Mediokracie podruhé: mechanismy manipulace

František Kostlán pokračuje ve svém výkladu fenoménu mediokracie. Jaké jsou mechanismy mediální manipulace? A jakými způsoby se u nás nejčastěji projevuje?

K pokračování úvahy o mediokracii mě vedou dotazy a připomínky, které mi po mém posledním sloupku Mediokracie námi manipuluje, Matrix není umělá síť posílají nejen mí přátelé a známí.

Pisatelské teze jsou buď více či méně souhlasné, nebo částečně nesouhlasné, ale racionální, otevírají cestu dalšímu dialogu nebo aspoň zamyšlení. Některým z nich toto téma konvenuje i kvůli jistému tajemnu, které v sobě skrývá.

Mechanismus manipulace
Psal jsem o mediokracii coby systému, který u nás vládne na základě libovolně proměnlivého souručenství politiky a médií: politických stran a hnutí, politiků, vydavatelů, redakcí, novinářů, mediálních celebrit a zájmových uskupení.

Jeho hlavní zbraní je úspěšná manipulace s částí veřejnosti, která je dostatečně početná či jinak vlivná, třeba schopná se rychle spojit a nepřehlédnutelně proti něčemu brojit. Jako příklad jednoho z častých mechanismů manipulace uvádím vystupování členů iniciativy Islám v ČR nechceme a následné dění:

Několik jedinců z této iniciativy svým válečným pokřikem na dlouhou dobu určilo, jakým způsobem se povede veřejná diskuse na uprchlické téma - jejich argumentaci totiž přijali politici i média jako věrohodnou, přijatelnou do diskuse, bez ohledu na její evidentní nedemokratičnost a nehumánnost. A bez ohledu na to, že jde i proti Listině základních práv a svobod (což je součást naší ústavy), a navazujícím zákonům, zapovídajících hanobení druhých pro jejich rasu, náboženství a přesvědčení.

Kritická hranice je překročena, když se byznys, média a politika spojí v jednu sílu, jako v případě některých mediálních vydavatelů – nejkřiklavějším příkladem je Andrej Babiš, ale v zástupu za ním stojí další oligarchové, kteří zatím v politice nejsou přímo činní, ale své obchodní a s nimi spjaté politické zájmy razí prostřednictvím svých médií.

Jistě, určitá manipulace patří k životu, někdy ji dokonce považujeme za potřebnou, například při výchově dětí. Když ale vrůstá do společenského dění a brání svobodnému rozhodování lidí, jde ještě o demokracii?

Jestliže někdo přijme mou tezi o vládnoucí mediokracii jako relevantní, vede ho to logicky i k úvahám, zda se za těchto podmínek dá tvrdit, že žijeme v demokracii. A pokud je tu tak silná manipulace, dá se proti ní účinně bránit? V dnešním sloupku se ale chci prioritně zabývat metodami manipulace, nad těmito otázkami se zamyslím příště.

Mediokracie je systém, který u nás vládne na základě souručenství politiky a médií: politických stran a hnutí, politiků, vydavatelů, redakcí, novinářů, mediálních celebrit a zájmových uskupení. Ilustrace hackthematrix.it

Racionální připomínku napsal pod mým článkem politický analytik Oto Novotný:

„Jen si nejsem jist, zda zjevnou lež, že Merkelová do Německa uprchlíky „pozvala“, a tím de facto zapříčinila nynější migrační vlnu do Evropy, vytvořila jen média. Je to spíše zájem některých politiků to takto vidět. Zvláště těch, kteří se populisticky vezou na protiimigrační vlně a sami ji posilují. A protože to je konfliktní téma evropské politiky, či „vševysvětlující“ odpověď na neschopnost EU migraci řešit, respektive neschopnost evropských politiků se na řešení domluvit, odpověď navíc přežvýkávaná různými „odborníky“ (u nás například Robejšek), média to s chutí nekriticky přejímají.“

S panem Novotným souhlasím, celou situaci jsem popsal jen obecně, sloupek je na taková témata příliš krátký útvar. A málo jsem zdůraznil, že potřebu manipulovat druhými mají různorodí aktéři. V tomto případě to byli v prvé řadě populističtí a xenofobní politici, kdo přebral nenávistnou rétoriku extremistů směřující proti Merkelové i Němcům vůbec, v čele s Milošem Zemanem a Milanem Chovancem. Média pak lež, že Merkelová pozvala migranty do Evropy, udržovala a i nadále udržují v chodu.

Metody manipulace
Výstižně popsal některé metody manipulace v diskusi pod mým minulým sloupkem pan Sejrek z Prahy:

„Postup je stejný, jako je udáváno u příkladu zkreslení výroku Angely Merkelové. Vytrhnou se slova z kontextu a vytvoří se chybná premisa, která se neustále opakuje. Další metodou manipulace je výběr informací - ty „nepohodlné“ se zmíní na okraji zpravodajství a už se neopakují, jiné slyšíme pořád dokola… Ještě bych zmínil další manipulační metodu, používanou hlavně v rozhovorech - přístup moderátorů k hostům: jde často o servilní přístup k „našim lidem“ a apriori nepřátelský k „těm druhým“ (tento způsob manipulace jsem nedávno popsal podrobněji).

