Proč čeští biskupové hřeší lakotou

Katoličtí biskupové českých a moravských diecézí vyzvali farnosti, aby mezi sebe přijaly rodiny křesťanských běženců. Proč jen křesťanských?

Biskupové českých a moravských diecézí sice vnímají naléhavost potřeby solidarity s oběťmi válek a náboženské nenávisti, ale zároveň chápou i obavy naší (rozuměj české) společnosti plynoucí ze současného přílivu migrantů do Evropy. Uvedli to za Českou biskupskou konferenci i za Ekumenickou radu církví (tedy jménem všech církví v ČR) v prohlášení, jež v sobotu vydali na Velehradě.

Podle biskupů musí však být solidarita doprovázena odpovědností. K té zřejmě patří i pečlivé oddělování zrna od plev, a proto vyzývají věřící, aby mezi sebe přijali rodiny křesťanských migrantů, tedy nikoliv jednotlivce (to bez ohledu na jejich skutečnou či domnělou víru) a nikoliv třeba muslimské rodiny. Biskupové také tvrdí, že musíme rozlišovat mezi uprchlíky stiženými válkami, hladem či nestabilitou, kteří naši pomoc bez pochyby potřebují, a ekonomickými migranty.

Mýlí se ale biskupové v tom, že je možno dobře odlišit uprchlíky před válkou, hladem nebo nestabilitou od ekonomických migrantů. Důvody, které lidi nutí migrovat, jsou často kumulované, a různě je také posuzují různé státy, ať už podle (poněkud odlišných) zákonů, plynoucích z mezinárodních úmluv, nebo – při posuzování zásady „non refoulement“, při vydání do necivilizovaných států, kde hrozí trest smrti nebo mučení, nebo při humanitárních akcích, kdy se nabízí dočasné útočiště – například za jugoslávských válek v ČR Český stát je tradičně a v posledních deseti letech stále více přísnější, jak při udílení azylu, tak při povolování dočasného útočiště.

Tři biskupové jedné církve
Arcibiskup olomoucký Jan Graubner kritizoval nyní na Velehradě malou ochotu lidí k přijetí cizinců. Možná, že lidé jsou málo ochotni cizince přijímat i proto, že nedávno slyšeli mluvit téhož arcibiskupa v ČT takto: „Bezbřehé přijímání lidí jiné kultury musí znamenat konec dosavadní kultury. Příliv migrantů je třeba zastavit. Ale vážnější je otázka, jestli jsme naši kulturu už sami nepohřbili, když vymíráme a vůbec nám to nevadí. Nebráníme se ideologiím, které nás pohřbívají.“

Také další biskup, arcibiskup pražský a primas český, kardinál Dominik Duka k tomu řekl: „Jestliže jsme svědky toho, co se děje v rámci islamistů, především teda na Předním východě a koneckonců i v Africe a podobně, tak že je oprávněný nejenom strach, ale bych řekl tedy i takový ten určitý pocit obrany.“

Jinak se projevil laicizovaný katolický kněz, kdysi chartista, nyní senátor František Bublan. Na prohlášení biskupů Graubnera a Duky reagoval slovy: „No, tak mě bohužel páni biskupové moc nepřekvapili. Oni mají tyto názory. Ale já si myslím, že když by potom došlo na konkrétní pomoc, tak že by je dokázali změnit a že by se dokázali přizpůsobit, protože je to v evangeliu mnohokrát zmíněno, že tedy musíme poskytnout pomoc těm, kteří ji potřebují.“


Před Bohem jsou si všichni lidé rovni, pokud si ovšem někteří nejsou o něco rovnější. Foto Mazur/catholicnews.org.uk, Flickr 


Senátor Bublan šel ještě dále, neztotožnil se ani s prvním místopředsedou ČSSD, za niž byl jako nestraník zvolen senátorem, s Milanem Chovancem. Když mu moderátorka ČT připomněla, že i ministr vnitra vázal nabídku uprchlíkům na jejich křesťanskou víru, řekl teologicky a právně pevně a občansky statečně:

„Tak my jsme se jako Evropané zavázali, že budeme pomáhat lidem, kteří jsou v nouzi a v nebezpečí života, kteří potřebují pomoc. A rozlišovat to podle náboženství, to dost dobře nejde. To bychom je mohli nutit, aby přestoupili z jednoho náboženství na jiné. To si myslím, že je nemístné, to se snad ani nesmí. To je jako kdybychom rozlišovali, kdo je jakého vyznání, a podle toho třeba přijímali do školy nebo do České televize, že jo. My je musíme začlenit do společnosti, a ne je stavět na okraj, nebo dokonce se jich začít bát. To je ta nejhorší cesta.“

Teologický spor pro mne vyřešil třetí biskup, světící biskup pražský, Václav Malý, který svou víru mnohokrát osvědčil u státních orgánů, jež ho pronásledovaly, i u své církve. Řekl: „Žijeme v globalizovaném světě, jsme členy EU, žijeme v poměrně bezpečném prostoru, tak je třeba také trochu otevřít mysl a ne pořád si hrát jenom na vlastním písečku. A to mě mrzí, že naši politici stále jenom straší případným terorismem, že straší, že to (pozvání migrantům) je nejisté. Místo tedy, aby lidi nějak tak inspirovali k tomu, že solidarita je něco stojí.“

Zákaz diskriminace pro církev neplatí?
Z hlediska právního pořádku, který Evropa budovala od konce čtyřicátých let minulého století pomocí Rady Evropy a pak i EU, je předběžná diskriminace lidí podle údajné rasy, národnosti, domnělého či skutečného náboženství, ale také politického přesvědčení nepřípustná.

Zabránit diskriminaci je dokonce jedna ze základních zásad dnešní evropské civilizace, která je ostatně jen rozpracováním křesťanské zásady, že před Bohem jsou si všichni lidé rovni. A to, co už diskriminace je, určují zákony jednotlivých evropských států, přijímané pod dohledem orgánů EU. I s tím měla ČR potíže.

Vybírat si mezi běženci a žadateli o azyl podle jejich údajné víry během nějakého řízení, a dokonce ještě dříve, než k němu budou připuštěni, je nehoráznost. Kdyby nešlo o katolickou církev, napsal bych, že to je nedemokratický, feudální relikt, připomínající středověké tmářství, které Evropa právě díky evangelizaci a později reformaci a liberalismu už překonala. Bohaté zkušenosti s tím překonáváním má ale právě římskokatolická církev.

Křesťanské uprchlické rodiny, které mají podle biskupů přijmout české křesťanské rodiny mezi sebe, tvoří přitom mezi běženci ze severní Afriky i Levanty jen nepatrné procento, vedle nejpočetnější skupiny muslimů, ale také menších skupin drúzů, Jezídů, židů a bezvěrců. Ostatně hnutí Islámský stát salafistických a wahábbistických sunnitů, terorizuje údajně z důvodů náboženských, ve skutečnosti však politických – v boji proti Íránu a Hisballáhu, nejvíce muslimské šíity.

Hřích lakoty, lakomství či chamtivosti, latinsky avaritia, je neschopnost nebo neochota pomoci těm, kteří pomoc potřebují, je to nevůle něco darovat a nic za to nechtít. Křesťanství to považuje za neřest, za hřích přemíry, který řadí mezi sedm hlavních (smrtelných) hříchů.

