v péči dotyčných lékařů respektive klinik - to jest, tak 4,6 procenta je nutno brát z počtu těžce n e m o c n ý c h.

Další údaj nám sděluje, že z případů aktivní eutanazie by 55 procent pacientů zemřelo nejpozději do týdne. (U pasivní eutanazie údaje v tomto směru uvedeny nebyly.)

Dále: podle výzkumů motivů pacientů, aby jim byla umožněna eutanazie, tyto motivy byly:

87 procent: fyzické nebo psychické utrpení pacientů

78 procent: beznadějnost terapie.

Sečteno a podtrženo: ano, prostřednictvím eutanazie v Belgii - po její legalizaci - končí život mnohem více lidí nežli předtím.

To ale ještě v žádném případě neznamená, že by díky eutanazii v Belgii umíralo nějak podstatně v í c e lidí nežli předtím. V naprosté většině případů umírají jenom o několik dnů či týdnů dříve, nežli by zemřeli tak jako tak. A prakticky ve všech případech pro ně eutanazie znamená vysvobození z nesnesitelného utrpení.

Martin Profant - Praha 7

Úterý, 27.Září 2016, 09:13:6

Za dobu kratší než průměrný čas lidského života jsme na západě snížili novorozeneckou úmrtnost z procent na promile. Rubem je určitý počet dětí, u kterých by se před padesáti o eutanazii rozhodovat nemuselo. Jsou sice živá, ale ve vegetativním stavu či v lepším případě bez naděje na to, že by kdy byla schopna nejzákladnější samoobslužnosti a obešla se bez připojení na přístroje.
V případě dětské eutanazie chybí vlastní svobodné rozhodnutí a jsou dobré důvody k obezřetnosti při úvahách o jejím zavedení. P0řesto srovnávat rozhodnutí rodičů -- milujících, jinak by záležitost řešili jako dnes většina, odložením do zařízení a zapomenutím -- chce opravdu buď fantastickou míru neznalosti, nebo ...
V každém případě, motivace úvah o dětské eutanazii není ani maltuziánská, ani eugenická.

K těm procentům -- nejčastější důvod smrti v ČR bývala tradičně chřipka, konkuroval ji jen zápal plic. Rozdíl mezi tím, na co umíráte a co vás oslabeného zabije.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Skutečně by se, pane Poláčku, mělo jednat o 2% z veškerých úmrtí v Belgii v roce 2012. Úterý, 27.Září 2016, 10:18:36

2010 ... 954 evidovaných eutanazií
2011 ...1133 evidovaných eutanazií
2012 ...1432 evidovaných eutanazií
2013 ... 1816 evidovaných eutanazií
2015 ... 2021 evidovaných eutanazií

V některých případech byla eutanazie provedena lidem fyzicky zdravým, trpícím ale depresí, což mohlo naopak způsobit velké utrpení pozůstalým.

Tu otázku, zda je eutanazie vysvobozením z nesnesitelného utrpení, bych ale s dovolením na chvíli odložil.

Podle té studie z Flander - 32% bylo vykonáno bez požádání, 47% asistovaných úmrtí nebylo vůbec zaznamenáno. Nebyl také zaznamenám žádný pokus o trestní stíhání těch zdravotních sester, které eutanazii vykonaly, ačkoliv jim to zákon neumožňuje.

----------------------------------

Zkuste si představit, že jste požádáni pacientem o vykonání eutanazie. Možná odmítnete a tuto "práci" nikdy dělat nebudete. Možná neodmítnete a eutanazie se stane rutinou. Možná vás tahle "práce" nějak změní, budete cítit svoji moc nad životem a nad smrtí...

----------------------------------

Eutanazie je definována jako usmrcení na žádost. Pokud není člověk schopen dát ke svému usmrcení souhlas, nemůže být tedy eutanazie provedena. Otázka platnosti předchozího souhlasu s aktivní eutanazií, daného například před několika lety, je velmi kontroverzní. Pokud pacient již není schopen komunikace, domnívám se, že k souhlasu danému před několika lety není možno přihlížet. Souhlas s aktivní eutanazií (s aktivním usmrcením) je jiný případ, než souhlas s neresuscitováním, který dopředu dát lze.

V roce 2014 však byla v Belgii legalizována i dětská eutanazie, a to bez jakéhokoliv věkového omezení. Velmi malé dítě však souhlas se svým usmrcením logicky dát nemůže. Definici eutanazie, jako usmrcení na vlastní žádost usmrcovaného, nelze v takovém případě naplnit. Přesto je i toto nazýváno eutanazií. Byla překročena hranice, kdy o smrti člověka legálně rozhoduje již někdo jiný, než on sám.

Obávám se, že hranice budou překračovány i nadále. Pokud je možné rozhodovat o usmrcení malého dítěte, proč by nemělo být pak možné rozhodovat i o usmrcení starých nebo nemocných lidí, kteří nemohou komunikovat? (Ano, už i to se bohužel stalo.)

Jsem šokován, že člověk, který je považován za filozofa (Peter Singer), mluví o právu na zabíjení dětí, o právu posuzovat kvalitu cizího života při rozhodování o jeho usmrcení, o právu zabít dítě jen z toho důvodu, že se o něj nikdo nechce starat. "Naštěstí" se tu nejedná o "hnusný rasismus" (motivace jsou jiné), takže časem se možná možná o zabíjení novorozenců bude mluvit jako o "základním právu" (podobně jako v úvodu článku Petra Bittnera o interrupcích v Polsku).

To je, pane Poláčku, Pandořina skříňka. Možná může eutanazie někoho vysvobodit z nesnesitelného utrpení, ale nikdy tím nemůže vyvážit zlo, které by legalizace eutanazie přinesla.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pandořina skříňka Úterý, 27.Září 2016, 11:55:3

Ano, pane Nusharte, v tomto smyslu můžete mít skutečně pravdu. Není nic, naprosto nic, co by lidé dříve či později nedokázali nějakým způsobem zneužít, převrátit v pravý opak.

Je naprosto nepochybné: my tady stojíme před naprosto fundamentálním problémem lidské existence, který nemá, a nikdy nebude mít nějaké jednoduché a definitivní řešení. Vždycky budeme muset znovu a znovu bojovat s myšlenkou, že jsme něco udělali špatně. Že jsme překročili hranice tím, anebo ale opačným směrem.

Ta otázka eutanazie je natolik extrémně složitá, že jako jedinou absolutní jistotu můžeme vytyčit jeden jediný moment: když si ji lidé v zájmu vlastní pohodlnosti budou chtít vykládat příliš jednoduše.

Když tedy na straně jedné se z eutanazie učiní rutina, mechanický úkon na požádání; anebo ale na straně druhé, když se lidé nechají bez jakékoli pomoci nesnesitelně trpět s poukazem na dogma o nedotknutelnosti lidského života.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 27.Září 2016, 12:09:8

Jsem křesťan a měl bych být tvrdě proti eutanázii.
Ale taky mám za sebou 7 let boje mé maminky s rakovinou.
A navíc věřím vědě.
Z mého pohledu pokud nebude eutanázie ukončením života, ale ukončením strašného a nesmyslného utrpení v situaci, kdy o brzké smrti není pochyb, tak jsem pro.