Dobrovolnice z Idomeni: tábor je přeplněný, lidé však stále doufají

Koordinátorka iniciativy Pomáháme lidem na útěku Zuzana Lenhartová popsala DR aktuální situaci v táboře na řecko-makedonské hranici, kde uvízlo na čtrnáct tisíc uprchlíků, a přiblížila, proč odmítají přesun do lépe vybavených táborů.

Gaby_khazalova_3_

Gaby Khazalová

23.03.2016 14:01

Vy sama jste v rámci své práce navštívila už řadu míst, kde se uprchlická krize vyhrotila nejvíce. Můžete tedy srovnávat. Jaký typ lidí táboří právě v Idomeni? Jedná se stále převážně o Syřany?
Ano, ty počty se nemění, většina uprchlíků je ze Sýrie. Podle mých informací například Afgánci zůstávají spíše v Aténách, protože ví, že přecházet dále již nemá moc smysl. Změnilo se ale složení: většina přicházejících jsou oproti minulému roku ženy a děti, protože na cestu se vydávají již celé rodiny.

Kdo zajišťuje provoz tábora? Čeho se lidem nejvíce nedostává?
Největší problémy v posledních dnech způsobilo počasí. Kvůli silnému dešti je půda rozbahněná a lidé mají všechno mokré. Většina z nich přespává v malých stanech, na místě je sice několik zateplených velkých stanů s dřevěnou podlahou, ale ty nemohou všechny pojmout. Organizaci zajišťují dobrovolníci a větší humanitární organizace jako například Lékaři bez hranic. Řekla bych, že systém distribuce pomoci funguje vcelku dobře, problémem je ovšem nedostatečná kapacita. Tábor je přeplněný.

V táboře má být podle agenturních zpráv odhadem čtrnáct tisíc lidí. Přicházejí postupně další? A naopak, odcházejí někteří? Odváží například řecké úřady uprchlíky do jiných zařízení?
Na hranici postupně přichází další lidé, ale nejde o žádné velké nárazové vlny. Otázkou také je, co se v následujících dnech změní v souvislosti s uzavřenou dohodou s Tureckem. Podle mých informací se řecké úřady snaží uprchlíky postupně přesouvat z ostrova Lesbos na pevninu, je tedy možné, že část z těchto lidí se bude dále vydávat na cestu k hranicím s Makedonií. Na místě stojí několik autobusů – uprchlíci si mohou zaplatit cestu zpět do Atén, ale neviděla jsem, že by někdo této možnosti využil.

Makedonie ale svou hranici uzavřela a všechny, kdo se ji pokusí překročit, vrací do Řecka. Doufají tedy uprchlíci ještě vůbec, že by se mohli balkánskou trasou dostat dále například do Německa? Jaké mají plány?
Na místě jsem byla před pátečním migračním summitem, mnoho lidí se nás proto ptalo, jaký bude výsledek jednání a co se s nimi dále stane. Myslím ale, že si sami uvědomovali, že jedna věc je politické rozhodnutí a druhá reálná situace. Není to poprvé, kdy se nějaká hranice na pár dní uzavřela a poté znovu otevřela. Právě proto pořád doufají, že existuje šance dostat se dále na sever. Ta hranice je pro ně jen další překážkou na celé cestě. Její uzavření nyní nahrává pašerákům.

Zaplatit jim si ovšem mohou dovolit jen někteří. Pokouší se lidé přecházet na vlastní pěst? Média minulý týden zaplnily snímky divokého přechodu přes řeku…
Ano to se stalo v pondělí. Den předtím se po táboře rozšířily letáky vyzývající k hromadnému přechodu přes hranice. Nikdo neví, odkud se vzaly, ale měly za následek právě onen přechod přes řeku, k němuž se podle našich odhadů přidalo na dva tisíce lidí. Nejen, že to bylo nebezpečné, ale ani se ničeho nedosáhlo. Makedonská policie uprchlíky následně vrátila zpět na řecké území. Dobrovolníky a novináře, kteří je doprovázeli, zadržela a vyhostila. Takové pokusy stále probíhají, ale hranice je střežená a policie všechny vrací zpět.

Kancléřka Merkelová vyzvala uprchlíky, aby se z Idomeni přesunuli do oficiálních zařízení spravovaných řeckou vládou. Jak se staví k této možnosti?
Tábory jsou ale přeplněné, a co více, nikdo o nich nemá moc příznivý obrázek. V některých panují velmi špatné hygienické podmínky –mnohdy horší než v improvizovaných táborech, které spravují dobrovolníci a neziskové organizace. Situace v Idomeni je tristní, ale zaručuje jistou míru svobody. Je běžné, že si lidé chodí nakoupit do nedalekého městečka, v okolních vesnicích také obsazují prázdné budovy. Nikdo jim nebrání se volně pohybovat. Především ale, i kdyby se chtěli přesunout do oficiálních zařízení, jejich stávající kapacita zkrátka není dostatečná.


A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Luděk Ševčík - OSVČ

Útěk před nebezpečím, nebo před chudobou? Středa, 23.Března 2016, 18:14:7

Chápu možná ten článek špatně, ale mě z toho vychází, že lidé soustředění v Idomeni neutíkají před nějakým skutečným nebezpečím, ale chtěli by se dostat do svého vysněného ráje - do Německa. Topící se stébla chytá a ne že bude čekat, až jej přijede zachránit luxusní jachta.
Já chápu, že se životní situace některých migrantů zhoršila díky zásahu i evropských politiků do struktury jejich států. A mrzí mě, že ti, kdo se zvou levicovými aktivisty se jaksi nemají k tomu, aby na ně ukázali. Je tabu psát o zvacích dopisech politiků, po kterých se naopak pojmenovávají letiště. Dokonce další z podporovatelů rozvratných invazí jim stojí za prezidenstkou podporu. Přitom by tito lidé měli být odsouzeni. Když už to asi nepůjde současnou justicí, tak alespoň morálním soudem.
Jenže tohle je jen jedním z obrazů tragedie levicových aktivistů. Vědí, že je pácháno zlo, ale neumějí/bojí se/ pojmenovat viníka a odsoudit jej. Chtějí pomáhat potřebným, ale místo toho podporují byznysmeny s chudobou. Chtějí zachraňovat uprchlíky před válkou a místo toho podporují migranty, kteří se přišli mít dobře.
Kupodivu se tím ani moc neliší od těch, které nám teď vládnou. Ale jedna odlišnost tu přece jen je. Naši vládci dokáží měnit názory. I když to dokáží dělat tak, aby to vypadalo, že je nemění.