Zda biskupové zhřešili, to rozhodne jejich církev. Velehradské slavnosti k uctění příchodu Cyrila a Metoděje z řecké Soluně a počátku evangelizace místního slovanského lidu se ale konají pod názvem Dny lidí dobré vůle. Prohlášení biskupů o jejich dobré vůli nesvědčí. Nesvědčí ani o křesťanské lásce k bližnímu. Ke každému bližnímu.

A co si myslíte vy? Diskuse (46 příspěvků)

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 6.Července 2015, 21:14:21

Takže ochota pomoci aspoň někomu --- protože hysterií jinak paralyzované Česko by nejraději nepomohlo nikomu, jen neví, jak to říct a přitom si uchovat tvář --- je vlastně "neschopnost nebo neochota pomoci těm, kteří pomoc potřebují....".
Super.

Takže když požádá syrský arcibiskup o pomoc, neboť s 50 tisíci vyhnanými křesťany chcípá v poušti ve stanech, měli čeští katolíci říct ne ne, to by bylo diskriminační???

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Je to těžké Úterý, 7.Července 2015, 07:45:46

Netroufám si za těchto okolností nikoho soudit. Církev je samozřejmě snadný terč, protože se znemožnila přehnanými restitucemi a má tendenci upřednostňovat "svoje ovečky", ze kterých je živa. Nic nového pod sluncem. Článek Petra Uhla má svoje oprávnění, to je mu třeba přiznat, přestože na postoji pana Morbicera je taky kus pravdy.

Nicméně mám pocit, že to obviňování toho neb onoho z nedostatku soucitu k ubohým imigrantům, zastírá mnohem hlubší problémy, které pokud nepojmenujem pravými jmény, naprosto společnost rozklíží. Protože za voláním po soucitu se skrývá faleš. My nejsme v roli milosrdného samaritána, který nijak nezpůsobil bídu člověka ležícího před ním v prachu.

Co mám na mysli?
Každého, i milosrdného samaritána v koutku duše napadne, co se tu stalo, proč ten člověk či oni lidé se do své strastiplné situace dostali? Neneseme na tom vinu i my, jsme opravdu jen náhodní kolemjdoucí jako ten samaritán jen náhodou se nacházející v situaci vyžadující soucit?

Myslím, že tomu tak není. Myslím, že každý soudný člověk musí uznat, že jsme tu bídu imigrantů zavinili i my přinejmenším svým mlčenlivým přihlížením a nepochopením politické situace. Protože politika západu je nejen sobecká - žijeme na úkor třetího světa -, ale vysloveně zločinná! Protože exodus uprchlíků je způsoben touto politikou.

Uprchlíci jsou zoufalí lidé, kteří přišli o své domovy kvůli bombardování a válkám, které byly a jsou vedeny zločinnou západní politikou, ke které bohužel taky patříme. Cožpak není zločin řešit problémy rozpoutáním válek? A při nich dochází čím dál více ke ztrátám na životech a domovech civilistů! Teprve když jsem si uvědomila naši vinu na exodu, jsem schopna přijmout ty uprchlíky bez výhrad. Apelovat na soucit a obviňovat z rasizmu, či z diskriminace skrze víru nestačí! Lidé se podvědomě ptají proč my, a proč zničeho nic? Deník Referendum by měl dát prostor článkům, které vysvětlují náš český smutný podíl na exodu uprchlíků - na to, že jsme zaspali, že Václav Havel nás přivedl začátkem 90. let do NATO a sám si chudák zaslepený neuvědomil, kam nás to dovede. Vysvětlit podíl politiků a medií, které nás vedly ke spoluúčasti na těch válkách a zamlčovaly následky. Máme-li přijímat uprchlíky s pochopení věci, měli bychom se současně pokusit zastavit to vraždění v zemích odkud prchají. Analyzovat odkud pocházejí zbraně, kterými se tam válčí, a napřít všechny síly, abychom to vraždění zastavili! Sledovat politická rozhodnutí globálních hráčů.

Místo analýzy současné politiky jsme obviňováni z nedostatku soucitu, z rasizmu a náboženské netolerace. Přece musí napadnout každého se zeptat: Kdy exodus skončí? Co je jeho příčina? Jak se mohlo stát, že najednou máme nést následky, když jsme si nebyli vědomi, že děláme chybu? A máme oficiálně osvědčit soucit aniž by ti, kteří celou věc způsobili byli, pohnáni k zodpovědnosti! Dokonce se mlží i v tom, kdo je viníkem. Kdekdo se diví našim obavám z budoucnosti, které nazývá tu rasizmem, tu náboženskou netolerancí.
Pokusme se vidět naši situaci v širších souvislostech, nenechme ze sebe dělat ovce!

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Jenže ten syrský patriarcha o pomoc nepožádal, pane Morbicere, Úterý, 7.Července 2015, 08:46:47

kdyby požádal, pak podle zásad evangelia i podle evropských zásad právního demokratického státu by ti, kdož jsou žádáni, tedy státní orgány nebo i církevní představitelé, nesměli přihlížet k jeho víře a k náboženství lidí, které zastupuje. Kdyby to činili, pak by opravdu diskriminovali, podle světských zákonů i podle církevních zásad. Rozhodovali by se proto jen podle míry ohrožení těch lidí a pochopitelně i podle svých materiálních možností. Jenže orgány českého státu a nyní i římskokatoličtí biskupové solidaritou nijak neoplývají, jak ukázalo marné mnohaměsíční „hledání“ 15 nemocných (křesťanských) dětí mezi miliony vyhnanců a běženců. Bojí se nesolidárních občanů.

Cítím se oprávněn posuzovat obojí, jak státní orgány, tak i katolickou církev. Byl jsem pokřtěn a vychován jako římský katolík a jako dítě do 11 let svého věku jsem byl ve škole vzděláván v katechismu. A také proto, že v roce 1986 mě arciděkanský úřad u nás na Vinohradech odmítl vypsat z církve, když jsem tím reagoval na vyjádření arcibiskupa kardinála Františka Tomáška k novému, liberálnějšímu potratovému zákonu, které přednesl v Čs. televizi: „My katolíci jsme proti zákonu, a nás je tu většina.“ Kardinál mluvil nejen jménem tehdejší většiny, ale i mým jménem, proto jsem chtěl vystoupit z církve. Prý to nejde, řekl mi na úřadě kněz administrátor, jsem prý v očích církve stále křesťanem, a tedy i jejím údem.

I proto beru vážně slova svatořečeného Tomáše Akvinského, jenž popsal těžký hřích takto: „Pokud se vůle zaměří na něco, co odporuje lásce, jež nás směřuje k poslednímu cíli, stává se už tím hřích smrtelným, (...) ať už je namířen proti Boží lásce (…), nebo proti lásce k bližnímu.

Biskupové se nepoučili ani z hříchu chamtivosti, jemuž mnozí církevní představitelé propadli při požadování údajného církevního majetku a který pověst jejich církve u většiny společnosti značně poškodil. S vděčností se stále také přiklánějí k politické pravici, která jim tento majetek darovala, a stejně jako pravice zpochybňují solidaritu, od dob francouzské revoluce zvanou bratrstvím.