Se závěry pana Sejrka mohu jen souhlasit. Dlouhodobě se věnuji obsahové analýze médií v souvislosti s menšinami (hlavně s Romy, uprchlíky), s přístupem policie a justice k lidem z menšin, i v souvislosti s extremismem. Již delší dobu popisuji nejčastější metody manipulace v této oblasti, které se většinou neliší od způsobů manipulace z obecného pohledu. Probíhá v následujících vzorcích:

  • Zveřejnění prohlášení veřejně činné osoby, nejčastěji politika, který na Romy či uprchlíky verbálně útočí. Média si nechají jeho vývody „potvrdit“ dalšími mediálními celebritami. Romům, uprchlíkům či lidem z občanských sdružení přitom neumožní reagovat vůbec či nedostatečně.
  • Média leckdy informují o konkrétním dění, například o střetech mezi lidmi z většinové a menšinové části společnosti, zcela jednostranně: vydávají tvrzení někoho z většiny za pravdu, přičemž druhé straně, romské, uprchlické či cizinecké, slovo nedají.
  • Politici i novináři často paušalizují, nejčastěji v případě spáchání trestného činu jedinci hovoří o romské menšině či o migrantech jako celku („migranti znásilňují“). Internetová média dávají pod články velký prostor pro paušalizující, hrubá a násilnická vyjádření čtenářů. Paušalizace je přitom vždy spojena s rasismem či xenofobií (a stále častěji i s antisemitismem).
  • Většina médií průběžně informuje o kriminalitě páchané Romy či cizinci, přičemž uvádějí jejich etnickou příslušnost i v těch případech, kdy nemá s konáním zúčastněných či s věcí jako takovou nic společného. U kriminality páchané lidmi z většiny jejich etnicitu neuvádějí.
  • Používají ve vztahu k Romům i uprchlíkům výrazy, které se běžně užívají pejorativně, například „nedotknutelný“, „nepřizpůsobivý“, „cikán“, „terorista“, „ručníkář“ a podobně, zpravidla v souvislosti s negativním děním.
  • Odlidšťování Romů a uprchlíků, především v televizním zpravodajství - už nejde o lidi, ale o „problémy, které vytvářejí“. „Nevyvážené, zdůrazňující bezpečnostní rizika a omezující soucit - takové je zpravodajství pokrývající uprchlickou krizi,“ píše se ve Výzkumné zprávě Masarykovy univerzity.
  • Používání zavádějících informací, polopravd či nepravd. Například média pravidelně zveřejňují zprávy o extremismu vydávané ministerstvem vnitra či Bezpečnostní a informační službou, aniž by blíže zkoumala jejich pravdivost. Úmyslně zavádějící tvrzení MV i BIS, že pravicový extremismus není nebezpečný (na rozdíl od levicového), přebírají média již dlouhé roky. Přitom je zřejmé, že posun společenské atmosféry směrem k postojům krajní pravice má na svědomí především dlouholeté působení extremistů na internetu za němého přihlížení BIS i policie. Během něho se dříve okrajové, rasistické, xenofobní a podobné výroky staly běžnou součástí veřejného diskursu. Rasismus je nejen in, ale je de facto i nepotrestatelný.
  • Politici i média preferují zástupná témata, která dobře odvádějí pozornost od skutečně důležitých věcí. (Celé několikaleté protiromské tažení probíhalo právě z tohoto důvodu.)
  • Přenášení stereotypů a předsudků do televizní hrané tvorby - i tento způsob jsem se již pokusil podrobně popsat dříve.

Popisuji zde jen některé způsoby manipulace. Takových metod je mnoho a různě se prolínají. Budu všem vděčný za další příklady. Kdyby se někomu zdálo, že k jednotlivým způsobům uvádím málo podrobností, ať si vedle zde uvedených odkazů přečte i již zmíněnou zprávu sdružení Romea.

Některé manipulace jsou nevědomé: z hlouposti či neznalosti (to se týká hlavně novinářů), jiné záměrné, mající za cíl šíření zkreslených informací kvůli nějakému záměru či kvůli šíření nějaké ideologie. Příště se budu zabývat tím, nakolik u nás zasahuje mediokracie do liberální demokracie a právního státu, jak mění společenskou atmosféru a nakolik je to pro nás nebezpečné.

Jistě, mediokracii se dá bránit kritickým rozumem a kritičností, ale ve zhysterizované atmosféře jsou na prvním místě negativní emoce. Používání mozku je v takových časech považováno skoro za zavrženíhodné.