Oproti protestantům mají ale římští katolíci tu výhodu, že mají dobrý vztah k hříchu, rádi hříchy odpouštějí. Podmínkou je ovšem, aby se ten, kdo zhřešil, doznal a aby hříchu litoval. To totiž vede k nápravě. Je to jistě cesta i pro hříšné biskupy.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Úterý, 7.Července 2015, 17:49:38

To je velmi zajímavé, pane Uhle, že z katolické církve nelze vystoupit (to je jak s tím peklem: co jednou schvátí...). Přitom kdysi to šlo. Ale to byla patrně jiná doba a jiná situace, údaj o náboženské příslušnosti se uváděl v různých oficiálních dokladech. Poté, co se náboženská příslušnost stala neveřejným údajem, stalo se asi neveřejným údajem i vystoupení z církve. Církve nemají úřední povinnost psát nějaké propouštěcí listy a tak toho využívají. Ještě by mě zajímalo, jak to je, když chce člověk přestoupit do jiné církve? Počítají ho potom jako svého příslušníka obě dvě? Patrně ano.

Václav Pospíšil - Záhoří

Úterý, 7.Července 2015, 19:22:43

Na textu biskupů mi vadilo, že vyzývají věřící k přijetí rodin imigrantů a nesdělili, jak se oni jako místní vedení katolické církve účastní tohoto přijetí organizačně a finančně. Jinak se mi text zdál vyvážený i v tom, že se stát musí starat o bezpečnost národa, tedy zjišťování, zda k nám s imigranty nepronikají bojovníci IS.
Při čtení kritického textu pana Uhla mne zase napadá: Koho přijmete Vy, pane Uhle?

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Několik poznámek ke článku a pár slov pro paní Švandovou Úterý, 7.Července 2015, 19:58:11

Dovolil bych si několik poznámek ke článku Petra Uhla.

Sám pokaždé trnu, když se v kostele čte pastýřský list biskupů, s čím zase přijdou. Jak už jsem na DR vícekrát psal, náš biskupský sbor se jako celek jeví tak, že ustrnul v postkomunismu. Srovnám-li různá prohlášení českých biskupů s tím, co říká papež František, budí to ve mně dojem, že jeden mluví „A“ a druhý „B“.

S komentářem k prohlášení biskupů na Velehradě, který podal František Bublan, mohu souhlasit. Je, myslím, dost přesné. S komentářem Petra Uhla však souhlasit nemohu.

Mluví-li někdo o tom, že křesťanské rodiny by měly přijímat křesťanské uprchlíky, není to projev sobectví. Je v tom kus netaktu a shovívavosti vůči k většinové protiislámské hysterii. Také nedostatek ochoty plout proti proudu. Avšak nic víc.

Vyjadřuje-li se někdo z biskupů o jakémsi rozčlenění uprchlíků na ty „ekonomické“ a ty „politické“, je v tom určitá míra neznalosti problematiky uprchlictví vůbec (sám jsem uprchlíkem byl a pocity vyvolané všelijakými interpretacemi uprchlických důvodů jsem zažil na vlastní kůži) a přílišné tolerance vůči většinovým náladám ve společnosti. Není v tom však žádné sobectví ani chamtivost.

Obvinění katolické církve z chamtivosti vzhledem k restitucím je zrovna tak nespravedlivé. Podívejte se, pane Uhle, potomci těch, jimž byl po roce 1948 ukraden majetek (nemovitosti) je dostali nazpět. Také naše rodina. Mluvil tu někdo o chamtivosti těchto restituentů? Nikoliv. A katolická církev, která byla zrovna tak okradena, a které bylo nadto zákonem hned na počátku devadesátých let zaručeno, že její restituční majetek bude později vypořádán, tak ta má být chamtivá? Cím? Tím, že svůj majetek nechce nechat ležet ladem (případně dát v plen podvodníkům)?

Biskupové jistě lakotní nejsou. Muselo by to být znát na jejich životním stylu. Ten je v celé katolické církvi velmi, velmi skromný. Možná by se výstřelek našel (já o žádném nevím), ale byl by to právě jenom výstřelek.

A ještě něco pro poučení: Smrtelný hřích je „svobodné odvrácení od Boha, v němž se setrvává až do konce“. Najdeme to v katechismu pod odstavcem 1037. Lakota žádným smrtelným hříchem není.

Existují však závažné hříchy, jichž je sedm. Nikde v katechismu jsem jejich definici nenašel, ale tyto hříchy se u nás v církvi tradují. Nejsou to však žádné smrtelné hříchy! Zde je uvádím: Lakota, lenost, pýcha, smilstvo, nestřídmost, závist, hněv. Jak patrno, nejde tu o hříšné činy, ale o vlastnosti, které ke hříchům vedou.

Z katolické církve samozřejmě vystoupit lze. Např. můj nevlastní syn, Václav, z ní vystoupil a přešel k Církvi bratrské. Vystupovat z církve na základě jednoho dílčího vyjádření jejího představitele, s nímž nesouhlasím, je určitě ukvapené. Kdybychom takto přistupovali ke každému společenství, s nímž jsme nějak spojeni, nebylo by pro nás místo nikde na Zemi.

Ještě pár slov pro paní Švandovou. Také já si myslím, že těch sympatií od biskupů (ne všech) vůči české rádoby pravici je nějak moc. Ale napadlo Vás někdy, paní Švandová, že by snad mohlo být na místě, aby česká levice projevila sympatie ke katolické církvi? Důvodů k tomu má více než dost: sociální učení katolické církve.

S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Milá paní Hájková, z římskokatolické církve ovšem vystoupit lze, Středa, 8.Července 2015, 09:07:52

a i v roce 1986 to bylo možné, to jen já jsem narazil na arciděkanském úřadě na kněze, který tomu bránil. I tuto otázku jsme spolu tehdy probírali, říkal jsem mu, že jsem zhruba od 15 let svého věku bezvěrec – čili jeho slovníkem „ztratil jsem dar víry“ - a že vím, že křest je nesmazatelný akt a že jsem tedy podle něho stále křesťanem, ale že ho zároveň prosím, aby se ke mně choval stejně, jako se chová katolická církev ke všem pravoslavným, protestantským a dalším věřícím (v ČSSR například lidem z církve československé husitské nebo starokatolické), neboť podle práva tohoto státu, s nímž mám jinak značné potíže – měl jsem za sebou už devět let věznění pro „podvracení republiky“ – k církevní nepříslušnosti stačí ústní prohlášení člověka. On mi trpělivě vysvětloval, že podle některých názorů, a on se s tím prý také ztotožňuje, jsou křesťané těchto církví vlastně také údy církve svaté katolické, církev Boží je totiž jen jedna.

Od roku 1956 tu byly totalitární snahy jen občasné – například nátlak na lidi, aby šli k volbám, do prvomájového průvodu, na brigádu nebo aby vstoupili do ČSM – a represe za nepodvolení se nátlaku byly stále slabší, až v polovině 60. let téměř vymizely. Takové totalitární nároky normalizační KSČ už ani neobnovovala, heslo z konce 40. let „kdo nejde s námi, jde proti nám“ změnil Gustáv Husák na opravdu netotalitární „kdo nejde proti nám, jde s námi“. Ale ještě v letech 1970 – 1971 vylučovala KSČ ty bývalé členy, kteří po srpnu 1968, nejčastěji po dubnu či po srpnu 1969, ze strany vystupovali, a tedy je stranický aparát ze seznamu členů vyškrtl. „To by tak hrálo, aby se vyhnuli stranickému trestu vyloučení, o míře jejich provinění rozhoduje strana, ne oni sami,“ říkali normalizátoři na adresu některých mých kamarádů nebo příbuzných. Nevím nic o tom, že by dnešní KSČM tato totalitární dodatečná vyloučení nějak změnila, že by takto vyloučené rehabilitovala. Místopředseda dnešní KSČM Jiří Dolejší, který se účastní diskusí na DR, to může považovat nyní za podnět.

Postoj onoho kněze z arciděkanského úřadu v Praze na Vinohradech jsem i proto považoval za projev totalitárního myšlení, které se ale nejen v komunistickém hnutí, ale i v katolické církvi postupně oslabovalo. U katolíků to jde někdy ztuha, nemají demokratickou strukturu. Nekatolické křesťanské církve jsou na tom lépe, jeden můj příbuzný je zároveň členem jak protestantské českobratrské církve evangelické (všimněte si té minuskuly ve slově „českobratrská“, naznačuje pokoru a zároveň vyjadřuje názor, že vlastně církev je, nebo by aspoň měla být, jen jedna!), tak i Církve československé husitské, jež se kolem roku 1920 vážně zamýšlela, zda nemá kolektivně vstoupit do ruské pravoslavné církve.

Civilní (světské) právo tyto otázky žel neřeší. Krůčky k laickému státu (k odluce církve/í od státu) z let 1920, poválečného období i období po roce 1989 nebyly dokonány.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Středa, 8.Července 2015, 09:18:32

Takže se asi bavili o fotbalu, pane Uhle?
Čeká nás mistrovství světa v Kataru, krásné zemi s obrovskou přeobrovskou hromadou doláčků, která velké kopce z nich zcela nepokrytě poskytuje na podporu islámského terorismu a rozdmýchávání odvěké sunnitsko-šíitské nenávisti.
Ne, fotbal ne, to je příliš světské...............................
Zřejmě znovu-otevřeli otázku, kolik andělů se vejde na špičku jehly.................................. dobrá, tohle není korektní.

Nicméně slova arcibiskupa Gebauera: "Jednáme o konkrétních možnostech," přece jen zavdávají podnět k domněnce, že nějaká žádost (nebo naopak nabídka) je ve hře.
* * * * *

".........kdyby požádal, pak podle zásad evangelia i podle evropských zásad právního demokratického státu by ti, kdož jsou žádáni, tedy státní orgány nebo i církevní představitelé, nesměli přihlížet k jeho víře a k náboženství lidí, které zastupuje. Kdyby to činili, pak by opravdu diskriminovali, podle světských zákonů i podle církevních zásad."
Dobře, proč ne, copak říká někdo něco proti?
Jaká je tedy situace:: "syrský patriarcha", jak říkáte, se setkal se svými českými protějšky, což je tak nějak přirozené, přece sem nepřijel na dovolenou, a informoval je o lidech vyhnaných z domovů, přežívajících v bědných podmínkách v uprchlickém táboře v Kurdistánu, bez nadějí do budounosti.
(Obama se sice teď holebdá, že IS porazí............... ale Sýrie i Irák jsou v rozkladu, návrat ke starým pořádkům těžko bude možný..........)
Násilné vyhnání z domovů není dost dobrý důvod k pomoci?
Nikdo nás přece nenutí diskriminovat a přihlížet k jejich náboženství.

* * * * * * * * * *

Mimochodem, kdyby ten "syrský patriarcha" žádal o pomoc český stát, jak by se to řešilo?
Vzhledem k tomu, že by ho v zájmu jeho vlastní anti-diskriminace nebylo možno považovat za zástupce těch lidí, protože je a jeho přece nemůžeme posuzovat podle vyznávaného náboženství, tak by se s ním asi stát nebavil, ne?

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Středa, 8.Července 2015, 10:50:0

Arcibiskup je Graubner samozřejmě, Gebauer byl můj tělocvikář. ))

Petrasek Milan - penzista

Soucit je pestře až absurdum zdůvodnitelným pocitem Středa, 8.Července 2015, 10:54:11

a ve světě religiózních kategorií extra oblíbený.
Jedná o pohnutek jedince nebo skupiny konfrontované s fenomenem smrti, který je subjektivní pudový a tudíž interpretem i destruktivní povahy a záměrů libovolně manipulovatelný.......bych bokem upozornil.

Martin Profant - Praha 7

Petrovi Uhlovi Středa, 8.Července 2015, 11:54:42

Myslím, že soudíte katolické biskupy příliš náročně. Anebo by se také dalo říci, že je soudíte jako představitelé nikoli pozemské, ale neviditelné církve. Z pohledu člověka, který má každou církev jen za spolek lidí schopných shodnout se, že jejich nutně divergentní víry lze vměstnat do formátu jednoho vyznání, si té biskupské výzvy vážím; a přiznám se, vážím si i jejího realismu: v případě křesťanů má mnohem širší šanci najít účinnou odezvu u adresátů.*
Samozřejmě, něco úplně jiného a ohavného jsou Vámi citované xenofóbní výroky páně Dukovy a Graubnerovy.
Zákaz diskriminace z hlediska i hodně extenzivně vykládaných zákonů a tolerance se podle mého přesvědčení na biskupy opravdu v tomto případě nevztahuje, mají jistě právo se svobodně rozhodnout v čí prospěch budou u věřících své církve orodovat. O to více se ovšem vztahuje na ministra Chovance. Nečetl jsem poslední tři neděle české noviny s výjimkou pár internetových stránek a tak jste mě upřímně vyděsil -- to opravdu Chovanec řekl ? Vždyť je to z jeho strany porušení (tady by se hodilo líp plnovýznamově německé "Verletzung") základního principu konstitučního státu -- o tom, že to na mě jako přesvědčeného sociálního demokrata působí podobně jako na Vás ten Tomáškův výrok z roku 1986, nemluvě.

*Realismus k českým církevním hodnostářům patří. Někdy ten Husův, jindy ten popsaný Ladislavem Klímou: „Kdyby byl Bůh Čech, nosil by při vši božské všemoci každou sobotu pět set zlatých do záložny.“

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Panu Uhlovi Středa, 8.Července 2015, 12:05:59

Tak to já jsem opačný případ, než vy. Mě zase od malička učili, že Bůh není, až mi bylo divné, proč se tedy o něm pořád mluví, když vůbec není. Nakonec mi z toho utkvěl v hlavě jakýsi pocit chybění - jako že tady není něco, co by tu správně mělo být.
Z toho, co jste napsal o komunistické straně a o katolické církvi, jsem si udělala tento závěr: Totalitarismus není v samotných ideologiích, ale v tom, nakolik těm ideologiím podléháme - je tedy v nás samotných.
Souhlasíte s tím?

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Souhlasím s Vámi, paní Hájková Středa, 8.Července 2015, 12:46:11

Snad bych jenom řekl, že záleží na společenských podmínkách - tedy sociálních, vzdělanostních, kulturních, v nichž lidé žijí a na tom, jak je přijímají či dokážou je odmítat.
Jinak věřící (velmi mírně) byla jen moje matka, otec byl anarchokomunista a bezvěrec, který už v době c. k. mocnářství z církve (soudní cestou!) vystoupil.

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Ještě dlužím odpověď panui Vyleťalovi Středa, 8.Července 2015, 12:48:39

Milý pane Vyleťale,
dvě skutečnosti mě nutí, abych odpověděl i Vám. První je Váš sympatický vztah k papeži Františkovi, který (byť jako nucený úd církve) rovněž sdílím, a druhá to, že jste byl také uprchlíkem; to mě sice nepotkalo, ale od vysokoškolských let a zvláště od roku 1969 jsem se v této zemi necítil jako doma, nýbrž spíše jako cizinec.

Nepsal jsem o sobectví, ale o hříchu lakoty, který u biskupů nespočívá v osobní chamtivosti, nýbrž v předpokladu, že (česká) společnost je většinou sobecká, lakotná, a je třeba se jí zalíbit šikovným odmítnutím přijímání uprchlíků, tedy jejich „nekřesťanské“ většiny.

Podobné je to s těmi „církevními“ restitucemi. Nemyslím si, že odnímání a postátňování majetku, který spravovala katolická církev, byla jejím okrádáním. Naopak konfiskace tohoto majetku za Josefa II. a také po první světové válce byl podle mého správný a prospěšný krok. To nemá nic společného s pocity restituentů. Sám jsem byl jedním z autorů poslaneckého návrhu zákona (FS) o mimosoudních rehabilitacích, podle něhož se pak vracela část majetku zkonfiskovaného fyzickým osobám. A kritické hlasy k „církevním“ restitucím se často ozývaly i od křesťanů, nejvíce asi od lidí z českobratrské církve evangelické.

V roce 1991 jsem se seznámil s páterem Karlem Satoriou hz jižní Moravy. Neznali jsme se předtím, i když jsme byli spolu (a v této přečinové věci jen my dva) na podzim 1989 stíháni pro šíření Několika vět a sbírání podpisů pod tímto textem, byvše odhaleni v říjnu při domovních prohlídkách v našich bytech. Trochu jsme se při té rozmluvě v roce 1991 pohádali. Já jsem mu říkal, že bude jen správné, bude-li lesy, rybníky, ale i budovy, spravovat církev jako restituovaný majetek, protože stát to neumí a soukromníci to plundrují – i takové byly tehdy zkušenosti z restituovaných lesů. Dost živě mě oponoval tvrzením, že ten majetek církev poškodí, ba možní zničí. Těch 25 let ukázalo, že páter Satoria měl pravdu. Věřící se od církve postupně odvrátili, i kvůli jejímu vztahu k majetku.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Středa, 8.Července 2015, 17:13:3

Víte pane Profante, třeba Saša Uhlová píše ze svých cest po Tunisku zcela otevřeně, jak obdivuje setkávání novinářů v tamním novinářském klubu, kde jsou zastoupeni představitelé "všech možných proudů a názorů, s výjimkou islamistů", kteří by sice stejně nepřišli, prtože tam všichni pijou pivo, ale které tam hlavně nikdo nechce.
Copak to není nedemokratické?

V samotném Tunisku jsou tedy islamisté na černé listině pokrokových a demokratických lidí, ale když Duka řekne, že z nich Češi mají taky strach, tak je xenofob.

Stejně tak v tomto článku - první dva odstavce nás přesvědčují, že v případě migrantů církve (a ani demokratické evropské státy) nemohou "oddělovat zrno od plev", že nelze spolehlivě odlišit ekonomické migranty od jiných,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, aby nám v následujícím sdělil, že státy migranty selektují a že v Česku je to síto čím dál tím hustější, takže projít je složitější a složitější.
(proto asi biskupové požadovali účast státu, který by bezpečnostní otázky prověřil -- ale jejich předpoklad, že křesťané, navíc vyhnaní islamisty, jaksi sami islamisty nebudou, mi zase tak od věci nepřipadá)

Petr Uhl zkrátka žádné církve neuznává, islamismus je pro něj politické hnutí (chtěl bych vidět, jak by to vysvětloval třeba studentským obětem Boko Haram, které stříleli podle (ne)znalosti koránu), a jako celek na mě tento článek působí jako velký plivanec.

((( ne že by církve nezasloužily kritiku, třeba naprosto nesrovnatelné náhrady za nevydatelný majetek oproti "běžným" restituentům, to byla podle mě diskriminace )))

Zkrátka nějak se v tom pořád nevyznám.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Pomoc uprchlíkům - pár poznámek: Středa, 8.Července 2015, 18:53:18

Dobrý den!

1/ Nelíbilo se mi, v době řešení kvót pro uprchlíky, že se politici nijak nezeptali konkrétních lidí "zdola", kolik konkrétních českých rodin je ochotno do svých rodin, firem , farností apod., uprchlíků přijmout. Skutečnou pomoc uprchlíkům nevidím reálnou JEN ve státních azylových domech, ale právě především v láskyplném přijetí rodinami, kde rodiny si vezmou k sobě například lidi podobného zaměstnání , či rodiny s dětmi si vezmou rodiny s dětmi atd., k všestranné pomoci zařazení těchto lidí do naší společnosti.

2/ Církve nabízí konkrétní pomoc , mají konkrétní ochotné rodiny a farnosti k dispozici, veřejně jako první řekly konkrétní ANO. Přes mnohé výhrady k církvím, včetně nesouhlasu s rozsáhlými restitucemi, si tohoto jejich konkrétního postoje vážím. Vždyť proč by měly vznikat jen hromadné uprchlické tábory omezené jen státními počty, když napříč celou ČR je tolik prázdných far a křesťanských rodin, které chtějí pomáhat, naplnit Kristovo Evangelium skutečnou láskou, smysluplnou obětí, zřeknutím se svého "já" pro dobro druhých? Já osobně si tohoto jejich postoje konkrétních Samaritánů (nezištně pomáhat druhým v nouzi) velice vážím, pokud svá slova myslí vážně přímo u sebe, ve vlastní pomoci potřebným bratrům a sestrám konkrétními činy.

3/ Z tohoto důvodu nabízené pomoci si myslím, že každý pomocník si může vybrat uprchlíky, kteří jsou mu nějak blízcí (věkem, pohlavím, zaměstnáním, názory, třeba i vírou), protože se zvýší šance skutečné pomoci třeba rodiny s dětmi pomoci podobné rodině se stejně starými dětmi). Ponechme tedy právo dobrovolného výběru těm, kdož dobrovolně a navíc (oproti mnohým jiným) pomáhat chtějí, aby pomoc byla co nejefektivnější. (I Vy, pane Uhle, si samozřejmě můžete např. přece vybrat, koho doma ubytujte a budete s ním sdílet svůj byt - neumenší to nijak Vaši ochotu pomoci, naopak si takovéto konkrétní pomoci opravdu vždy vážím a respektuji výběr vhodnosti spolubydlících k oboustranné efektivnosti).

4/ Proto závěrem chci říci, že si vážím všech konkrétních obětavých pomocníků přijmout kohokoliv ze sužovaných uprchlíků přímo do svých rodin či farností apod., naopak vyčítat ještě těmto lidem výběr mi přijde nemístné a absurdní.

S pozdravem, K.Hyldebrantová

Martin Profant - Praha 7

Alešovi Morbicerovi Středa, 8.Července 2015, 21:15:59

Tady je třeba rozlišovat. A není to jednoduché, protože ani u těch hospod to nejde tak úplně podle typů zařízení. V určitých podnicích vždy jasně víte, zda jste přijatý host anebo nahodilý kolemjdoucí, kterému se sluší poskytnout prostředky k ukojení žízně a hladu, ale dává se mu záhy jasně najevo, že by po nutném odpočinku měl jít dál. Nemyslím, že by v tom novinářském podniku v Tunisu nenalili, prostě by se tam jen necítil dobře -- zažil jsem to opakovaně v tamějších čajovnách, když jsem byl na výletech s dcerou. Čaj a vodu, dobu přiměřenou ke konzumaci v přátelském prostředí, víc s mladou dívkou už jen ledově (nešlo podle mého názoru o islám, ještě já u nás pamatuji vesnické hospody, ve kterých nebyla žena vyjma tancovaček a svátků vítána). A jsou podniky, ve kterých by tohle chování personál bylo krajně nevhodné -- velké pivnice, restaurace na hlavních třídách, nádražní restaurace apod.
A totéž v bledě modrém platí i s těm církvemi -- je jejich soukromé rozhodnutí, pokud chtějí pomáhat a komu chtějí pomáhat. Díky a úctu za to, že mají. Jestliže ale občan Duka a občan Graubner sdělují své obavy nikoliv z náboženských fanatiků, ale z "přijímání lidí jiné kultury" a slovíčkem "bezbřehé" navíc navozují představu zástupů tlačících se na české hranici, pak je to mrzká xenofobie a zaznívá-li zněla jen díky tomu, jaké zastávají funkce v katolickém kléru, nijak to tu mrzkost neumenšuje. Mají svobodu slova -- a jsem rád, že ji mají --, musím tedy jejich výroky strpět, ovšem za to mám zase já právo s nimi veřejně pohrdat.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Květoslavě Hyldebrantové Čtvrtek, 9.Července 2015, 10:12:23

To, co jste napsala, bych podepsal. Souhlasím.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

rozumný názor prezidenta Zemana Pátek, 10.Července 2015, 06:36:58

Včera se k nabízené pomoci církví uprchlíkům podpůrně vyjádřil i pan prezident Zeman. Cituji:"Pan prezident zastává i nadále názor, že uprchlíci z kulturně zcela odlišného prostředí by nebyli ve šťastné situaci. Respektuje stanovisko české biskupské konference, která navrhla, aby těmito uprchlíky byli křesťané, mimo jiné syrští, které považuje za kulturně blízké," řekl v souvislosti s vládním rozhodnutím Ovčáček.

http://www.novinky.cz/domaci/374587-zeman-o-uprchlicich-vzdyt-by-u-nas-nebyli-ve-stastne-situaci.html

Martin Profant - Praha 7

Zlatá slova Pátek, 10.Července 2015, 09:15:13

Aby se uprchlíci, nedej Bože, neocitli v kulturně odlišném prostředí v nešťastné situaci, ponecháme je buď uprostřed válečných konfliktů či hladomorů nebo na přetížených lodích uprostřed moře.
To už je lepší, když Ovčáček hledá Peroutkovu Lobrede na Hitlera.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

ideál a realita Pátek, 10.Července 2015, 10:36:52

Vycházejme z předpokladu, že v ČR nelze pomoci úplně všem uprchlíkům, ale například třeba deseti procentům z celkového počtu všech uprostřed moře. A protože se lépe a efektivněji pomáhá uprchlíkům s podobnou kulturou ČR, souhlasím s určitým výběrem (od přímých pomocníků, rodin, farností), a to podle kritéria nejen potřebnosti, ale předpokládané efektivity a možností.

Až bude ČR schopna přijmout všechny uprchlíky na mořích, tj. každá rodina si k sobě vezme třeba dalších 5-10-20 lidí pod svou střechu , zaopatří je v počátcích (od hladu a bídy) a pomůže jim k sehnání práce a vlastního bydlení, budu to považovat za ideál pomoci. Myslím si ale, vzhledem k náladám v ČR, že toto zůstane zatím jen ideálem pomoci, nikoliv realitou.

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Pomoc uprchlíkům musí být pomocí především státu, ne rodin Pátek, 10.Července 2015, 10:56:37

Představa, že milionům lidí, kteří uprchli z míst válečných či podobných konfliktů (IS) nebo před pronásledováním kvůli své víře, národnosti nebo politického přesvědčení (včetně toho, že jsou skutečně či domněle zcela bez náboženské víry, což je na Předním východě častý jev), bude pomoženo převážně tak, že si je rozeberou rodiny, je naivita, která se naštěstí tam, kde uprchlíci jsou,v Evropě nejvíce v Itálii a v Řecku, vůbec nevyskytuje. Pomoc právní, hospodářskou a sociální (i ve vzdělávání dětí, v bydlení, v zaměstnávání, v péči o zdraví a v integraci do společnosti) poskytuje vždy a všude podle mezinárodních úmluv a podle zákonů oné země stát, tedy státní orgány, ovšem často s pomocí nestátních neziskových organizací, často i náboženských a církevních (v ČR jsou to diakonie a charity, ale třeba i Adra, k níž mám také důvěru).

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Květoslavě Hyldebrantové Pátek, 10.Července 2015, 11:06:0

Nyní už s Vámi nesouhlasím. Obávám se, že motivy jednání pana prezidenta byly v minulosti dostatečně zřetelně a mnohokrát zjeveny, a že tedy vyjádření pana prezidenta či jeho mluvčího může spíše diskreditovat i původně dobrou věc. Myslím, že nejde o (neopodstatněné) odepsání člověka (prezidenta). Obsah vyjádření prostě nelze zcela oddělit od osoby, která ho pronesla, od jejího minulého života. Konotace takového vyjádření jsou zcela jiné, než kdyby zcela stejný, Vámi citovaný názor pana prezidenta pronesl někdo jiný, třeba člověk, který už se v minulosti o uprchlíky obětavě staral.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Pane Uhle, stát jsme my , pomoc státu je pomoc a přijetí lidmi v ČR Pátek, 10.Července 2015, 11:25:28

Stát jsme my. Občané, rodiny, lidé v ČR.

Nelze oddělit pomoc státu od pomoci lidu v ČR, rodin.

Dlouhodobá "oddělená" a "hromadná" pomoc v azylových domech a vytváření dalších ghét uprchlíků opravdu nepovažuji za nejšťastnější pomoc, protože takováto "pomoc" často končí (přes velké společné investice občanů ČR) NESPOKOJENOSTÍ všech zúčastněných stran, tj.depresemi, závislostí, trestnou činností apod. Vhodná je snad jen jako krátkodobá jako první pomoc k překlenutí prvních několika mála dní v ČR.

Církve hovořily o krásné nabídce konkrétních rodin přijmout konkrétní uprchlíky křesťany z křesťanské lásky, což považuji za příkladné a obdivuhodné (proto by neměly být kritizovány za výběr lidí, které přijmou pod svou střechu, do svých bytů, far apod.).

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Petrovi Uhlovi Pátek, 10.Července 2015, 11:26:5

Při poskytování jakékoliv pomoci, i té pomoci státu, se uprchlík nakonec vždy setká s člověkem. To setkání je na celé věci nejdůležitější. Jak pro uprchlíka, tak pro pomáhajícího. Pokud stát chce své občany před tím setkáním uchránit právě jakousi institualizací a rozúřadováním té pomoci, nedělá dobře. Neposkytuje tak lidem možnost, aby se v osobních setkáních té své vrozené xenofobie zbavili, neposkytuje uprchlíkům možnost, aby se přesvědčili, že se dostali mezi dobré lidi a ne do nějakého bezcitného odlitštěného prostředí.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Pane Nusharte Pátek, 10.Července 2015, 11:37:39

Souhlasím s Vámi se slovy, které píšete panu Uhlovi.

(Pokud uprchlíky nepřijmou s láskou lidé ČR, bude i pomoc státu téměř marná. Stát jsme prostě my, občané.)

S názory na pana prezidenta se asi zatím neshodneme, respektuji to, nechci dalším řešením tohoto tématu štěpit původní téma diskuse.

Petrasek Milan - penzista

ideály lásky a ideály republikánské reality se mnohdy nepřekrývají Pátek, 10.Července 2015, 12:28:24

Vybírat si mezi psanci ty mentálně vhodnější z těch, kteří přežili exodus po cestě pouští a přes vodu není úkolem státu, ale jedinců, toužících po srdečném vztahu.
Západní státy mají dnes možnost uchopit se své humánní povinnosti a učinit maximum pro utlumení následků masakrů, na kterých nese vinu značná část západního občanstva.
Se srdcem na dlani nelze budovat demokratický stát .....bychom já a Masaryk dodali.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Se srdcem na dlani nelze budovat demokratický stát ..." Pátek, 10.Července 2015, 12:59:42

Tomu nerozumím. Jak jste to Vy a Masaryk mysleli?

Petrasek Milan - penzista

Občanská schopnost upřednostnění rozumu na úkor pohnutek srdce Pátek, 10.Července 2015, 14:16:43

je nutná, když jde o zdolávání společenských/společných projektů, které si žádají většinovou podporu, tedy občanstva rozporných/neslučitelných zájmů a mentalit.
K tomu abychom byli schopni spolu žít v demokratickém režimu, abychom byli schopni tolerance - akceptace plurality názorů, se přeci nemusíme milovat .........z tohoto poznatku vycházeje jsme to tak nějak My mysleli pane Nusharte.

Martin Profant - Praha 7

Několik poznámek Pátek, 10.Července 2015, 14:24:29

a) Představa, že křesťan ze syrského venkova či Eritrei je nám samozřejmě kulturně bližší než muslim vychovaný v Istanbulu, Káhiře či Tunisu (městě) je absurdní. Ztotožnění rozmanitého spektra kulturních situovaností překrytého formálně jedním náboženstvím (které se fakticky rozpadá nejen podle jednotlivých proudů, ale hlavně podle různých forem praktikování, určených zase tou situovaností) je v lepším případě chybné, v horším ideologicky záměrné.
Respektuji solidaritu podle víry, ale s případnou adaptabilitou to nemá smysl míchat. Ostatně u nás se v posledních letech nejlépe integrovali (podle školních úspěchů, ale ono to vidíte i na jejich obchodech) Vietnamci, Kurdové, Číňané a Arabové.

b) Jde o pár tisíc lidí a tváříme se, jako by to bylo něco nového -- ale tahle republika přijala podstatně přes sto tisíc Vietnamců (mezi kterými je opravdu málo křesťanů), lidi z Čečny, z Kosova, potkávám docela dost Palestinců, Kurdů, něco Turků, stánkař u metra je z Jemenu (ale říkal mi, že jich v Praze není moc, prý tak do tisícovky), přeci jen u nás zůstalo pár Indů, i když ti obvykle jdou dál. Kdyby Zemanovy kulturně rasistické bláboly platily, tak tu situaci už těch pár tisíc nijak nezhorší.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Profante, Pátek, 10.Července 2015, 18:23:52

k tomu výčtu, které národnosti tu máme, bych přidala ještě Ukrajince z východní Ukrajiny. Možná je to náhoda, ale v posledních měsících se v parku, kam chodíme s vnoučkem, pravidelně vyskytují hned dvě mladé Ukrajinky s malými dětmi. Jsou moc rády, že tu mohou být s námi, cítím, jak je jim s námi dobře.

Ale píši hlavně proto, že považuji tohle vzájemné obviňování z nedostatku soucitu, milosrdenství, odmítání povinnosti přispěchat na pomoc trpícím - za ZÁSTUPNÝ PROBLÉM.


Pohleďme na to odjinud. Většina obyčejných lidí pohlcených všedními starostmi byla téměř ze dne na den konfrontována s existencí tisíců až milionů uprchlíků valích se do Evropy.
První reakce byly a jsou obavy o naše zdejší životy a existenci, strach z neznámého.
No a místo, aby vláda a elity vysvětlovaly, co se to ve světě vlastně děje, o čem ani tato vláda ani elity dosud neměly tušení, protože jinak by nás na něco takového přece připravovaly dopředu, tak tváří v tvář prozření, že vlády a elity zaspaly, že jen přihlížely a schvalovaly politiku západu a účastnily se akcí NATO, tak místo, aby tohle přiznaly vláda a elity a nechaly nás pochopit i naši vlastní vinu, na kterou je přirozenou reakcí snaha ji odčinit ujmutím se těch trpících lidí, jejichž utrpení jsme svým podílem i my zavinili, tak nic takového se neděje, nic takového neslyšíme z medií ani nečteme v tisku!
K vině se nikdo nezná, ani ti křesťané. Nikdo náš podíl na exodu uprchlíků nepřiznává. Politici, protože se stydí, protože to nepředvídali. Podfle toho snad uprchlíci spadli z nebe a my jsme náhodou v roli milosrdných samaritánů a čistě náhodou se stalo, že prchají přes Evropu a proto k nim musíme osvědčit milosrdenství, dokonce máme tu povinnost vůči trpícím. Opravdu to tak je?

Nikoli, takhle to není, všichni cítíme tu faleš a výsledkem je zmatek v myslích a vzájemné obviňování z nedostatku soucitu, rasizmu, či z lakomství. A přitom je jasné, že aspoň někteří z uprchlíků přece ví o našem podílu na jejich neštěstí, ví, že se i naši vojáci účastnili zahraničních misí do těch zemí. A proto jsou uprchlíci potenciálně nebezpeční, protože by se někteří mohli chtít mstít. Já vím, že si to tváří v tvář určitému člověku, kterému pomohu k návratu do normálního života budu umět vyříkat, zanadáváme si spolu na špinavou politiku a vysvětlíme si, že jsme jim přece nechtěli ublížit. - Jedná se tu totiž o problém kolektivní viny, tady a teď! A myslím, že jinak se teoreticky posuzuje kolektivní vina ex post a jinak, když "probíhá" a ubližování pokračuje. Jenže to je náš případ! Protože my stále schvalujeme politiku západu, která exodus způsobila, a my nijak proti ní neprotestujeme. Jak ale chceme zabránit dalším a dalším vlnám exodu, když se nepostavíme proti příčině tohoto exodu?

Ano, máme povinnost uprchlíkům pomoci, ale nejen jako milosrdní samaritáni, ale jako nositelé kolektivní viny za exodus. Jako nositelé kolektivní viny bychom měli nejen o uprchlíky pečovat, a omlouvat se jim či jejim vládám, ale hlavně přestat dál ubližovat! Jak jinak exodus zastavit?


Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Květoslavě Hyldebrantové Pátek, 10.Července 2015, 19:33:50

Děkuji za respektování mého odlišného názoru na prezidenta.

Martin Profant - Praha 7

Blaženě Švandové Pátek, 10.Července 2015, 19:49:46

Ukrajinci, Chorvati, Srbové, lidé z Pobaltí -- ty doufám i Konvička považuje za řádné Evropany, proto jsem je nejmenoval.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Petrovi Uhlovi: "...jsou skutečně či domněle zcela bez náboženské víry, což je na Předním východě častý jev..." Pátek, 10.Července 2015, 23:54:47

Bouřlivá náboženská konverze vlivem například zklamání z "nového světa" nebo "volání rodu" a "návrat ke kořenům" ve druhé či třetí generaci může představovat větší riziko upadnutí do extrému než v tradici zakotvený věřící.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Milanu Petráskovi Sobota, 11.Července 2015, 00:10:16

Musí být opravdu rozum při zdolávání společných projektů občanstva neslučitelných zájmů vždy v opozici ke hlasu srdce? Nelze opravdu dojít cestou zdokonalení rozumu a současné kultivace hlasu srdce ke sjednocení? Já bych to zkoušel.

Petrasek Milan - penzista

Ano i ne pane Nusharte na váš dotaz - Sobota, 11.Července 2015, 09:45:2

........Musí být opravdu rozum při zdolávání společných projektů občanstva neslučitelných zájmů vždy v opozici ke hlasu srdce?...
Rozum a cit jsou v rozporuplném vztahu.
Rozum se rád snoubí s hlasem srdce, ale ne vždy je schopen být pánem jeho imperativů.
Jak příkladně víte pane Nusharte za vyznáním lásky stojí touha po lásce, která často navazuje na domněnku, že ten kdo miluje zná pravdu.
Člověk není pánem ve svém vlastním domě...bych nejen já dodal.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Pane Uhle, možná je na místě se místo kritiky církvím omluvit Neděle, 12.Července 2015, 14:25:5

Pane Uhle, přečetl jste si dobře prohlášení biskupů ze dne 4.7.2015?
I poslední větu prohlášení: "Zároveň jsme otevřeni hledání dalších možných forem pomoci"?

Psala mi totiž včera večer jedna všímavá čtenářka s přáním zveřejnění textu, který zde částečně ocituji:

"Všimla jsem si letmo článku Petra Uhla v DR, na nějž jste reagovala v diskusi. Jenom bych ráda panu Uhlovi vzkázala jediné. Špatně si přečetl prohlášení biskupů. Nemluvili o výsadě ujimat se jenom křesťanských uprchlíků... Přišel mi ten článek pana Uhla děsně nespravedlivý. Posudťe sama:
http://tisk.cirkev.cz/z-domova/jeste-k-nabidce-krestanske-pomoci-bliznim/ "

Text celého dalšího prohlášení ze dne 8.7.2015 raději znovu cituji:

"V sobotu 4. července vydala Česká biskupská konference a předsednictvo Ekumenické rady církví prohlášení k otázce přijímání migrantů do ČR. Zpráva o zveřejnění textu i jeho samotný obsah vyvolaly poměrně bouřlivou reakci. Je to dobře, neb je patrné, že nám osud bližních v nouzi asi zas až tak lhostejný nebude. Zajímavá je ovšem ta skutečnost, že jsme byli nejednou odsouzeni ne za vydání takového dokumentu, ale pro jeho údajnou měkkost, resp. spíše selektivní pohled na věc.
V různých komentářích na toto téma je uváděno, že katolická církev se nabídkou pomoci křesťanům z oblastí postižených katastrofami různého charakteru dopouští (takřka) xenofobního jednání a chce pomoci JEN někomu.
Musím ale konstatovat, že katoličtí biskupové a předsednictvo Ekumenické rady církví (ERC) se nevyjadřovali k přijímání pouze křesťanských uprchlíků. V textu prohlášení je totiž zřetelná zmínka o další možné pomoci. Poslední věta jasně hovoří o možnosti dalších forem spolupráce, kromě tohoto aktivního přijetí křesťanských uprchlíků do farností a sborů.
Signatáři společného prohlášení o víkendu vyjádřili připravenost vyzvat farnosti a sbory k aktivní pomoci při integraci křesťanských uprchlíků proto, že na to máme účinné prostředky: je možno pomoci na základě společně sdílené víry. Neznamená to vyloučení ostatních forem pomoci, které by však měly být více institucionálního charakteru a především s využitím profesionálních struktur národní Charity ČR i Diakonie."

Závěrem ponechám už na Vás, pane Uhle, zda se za svá nespravedlivá slova vůči církvím, které velkoryse nabídly lásku a pomoc běžencům, místo tvrdé kritiky dodatečně omluvíte?



Marek Franěk - Praha 3

pan Uhl se neomluví. Neděle, 12.Července 2015, 17:10:13

Pan Uhl se neomluví.
Bez ohledu na fakta si potřeboval si kopnout do katolické církve a to spokojeně učinil.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Mlčení na argumenty a fakta? Pondělí, 13.Července 2015, 19:22:48

Kopnutí, pokud je oprávněné, neškodí (naopak).

Ale kopnutí pana Uhla do dobrého úmyslu církví (ať již úmyslně, nebo z důvodu omylu) bývá nespravedlivé a škodí - zvláště tehdy, pokud zůstává bez omluvy či nápravy.

Petrasek Milan - penzista

Vyhýbá se Petr Uhl koncilu Pondělí, 13.Července 2015, 21:06:5

obávajíce se sežehnutí...........táží se spravedliví.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Úterý, 14.Července 2015, 08:44:21

Chcete srovnávat Petra Uhla s Janem Husem? Hus nemlčel, on se hájil!

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 14.Července 2015, 09:03:21

Víte pane Profante, my totiž pomáháme hlavně na hubě, na to jsme vážně experti, vždyť jen ze Sýrie uteklo 3.500.000 lidí a Evropa se není schopna domluvit na přijetí 40.000 (celkově).

Navíc námitky paní Hyldebrantové cítím jako silné.

Ale budu tedy mluvit úplně na rovinu -- islám je ve vážné krizi, která poslední desetiletí graduje. Jenom v Egyptě musel Sísí nevydat státní licenci 12 tisícům (!) radikálních imámů a naprosto odříznout Sinaj od Hamásu (a stejně to nezvládá), aby mordování šíitů a křesťanů ustalo. V Egyptě se děly takové věci!
Sýrie, Irák, Jemen, Lybie................... válka kam se podíváš.
Jak to nevnímat, že současný muslimský svět se stává nesmírně nebezpečný?

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 14.Července 2015, 09:05:50

ach jo, Libye.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Ano, pane Nusharte, Hus čestně mluvil do konce, hájil své přesvědčení... Středa, 15.Července 2015, 07:30:33

...Bohužel pan Uhl mlčí, takže nevíme, zda trvá na svém názoru i přes uvedené důkazy a argumenty - a nebo jen nechce přiznat za žádnou cenu svůj omyl, že svým vyjádřením vůči církvím a biskupům (v rámci nabídky pomoci uprchlíkům) to opravdu tentokrát přehnal...

Marek Franěk - Praha 3

Pan Uhl Středa, 15.Července 2015, 10:52:20

Na druhé straně, Pehe napsal v této věci daleko sprostší komentář. Nakonec ještě vyčetl kardiknálu Dukovi, že má nový Superb (v čem asi pak pan Pehe jezdí, sockou?)

Pan Uhl jen obecně otcům biskupům vyčítá "hřích lakoty, lakomství či chamtivosti", který, jak to chápu podle jeho textu, spočívá v tom, že vyzývají věřící, aby mezi sebe přijali rodiny křesťanských migrantů.

Já v tom tedy moc logiku najít nemohu, ale snad je to tím, že nejsem až zas tak velký intelektuál, pouze prostý universitní profesor.

Petrasek Milan - penzista

Je to jen holá závist Středa, 15.Července 2015, 11:25:6

která vede ateisty k pochybnostem o velkorysosti nabídly lásky a pomoci běžencům věřícími, nebo pocit spoluviny..... bych se zeptal
A to nejen vzhledem nabádání k selekci mezi pravými a nepravými prchajícími, ale hlavně za spoluvinu na všem čím se západní civilizace na této katastrofě podílí......bych dodal.